Akademie Pravého Kříže

Práskl jsem vztekle dveřma a mračil se. Byl jsem unavenej a chtělo se mi moc spát. A musel jsem trpět ty hodiny ve škole a ještě hodiny na speciálních lekcích s tím tupcem Yukiem. Hodil jsem tašku ke svojí posteli a zadíval se na tu Yukiovo, už delší dobu se mi ten zmetek vyhýbal, i když jsem se ho ptal ve škole, dělal všechno pro to aby se mi nepodíval do očí. Od doby co ho posedl Satan, náš otec se úplně změnil. Nechápal jsem proč. Jakoby se v něm něco zlomilo a on se rozhodl že se se mnou nebude bavit. Povzdechl jsem si a sedl si ke stolu. Vytáhl jsem učebnice, práskl s nimi o stůl a položil hlavu na stůl, byl jsme unavený, a to díky tomu učení.

Zrovna sem koncil ve skole ..ale nesel sem do našeho pokoje..nechtel sem se setkat se svím bráškou.Šel sem ven n školní pozemky nadýchat se čerstvého vzduchu.Asi tak za hodinu sem se konečne odhodlal vrátit .Otevřel sem dveře a pak je i pomalu zavřel .Položil sem si věci k posteli .Rin sedel u stolu.Ani sem ho nepozdravil a prevlekl sem se...venku uz se stmívalo .Pripravil sem si věci abych se pak mohl jít vykoupat .Sedl sem si na postel a nic nerikal..koukal sem se do země.Nechtel sem s Rinem mluvit .I kdyz to bylo těžké ho takhle ignorovat.

Yukia jsem neslyšel, nebylo to tím že byl potichu ale protože jsem na stole usnul, na úkoly jsem tak trochu kašlal. Vzbudil jsem se až když se Yukio vrátil do pokoje z koupelny. Zvedl jsem hlavu ze stolu a pohlédl na něj. "No nazdar! Vidím že jsi se vrátil, pochopitelně se se mnou nebavíš a asi i proto, že nedělám tvoje domácí úkoly viď?!" řekl jsem a vztekle mrskal ocasem. "Od tý doby co tě posedl Satan se chováš hrozně divně, mohl bys mi aspoň říct proč!" Vykřikl jsem zoufale. To už jsem se naštval, proč se se mnou nebavil?!

Doš sem se vykoupat a pak seme vrátil a to byl Rin už vzuru a začal křičet...jako poslednich par týdnu sem se to snazil ignorovat.Bylo to teżké .Hned co domluvil aem se na nej po dlouhe dobe podival skoro až smutnym pohledem ..přímo do jeho očí ale nic víc chvili sem na nej koukalna pak sem si lehl a přikryl dekou až po hlavu .Sundal sem si brýle a snazil se co nejrychleji usnout

Jak se dalo čekat, ignoroval mě, jako každý večer co se vrátil. Proč furt musel jen ignorovat mě? Jsem jeho bratr! Jeho starší dvojče! Došel jsem k němu a strhl z něj peřinu. Sednul jsem si na něj a chytil ho za ruce. Vztekle jsem zavrčel. "okamžitě mi řekni... proč jsi mě začal ignorovat! proč? Jsem tvůj starší bratr, co mi je do toho že jsi můj učitel! Přestaň mě sakra ignorovat! Yukio!" Zatřásl jsme jím. "nechci o tebe přijít a je mi jedno jakým způsobem, ignorace je jeden z mnoha! Přestaň mě ignorovat a řekni taky něco! Yukio... Yukio..."

Zachvili uz nejspiš vybouchl uplne..Nemel sem uzbnasobe peřinu ale on name sedel a ja na nej koukal...no koukal spíše mžoural neměl sem brýle.Bušilo mi srdce a ja nevedel co delat...nedokazal sem v tehle situaci zustat jako vždy ledově klidný.Otočil sem hlavu stranou,,Ja...nm co ..říct .Prosím pusť mě...Nii-san..." po dlouhe dobe sem na nej normálne promluvil ..a rekl muNii-san ..nemel sem mu co říct..sam sem to vse nemel poradne urovnane v hlavě..hlavne..vše bylo špatně.

Dál jsem rozzuřeně švihal ocasem. "Tak ty nemáš co říct? Opravdu ne? Celou dobu mě ignoruješ a pak mi řekneš že nemáš co říct? Myslíš si že jsem idiot?! Okamžitě mi řekni proč se mi vyhýbáš! Přiznej si to, tobě se líbí nějaká holka se kterou se kamarádím že? Moriyama Shiemi nebo Izumo Kamiki! No i když ta obočnice není moje kamarádka ale stejně!" Prskal jsem jak vzteklá kočka. Nakonec jsem vstal. "Víš co?! Kašli na to! Kašli na mě! Nemáš mi co říct, fajn, je mi to naprosto ukradené." Řekl jsem a začal se oblékat. "když ti tak překážím okamžitě vypadnu!"

Zamrkal sem ale to uz zeme slezl a zacal se oblíkat..vzal sem si brýle a jakmile chtel otevřít dveře tak sem mu je chytil aby nikam nemohl..,,Slíš si ze v tom je holka jo?? Ale pleteš se..neni v tom holka żádná holka.Je teżké si to urovnat všechno v hlavě." rekl sem a chytil ho za ruku aby nic nemohl udelat odejit nebo tak,,Je to pro tvoje dobro..Bude lepší kdyz te budu ignorovat nez neco jinyho " rekl em schvalne tuhle vetu tal zvláštne.Uvedomoval sem si své city k Rinovi ale nemohl sem mu to říct..uz takhle kvuli me trpel dost,,Tim ze te ignoruju te chranim" nerekl sem ze pred sebou./nerekl sem nic co by ho nejak dovedlo k tomu hlavnímu,,Ted..Nii-san prosím di si lehnout at si odpocinutý" rekl sem a pritom sem ho drzel dival sem se mu do očí.

Otočil jsem se na něj když mi chxtil dveře a znemožnil mi odejít. "Ale, ale. Nějak ti to najednou mluví. "Není v tom holka?! Je těžké si to urovnat v hlavě? Pročpak?!" pak jsem se ale naštval. "Tím že mě ignoruheš mě chráníš?! Jako hodběkrát jsem od tebe slyšel že mě musíš chránit! Ale ignoraci vidím jrn teď a celkdm mě to obtěžuje, dvojčata by se nikdy ndměla ignorovat!" zaseptaljsem a následně ho do ruky praštil, otevřel dveře a rozběhl se z koleje pryč. Běžel jsem přes most a nakonec doběhl až ke škole kde jsem si nakvašeně dřepl před vchod. Hleděl jsem před sebe a mračil se.

To ho asi rozlobilo ješte víc...celí Rin nemuže být chvíli v klidu.Ale já mu to opravdu nemohl říct co by si o mě pomyslel?Praštil me do ruky a ja sem tím pádem pustil dveře a on stihl utéct...na nic sem necěkal..vzal sem si kalhoty a kabát chtel sem ho dohlat alprecejen byl rychlejši a hlavne uz byl dál..Hledal sem ho..opravdu sem nevedel kam šel až sem ho našel..vlastne..měl pravdu..ignorováním ho nic nezmůžu jen to ze na me bude furt naštvaný..ale zase...jak se s ním mohu bavyt normálně když kněmu chovám city? Došel sem k nemu ,,Nii-san...máš pravdu..ignorováním nic nezmůžu...ale opravdu ti ...nedokáži vyavetlit mé chování..kdybych ...mohl kdBy to bylo lehké..rekl bych ti to ale ..nejde to.Si můj velký bráska a já te sklamal chápu tě Nii-san...chtel sem ti ..rict tohle...ted te nechám být...a .pujdu zpádky.." pak sem ale rekl neco co sem nemel,,Stejne te mám hodne rád Nii-san" to rád melo jiný víznam ..jen jestli ho odhalil i Rin coz doufam ze ne.