Akademie Pravého Kříže

Zněl srandovní a zároveň naštvaně musel sem se pousmát ,,Hai Hai Nii-san" políbil sem ho něžně.polizil si moje ruce na záda a já ho objal teda do ty doby než sem uslyšel potlesk a hlas..otočil sem se a zamrkal byl sem teď v šoku ,,Cm.co ti tu děláte ? Máte aspoň klepat" řekl sem a prikril Rina a mě tak aby nebylo nic vidět,,Zkoušku? Jakou zkoušku o čem to mluvíte?" Nechápal sem ho a to bylo hrozný vždy sem ho chápal ale teď ne..teda málo vody sem ho nepochopil

"Na co klepat v mojí škole?" Zeptal se pobaveně Mephisto. "Byla zábava vás celou tu dobu sledovat. A tak jsme si řekl že až dojde k tomuhle incidentu. Udělám zkoušku vaší lásky." Uculil se. "Nebudete si na sebe pamatovat. Ani to že jste bratři. Okumura Yukio půjde na misi a Rin tu bude dál sledovat. Uvidím že až se vrátí Yukio z mise, jestli si k sobě najdete opět onu cestu." Zasmál se. "Ein, zwei, drei!" Napočítal jako vždy německy do tří a luskl prsty. "Ne Yukio!" Vykřikl jsem ale to už jsem stál někde jinde. Byl jsem ve sprše. Jako normální student s žádnými vzpomínkami na mého bratra. Yukio byl normální exorcista a učitel. Ani on si na mě nepamatoval. Ten teď byl na misi v dalekém městě.

Tohle se mi nelíbilo ale už bylo pozdě ještě sem zaslechl mého brášku ale pak už sem stal ve městě a hledal démony.Nic sem si nepamatoval a jediné na co sem myslel bylo to že musím zabyt toho démona co zužoval lidí ve městě .Byl to démon vysoké třídy a vyžádal si už několik obětí .Až toho démona zabijeme mohu se vrátit zpadky na své místo učitele do te doby musím zůstat tady byla to moje povinnost 

Vyšel jsem ze sprchy a oblékl se. Vydal jsem se do školy. Shura byla naše učitelka a jako vždy byla namastěná. Kinklala se na svém učitelském stole, smála se a vyprávěla hyistorky s démony. Já se vydal po škole k mostu a hleděl naa město v dálce. Už tam bojovali dva měsíce, zajímalo by mě kdo všechno tam je. Kteří bojovníci a kdy se vrátí. A v tu chvíli někdo zavolal: "Vracejí se!" A já koukal na exorcisty co se vraceli. Bylo jich málo, o dost méně než předtím.  Doktoři jim hned pomáhali. A já se postavil kousek od skupiny a hleděl na ně.

Konečně se nám povedlo ho znskodnit a mohli SME se vrátit .v obličeji sem měl rány a roztrhaný oblečení . Šel sem poslední bylo smutné že víc než polovina lidí zemřela jen hrstka z  nás přežila a mi SME teď byli doma..konečně SME se mohli vrátit..ale ta bolestná pravda o tom kdo všechno Stratil zivot

Jasně mezi exorcisty byli i doktoři ale byli vysílení. Viděl jsem je všechny. "Hej Okumura-Kun." Koukl jsem se po hlase ale očividně to nebylo na mě. Tak na koho teda? Viděl jsem nějakého brýlatého kluka jak jde k ženě co ho volala a něco si mezi sebou říkají. Okumura-Kun? Proč má stejné jméno jako já. Seběhl jsem až dolů. "Hej ty brejloune!" Měl skoro stejné oči jako já.  "Čtyřoočko proč máš stejný příjmení jako já!" Té ženy jsem si nevšímal.

Většina byla už vevnitř ale já sem se sekl venku šla bavil se s jednou z ošetřujících kolegin.Ale pak sem přišel nějakej..kluk o něco menči než já ,,Co prosím? " Zadíval sem se na něj ,,Vyprošťují si tohle chování a co se týká jména ..Každý se nějak jmenuje " řekl sem a otočil sem se k odchodu do budovy

"Jsi brejloun? Jsi! Tak co se rozčiluješ?!" Zavřískal jsem na něj.  Otočil se k odchodu. "Hej počkej!" Chytl jsem ho za ruku. Na pár sekund nás oba obalili modré plameny. Několik lidí co to viděli okamžitě couvli. Pustil jsem ho. Nebyl popálený. To bylo divné. Couvl jsem. Zamrkal jsem, ten kluk je mi...povědomý! Otočil jsem se a rozběhl se pryč. Tohle bylo špatně, hodně špatně! Co se sakra dělo? 

Chytl mě za ruku a. ...plameny ..co se to stalo? Tohle nebylo možný .On byl jako já ale..jen menči a s..trochu..no dobře prostě s jinou povahou.Ale..mel sem pocit .jakobych ho odněkud znal.Byl mi víc jak povědomí..I když sem ti původně chtěl nechat být Rozhodl sem se jít za ním.Nebyl až zas tak rychlí a já ho zachvilku dohnal a zastavil ho.,,Co to mělo bejt?"řekl sem Zadychane,,kdo si? A jak je možný že tě odněkud znám?!" Už sem to nevydržel..bylo toho moc neska sem se vrátil a ještě tohle

Dohnal mě a to mě naštvalo, jak to stihl tak rychle.  Zastavil mě a já na něj upřel pohled nesouhlasných očí. "Co ti do toho je brejloune?!" Zaprskal jsem. Pak jsem ale odvrátil pohled. No představit jsem se mohl. "Jsem Okumura Rin. Studuju tady na škole exorcismus." Řekl jsem a upřel na něj pohled modrých očí. "Stanu se nejsilnějším exorcistou a nakopu Satanovi prdel!" Oznámil jsem. "Odněkud mě znáš, no je to zvláštní, taky mám ten pocit." Řekl jsem a zahleděl se na něj jako na celého. "Ale nemůžu si vzpomenout, nevím ni."