Akademie Pravého Kříže

Shura zazívala a zahleděla se stranou, ven z okna a ušklíbla se. "Yukio ty a Rin. Nejen že porušujete zákon jen svou existencí ale ještě ke všemu ses rozhodl to dát dohromady se svým starším bráchou." řekla a napila se piva. Zavrtěl jsem se, chytil se Yukiova trička a zazíval, tiše jsem zamumlal bratrovo jméno a spal si vesele dál. Byl jsem unavený a to hodně. Shura se tiše zasmála. "Yukio ne že bych ti to nepřála ale Rin má Shiemi. Teda Shiemi ho miluje. Ale on...ani nevím co on." zamumlala zamyšleně.

Yukio

Zamračil sem se ,,Omlouvám se ale muže ti být jedno co s Rinem jsme a nejsme .Je to náš život a vim že teď ponesu následky ale on zato nemuže.Proto nedovolim aby se to vstahovali i na něj." řekl sem a nehodlal se dal bavit.Nerad sem se s ni bavil věděl sem że bych na ni neměl být takoví protože..p4ecejen ona byla i má učitelka a měl sem jeji hodiny dost často radši sem koukal z okénka a byl potichu.Jen sem přemýšlel co se asi stane.

Shura si jen odfrkla a zamračila se. Věděla že ji Yukio nenávidí, sám jí to řekl. Ne že by se jí to líbilo ale nic dělat nemohla. Byli kolegové a zároveň učitel a žák. Měla s ním až zvláštně podobný vztah jako já. Pobaveně sledovala jak se na Yukia věsím. Jak jsem na něj úplně zavěšený a spokojeně chrápu. Auto zastavilo a to mě probudilo. Promnul jsem si oči a hned si uvědomil jednu věc. Vatikán- řekli mi že když někoho ohrozím, zabijou mě- jsem tu znova a společně s Yukiem -musel jsem někoho ohrozit. "Yukio já tam nechci!" řekl jsem okamžitě s hrůzou v hlase.

Po nějaké době auto zastavilo a Rin se probudil.Vědewl sem že bude mít strach objal se ho ,,Na boj se Nii-san já tě ochránim nedovolím jim aby ti neco udelali" řekl sem a sev4el ho více v náruči.Radši bych sám zemřel než abych nechal zemřít Rina.,,Neboj se..nedovolím to" řekl sem ješte ale sám seme trochu bál.Nevedel sem co se děje proč sme tady.a proč i Rin..on nikoho neohrozil .

Yukio mě sevřel. Ani jsem si nepamatoval kdy jsem měl naposledy strach. Krátce poté co Yukia posedl Satan jsem se dozvěděl že se Yukio obětoval místo mě, takže jsme my dva otevřeli bránu do Gehenny. A Vatikán nás vidět nechtěl, až teď. Určitě to bude kvůli tomuhle. Muselo. Teď když se u Yukia probudila démoní moc, určitě ho chtěli vidět a už jen díky uším to nemohl skrývat.  "Tak jdeme." řekla Shura a my byli donucení jít za ní. Sevřel jsem Yukiovi ruku a to jsme už vešli do Vatikánu. Do centra a k soudu který jsem tak moc znal. "Takže tu jste výborně. Rin a Yukio Okumura jsou obvinění z otevření brány Gehenny. Dále  jsou obvinění z nepovolených citů. Yukio jako mladší bratr bude sproštěn vinny, u Rina se to počítá jako další ohrožení lidstva. Poprosím ho tedy aby předstoupil, bude vyvolán trest smrti." sklopil jsem hlavu. "A u Yukia bychom se rádi ujistili že má opravdu také Satanovo moc."

Šli sme dovnitř a ja hned vedel kam mame jit.Jenže sem se furt bal o Rina.Bal em se že honedokážu ochránit že że ne..nemužu nato myslet nemužu ja to zvladnu zvladnu to houchránit.Ale Hned sem uslyšel verdikt.A s tim sem nesouhlasilt,,Omlouvám se ale...nedovolím to..nedovolím vám zabít Nii-san..on nikoho neohrozil..a ja sem stale snim ..a omlouvam se znovu ale lasla si nevibírá.Ja udelam cokoli abych zabranil tomu aby Rin zemřel..To se vzdam klidně všeho ho nechte žit " mluvil sem plinule rychle a tak aby to vyznelo dost odhodlaně což se povedlo. 

Zahleděl jsem se na Yukia. "Yukio." zašeptal jsem dojatě. Ale soudcovi se to očividně nelíbilo. "Okumura Yukio. Je mi velmi líto ale nemohu vás takto přijmout. Možná svého bratra milujete a on miluje i vás. Ale tady to tak být nemůže." tentokrát sjem se ozval já. "Nikoho jsem neohrozil. K otevření brány jsem byl přinucený a Yukio se za mě potom obětoval. Prosím. Odpusťte mi to." soudce se na mě smutně zahleděl a povzdehl si. "Co nám k tomu řekne Okumura Yukio."

Zahledel sem se. Rina..Chtel sem eco rtioct ale on byl rychlejší...pak přišel čas na mě a ja se nadechl a vydechl,,Je to pravda...Rin byl donucen otev4ít ji ale ja se ob3toval ..nechtel sem aby to udelal ...Rin nikdy nikoho neohrozil.Prosim vás nedělejte to.Rin si zaslouží žít." Netušil sem jestli nám vyhoví ale doufal sem v to .Rin byl muj a nikdo mi ho brát nebude.

Soudce se na mě zahleděl. "A co se stalo s tím vinným?" zeptal se. "Pohltila ho brána Gehenny. Zemřel." zašeptal jsem. "Jeho tělo není možné najít." povzdechl si soudce. "Prozatím vás tedy propustím. Ale budete oba pečlivě sledováni." řekl abouchl kladivem. "Můžete jít." co nejrychleji jsem s Yukiem zmizl a teprve až venku ho radostně obejnul. "Miluju tě Yukio!" vyhrkl jsem šťastně.

 Rin odpoved na ostatni otazky a pak nas propustili s tim že budeme sledováni..no aspon jen..aspon sme oba dva mohli zustat spolu .Vyšli sme ven a Rin me objal ja jeho ttakyoc pevně,,Ja tebe tak moc..Sem tak strašn3ád ale moc ." polibil se ho na rty a podivalseěja,,miluju te a sem tak strašne moc rád tak rád sme spolu a zustaneme spolu" zašeptal sem.