Akademie Pravého Kříže

Práskl jsem vztekle dveřma a mračil se. Byl jsem unavenej a chtělo se mi moc spát. A musel jsem trpět ty hodiny ve škole a ještě hodiny na speciálních lekcích s tím tupcem Yukiem. Hodil jsem tašku ke svojí posteli a zadíval se na tu Yukiovo, už delší dobu se mi ten zmetek vyhýbal, i když jsem se ho ptal ve škole, dělal všechno pro to aby se mi nepodíval do očí. Od doby co ho posedl Satan, náš otec se úplně změnil. Nechápal jsem proč. Jakoby se v něm něco zlomilo a on se rozhodl že se se mnou nebude bavit. Povzdechl jsem si a sedl si ke stolu. Vytáhl jsem učebnice, práskl s nimi o stůl a položil hlavu na stůl, byl jsme unavený, a to díky tomu učení.

Zrovna sem koncil ve skole ..ale nesel sem do našeho pokoje..nechtel sem se setkat se svím bráškou.Šel sem ven n školní pozemky nadýchat se čerstvého vzduchu.Asi tak za hodinu sem se konečne odhodlal vrátit .Otevřel sem dveře a pak je i pomalu zavřel .Položil sem si věci k posteli .Rin sedel u stolu.Ani sem ho nepozdravil a prevlekl sem se...venku uz se stmívalo .Pripravil sem si věci abych se pak mohl jít vykoupat .Sedl sem si na postel a nic nerikal..koukal sem se do země.Nechtel sem s Rinem mluvit .I kdyz to bylo těžké ho takhle ignorovat.

Yukia jsem neslyšel, nebylo to tím že byl potichu ale protože jsem na stole usnul, na úkoly jsem tak trochu kašlal. Vzbudil jsem se až když se Yukio vrátil do pokoje z koupelny. Zvedl jsem hlavu ze stolu a pohlédl na něj. "No nazdar! Vidím že jsi se vrátil, pochopitelně se se mnou nebavíš a asi i proto, že nedělám tvoje domácí úkoly viď?!" řekl jsem a vztekle mrskal ocasem. "Od tý doby co tě posedl Satan se chováš hrozně divně, mohl bys mi aspoň říct proč!" Vykřikl jsem zoufale. To už jsem se naštval, proč se se mnou nebavil?!

Doš sem se vykoupat a pak seme vrátil a to byl Rin už vzuru a začal křičet...jako poslednich par týdnu sem se to snazil ignorovat.Bylo to teżké .Hned co domluvil aem se na nej po dlouhe dobe podival skoro až smutnym pohledem ..přímo do jeho očí ale nic víc chvili sem na nej koukalna pak sem si lehl a přikryl dekou až po hlavu .Sundal sem si brýle a snazil se co nejrychleji usnout

Jak se dalo čekat, ignoroval mě, jako každý večer co se vrátil. Proč furt musel jen ignorovat mě? Jsem jeho bratr! Jeho starší dvojče! Došel jsem k němu a strhl z něj peřinu. Sednul jsem si na něj a chytil ho za ruce. Vztekle jsem zavrčel. "okamžitě mi řekni... proč jsi mě začal ignorovat! proč? Jsem tvůj starší bratr, co mi je do toho že jsi můj učitel! Přestaň mě sakra ignorovat! Yukio!" Zatřásl jsme jím. "nechci o tebe přijít a je mi jedno jakým způsobem, ignorace je jeden z mnoha! Přestaň mě ignorovat a řekni taky něco! Yukio... Yukio..."

Zachvili uz nejspiš vybouchl uplne..Nemel sem uzbnasobe peřinu ale on name sedel a ja na nej koukal...no koukal spíše mžoural neměl sem brýle.Bušilo mi srdce a ja nevedel co delat...nedokazal sem v tehle situaci zustat jako vždy ledově klidný.Otočil sem hlavu stranou,,Ja...nm co ..říct .Prosím pusť mě...Nii-san..." po dlouhe dobe sem na nej normálne promluvil ..a rekl muNii-san ..nemel sem mu co říct..sam sem to vse nemel poradne urovnane v hlavě..hlavne..vše bylo špatně.

Dál jsem rozzuřeně švihal ocasem. "Tak ty nemáš co říct? Opravdu ne? Celou dobu mě ignoruješ a pak mi řekneš že nemáš co říct? Myslíš si že jsem idiot?! Okamžitě mi řekni proč se mi vyhýbáš! Přiznej si to, tobě se líbí nějaká holka se kterou se kamarádím že? Moriyama Shiemi nebo Izumo Kamiki! No i když ta obočnice není moje kamarádka ale stejně!" Prskal jsem jak vzteklá kočka. Nakonec jsem vstal. "Víš co?! Kašli na to! Kašli na mě! Nemáš mi co říct, fajn, je mi to naprosto ukradené." Řekl jsem a začal se oblékat. "když ti tak překážím okamžitě vypadnu!"

Zamrkal sem ale to uz zeme slezl a zacal se oblíkat..vzal sem si brýle a jakmile chtel otevřít dveře tak sem mu je chytil aby nikam nemohl..,,Slíš si ze v tom je holka jo?? Ale pleteš se..neni v tom holka żádná holka.Je teżké si to urovnat všechno v hlavě." rekl sem a chytil ho za ruku aby nic nemohl udelat odejit nebo tak,,Je to pro tvoje dobro..Bude lepší kdyz te budu ignorovat nez neco jinyho " rekl em schvalne tuhle vetu tal zvláštne.Uvedomoval sem si své city k Rinovi ale nemohl sem mu to říct..uz takhle kvuli me trpel dost,,Tim ze te ignoruju te chranim" nerekl sem ze pred sebou./nerekl sem nic co by ho nejak dovedlo k tomu hlavnímu,,Ted..Nii-san prosím di si lehnout at si odpocinutý" rekl sem a pritom sem ho drzel dival sem se mu do očí.

Otočil jsem se na něj když mi chxtil dveře a znemožnil mi odejít. "Ale, ale. Nějak ti to najednou mluví. "Není v tom holka?! Je těžké si to urovnat v hlavě? Pročpak?!" pak jsem se ale naštval. "Tím že mě ignoruheš mě chráníš?! Jako hodběkrát jsem od tebe slyšel že mě musíš chránit! Ale ignoraci vidím jrn teď a celkdm mě to obtěžuje, dvojčata by se nikdy ndměla ignorovat!" zaseptaljsem a následně ho do ruky praštil, otevřel dveře a rozběhl se z koleje pryč. Běžel jsem přes most a nakonec doběhl až ke škole kde jsem si nakvašeně dřepl před vchod. Hleděl jsem před sebe a mračil se.

To ho asi rozlobilo ješte víc...celí Rin nemuže být chvíli v klidu.Ale já mu to opravdu nemohl říct co by si o mě pomyslel?Praštil me do ruky a ja sem tím pádem pustil dveře a on stihl utéct...na nic sem necěkal..vzal sem si kalhoty a kabát chtel sem ho dohlat alprecejen byl rychlejši a hlavne uz byl dál..Hledal sem ho..opravdu sem nevedel kam šel až sem ho našel..vlastne..měl pravdu..ignorováním ho nic nezmůžu jen to ze na me bude furt naštvaný..ale zase...jak se s ním mohu bavyt normálně když kněmu chovám city? Došel sem k nemu ,,Nii-san...máš pravdu..ignorováním nic nezmůžu...ale opravdu ti ...nedokáži vyavetlit mé chování..kdybych ...mohl kdBy to bylo lehké..rekl bych ti to ale ..nejde to.Si můj velký bráska a já te sklamal chápu tě Nii-san...chtel sem ti ..rict tohle...ted te nechám být...a .pujdu zpádky.." pak sem ale rekl neco co sem nemel,,Stejne te mám hodne rád Nii-san" to rád melo jiný víznam ..jen jestli ho odhalil i Rin coz doufam ze ne.

Yukio se tam najednou objevil. Zvedl jsem k němu hlavu. Řekl mi pár vět a vydal se pryč. Asi zpátky na kolej. "Máš mě rád jo?!" zahuhňal jsem. Nechce mě zklamat. Jasně. Kdyby nechtěl, nezatajuje mi že je už exorcista, že je učitel. Nezatajil by mi nic z toho. Jenže on mi to zatajil. Všechno a dělal jakoby se nic nestalo. "Yukio ty můžeš vysvětlit své chování ale nechceš! Protože to neumíš. Pokud vím tak je to jediná věc co neumíš. Vysvětlit svoje pocity."  vstal jsem a došel k němu. "To je tak těžké říct že mě máš rád. Jsi až moc čitelný Yukio. Prpstě mi to řekni. Je to v pohodě."

On mi pak taky neco rekl a ja se zastavil...proc vzdy ví všechn ...jo Byl to muj starśi bráška..asi ve me uměl dost čist.stál sem knemu furt zády..,,Máš pravdu ..meumím vysvetlit své pocity...ale když už s nkousl...neni tu ...jen rad...Nii-san...od toho dne co mě posedl Satan to není jen mám rád...a nikdy už nebude" rekl sem a tohle mu muselo dojít tak zabedněný neni a mě vždy rozuměl .Ani sem se nnej neotočil a pomalu sem serozešel dál ..chtel sem být co nejdál v tuhle chvíli.

"Od toho dne jo? Ale abych taky něco řekl. Všiml jsem si že už od mala tě nezajímali holky. Neustále tě zajímalo jak se staneš doktorem. A hlavně si neustále běhal za mnou jako ocásek. A neustále jsi opakoval Nii-San, Nii-San." gestikuloval jsem rukama. Ve chvíli kdy se vydal na výlet jsem ho chytil za ruku. "Nikam nejdeš. Chceš mi říct že od doby co tě posedl Satan  tak teprve od té doby?! Nějak se mi to nezdá Yukio." vzal jsem mu ruku a propletl si s ním prsty. Pohl3dl jsem mu do obličeje a čekal. Konec konců i tenhle nevinný dotek s ním něco udělat musel. "Nemyslím si že je to od té doby!"

Chytl me za ruku a rikal veci z dětství..provytahuje veci z dob kdy sme byloi malí?! Ale i tak mel pravdu jen ...od toho dne si to více uvědomuju.Propletl si semnou prsty a podíval se mi do obličeje..rozbušílo se mi srdce a zhluboka sem se nadechl ...trochu mi zcervenali tváře a odvrátil sem pohled...Nedokazal sem se mu v tehle situaci loukat do očí..ale nic sem neříkal.

Jasně tohle jsem si myslel. Ale předtím když jsem tohle udělal když mě prosil o pomoc aby se zbavil Satana. Nejenom že mě postřelil což se mi sice zahojilo ale rozhodně se nechoval takhle.  Pustil jsem ho. Upravil jsem si meč na zádech a  zahleděl se na školní budovu. "Yukio ty... Abych já řekl pravdu. Nevím proč bych k tobě něco takového měl cítit. Jsme bratři. A kromě roho. Oba jsme kluci. Víš jak ro musí bolet když to tam někomu vrazíš?! Lidi říkají že to může být příjemné ale já ne. Konec konců mám přítelkyni." to jsem kecal. Žádnou přítelkyni jsem nikdy neměl. 

NNemhl sem si pomoct a kdyz me pustil tak sem jen rekl,,Proto sem ti nic rict nechtel..proto sem te radsi takhle ignoroval a stranil se tě..zapomen na to " rekl sem adaepryč tentokrat sem nereagoval jeho volani ani kdyze me snazil uastavit a zachvili sem byl pryč..mozuna si myslel zsem na pokoji ale nebyl sem ..vydal aem se do mesta a tam se celou noc toulal ulicema..celou noc sem se nevrátil ani mu nezavolal ani nebral telefon.Proste nic.A ješte divnejši bylo ze sem přišti den nebyl na hodinách ani na své vlastní..proste sem se nevracel...a bylo mi to jedno..Celou noc i celej den sem byl nekde ve měste a vsechno sem si v hlave přemítal bylo to vše pro mě těžké.

Yukio se rozběhl pryč. Dělal že mě neslyší a já se vztekle zavrčel. A navíc se neukázal ani v pokoji. A ani na své hodině. To už bylo divné. Nikdy neprošvihl svoje hodiny. Nikdy! a když jsem pak šel abych zjistil co s ním je za ředitelem. Mephisto mi oznámil že Yukio dal výpověď. Bevěděl jsem jestli si dělal legraci, bylo by mu to podobné. Ale nejsp8š si legraci nedělal. To na tom byl Yukio tak blbě. Rozběhl jsem sek nám na kolej a hledal Yukia. "Hej Yukio ty baatarde dal jsi výpověď?!" vykřikl jsem a rozrazil dveře pokoje.

Vratil sem se až dost pozda v řediako čitel ýpověd..pak sem e vrátil na pokoj a přemýšll jestli nebude lepší si s někym vymenit pokoj...a taky ze jo..Rin mel par kamaradu kterti by s nim chtely být na pokoji aja vedel ze s jednim je dost casto .No domluvil sem to  nim a sam sem si balil veci kdyz se najednoiu zrazili dveře...naštvalo ho to vedel sem to stčilo slyšet jak dýchá..ani sem se nnj nepodíval,,Bude..to tak lepší." rekl sem jen a balil siposledni věci a zaklapl srm kufr..Nic z mích věcí tu už nezbylo.Stál sem k nemu zády a neobtezoval sem otácet.

"Lepší?!" zaprskal jsem vztekle. "Tys mi řekl že jsi se mnou sám na pokoji a to jen kvůli tomu že jsem nebezpečný a musíš mě hlídat. Chceš utéct před svými city, přede mnou a tímhle." vzal jsem Kurikaru a strčil mu meč pod nos. "Když to vytasíš. Objeví se tvoje plameny a ty chceš uniknout. Protože když ho vytasím já, s tebou se nic nestane!" zaprskal jsem vztekle. "Místo toho mě tu necháš samotného! Protože se mnou nikdo na pokoji být nemůže! Kvůli mým plamenům." vřískal jsem a třásl se. A k mému překvapení jsem začal brečet. "Říjkal jsem ti žr o tebe nechci přijít a ty utečeš!"

 Poslouchal sem ho ale nic sem nedelal ,,Ano más pravdu chci..utyct od tech citu..Chci na ne zapomenout abys netrpel ...vim ze ty moje city nikdy opetovat nebudeš proto se jich i ja chci zbavit...dal sem výpoved abych nebyl tvuj učitel ..klidne zustanu tady na pokoji ale ...bude to tezsi pro nas oba"vsiml se si ze breči,,Neplač...Jen to ne...zustanu tady hlavne nebreč...nepřijdeš o me..." povzdechnu si,,jako o bratra" rekl sem ...sakra proč mám takovou chut ho políbit?!

"Myslíš si že to bude lepší pro oba?! Jsme dvojčata tak není možné aby to bylo správné. My od sebe nesmíme. Sám jsi říkal že není dobré když se dvojčata oddělí. A ty sám jsi ode mě nechtěl být oddělený! Yukio!" došel jsem k němu a zahleděl se do jeho tváře. "Vidíš to? Zapamatuj si moje slzy! To jsou tyhle které jsem projevil kvůli tobě. Už podruhé!" řekl jsem zoufale. Sevřel mu oblečení. "Yukio já tě mám moc rád. Ale ty... Proč jsi mi tohle udělal!?" sklonil jsem hlavu. "Jasně usínám v hodinách ale ve všech, ale chci abys byl můj učitel a zůstal mým bratrem."

Díval sem se na nej ..nemohl sem odejit..nechat ho samotneho na pokoji..nemohl sem ..ale bylo to težké,,Zustnu..stebou tady na pokoji...ale ...jako učitel..se nevrátim ..Uz sem se rozhodl." rekl sem a otrel mu slzy.Koukal semmu do obličeje a proste sem mel chut ho políbit.Ale najednou me to ovladlo a ja ho proste najednou políbil a kdyz sem se odtáhl ,,Promiň ...bylo to sylnější...Klidne ..me zato uhoď.." rekl sem a zavřek oči

"Jak to myslíš že se jako učitel nevrátíš? Děláš si legraci?! To nemůžeš, vždyť celá třída na tebe spoléhá." Začal jsem už i ze zoufalství plácat blbosti abych ho dotáhl zpátky do třídy. Otřel mi slzy a já se na něj ublíženě zahleděl. "Yukio opravdu si přeju aby ses tam vrátil." Zašeptal jsem. Ale to se ke mě najednou sklonil a já ucítil jeho rty. Překvapeně jsem zamrkal a pak cítil jak rudnu. "Y-Yukio!" Zašeptal jsem a odvrátil od něj pohled. "nevrazím ti... jen se vrať do třídy." Zašeptal jsem zoufale.

,,Ne...nekdo to vezme změ...jae tam nevrátím omlouvám se ti..ale nemohu.Nejde to .Zustanu tu ale do třídy se nevrátím." rekl sem  pak sem se podival nanej,,Asi...si teda znovu vybalím " rekl sem a postupne sem si zase vse začal vyndavat ven a uklizet .Polibil sem ho a ted sem stale citil jeho rty a libilo se mi to .jen sem vedel ze je to naposled a jedine co ucitím ...

"Fajn takže další stíznosti na mě neuvidíš. Radši budeš plnit mise než abys mě viděl!" řekl jsem a začala se mi vracet vzteklá nálada. Začal si vybalovat. Já se nasupeně převlékl do pyžama a za chvíli už spal ve svojí posteli. Zase mi čouhal z postele jen ocas. Ráno jdem vstal ale normálně a abych nevzbudil Yukia šel jsem pomalu do školy. Většina řídy se zajímala o to kde Yukio je. Do třídy vešla Shura a sedla si na katedru že teď bude vyučující místo Yukia. Nikoho horšího jsme už dostat nemohli. Ona byla na učení strašná. Ještě ty velký prsa a byla furt opilá.

Vybalil sem si a to uz ale Rin spal.Jsem si taky sel lehnout a zachvili taky spal..Rano kdyz sem se vzbudil uz tam Rin nebyl...ale kdyz sem se dozvedel koho dostali jako noveho učitele zhrozil sem se a ješte ktomu to co mi rekl vcera Rin...proste nez sem se vydal do školy sel sem rovnou k rediteli a tam sem mu rekl ze du zpadky na sve místo..byli štesti ze byl teprve začatek hodiny protoze ji hned odvolali a ja sem vešel do třídy.Mozna sem slyšel i ulevne vydechnuti od nejakych žáků,,Omlouvám se za náhlou zmenu ale ujištuji vás ze uz se to nestane.Ste má třída a já vás p4iprav8m na všechny situace " rekl sem a rovnou sem začal s učivem.

Většina třídy, ti co nespali se dozvěděli životopis Shury která nadšeně něco huhlala. A já pochopitelně spal. A pak se dveře otevřeli a vešel Yukio. Moje mladší dvojče se hned chopilo hodiny. "Yukio?" zvedl jsem hlavu a překvapeně zamekal. Byl u tabule a něco vyprávěl třídě. Takže se vrátil! Nadšeně jsem vrtěl ocasem a hleděl na něj. Jasně že se vrátil. Shura byla sice dobrá ale to jak byla věčně opilá... "Yukio je dobře že ses takhle rozhodl." usmál jsem se na svého bratra. Někdo codi zamumlal. Neslyšel jsem je úplně. 

Vetsina tridy se probudila a uz pracovala jak mela..bylo videt ze semsi opravdu dobrý učitel..dokonce i Rin se vzbudil a to me tesilo asi nejvíce,,Dobře všichni víte ze nedelám mezi vámi rozdíli " rekl sem a to bylo myšleno hlavne na Rina co me o hodinach mel oslovovat jinak než jménem ale to jsem mu mohl rikat horem spodem a bylo to prd platný.Začal sem s viukoiu..nová látka a skoro všichni si vše opisovali ..a ja sem si vduchu ndaval proc sem malem nechal toho co mám tak rád.

Jelikož jsem byl prostě naučený mu říkat jménem, tak jsem tak trochu i dom8tal mu říkat Sensei. Sledoval jsem a mával ocasem. Nějaké zápisky mě ani trochu nezajímali. No i Yukio mě tady nazýval Okumura Rin-Kun a já na něj pak docela naštvaně zíral. Atejně jsrm ale za chvíli začal v hodině usínat. Yukio už začal s rutinou které většina třídy říkala: Okumura spí, Sensei střílí. Kdykoli jsem totiž usnul. Yukio vzal pistol a vystřelil tak aby kulka proletěla kolem mojí hlavy a já se koukal probudit.  No zatím nestřílel a tak jsem si spokojeně spal dál jakoby nic.

Vykládal sem a ostatni poslouchali a zapisovali..jenze Rin zasspal...chvili sem to nechal být ale po chvili se to uz nevydrzel a nemohl sem si pomoct..vytahl sem pystol a sstreil kulka proletela tesne u jeho hlavy ,,Okumura Rin-kun kolikrat sem rikal ze v mich hodinach netrpim žádne flákání?! Koukejte si zapisovat poznámky!!" rekl sem a dalem ss nim nebavil..byl to pokrok ..predtim sem se s nim ani o hodinach nebavil.