Akademie Pravého Kříže

Odešel a jaem chvili stal nez se uklidil vsechno a šel do pokoje...Sel sem pomalu a pakem ozev4el dve4e ,,Nii-san? Promim jestli..sem rekl neco co te zranilo...ale  ..moje city k tobě sou opravdové a ty máš dívku..jak i říkal...neni možne abys po me chtel toto ..mel...bys být s ní ne semnou..zapomen na me city ber me jako normalniho bratra...jakobych ti nikdy nic nerekl prosím . " 

Najednou se otevřeli dveře a vešel Yukio tak jak se dalo čekat. Otočil jsem se k němu, na stole jsem měl hromadu pap8rů a bylo to snad poprvé co jsem dělal domácí úkoly co mi Yukio zadal. "Yukio ty... To nechápeš. Já tě prostě a jen zneuž8vám. Moje city k tobě jsou hluboké. Mám tě strašně rád. Mám tě rád stejně jako ty mě. Ale ty to zkrátka nevisíš takže s tím nic neudělám." zašeptal jsem zoufale. "Moje přítelkyně ona... No to máš stejně jedno." zamumlal jsem a obrátil se zpět ke svým domácím úlohám.

Podival sem se na nej a poslouchal...jeho slova teď byla jiná ne6 nazačádlu..a dost me prekvapil,,Nii-san...Ty...ty to myslíš vážně?" zeptal sem se .On ze i učil...a to bylo pro mě divné nikdy neplnil mé úkoly..proč by teď začínal.Pokud to ale myslel vážně ....došel sem knemu a zezadu sem ho objal tak jak byl proste sem ho objal.Zase po dlouhé době ani predtim sem mu to obětí neopětoval ale ted sem ho objal pevně.

Začal jsem do sešitu kreslit různé panáčky a nechal Yukia Yukiem. Ty úkol mě nudili ať jsem se snažil jak moc jsem chtěl a krwslení panáčků byla daleko větší zábava. Ale to mě najednou Yukio objal. Ztuhl jsem a zahleděl se na jeho ruce co mi obepínali ty moje takže jsem dál nemohl demolovat sešit.  "Yukio já to myslím vážně tak mě prosím ber vážně ano?" zašeptal jsem azavrtal se do jeho náruče. Byla to už delší doba co mě objal. A já si tuhle pozornost teď užíval. 

Obímal sem ho a to dost pevně,,Je tteké tomu uveřit kdyz si rikal..ze máš př8telkyni.Proto ale...dobre v3řím ti .Opravdu " rekl sem a proste s obímal.Zdalo se ze i jemu se to libilo...uz dlouho smre se neobímali a tak to mohlo být i pro nej zvláštní.,,Opravdu mám rád Nii-san"

Jen sjem se pousmál. Shiemi to věděla, řekl jsem jí o svých citech k Yukiovi. A ona mě chápala i když jsem věděl že se asi dost vyděsí když by mě s Yukiem viděla, konec konců to ona byla moje přítelkyně a ona mě milovala. Proto se mnou zůstávala. "Jasně. taky tě mám rád Yukio." usmál jsem se na něj tím svým úsměvem. Natáhl jsems e a přitáhl si ho blíž abych ho mohl taky obejmout a usmál se na něj. "Děkuju že jsi mi to řekl Yukio." usmál jsem se na něj.

Take mě obejmul a proste...tohle byla chvíle která byla naprosto kouzelná .Miluju ho a když to ví a ...možna že i on to opětuje tak jh to nádhera,,Na to...až tohle řeknesem vždycky čekal.....ale nemyslel sem si že to řekneš" rekl sem a pohladil ho po vlasech .Byli sme k sobe p4itisklý tak ze to snad vic u6 ani nešlo

Jeho ruka mě hladila ve vlasech q abych řekl pravdu,  bylo to velmi příjemné. "No vidíš Yukio, nakoned jsem ro řekl a tys mě k tomu ani nemusel nutit." Usmál jdem se. Naše těla k sobě byls příjemněm přitisklá. A jeho tělo jsk mě k sobě tisklo bylo nádherné. Pohlédl js3m mu do tváře.  "Ale víš že teď budeme porušovat dvě pravidla.  Sourozenci ani učitel a student spolu nemůžou nic Mít.  Budeme muset být ttajemství aby o nás nikdo nevěděl."

,,Jamel strach ti to říct Nii-san.." rekl sem a dal se s nim tulil nez mi pohledl do očí a v tu chvili sem rekl neco co odeme taky ještnikdy neslyš a možna by to pro nej byl i většíok než to že ho miluju,,Pravidla sou mi ukradený...ja chci bít jen stebou..a pokud to znamená porušovat miliooonpravidel tak je porušim .A ano...pokud o tom nikdo nebude vedet nic se ndejw"

Hleděl jsem na jeho obličej a když řekl že ho nezajímají pravidla a myslel že jsem slyšel špatně. On a poroušet pravidla? Hahaha. To jsem opravdu musel slyšet špatně.  "Eheh, Yukio můžeš mi to zopakovat? Ty chceš porušit pravidla?  Mám pocit že jsem špatně slyšel." řekl jsem a nervózně se zasmál. "nemyslím že by na nás přišli, to ne ale já... trochu se tohohle vztahu bojím, konec konců jsme dva bratři a to..." Zašeptal jsem a sklonil hlavu.  Ale nakonec jsem se na něj zahleděl, objal ho a lehounce ho políbil na tvář. "jsem rád že tě konečně mám."