Akademie Pravého Kříže

Objal sem hoa pak polibek rozpojil a on se zhroutil na zem ,,Proč to nechceš přijmout že to může být pravda.? Nebude to náhoda ty vyze a ..ja bych tomu rád věřil " řekl sem .Sedl sem si a koukal do země .,,Na davat najevo své cítí" to si mi řekl ..a měla pravdu pnikdy sem to neuměl " řekl sem a proměnu si spánek ,,Chci věřit tomu že to není jen sen jen iluze..že ..je pravda to že SME se milovali že sme..byli spolu" řekl sem a mě samotnému to znělo jakoby se to tisíckrát opakovalo ta má slova 

Pomalu jsem vratil meč do pochvy a a odvrátil pohled. "Není možné abysme my dva byli bratři." Zašeptal jsem. Asi bylo nutné chtít polibek od obou stran aby se nám vrátili vzpomínky. A já teď byl k smrti vyděšený a polibek by moc nepomohl. "Rád bys tomu věřil? Z jakého důvodu?" Zašeptal jsem a vyděšeně na něj koukal. Že jsme byli spolu? Co by na tom bylo tak super? Nic. Nic by na tom super nebylo. Nemohl bych přece provozovat incest! Koukl jsem se na něj. Na jeho tvář a najednou cítil takový ochranitelský pud. Natáhl jsem ruce a objal ho. Přitáhl jsem si toho brejlouna k sobě. "Můžeš...to zkusit...ještě jednou?" Zašeptal jsem. Myslel jsem tím políbit mě.

Jeden z nás musel být ten co tomu nevěřil a to byl on jenže..proč ? Normálně sem vždy já tě co vyvrací vše co nedává logiku.Jenze on..mě najednou objal a já sem na něj koukal..překvapeně..on..chtěl abych ho zase políbil ..co tak najednou? Ale ..neodolal sem ..jakobych prostě nemohl říct ne a pomalu sem ho políbil znova..jeme ale políbil.Nemel sem v plánu ho vyděsit ale on předtím byl jen z toho že sem na něj mluvil.

Znovu se ke mě sklonil. Bylo to jakoby mi prostě nedokázal říct ne. Nechal jsem se políbit ale zase cítil jak mi tečou slzy. Ale tentokrát jsem viděl vzpomínky dalejo víc ostré.viděl jsem ty obrazy. Viděl jsem všechno. Pomalu jsem s odtáhl a pohlédl mu do tváře. "Yukio?" Zašeptal jsem. Prstem jsem mu přejel po rtech. "Jsi tu? Jsi tady se mnou že ano?" Zašeptal jsem a mírně se pousmál. "Zapomněl jsem na tebe Yukio je mi to tak líto." Zašeptal jsem zoufale. "Můžu ti to nějak vynahradit?"

zachvili SME zase polibek rozdělili ale..tentokrát ..oba dva směry viděli všechny vzpomínky ..,,Nii-san" zašeptal sem a utřel mu slzy ,,Já taky zapomel...omlouvám se " objal sem ho ,,Je mi to líto .." řekl sem,,Sem tady sem stebou a budu " ,,Není co vynahrazovat...já taky zamomel " řekl sem znovu a jeme ho znovu polibil

Hleděl jsem mu do očí. "Yukio" zašeptal jsem zase jeho jméno. Zase mě políbil a já se k němu tiskl. objal jsem ho a polibek sám prohloubil. Tak moc jsem ho miloval jak jsem na něj mohl zapomenout? "Yukio budeme...se milovat?" Pohlédl jsem na něj. Prakticky to bylo dlouho co jsme spolu nic neměli. Zadek mě vůbec nebolel. "Můžeme?" Zašeptal jsem a odvrátil pohled.

Překvapila mě jeho reakce a jeho otázka..chtěl se teď milovat? No ale proč ne ..,,Pokud chceš můžeme pokud jsi v pořádku " usmál sem se a pohladil sem ho po boku a po zadečku .,,Miluji tě Nii-san " usmál sem se a políbil ho

"Chci" zašeptal jsem a polibek mu oplatil a přitom se k němu úplně natiskl. Vrtěl jsem ocasem a mírně se usmíval i přes jeho rty se dalo usmívat a to bylo příjemné. "Taky tě miluji." Zašeptal jsem mu do rtů. Pohladil jsem ho po tváři a ocas mu omotal kolem ruky. "Yukio."

Omotal mi ocásek kolem ruky a ja se pousmál ..jeme sem ho zmáčkl..jeho chyba ..věděl že pokud mam na dosah jeho ocásek může se čekat na slastná muka .Já se toho totiž nikdy nenabazim.Zacnu ho třít a hladit mačkat a dokonce ceně olizovat a zuzlat..ale nedám mu možnost aby mi s ocáskem utekl

Okamžitě jsem svého činu zalitoval, tohle jsem neměl dělat. Sotva ho zmáčkl, zakňoural jsem a v očích se mi objevili slzičky. "Yukióóó" protáhl jsem zoufale. "Tohle je... nedělej" vyjekl sjem ase snažil se mu vykroutit ze železného sevření. "Prosím. To je moc rychlé." Šeptal jsem.