Akademie Pravého Kříže

Yukio se tam najednou objevil. Zvedl jsem k němu hlavu. Řekl mi pár vět a vydal se pryč. Asi zpátky na kolej. "Máš mě rád jo?!" zahuhňal jsem. Nechce mě zklamat. Jasně. Kdyby nechtěl, nezatajuje mi že je už exorcista, že je učitel. Nezatajil by mi nic z toho. Jenže on mi to zatajil. Všechno a dělal jakoby se nic nestalo. "Yukio ty můžeš vysvětlit své chování ale nechceš! Protože to neumíš. Pokud vím tak je to jediná věc co neumíš. Vysvětlit svoje pocity."  vstal jsem a došel k němu. "To je tak těžké říct že mě máš rád. Jsi až moc čitelný Yukio. Prpstě mi to řekni. Je to v pohodě."

On mi pak taky neco rekl a ja se zastavil...proc vzdy ví všechn ...jo Byl to muj starśi bráška..asi ve me uměl dost čist.stál sem knemu furt zády..,,Máš pravdu ..meumím vysvetlit své pocity...ale když už s nkousl...neni tu ...jen rad...Nii-san...od toho dne co mě posedl Satan to není jen mám rád...a nikdy už nebude" rekl sem a tohle mu muselo dojít tak zabedněný neni a mě vždy rozuměl .Ani sem se nnej neotočil a pomalu sem serozešel dál ..chtel sem být co nejdál v tuhle chvíli.

"Od toho dne jo? Ale abych taky něco řekl. Všiml jsem si že už od mala tě nezajímali holky. Neustále tě zajímalo jak se staneš doktorem. A hlavně si neustále běhal za mnou jako ocásek. A neustále jsi opakoval Nii-San, Nii-San." gestikuloval jsem rukama. Ve chvíli kdy se vydal na výlet jsem ho chytil za ruku. "Nikam nejdeš. Chceš mi říct že od doby co tě posedl Satan  tak teprve od té doby?! Nějak se mi to nezdá Yukio." vzal jsem mu ruku a propletl si s ním prsty. Pohl3dl jsem mu do obličeje a čekal. Konec konců i tenhle nevinný dotek s ním něco udělat musel. "Nemyslím si že je to od té doby!"

Chytl me za ruku a rikal veci z dětství..provytahuje veci z dob kdy sme byloi malí?! Ale i tak mel pravdu jen ...od toho dne si to více uvědomuju.Propletl si semnou prsty a podíval se mi do obličeje..rozbušílo se mi srdce a zhluboka sem se nadechl ...trochu mi zcervenali tváře a odvrátil sem pohled...Nedokazal sem se mu v tehle situaci loukat do očí..ale nic sem neříkal.

Jasně tohle jsem si myslel. Ale předtím když jsem tohle udělal když mě prosil o pomoc aby se zbavil Satana. Nejenom že mě postřelil což se mi sice zahojilo ale rozhodně se nechoval takhle.  Pustil jsem ho. Upravil jsem si meč na zádech a  zahleděl se na školní budovu. "Yukio ty... Abych já řekl pravdu. Nevím proč bych k tobě něco takového měl cítit. Jsme bratři. A kromě roho. Oba jsme kluci. Víš jak ro musí bolet když to tam někomu vrazíš?! Lidi říkají že to může být příjemné ale já ne. Konec konců mám přítelkyni." to jsem kecal. Žádnou přítelkyni jsem nikdy neměl. 

NNemhl sem si pomoct a kdyz me pustil tak sem jen rekl,,Proto sem ti nic rict nechtel..proto sem te radsi takhle ignoroval a stranil se tě..zapomen na to " rekl sem adaepryč tentokrat sem nereagoval jeho volani ani kdyze me snazil uastavit a zachvili sem byl pryč..mozuna si myslel zsem na pokoji ale nebyl sem ..vydal aem se do mesta a tam se celou noc toulal ulicema..celou noc sem se nevrátil ani mu nezavolal ani nebral telefon.Proste nic.A ješte divnejši bylo ze sem přišti den nebyl na hodinách ani na své vlastní..proste sem se nevracel...a bylo mi to jedno..Celou noc i celej den sem byl nekde ve měste a vsechno sem si v hlave přemítal bylo to vše pro mě těžké.

Yukio se rozběhl pryč. Dělal že mě neslyší a já se vztekle zavrčel. A navíc se neukázal ani v pokoji. A ani na své hodině. To už bylo divné. Nikdy neprošvihl svoje hodiny. Nikdy! a když jsem pak šel abych zjistil co s ním je za ředitelem. Mephisto mi oznámil že Yukio dal výpověď. Bevěděl jsem jestli si dělal legraci, bylo by mu to podobné. Ale nejsp8š si legraci nedělal. To na tom byl Yukio tak blbě. Rozběhl jsem sek nám na kolej a hledal Yukia. "Hej Yukio ty baatarde dal jsi výpověď?!" vykřikl jsem a rozrazil dveře pokoje.

Vratil sem se až dost pozda v řediako čitel ýpověd..pak sem e vrátil na pokoj a přemýšll jestli nebude lepší si s někym vymenit pokoj...a taky ze jo..Rin mel par kamaradu kterti by s nim chtely být na pokoji aja vedel ze s jednim je dost casto .No domluvil sem to  nim a sam sem si balil veci kdyz se najednoiu zrazili dveře...naštvalo ho to vedel sem to stčilo slyšet jak dýchá..ani sem se nnj nepodíval,,Bude..to tak lepší." rekl sem jen a balil siposledni věci a zaklapl srm kufr..Nic z mích věcí tu už nezbylo.Stál sem k nemu zády a neobtezoval sem otácet.

"Lepší?!" zaprskal jsem vztekle. "Tys mi řekl že jsi se mnou sám na pokoji a to jen kvůli tomu že jsem nebezpečný a musíš mě hlídat. Chceš utéct před svými city, přede mnou a tímhle." vzal jsem Kurikaru a strčil mu meč pod nos. "Když to vytasíš. Objeví se tvoje plameny a ty chceš uniknout. Protože když ho vytasím já, s tebou se nic nestane!" zaprskal jsem vztekle. "Místo toho mě tu necháš samotného! Protože se mnou nikdo na pokoji být nemůže! Kvůli mým plamenům." vřískal jsem a třásl se. A k mému překvapení jsem začal brečet. "Říjkal jsem ti žr o tebe nechci přijít a ty utečeš!"

 Poslouchal sem ho ale nic sem nedelal ,,Ano más pravdu chci..utyct od tech citu..Chci na ne zapomenout abys netrpel ...vim ze ty moje city nikdy opetovat nebudeš proto se jich i ja chci zbavit...dal sem výpoved abych nebyl tvuj učitel ..klidne zustanu tady na pokoji ale ...bude to tezsi pro nas oba"vsiml se si ze breči,,Neplač...Jen to ne...zustanu tady hlavne nebreč...nepřijdeš o me..." povzdechnu si,,jako o bratra" rekl sem ...sakra proč mám takovou chut ho políbit?!