Akademie Pravého Kříže

Práskl jsem vztekle dveřma a mračil se. Byl jsem unavenej a chtělo se mi moc spát. A musel jsem trpět ty hodiny ve škole a ještě hodiny na speciálních lekcích s tím tupcem Yukiem. Hodil jsem tašku ke svojí posteli a zadíval se na tu Yukiovo, už delší dobu se mi ten zmetek vyhýbal, i když jsem se ho ptal ve škole, dělal všechno pro to aby se mi nepodíval do očí. Od doby co ho posedl Satan, náš otec se úplně změnil. Nechápal jsem proč. Jakoby se v něm něco zlomilo a on se rozhodl že se se mnou nebude bavit. Povzdechl jsem si a sedl si ke stolu. Vytáhl jsem učebnice, práskl s nimi o stůl a položil hlavu na stůl, byl jsme unavený, a to díky tomu učení.

Zrovna sem koncil ve skole ..ale nesel sem do našeho pokoje..nechtel sem se setkat se svím bráškou.Šel sem ven n školní pozemky nadýchat se čerstvého vzduchu.Asi tak za hodinu sem se konečne odhodlal vrátit .Otevřel sem dveře a pak je i pomalu zavřel .Položil sem si věci k posteli .Rin sedel u stolu.Ani sem ho nepozdravil a prevlekl sem se...venku uz se stmívalo .Pripravil sem si věci abych se pak mohl jít vykoupat .Sedl sem si na postel a nic nerikal..koukal sem se do země.Nechtel sem s Rinem mluvit .I kdyz to bylo těžké ho takhle ignorovat.

Yukia jsem neslyšel, nebylo to tím že byl potichu ale protože jsem na stole usnul, na úkoly jsem tak trochu kašlal. Vzbudil jsem se až když se Yukio vrátil do pokoje z koupelny. Zvedl jsem hlavu ze stolu a pohlédl na něj. "No nazdar! Vidím že jsi se vrátil, pochopitelně se se mnou nebavíš a asi i proto, že nedělám tvoje domácí úkoly viď?!" řekl jsem a vztekle mrskal ocasem. "Od tý doby co tě posedl Satan se chováš hrozně divně, mohl bys mi aspoň říct proč!" Vykřikl jsem zoufale. To už jsem se naštval, proč se se mnou nebavil?!

Doš sem se vykoupat a pak seme vrátil a to byl Rin už vzuru a začal křičet...jako poslednich par týdnu sem se to snazil ignorovat.Bylo to teżké .Hned co domluvil aem se na nej po dlouhe dobe podival skoro až smutnym pohledem ..přímo do jeho očí ale nic víc chvili sem na nej koukalna pak sem si lehl a přikryl dekou až po hlavu .Sundal sem si brýle a snazil se co nejrychleji usnout

Jak se dalo čekat, ignoroval mě, jako každý večer co se vrátil. Proč furt musel jen ignorovat mě? Jsem jeho bratr! Jeho starší dvojče! Došel jsem k němu a strhl z něj peřinu. Sednul jsem si na něj a chytil ho za ruce. Vztekle jsem zavrčel. "okamžitě mi řekni... proč jsi mě začal ignorovat! proč? Jsem tvůj starší bratr, co mi je do toho že jsi můj učitel! Přestaň mě sakra ignorovat! Yukio!" Zatřásl jsme jím. "nechci o tebe přijít a je mi jedno jakým způsobem, ignorace je jeden z mnoha! Přestaň mě ignorovat a řekni taky něco! Yukio... Yukio..."

Zachvili uz nejspiš vybouchl uplne..Nemel sem uzbnasobe peřinu ale on name sedel a ja na nej koukal...no koukal spíše mžoural neměl sem brýle.Bušilo mi srdce a ja nevedel co delat...nedokazal sem v tehle situaci zustat jako vždy ledově klidný.Otočil sem hlavu stranou,,Ja...nm co ..říct .Prosím pusť mě...Nii-san..." po dlouhe dobe sem na nej normálne promluvil ..a rekl muNii-san ..nemel sem mu co říct..sam sem to vse nemel poradne urovnane v hlavě..hlavne..vše bylo špatně.

Dál jsem rozzuřeně švihal ocasem. "Tak ty nemáš co říct? Opravdu ne? Celou dobu mě ignoruješ a pak mi řekneš že nemáš co říct? Myslíš si že jsem idiot?! Okamžitě mi řekni proč se mi vyhýbáš! Přiznej si to, tobě se líbí nějaká holka se kterou se kamarádím že? Moriyama Shiemi nebo Izumo Kamiki! No i když ta obočnice není moje kamarádka ale stejně!" Prskal jsem jak vzteklá kočka. Nakonec jsem vstal. "Víš co?! Kašli na to! Kašli na mě! Nemáš mi co říct, fajn, je mi to naprosto ukradené." Řekl jsem a začal se oblékat. "když ti tak překážím okamžitě vypadnu!"

Zamrkal sem ale to uz zeme slezl a zacal se oblíkat..vzal sem si brýle a jakmile chtel otevřít dveře tak sem mu je chytil aby nikam nemohl..,,Slíš si ze v tom je holka jo?? Ale pleteš se..neni v tom holka żádná holka.Je teżké si to urovnat všechno v hlavě." rekl sem a chytil ho za ruku aby nic nemohl udelat odejit nebo tak,,Je to pro tvoje dobro..Bude lepší kdyz te budu ignorovat nez neco jinyho " rekl em schvalne tuhle vetu tal zvláštne.Uvedomoval sem si své city k Rinovi ale nemohl sem mu to říct..uz takhle kvuli me trpel dost,,Tim ze te ignoruju te chranim" nerekl sem ze pred sebou./nerekl sem nic co by ho nejak dovedlo k tomu hlavnímu,,Ted..Nii-san prosím di si lehnout at si odpocinutý" rekl sem a pritom sem ho drzel dival sem se mu do očí.

Otočil jsem se na něj když mi chxtil dveře a znemožnil mi odejít. "Ale, ale. Nějak ti to najednou mluví. "Není v tom holka?! Je těžké si to urovnat v hlavě? Pročpak?!" pak jsem se ale naštval. "Tím že mě ignoruheš mě chráníš?! Jako hodběkrát jsem od tebe slyšel že mě musíš chránit! Ale ignoraci vidím jrn teď a celkdm mě to obtěžuje, dvojčata by se nikdy ndměla ignorovat!" zaseptaljsem a následně ho do ruky praštil, otevřel dveře a rozběhl se z koleje pryč. Běžel jsem přes most a nakonec doběhl až ke škole kde jsem si nakvašeně dřepl před vchod. Hleděl jsem před sebe a mračil se.

To ho asi rozlobilo ješte víc...celí Rin nemuže být chvíli v klidu.Ale já mu to opravdu nemohl říct co by si o mě pomyslel?Praštil me do ruky a ja sem tím pádem pustil dveře a on stihl utéct...na nic sem necěkal..vzal sem si kalhoty a kabát chtel sem ho dohlat alprecejen byl rychlejši a hlavne uz byl dál..Hledal sem ho..opravdu sem nevedel kam šel až sem ho našel..vlastne..měl pravdu..ignorováním ho nic nezmůžu jen to ze na me bude furt naštvaný..ale zase...jak se s ním mohu bavyt normálně když kněmu chovám city? Došel sem k nemu ,,Nii-san...máš pravdu..ignorováním nic nezmůžu...ale opravdu ti ...nedokáži vyavetlit mé chování..kdybych ...mohl kdBy to bylo lehké..rekl bych ti to ale ..nejde to.Si můj velký bráska a já te sklamal chápu tě Nii-san...chtel sem ti ..rict tohle...ted te nechám být...a .pujdu zpádky.." pak sem ale rekl neco co sem nemel,,Stejne te mám hodne rád Nii-san" to rád melo jiný víznam ..jen jestli ho odhalil i Rin coz doufam ze ne.

Yukio se tam najednou objevil. Zvedl jsem k němu hlavu. Řekl mi pár vět a vydal se pryč. Asi zpátky na kolej. "Máš mě rád jo?!" zahuhňal jsem. Nechce mě zklamat. Jasně. Kdyby nechtěl, nezatajuje mi že je už exorcista, že je učitel. Nezatajil by mi nic z toho. Jenže on mi to zatajil. Všechno a dělal jakoby se nic nestalo. "Yukio ty můžeš vysvětlit své chování ale nechceš! Protože to neumíš. Pokud vím tak je to jediná věc co neumíš. Vysvětlit svoje pocity."  vstal jsem a došel k němu. "To je tak těžké říct že mě máš rád. Jsi až moc čitelný Yukio. Prpstě mi to řekni. Je to v pohodě."

On mi pak taky neco rekl a ja se zastavil...proc vzdy ví všechn ...jo Byl to muj starśi bráška..asi ve me uměl dost čist.stál sem knemu furt zády..,,Máš pravdu ..meumím vysvetlit své pocity...ale když už s nkousl...neni tu ...jen rad...Nii-san...od toho dne co mě posedl Satan to není jen mám rád...a nikdy už nebude" rekl sem a tohle mu muselo dojít tak zabedněný neni a mě vždy rozuměl .Ani sem se nnej neotočil a pomalu sem serozešel dál ..chtel sem být co nejdál v tuhle chvíli.

"Od toho dne jo? Ale abych taky něco řekl. Všiml jsem si že už od mala tě nezajímali holky. Neustále tě zajímalo jak se staneš doktorem. A hlavně si neustále běhal za mnou jako ocásek. A neustále jsi opakoval Nii-San, Nii-San." gestikuloval jsem rukama. Ve chvíli kdy se vydal na výlet jsem ho chytil za ruku. "Nikam nejdeš. Chceš mi říct že od doby co tě posedl Satan  tak teprve od té doby?! Nějak se mi to nezdá Yukio." vzal jsem mu ruku a propletl si s ním prsty. Pohl3dl jsem mu do obličeje a čekal. Konec konců i tenhle nevinný dotek s ním něco udělat musel. "Nemyslím si že je to od té doby!"

Chytl me za ruku a rikal veci z dětství..provytahuje veci z dob kdy sme byloi malí?! Ale i tak mel pravdu jen ...od toho dne si to více uvědomuju.Propletl si semnou prsty a podíval se mi do obličeje..rozbušílo se mi srdce a zhluboka sem se nadechl ...trochu mi zcervenali tváře a odvrátil sem pohled...Nedokazal sem se mu v tehle situaci loukat do očí..ale nic sem neříkal.

Jasně tohle jsem si myslel. Ale předtím když jsem tohle udělal když mě prosil o pomoc aby se zbavil Satana. Nejenom že mě postřelil což se mi sice zahojilo ale rozhodně se nechoval takhle.  Pustil jsem ho. Upravil jsem si meč na zádech a  zahleděl se na školní budovu. "Yukio ty... Abych já řekl pravdu. Nevím proč bych k tobě něco takového měl cítit. Jsme bratři. A kromě roho. Oba jsme kluci. Víš jak ro musí bolet když to tam někomu vrazíš?! Lidi říkají že to může být příjemné ale já ne. Konec konců mám přítelkyni." to jsem kecal. Žádnou přítelkyni jsem nikdy neměl. 

NNemhl sem si pomoct a kdyz me pustil tak sem jen rekl,,Proto sem ti nic rict nechtel..proto sem te radsi takhle ignoroval a stranil se tě..zapomen na to " rekl sem adaepryč tentokrat sem nereagoval jeho volani ani kdyze me snazil uastavit a zachvili sem byl pryč..mozuna si myslel zsem na pokoji ale nebyl sem ..vydal aem se do mesta a tam se celou noc toulal ulicema..celou noc sem se nevrátil ani mu nezavolal ani nebral telefon.Proste nic.A ješte divnejši bylo ze sem přišti den nebyl na hodinách ani na své vlastní..proste sem se nevracel...a bylo mi to jedno..Celou noc i celej den sem byl nekde ve měste a vsechno sem si v hlave přemítal bylo to vše pro mě těžké.

Yukio se rozběhl pryč. Dělal že mě neslyší a já se vztekle zavrčel. A navíc se neukázal ani v pokoji. A ani na své hodině. To už bylo divné. Nikdy neprošvihl svoje hodiny. Nikdy! a když jsem pak šel abych zjistil co s ním je za ředitelem. Mephisto mi oznámil že Yukio dal výpověď. Bevěděl jsem jestli si dělal legraci, bylo by mu to podobné. Ale nejsp8š si legraci nedělal. To na tom byl Yukio tak blbě. Rozběhl jsem sek nám na kolej a hledal Yukia. "Hej Yukio ty baatarde dal jsi výpověď?!" vykřikl jsem a rozrazil dveře pokoje.

Vratil sem se až dost pozda v řediako čitel ýpověd..pak sem e vrátil na pokoj a přemýšll jestli nebude lepší si s někym vymenit pokoj...a taky ze jo..Rin mel par kamaradu kterti by s nim chtely být na pokoji aja vedel ze s jednim je dost casto .No domluvil sem to  nim a sam sem si balil veci kdyz se najednoiu zrazili dveře...naštvalo ho to vedel sem to stčilo slyšet jak dýchá..ani sem se nnj nepodíval,,Bude..to tak lepší." rekl sem jen a balil siposledni věci a zaklapl srm kufr..Nic z mích věcí tu už nezbylo.Stál sem k nemu zády a neobtezoval sem otácet.

"Lepší?!" zaprskal jsem vztekle. "Tys mi řekl že jsi se mnou sám na pokoji a to jen kvůli tomu že jsem nebezpečný a musíš mě hlídat. Chceš utéct před svými city, přede mnou a tímhle." vzal jsem Kurikaru a strčil mu meč pod nos. "Když to vytasíš. Objeví se tvoje plameny a ty chceš uniknout. Protože když ho vytasím já, s tebou se nic nestane!" zaprskal jsem vztekle. "Místo toho mě tu necháš samotného! Protože se mnou nikdo na pokoji být nemůže! Kvůli mým plamenům." vřískal jsem a třásl se. A k mému překvapení jsem začal brečet. "Říjkal jsem ti žr o tebe nechci přijít a ty utečeš!"

 Poslouchal sem ho ale nic sem nedelal ,,Ano más pravdu chci..utyct od tech citu..Chci na ne zapomenout abys netrpel ...vim ze ty moje city nikdy opetovat nebudeš proto se jich i ja chci zbavit...dal sem výpoved abych nebyl tvuj učitel ..klidne zustanu tady na pokoji ale ...bude to tezsi pro nas oba"vsiml se si ze breči,,Neplač...Jen to ne...zustanu tady hlavne nebreč...nepřijdeš o me..." povzdechnu si,,jako o bratra" rekl sem ...sakra proč mám takovou chut ho políbit?!

"Myslíš si že to bude lepší pro oba?! Jsme dvojčata tak není možné aby to bylo správné. My od sebe nesmíme. Sám jsi říkal že není dobré když se dvojčata oddělí. A ty sám jsi ode mě nechtěl být oddělený! Yukio!" došel jsem k němu a zahleděl se do jeho tváře. "Vidíš to? Zapamatuj si moje slzy! To jsou tyhle které jsem projevil kvůli tobě. Už podruhé!" řekl jsem zoufale. Sevřel mu oblečení. "Yukio já tě mám moc rád. Ale ty... Proč jsi mi tohle udělal!?" sklonil jsem hlavu. "Jasně usínám v hodinách ale ve všech, ale chci abys byl můj učitel a zůstal mým bratrem."

Díval sem se na nej ..nemohl sem odejit..nechat ho samotneho na pokoji..nemohl sem ..ale bylo to težké,,Zustnu..stebou tady na pokoji...ale ...jako učitel..se nevrátim ..Uz sem se rozhodl." rekl sem a otrel mu slzy.Koukal semmu do obličeje a proste sem mel chut ho políbit.Ale najednou me to ovladlo a ja ho proste najednou políbil a kdyz sem se odtáhl ,,Promiň ...bylo to sylnější...Klidne ..me zato uhoď.." rekl sem a zavřek oči

"Jak to myslíš že se jako učitel nevrátíš? Děláš si legraci?! To nemůžeš, vždyť celá třída na tebe spoléhá." Začal jsem už i ze zoufalství plácat blbosti abych ho dotáhl zpátky do třídy. Otřel mi slzy a já se na něj ublíženě zahleděl. "Yukio opravdu si přeju aby ses tam vrátil." Zašeptal jsem. Ale to se ke mě najednou sklonil a já ucítil jeho rty. Překvapeně jsem zamrkal a pak cítil jak rudnu. "Y-Yukio!" Zašeptal jsem a odvrátil od něj pohled. "nevrazím ti... jen se vrať do třídy." Zašeptal jsem zoufale.

,,Ne...nekdo to vezme změ...jae tam nevrátím omlouvám se ti..ale nemohu.Nejde to .Zustanu tu ale do třídy se nevrátím." rekl sem  pak sem se podival nanej,,Asi...si teda znovu vybalím " rekl sem a postupne sem si zase vse začal vyndavat ven a uklizet .Polibil sem ho a ted sem stale citil jeho rty a libilo se mi to .jen sem vedel ze je to naposled a jedine co ucitím ...

"Fajn takže další stíznosti na mě neuvidíš. Radši budeš plnit mise než abys mě viděl!" řekl jsem a začala se mi vracet vzteklá nálada. Začal si vybalovat. Já se nasupeně převlékl do pyžama a za chvíli už spal ve svojí posteli. Zase mi čouhal z postele jen ocas. Ráno jdem vstal ale normálně a abych nevzbudil Yukia šel jsem pomalu do školy. Většina řídy se zajímala o to kde Yukio je. Do třídy vešla Shura a sedla si na katedru že teď bude vyučující místo Yukia. Nikoho horšího jsme už dostat nemohli. Ona byla na učení strašná. Ještě ty velký prsa a byla furt opilá.

Vybalil sem si a to uz ale Rin spal.Jsem si taky sel lehnout a zachvili taky spal..Rano kdyz sem se vzbudil uz tam Rin nebyl...ale kdyz sem se dozvedel koho dostali jako noveho učitele zhrozil sem se a ješte ktomu to co mi rekl vcera Rin...proste nez sem se vydal do školy sel sem rovnou k rediteli a tam sem mu rekl ze du zpadky na sve místo..byli štesti ze byl teprve začatek hodiny protoze ji hned odvolali a ja sem vešel do třídy.Mozna sem slyšel i ulevne vydechnuti od nejakych žáků,,Omlouvám se za náhlou zmenu ale ujištuji vás ze uz se to nestane.Ste má třída a já vás p4iprav8m na všechny situace " rekl sem a rovnou sem začal s učivem.

Většina třídy, ti co nespali se dozvěděli životopis Shury která nadšeně něco huhlala. A já pochopitelně spal. A pak se dveře otevřeli a vešel Yukio. Moje mladší dvojče se hned chopilo hodiny. "Yukio?" zvedl jsem hlavu a překvapeně zamekal. Byl u tabule a něco vyprávěl třídě. Takže se vrátil! Nadšeně jsem vrtěl ocasem a hleděl na něj. Jasně že se vrátil. Shura byla sice dobrá ale to jak byla věčně opilá... "Yukio je dobře že ses takhle rozhodl." usmál jsem se na svého bratra. Někdo codi zamumlal. Neslyšel jsem je úplně. 

Vetsina tridy se probudila a uz pracovala jak mela..bylo videt ze semsi opravdu dobrý učitel..dokonce i Rin se vzbudil a to me tesilo asi nejvíce,,Dobře všichni víte ze nedelám mezi vámi rozdíli " rekl sem a to bylo myšleno hlavne na Rina co me o hodinach mel oslovovat jinak než jménem ale to jsem mu mohl rikat horem spodem a bylo to prd platný.Začal sem s viukoiu..nová látka a skoro všichni si vše opisovali ..a ja sem si vduchu ndaval proc sem malem nechal toho co mám tak rád.

Jelikož jsem byl prostě naučený mu říkat jménem, tak jsem tak trochu i dom8tal mu říkat Sensei. Sledoval jsem a mával ocasem. Nějaké zápisky mě ani trochu nezajímali. No i Yukio mě tady nazýval Okumura Rin-Kun a já na něj pak docela naštvaně zíral. Atejně jsrm ale za chvíli začal v hodině usínat. Yukio už začal s rutinou které většina třídy říkala: Okumura spí, Sensei střílí. Kdykoli jsem totiž usnul. Yukio vzal pistol a vystřelil tak aby kulka proletěla kolem mojí hlavy a já se koukal probudit.  No zatím nestřílel a tak jsem si spokojeně spal dál jakoby nic.

Vykládal sem a ostatni poslouchali a zapisovali..jenze Rin zasspal...chvili sem to nechal být ale po chvili se to uz nevydrzel a nemohl sem si pomoct..vytahl sem pystol a sstreil kulka proletela tesne u jeho hlavy ,,Okumura Rin-kun kolikrat sem rikal ze v mich hodinach netrpim žádne flákání?! Koukejte si zapisovat poznámky!!" rekl sem a dalem ss nim nebavil..byl to pokrok ..predtim sem se s nim ani o hodinach nebavil.

Pomalu jsem otevřel oči se zazíváním. Nemohl jsem uvěřit že na mě promlubil. Vždyckx mě ignoroval i to že mu ve třídě spím mu bxlo jedno ale teď jaksi ne. Což byl dokonalý pokrok. Ale stejně jsem napsal pár vět a v další chvíli už zas spal na lavici. Shiemi co seděla vedle mě do mě šťouchla. Neměla ráda výstřeli. Byla to ta dívenka co milovala květiny a nenáviděla zbraně. Nikdy jsem nechápal prpč šla tedy studovat exorcismus. Pomalu jsem se posadil, podepřel si hlavu abych ji neměl na stole a neusnul a jen tupě zíral na Yukia. Jal jinak mu zabránit ve střelbě?

Povudechl sem si ale dal se jim nijak nezaobiral..nakonec byla i videt snaha zustat vzuru.Jakmile skoncila hodina tak se vsichni zbalili a odešli...ja em ve tride zustal a uklizel veci..mil tabuli a rovnal všechny židle.Pakem jeste otevrel oknabyse tu vyvetralo bvl tu vydýchaný vzduch

Yukio zůstal ve třídě a já přemýšlel  jestli jít na rande se Shiemi nebo otravovat Yukia. A to druhé bylo lepší. Vrátil jsem se do třídy, vrtěl ocasen a s úsměvem hleděl na Yukia. "Já věděl že přijdeš. Ty se hned tak nevzdáváš Yukio   a to je dobře." posasil jsem se na svojí lavici a hleděl na svoje mladší dvojče. I takhle byl tak pracovitý. Jen jsem se usmál. Když jsme spolu nv opactví sdíleli pokoj tak tam bylo vždycky uklizeno a to jen díky Yukiovi který mi neustále připomínal jaký po sobě nechávám bordel.

Rin se vrátil jako obvikle přišel provokovat,,Kdyby vám sem nedali zrovna tuhle fůrii tak bych e nevratil ale jakmile sem zjistil koho vam sem dali nemohl sem vás v tom nechat.Stačí že i jjí mám když mám svoje hodiny ." sam sem musel dochazet na jine hodiny jiných učitelů.Přecejen sem byl pořád żák ,,Mohl bys mi alespon pomoct vynest kośe a upravit židle když jsi tu ." oznamil sem mu a sam rovnal vsechny židle řadu po řadě.

Rin se vrátil jako obvikle přišel provokovat,,Kdyby vám sem nedali zrovna tuhle fůrii tak bych e nevratil ale jakmile sem zjistil koho vam sem dali nemohl sem vás v tom nechat.Stačí že i jjí mám když mám svoje hodiny ." sam sem musel dochazet na jine hodiny jiných učitelů.Přecejen sem byl pořád żák ,,Mohl bys mi alespon pomoct vynest kośe a upravit židle když jsi tu ." oznamil sem mu a sam rovnal vsechny židle řadu po řadě.

Okumura Rin:

"Ale notak, notak, vždyť s ní spolupracuješ. Tohle je poprvé co jsem tě slyšel o ní takhle mluvit Yukio. A ona tě učí i na fakultě jo? O tom taky slyším poprvé. Jsi samé tajemství Yukio." mumlal jsem a sledoval svoje nehty abych nemusel nic dělat.  "Nechci nic vynášet Yukio! Chci od tebe jednu věc. Chci ti dát odměnu." chytil jsem ho za ruku a dotáhl ke katedře. Vylezl jsem na ní a přitom ho šimral ocaswm na tváři. Pak jsem se usadil a chytil ho za plašť. Objal jsem ho kolem krku a lehounce políbil. "Myslím to vážně." zašeptal jsem.

,,Nejsou to veci co bych rikal porad ..a to taky nepotrebujevedet...ty se sam nesoustredis na ssvu školu" rekl e al to uz me tahl ke katedře a ...co to dělal??! On me polibil sice lehce ale polibil...a...co mela znamet ta odměna,,,Nii-san?? Co to stebou je? Prosím ..n..nedelej si zem srandu.to je podlé" rekl sem a chtel seodtáhnout

"Jasně nepotřrbuju vědět, podle tebe totiž nepotřebuju vědět nic pokud si na to nepřijdu sám." řekl jsem a svíral jeho ramena. "Yukio ty máš tak mluvit o tom co je a co nrní podlé. Ty který jsi mi zatajoval tolik věcí. A teď tu blábolíš o podlých věcech. Cítíš ke mě 'ty' city ne? Tak no nezatajuj. Chtěl jsem vidět co tohle s tebou udělá. Byl bych teda radši kdybys mi to oplatil. Víš mě zajímají tyhle věci a beru to jako dobrý pokus jak to vyzkoušet s někým kdo mě má rád." usmál jsem se a zahleděl se mu do obličeje. "Tak co políbíš mě?"

Poslouchal sem ho a koukl sem sna nej,,Rikal si ale ze maš přítelkini" rekl em trochu smutne a pak sem se n nej ale nakonec sem se knemu naklonil  a polibil ho na rty...a pak sem sodtáhl .L to ale dlouhy polibek ,,Možna to tak nvidíš...ale hraješ si s mími city Nii-san ." rekl sem koukl nej dost smutně.

"Přítelkyně jde stranou." Řekl jsem a natáhl krk, nechal jsem se políbit a přitom se cítil podivně šťastný. Což bylo opravdu divné, jak jsem se mohl cítit šťastný když mě políbil Yukio. A byl to dlouhý polibek. "Hmm." Prohlásil jsem tiše. "hraju si s tvými city jo?" Zašeptal jsem dost zmateně a odvrátil pohled. "Asi máš pravdu." Zašeptal jsem a objal ho. "nevidím to, nevím že si hraju s tvými city Yukio. Děkuji že jsi mi to řekl." Zašeptal jsem a pomalu se vydal ke dveřím. "No kdyby něco, budu v pokoji." Pak už jsem zmizl a zůstal v pokoji Yukia a mě.

Odešel a jaem chvili stal nez se uklidil vsechno a šel do pokoje...Sel sem pomalu a pakem ozev4el dve4e ,,Nii-san? Promim jestli..sem rekl neco co te zranilo...ale  ..moje city k tobě sou opravdové a ty máš dívku..jak i říkal...neni možne abys po me chtel toto ..mel...bys být s ní ne semnou..zapomen na me city ber me jako normalniho bratra...jakobych ti nikdy nic nerekl prosím . " 

Najednou se otevřeli dveře a vešel Yukio tak jak se dalo čekat. Otočil jsem se k němu, na stole jsem měl hromadu pap8rů a bylo to snad poprvé co jsem dělal domácí úkoly co mi Yukio zadal. "Yukio ty... To nechápeš. Já tě prostě a jen zneuž8vám. Moje city k tobě jsou hluboké. Mám tě strašně rád. Mám tě rád stejně jako ty mě. Ale ty to zkrátka nevisíš takže s tím nic neudělám." zašeptal jsem zoufale. "Moje přítelkyně ona... No to máš stejně jedno." zamumlal jsem a obrátil se zpět ke svým domácím úlohám.

Podival sem se na nej a poslouchal...jeho slova teď byla jiná ne6 nazačádlu..a dost me prekvapil,,Nii-san...Ty...ty to myslíš vážně?" zeptal sem se .On ze i učil...a to bylo pro mě divné nikdy neplnil mé úkoly..proč by teď začínal.Pokud to ale myslel vážně ....došel sem knemu a zezadu sem ho objal tak jak byl proste sem ho objal.Zase po dlouhé době ani predtim sem mu to obětí neopětoval ale ted sem ho objal pevně.

Začal jsem do sešitu kreslit různé panáčky a nechal Yukia Yukiem. Ty úkol mě nudili ať jsem se snažil jak moc jsem chtěl a krwslení panáčků byla daleko větší zábava. Ale to mě najednou Yukio objal. Ztuhl jsem a zahleděl se na jeho ruce co mi obepínali ty moje takže jsem dál nemohl demolovat sešit.  "Yukio já to myslím vážně tak mě prosím ber vážně ano?" zašeptal jsem azavrtal se do jeho náruče. Byla to už delší doba co mě objal. A já si tuhle pozornost teď užíval. 

Obímal sem ho a to dost pevně,,Je tteké tomu uveřit kdyz si rikal..ze máš př8telkyni.Proto ale...dobre v3řím ti .Opravdu " rekl sem a proste s obímal.Zdalo se ze i jemu se to libilo...uz dlouho smre se neobímali a tak to mohlo být i pro nej zvláštní.,,Opravdu mám rád Nii-san"

Jen sjem se pousmál. Shiemi to věděla, řekl jsem jí o svých citech k Yukiovi. A ona mě chápala i když jsem věděl že se asi dost vyděsí když by mě s Yukiem viděla, konec konců to ona byla moje přítelkyně a ona mě milovala. Proto se mnou zůstávala. "Jasně. taky tě mám rád Yukio." usmál jsem se na něj tím svým úsměvem. Natáhl jsems e a přitáhl si ho blíž abych ho mohl taky obejmout a usmál se na něj. "Děkuju že jsi mi to řekl Yukio." usmál jsem se na něj.

Take mě obejmul a proste...tohle byla chvíle která byla naprosto kouzelná .Miluju ho a když to ví a ...možna že i on to opětuje tak jh to nádhera,,Na to...až tohle řeknesem vždycky čekal.....ale nemyslel sem si že to řekneš" rekl sem a pohladil ho po vlasech .Byli sme k sobe p4itisklý tak ze to snad vic u6 ani nešlo

Jeho ruka mě hladila ve vlasech q abych řekl pravdu,  bylo to velmi příjemné. "No vidíš Yukio, nakoned jsem ro řekl a tys mě k tomu ani nemusel nutit." Usmál jdem se. Naše těla k sobě byls příjemněm přitisklá. A jeho tělo jsk mě k sobě tisklo bylo nádherné. Pohlédl js3m mu do tváře.  "Ale víš že teď budeme porušovat dvě pravidla.  Sourozenci ani učitel a student spolu nemůžou nic Mít.  Budeme muset být ttajemství aby o nás nikdo nevěděl."

,,Jamel strach ti to říct Nii-san.." rekl sem a dal se s nim tulil nez mi pohledl do očí a v tu chvili sem rekl neco co odeme taky ještnikdy neslyš a možna by to pro nej byl i většíok než to že ho miluju,,Pravidla sou mi ukradený...ja chci bít jen stebou..a pokud to znamená porušovat miliooonpravidel tak je porušim .A ano...pokud o tom nikdo nebude vedet nic se ndejw"

Hleděl jsem na jeho obličej a když řekl že ho nezajímají pravidla a myslel že jsem slyšel špatně. On a poroušet pravidla? Hahaha. To jsem opravdu musel slyšet špatně.  "Eheh, Yukio můžeš mi to zopakovat? Ty chceš porušit pravidla?  Mám pocit že jsem špatně slyšel." řekl jsem a nervózně se zasmál. "nemyslím že by na nás přišli, to ne ale já... trochu se tohohle vztahu bojím, konec konců jsme dva bratři a to..." Zašeptal jsem a sklonil hlavu.  Ale nakonec jsem se na něj zahleděl, objal ho a lehounce ho políbil na tvář. "jsem rád že tě konečně mám."