Akademie Pravého Kříže

Pomalu jsem otevřel oči se zazíváním. Nemohl jsem uvěřit že na mě promlubil. Vždyckx mě ignoroval i to že mu ve třídě spím mu bxlo jedno ale teď jaksi ne. Což byl dokonalý pokrok. Ale stejně jsem napsal pár vět a v další chvíli už zas spal na lavici. Shiemi co seděla vedle mě do mě šťouchla. Neměla ráda výstřeli. Byla to ta dívenka co milovala květiny a nenáviděla zbraně. Nikdy jsem nechápal prpč šla tedy studovat exorcismus. Pomalu jsem se posadil, podepřel si hlavu abych ji neměl na stole a neusnul a jen tupě zíral na Yukia. Jal jinak mu zabránit ve střelbě?

Povudechl sem si ale dal se jim nijak nezaobiral..nakonec byla i videt snaha zustat vzuru.Jakmile skoncila hodina tak se vsichni zbalili a odešli...ja em ve tride zustal a uklizel veci..mil tabuli a rovnal všechny židle.Pakem jeste otevrel oknabyse tu vyvetralo bvl tu vydýchaný vzduch

Yukio zůstal ve třídě a já přemýšlel  jestli jít na rande se Shiemi nebo otravovat Yukia. A to druhé bylo lepší. Vrátil jsem se do třídy, vrtěl ocasen a s úsměvem hleděl na Yukia. "Já věděl že přijdeš. Ty se hned tak nevzdáváš Yukio   a to je dobře." posasil jsem se na svojí lavici a hleděl na svoje mladší dvojče. I takhle byl tak pracovitý. Jen jsem se usmál. Když jsme spolu nv opactví sdíleli pokoj tak tam bylo vždycky uklizeno a to jen díky Yukiovi který mi neustále připomínal jaký po sobě nechávám bordel.

Rin se vrátil jako obvikle přišel provokovat,,Kdyby vám sem nedali zrovna tuhle fůrii tak bych e nevratil ale jakmile sem zjistil koho vam sem dali nemohl sem vás v tom nechat.Stačí že i jjí mám když mám svoje hodiny ." sam sem musel dochazet na jine hodiny jiných učitelů.Přecejen sem byl pořád żák ,,Mohl bys mi alespon pomoct vynest kośe a upravit židle když jsi tu ." oznamil sem mu a sam rovnal vsechny židle řadu po řadě.

Rin se vrátil jako obvikle přišel provokovat,,Kdyby vám sem nedali zrovna tuhle fůrii tak bych e nevratil ale jakmile sem zjistil koho vam sem dali nemohl sem vás v tom nechat.Stačí že i jjí mám když mám svoje hodiny ." sam sem musel dochazet na jine hodiny jiných učitelů.Přecejen sem byl pořád żák ,,Mohl bys mi alespon pomoct vynest kośe a upravit židle když jsi tu ." oznamil sem mu a sam rovnal vsechny židle řadu po řadě.

Okumura Rin:

"Ale notak, notak, vždyť s ní spolupracuješ. Tohle je poprvé co jsem tě slyšel o ní takhle mluvit Yukio. A ona tě učí i na fakultě jo? O tom taky slyším poprvé. Jsi samé tajemství Yukio." mumlal jsem a sledoval svoje nehty abych nemusel nic dělat.  "Nechci nic vynášet Yukio! Chci od tebe jednu věc. Chci ti dát odměnu." chytil jsem ho za ruku a dotáhl ke katedře. Vylezl jsem na ní a přitom ho šimral ocaswm na tváři. Pak jsem se usadil a chytil ho za plašť. Objal jsem ho kolem krku a lehounce políbil. "Myslím to vážně." zašeptal jsem.

,,Nejsou to veci co bych rikal porad ..a to taky nepotrebujevedet...ty se sam nesoustredis na ssvu školu" rekl e al to uz me tahl ke katedře a ...co to dělal??! On me polibil sice lehce ale polibil...a...co mela znamet ta odměna,,,Nii-san?? Co to stebou je? Prosím ..n..nedelej si zem srandu.to je podlé" rekl sem a chtel seodtáhnout

"Jasně nepotřrbuju vědět, podle tebe totiž nepotřebuju vědět nic pokud si na to nepřijdu sám." řekl jsem a svíral jeho ramena. "Yukio ty máš tak mluvit o tom co je a co nrní podlé. Ty který jsi mi zatajoval tolik věcí. A teď tu blábolíš o podlých věcech. Cítíš ke mě 'ty' city ne? Tak no nezatajuj. Chtěl jsem vidět co tohle s tebou udělá. Byl bych teda radši kdybys mi to oplatil. Víš mě zajímají tyhle věci a beru to jako dobrý pokus jak to vyzkoušet s někým kdo mě má rád." usmál jsem se a zahleděl se mu do obličeje. "Tak co políbíš mě?"

Poslouchal sem ho a koukl sem sna nej,,Rikal si ale ze maš přítelkini" rekl em trochu smutne a pak sem se n nej ale nakonec sem se knemu naklonil  a polibil ho na rty...a pak sem sodtáhl .L to ale dlouhy polibek ,,Možna to tak nvidíš...ale hraješ si s mími city Nii-san ." rekl sem koukl nej dost smutně.

"Přítelkyně jde stranou." Řekl jsem a natáhl krk, nechal jsem se políbit a přitom se cítil podivně šťastný. Což bylo opravdu divné, jak jsem se mohl cítit šťastný když mě políbil Yukio. A byl to dlouhý polibek. "Hmm." Prohlásil jsem tiše. "hraju si s tvými city jo?" Zašeptal jsem dost zmateně a odvrátil pohled. "Asi máš pravdu." Zašeptal jsem a objal ho. "nevidím to, nevím že si hraju s tvými city Yukio. Děkuji že jsi mi to řekl." Zašeptal jsem a pomalu se vydal ke dveřím. "No kdyby něco, budu v pokoji." Pak už jsem zmizl a zůstal v pokoji Yukia a mě.