Akademie Pravého Kříže

,,Slyšel si dobře..a ja to myslím vážne...porušim jakekoli pravidlo" rekl sem znovu .usmál sen se,,Ne vse je v pořádku musíse bát Nii-san " rekl sem ješta obímal ho,,Ja sem tak moc rád..." tohle sem necekal nikdy..necekal sem ze by ke me mohl citit i neco víc ale sem rad ze to tak bylo

Pořád mě objímal což munebylo moc podobné . Ale s tím jsem pochopitelně nemohl nic dělat. "Opravdu chceš porj

"Opravdu chceš porušit jakékoliv pravidlo abys byl se mnou Yukio? To semi líbí." usmál jsem se. "Je to opravdu příjemný pocit. Děkuji ti." usmál jsem se. "Yukio já si ale říkal že kdyby na to opravdu přišli, vyhodili by tě."

Pomalu sem povolil stisk a to po tom co řekl to s tim vyhazovem,,Vim to..ale..čekal sem dlouho...moc dlouho.Proto i za tohoto ryzyka.Jo zni to divně odemě ale ja chci to podstoupit.I ldyby me vyhodili bude to v pořádku opravdu.Neměj strach opravdu ." usmal sem se a jen sem mu venoval kratky polibek na rty.Potom sem se odtahl a usmal sem se.

 "Jasně to chápu Yukio. Ale jsem rád že jsi tak dlouho čekal." usmál jsem se na něj. Celou tu dobu. Celou, jsem i já na něj trpělivě čekal a těšil se až můj milovaný Yukio bude cítit co já a on to cítil ale narozdíl ode mě to řekl a nebál se. A já svoje city ještě tak ošklivě zazdil. Abych mu nemusel říkat co skutečně c8tím. Jak moc ho miluji. Nechal jsem se políbit ale odvrátil se aby neviděl mou dokonale červenou tvář 

Otočil se ale i tak sem stihl zahlednout jak sčervená,,Neotačej se kemě.Mam pravo te takhle vidět.Takhle roztomilého" rekl sem .Bylo to divny aby mladší dvojče tohle říkalo staršímu ale co už.Otočil sem mu hlavu zask sobě a polibil ho nnos,,Si takhle mooc roztomilí Nii-san víš otom?Sem rád ź te takto vidím jen já" znovu sem ho pol8bil a polibek prohloubil uplně aby mi nemohl nic vitknout nebo se urazit.Udela to potom.

"Nejsem roztomilý Yukio." zašeptal jsem zahanbeně. Ale to už si mě k sobě otočil. Pousmál jsem ss. "Nemysli si že bych někoho jiného aby se na mě takhle koukal. Tohle je naše malé tajemstgí. Jen ty mě takhle můžeš vidět." zašeptal jsrm k němu. K jeho tk krásné tváři. Kterou jsem chtěl aby byla jen moje abyji nikdo jiný neviděl. Pak mě políbil a já zamrkal. Byl to takový tdn polibek co se vám zakazuje kdtáhnout. Usmál jsem se na něj a  a pohladil ho po tváři. "Děkuju Yukio."

,,Ale si a moc " rekl sem ,,Ty si jen můj Nii-san jen muj odteď te uš nepustim " zašeptal sem mu u ouška.Obímali s se ,,Nedekuj mi to j bych mel tobě ." pevneji sem ho stiskl k sobě.Pak sem se ale trochu odtahl a usmal sem se ,,Už je celkem pozde..mělibisme jít spát. " oznamil sem s usmevem.To byl rekord ja se na nej pořad teď usmival.

Pousmál jsem se. Abych řekl pravdu, Yukio byl svým způsobem divný. Ale právě to se mi na něm líbilo, navíc Yukio tím ze sebe dělal někoho roztomilého. "Jo měli bysme jít spát, spaní je super." řekl jsem a okamžitě si zalezl k sobě do postele, jenže... to teplo mi chybělo, bylo mi jedno že se v posteli hodně roztahuju. Prostě jsem vstal a přitulil se k Yukiovi u něj v posteli.

Zakroutil sem hlavou a šel se prevleknout.Rin by pořad jen spal.Zahasl sem a lehl sidovosé postele.Ale po chvili sem ucitil jak se keme Rin přitulil .Tohle se už taky dlouuuho nestalo,,Nii-san" vydechl sem.Otočil sem se k nemu a objal sem ho.Bylo mi to takhle přijemné.Zabořil sem hlavu do jeho vlasů .