Akademie pravého kříže 2

Zase nudnej den ve škole, no řekněme si. Koho by to bavilo? Možná tak toho šílence Yukia který byl do učení hotový blázen. Nebo spíš, do učení někoho. Nevím proč ale někdy jsem měl pocit že on hrozně rád vytahuje pistoli a střílí po mě. Vlastně od doby co ho posedl Satan si teď dával ještě větší pozor na to, jestli dávám ten pozor při hodinách já, jakoby se chtěl ujistit že neskončím stejně jako on. Tedy že mě neposedne náš drahý otec. Teď byla zrovna přestávka na oběd a já si užíval sluníčka a svého oběda, taky těch pěkných spolužaček které neustále lezli za mým malým bratrem, co jw na něm sakra tak úžasného? Proč takhle nemůžou lézt i za mnou?

Šel jsem se projít ve své psí podobě a všiml jsem si Rina. Neváhal jsem a šel jsem za ním. ,,Copak tě trápí ? " Zeptal jsem se a sedl si vedle něj.

Další hodina co jsem musel střílet po Rinovi který nedával pozor a spal ...nerad jsem to dělal ale on mi nedával jinou možnost.O přestávce se ke mě nahrnulo spoustu holek ale já jsem je snažil nějak odehnat i když mi to moc nešlo ...všechny mi nabízeli oběd ..nechápu co na mě vidí ...byl jsem obicejny kluk exorcista a učitel...co je na tom tak zvláštního?

Sledoval jsem Yukia a skoro ho vraždil pohledem. Takové pěkné a roztomilé dívenky a chodily za tím bastardem Yukiem. Najednou se ale zčistajasna objevil u mě Mephisto. No neměl jsem nic jiného na práci a tak jsem si začal stěžovat. "Koukej na něj, jak je Yukio populární, co na něm sakra všichni vidí?" Řekl jsem naštvaně. Kolem prošla parta Sugury. "On mluví s tím psem?" Zeptal se Konekomaru. "Radši se na něj ani nedívej." Řekl mu Bon a radši rychle zmizeli.

,,Yukio je celkem mezi děvčaty oblíbený. Je taky chytrý což mu asi na oblíbenosti přidává." Odpověděl jsem mu potichu aby mě slyšel jenom on. ,,Co kdyby ses začal lépe učit ? Třeba by si holky začaly všímat i tebe." Navrhl jsem mu a čekal co mi na to odpoví 

Usmíval jsem se a povídal jsem si s nimi ..ale nějak jsem nechtěl aby se na mě tolik lepili ale co jsem mohl dělat..měl jsem svůj oběd co mi udělal Rin a ten jsem snědl i když mi některé holky chteli vnutit jídlo od sebe já jsem je odmítal stále dál...měl jsem rad jídlo od Rina a to se nezmění ..nepotřebují žádnou holku .

 Sledoval jsem jak se na něj nalepila zrovna taková pěkná. "Učím se tak jak potřebuju." Zamumlal jsem. Popravdě jsem si nedokázal představit že bych se měl lépe učit. Protože takhle už jsem ze sebe vydával všechno. Ale je už odradilo to jak jsem vypadal. Co je se mnou sakra špatně? "Nebudu stejnej šprt jak on." Zaskřípal jsem zuby a v duchu se smál jak zoufale Yukio vypadal.

,,Hm... Tak udělej něco se svým vzhledem. Vem si příklad ze mě. Já jsem vždycky měl dívku kterou jsem měl." Pobaveně jsem se ušklíbl. Zvedl jsem se na všechny čtyři a oklepal se. 

*já jsem vždycky měl dívku kterou jsem chtěl

Byk jsen už hodně zoufalí dikybohu že zazvonilo holkám ti bylo líto ale já jsem si oddychl...bylo mi hned lépe...všichni si sedli do lavic a já jsem se usmál ..,,Dneska si zopakujeme druhý démonů " usmál jsem se na ně a rovnou jsem začal popisovat různé démony a čekal kdo se přihlásí na odpověď 

Zamračil jsem se na něj. Jak mohl mít tenhle šašek někoho koho chtěl? No vstal jsem abych mohl přijít pozdě do Yukiovo hodiny. Vzal jswm svou prázdnou obědovou krabičku a nacpal si ji do tašky. Pak jsem se tedy vydal do hodiny. Ani jsem se neztišil a nakráčel k sobě do lavice.

Pak jsem odešel do své kancelaře a začal myslet na Rina a Yukia. Oba dva tak vyrostli. Ale jeden asi nikdy z puberty nevyroste. Při pomyšlení na Rina jsem se musel ušklíbnout. S Rinem si vždycky užiju spoustu zábavy. V tu chvíli přišel do kanceláře Amaimon a měl u sebe kimono s anime postavami. Okamžitě jsem mu musel to naprosto boží kimono vzít a obléct si ho

Koukl jsem se po třídě  ale neviděl jsem Rina ..zas přijde pozdě nebo nepřijde vůbec.Najednouseotevreli dveře a já se zamracil ,,Okumura-kun! Už začala hodina !" Řekl jsem rázně ,,Tak nám aspoň řeknu co je tohle za démona když si můžeš dovolit přijít pozdě" řekl jsme a ukážu na popis démona na tabuli..

"Nepovídej. To bych si bez tebe vážně nevšiml." Řekl jsem. Sedl jsem si a opřel se. Hleděl jsem na ty věci na tabuli. Co to má jako být? Yukio vůbec neumí kreslit. Nebo počkat, to jsou písmena. Přečetl jsem popis a zatvářil se otráveně. "A ty to jako nevíš že se na to musíš ptát mě?" Zeptal jsem se ho.

Když jsem sj sedl zpátky za stůl zak jsem zapl školní rozhlas  ,,Ať se Okumura Yukio a Okumura Rin o přestávce dostaví do mé kanceláře." Řekl jsem se a ušklíbl se. Taaaak teď se trochu pobavím