Akce/ Honba za tělem Temnot / UZAVŘENO

Vzala jsem svého koně, Pirožek ke mě spokojeně naklusal a roztáhl křídla aby si je trochu protáhl. Zařehtal a já mu na hřbet připevnila věci co mi přinesla služebná, jídlo, deky a tak. Jednorožci byli až moc vznešení, ti by tohle nést nemohli. Vylezla jsem Pirožkovi na záda. "Pojedeme po zemi." Řekla jsem a se svou družinou vyjela z brány. Temnota přede mnou ustupovala. Jednorožci se rozhlíželi. Stromy uvadali, možná ta temnota byla nějak jedovatá. Zakroutila jsem hlavou. Koně odmítali jít rychleji než krokem protože se báli. Ta temnota se tak čistým stvořením nelíbila. Cesta kterou jsme šli byla docela prodlouho koně pohodlná takže aspoň něco.

"Jinak... Já se jmenuji Haru Nagami." Představím se konečně i Accalii a pozoruju jí. Zdá se mi urozená, plná síly, elegance a jakési divokosti. Pokud by jí někdo naštval, skutečně bych se jí nechtěl plést do cesty. Cestou ale občas pohlédnu na Mykyho, nebo Mizurua. Dělám si o ně starosti. Myky to schytal od Akiho sestry a Mizuru trpí asi depkou, nebo co. Chtěl bych, aby si přestal myslet, že je zbytečný, nebo, že ho nikdo nepotřebuje, když jsem si uněl vylil srdce a řekl mu své pocity. "Jak se asi jmenují?" Špitnu si pro sebe. Otázka byla myšlena na jednorožce. Přeci jen, je divné jim říkat jen jednorožci. 

Otočila jsem se na něj a usmála se, byl to úsměv který se velmi podobal Akimu, takový ten jemný a roztomilý. "Accalia Notara těší mě." Řekla jsem. Pirožek zafrkal a já se koukla před sebe. Zatím nic vidět nebylo. Zaslechla jsem jak si pro sebe mumlá. "Wonderfulští jednorožci jména nemají. Jméno má teprve až když si vybere svého pána. Hříva mu změní barvu a on ti řekne své jméno." Řekla jsem a usmála se. "Akimu trvalo hodně dlouho než si získal Harmony, pak z ní byl ale naprosto nadšený. Dělala mu společnost ale i tak byl jaksi prázdný." Zamumlala jsem. Právě jsme procházeli kolem velikých skal, skály smrtek

"Oh... Tak to je zase jiná." Pousměji se. Dívám se kolem sebe a Vystoupnou mi zuby. "Připomíná mi to místo, kde jsem kdysi vyrůstal." *Musím myslet na něco jiného....* "Byl to temný kraj, řídce obydlen. Byli jsme jediné město v dalekém okolí. Lesy byli temné a hluboké." Zase začínám malinko panikařit, takže asi budu žvanit blbosti. "V blízkosti byla vypálená věž. Ve městě se k ní vázala jedna píseň... Ugh...." Malinko se zarazím a kousnu si ro ruky. Pak se mi podaří uklidnit svou chuť. "Promiňte mi... už budu sticha..." 

"Místo kde jsi vyrůstal?" Zašeptala jsem překvapeně. Ano věděla jsem že odsud není ale kde mohl vyrůstat? Nejbližší podobná krajina je několik míl daleko. Poslouchala jsem ho a když se kousl do ruky. Zamyslela jsem se. "To město je daleko. Hodně daleko viď? Nikdy jsem o někom kdo je z toho města neslyšela. Můžeš pokračovat prosím? Zajímá mě to. Zajímá mě odkud jsou obyvatelé mého lesa a cesta nám bude alespoň lépe ubíhat." Usmála jsem se. Skály se vystřídali s velikou pouští, ta nebyla tolik zahalená v temnotě. Hlavně poušť byla sama o sobě nebezpečná."tady se musíme držet pospolu" řekla jsem. 

"Místo, kde jsem vyrůstal... Bylo to určitě výše po řece, ale taktéž to bylo dost dávno.... Měl bych to objasnit. Dneska jse se probral z 90-ti letého spánku v ledu, který svou schopností vytvořila má matka, aby mě ochránila. Měšťané měli... svéráznou povahu. Báli se nás, upírů, ale vlastně všeho, co se dá považovat za nadpřirozené pro lidi. Zdědil jsem ovládání ledu po matce, ale jednou byla skutečně ukrutná zima a obviňovali mou rodinu, že nepřišlo jaro. Otce upálili v domě, zatímco má matka mě zachránila. Nejspíše jí pak zabili... Naše rodina se snažila s městem vycházet. Nikdy jsme z nikoho nepili a vždy jsme si dávali jen zvířecí krev. A ne všichni lidé tam byli zlí, ale báli se. Byl to kraj uprostřed lesů, za kterými se rozkládali vřesoviště. Bylo těžké tam žít, ale bylo tam krásně. Hlavně slavnosti sklizně a duší jsem miloval. Krom té vypálené věže tam byli ještě křyšťálové jeskyně a jezera, ale byli dost nebezpečné. Voda v nich byla chladnější, než kdyby zamrzla, takže kdokoliv do ní spadnul, mohl zemřít na podchlazení. Avšak těžba krystalů byla to, co město udržovalo od krize. Ta píseň o té věži... Byl to příběh o dívce, která tam čekala na svého prince, ale lidé z města si mysleli, že je to převtělená smrt. Upálili ji tam a tak tam uvěznili její duši. Ve slavnosti duší jsem tam jednou byl a slyšel jí, jak tam zpívá svou tragickou baladu o svém konci." To povídání mě celkem uklidňuje. "Možná bych si na ní i vzpoměl... ale bylo to doopravdy dávno... A asi by jste mě nechtěli slyšet zpívat." Zasměji se.

Poslouchala jsem ho a pousmála se. "Ano ten příběh o té věži znám. Je celkem známý. Ale nikdy jsem ve vaší zemi nebyla." Zašeptala jsem. "Tvojí rodiny je mi líto, vím jaké to je takhle o někoho přijít. Takhle přijít o svou rodinu." Zašeptal jsem. Pohlédla jsem na písečné duny, pomalu svítalo. "Moje rodina to také neměla jednoduché. Rodiče byli šťastní když jsem se narodila a i když se narodil Aki ale když se pak Aki začal projevovat a jednou si takhle přivedl jednoho kluka a nadšeně prohlásil že se mu líbí, naši se zděsili, do tho na nás neustále lidé pořádali demonstrace. A pak náš zámek vypálili, někdo se přimluvil ujednoho čaroděje a ten na nás seslal jakousi příšeru. A ta zabila moje rodiče. Mě rodiče odnesli sem dřív tu byla jen planina, jejich duše se převtělili do fontány co stojí v zahradě hned jak je příšera zabila. Akiho poslali do světa lidí. A teprve nedávno jsem ho zase našla." Řekla jsem a pohlédla na něj a usmála se. "Děkuju že jsi mi to řekl."

"Dokonce se říká, že tá dívka ve věži byla dcerou bohatého šlechtice ze zámoří. Minimálně řeč měla jinou." Pak se zaposlouchám do jejího příběhu. "To mě moc mrzí. Jsem ale rád, že jste se jako sourozenci našli." Usměji se. Pak se na chvíli odmlčíme, no po chvíli notuji tu píseň z dávnýh dob. "Moi je m'appelle mademoiselle Noir. Et comme vous pouvez le voir, Je ne souris, ni ris, ni vis.... Et c'est tout ce qu'elle a dit...." Prozáří se mi vzpomínky. "No jistě. Tohle zpívala. Znamenala to.... Mé jméno je slečna Černá.... A jak můžete vidět, neusmívám se, nesměji ani nežiji.... A tohle je to, co ona říkala. Samozřejmě, to v té cizí řeči zní o moc lépe." 

Rozjeli jsme se a já jel úplně jako psledni a pak sem taky šel jako poslední .Možná jsem vypadal vždy jakobych se s nikým bavit nechtěl ale já sem prostě neuměl začínat žádné konverzace a nechtěl sem se do zadních míchat. Maskonoši tu nikdy nezůstávali a tak sem tu byl nezvykli.povzdechl sem si a pohladil jednorožce ,,Si krásný " zašeptal sem..koní sem se bál ale tenhle jednorožec se mi moc líbil ,,Tobě..nevadí jaký sem " zašeptal sem ještě ..věděl sem že jednorožci poznají duši ostatních ale..tak proč zůstával semnou ?

Zaujatě jsem ho poslouchala. Bylo to zajímavé. "Hmm. Je zajímavé že znáš její slova. Prý hodně málo stvoření uslyší její hlas." Zašeptala jsem. Prošli jsme kolem jednoho opuštěného domku z kamenů a pískovce. Zastavila jsem se a prohlédla siho. "Pouštní elfové vycítili nebezpečí." Zašeptala jsem a pohlédla na Mizura který byl úplně poslední. "Co mi můžeš říct ty Mizuru? Každý má svůj příběh." Usmála jsem se. A pak se koukla na jednorožce kterého si vedl. Klisna zafrkala a já se pousmála. "Říká že se jí líbíš. Vypadá to Mizuru že si tě vybrala." Klisna pokývala hlavou a žďuchla do Mizura čumákem. Očuchala mu vlasy a znovu zafrkala. Její hříva se změnila a ona se sklonila k Mizurimu uchu aby mu pošeptala svoje jméno.

Podíval sem se dopředu na Accaliu a sklopil hlavu..nevěděl sem co říct,,Já..našli mě v lese..maskonoši a ..dali mi tuhle masku..vychovali mě ale..neměli mě..rádi kvůli mojí odpllisnosti.A..pak..sme projížděli lesem a někdo nebo..něco nás napadlo a my se rozdělili..nenašel sem je tak sem ..se ocitl tady..a zůstal tady" řekl sem neměl sem zajímaví život.takze..bych ji tím jen nudil .Potom se keme ale sklonila klisnička a její hříva se zbavila stejně jako byli moje oči..připomínala hladinu moře při západu slunce a také mi zašeptala  své jméno,,Kalipso?" Bylo to hezké jméno ..pohladil sem ji,,Děkuju " usmál sem se jeme na Kalipso 

"Páni. Jste spolu nádherní!" Rozzářím se. Já po něčem takovém netoužím. "Jen klid chlapče." Pohladím hřebce po nozdrách. "Konečně alespoň svítá..." Řeknu zjevně lehčí na duši, jelikož už nemám chuť se někomu zakousnout do krku a ochutnat jeho krev. Přesně to by ze mě dělalo to monstrum, které nechci být.

"I tvůj příběh je zajímavý." Usmála jsem se na něj. Pirožek se na ně zahleděl a pohodil hřívou. Harmony zoufale zařehtala. "Jednorožec na tebe promluví pouze jednou." Usmála jsem se na něj. Připomínal mi Akiho. Vždycky když jsme spolu někam šli, choval se přesně takhle. Jediná věc na které se dokázal odvázat bylo pódium. Tady zpívat nemohl a to ho iritovalo, jeho hlas byl nádherný. Pirožek roztáhl křídla. Jednorožci se seskupili. Vytasila jsem se s lukem a zasadila do tetivy šíp. "Někdo se blíží." Zašeptala jsem a rozhlížela se. 

"Blíží? Kdo se blíží?" Zeptám se s trochou strachu. Mizurua jsem chytnul za ruku a stáhnul za sebe, abych ho kdyžtak ochránil svým tělem. Sám toho moc nezmohu. Jsem upír na draka, bez jakékoliv síly nebo rychlosti. Nikdy jsem nebojoval a s ledem toho taky moc neumím. Jedinou předností je asi regenerace. Aspoň lidský štít budu hezkej.

Byla to nádherná klisnička a byla moc hodná ..a..vybrala si někoho jako sem já ..,,Někdo? " To už sem stal za Haru-san a on mě nechtěl pustit do předu .Zajímalo mě kdo tam může být a proč ..teď už bylo skoro světlo tak ..to nemohlo být nic tak hrozného ne ?

Celou cestu sem přemýšlel o tom co se stalo.Jeho sestra mě očividně nesnáší a Aki teď není Aki...Občas sem pozoroval ty dva co byli snama..ten malej ..měl pořád ustaraný obličej a ten starší taky ..ale ten se aspoň bavil s Accalii .Zastavili SME a koukali do dálky..někdo tam byl a ..teď SME všichni napjaté čekali co se bude dít 

Stále jsem čekala s natáhnutým lukem a koukala na pískové duny. A pak přímo přede mnou písek explodoval. Vyletěla z něj obří housenka a stonožka dohromady.vycítila čerstvé maso a já už věděla kam elfové zmizeli. "Držte se u sebe! Proti ní nemáte šanci. Neznám její slabá místa." Řekla jsem nervózně. Stonožka se svalila do písku a "koukala" naším směrem. Okamžitě se k nám vydala. Střílela jsem jeden šíp za druhým ale bez výsledku. nakonec minezbyla jiná možnost než použít ztvrdnutí písku okolo nás jako štít a snažila se vymyslet nějaký plán. "Napadá někoho z vás něco?" Otočila jsems ee ke skupině.

"Pokud někdo z vás dokáže zaplavit tu vypasenou housenku, tak jí mohu zmrazit, ale takhle toho moc nesvedu. *A kdy ze k nám přidal tamten?* Trochu mě až zamrazilo. Jeho přítomnosti jsem si vůbec nevšimnul, co mě maličko děsilo. Kdo to asi bude? Sakra, na otázky bude čas později, pokud nás ta žížala nesní jako svou snídani.

// Ichigo L je jiný účet Mykyho. Si zvykneš, jen abys věděla. Když má někdo víc účtu, často se nepřehlašuje. Ten příspěvek jakoby přidala Myky :D

//dejme tomu, že to i tak platí, a že je haru maličko zabedneny a nevšimavy XD

// Ok dobře, dejme tomu :D hele já taky někdy budu přidávat příspěvky třeba z jiného mého účtu když se mi nebude chtít přehlašovat :D

"Víš ono ovládání vody v téhle poušti taky něco stojí." Řekla jsem. "Je to vážně složité a netrvá to moc dlouho co dokážu vodu udržet."  Řekla jsem a klekla jsem si a přiložila ucho k zemi a poslouchala. Snažila jsem se zachytit nějakou vodu, když žádnou neuslyším vysaje ze mě přivolaní vidy velkou energii."mám to." Postavila jsem se a soustředila se na jednu větší podzemní řeku. Okolo stonožky začala vystřikovat voda, takové prameny. Stonožka otáčepa hlavu a zoufale na prameny koukala a když se pak voda ještě víc zvedla a obalila celé její tělo, vypustila pár bublinek protože víc nemohla. "Tak jo. Zmraž ji, dlouho to nevydržím."

Zazářili mi oči, až nebezpečně, malinko se předkloním, no najednou jsem u té stonožky a dotýkám se na některých místech povrchu vody. Kdekoliv se dotknu vody, vytvoří se v sekundě krystal. Mrknutím oka jsem jí uvěznil v ledovém vězení, no nepřestával jsem používat svou magii a chci vytvořit skutečně pevný led. Nakonec před sebou natáhnu ruku a zatnu ji v pěst. Led vydá praskyvý zvuk, no neroztříští se. Unavený spadnu do písku a vydýchávám se. "Stačí!" Zavolám za Accalií, no chvilku se nedokážu postavit. A ani nechci. Z nosu mi vytéká krev. Utřu si jí a až potom se pokusím vstát. 

Ze země vylezl obří červ..Vytrestil sem oči..co to sakra bylo za potvoro?! Koukal se směrem k nám a ja sem couvl společně s Kalipso...Pak se ale Haru-san a Accalia společně zapojili a zmrazili ho.. Haru-san spadl na zem a já k němu hned příběhu,, Haru-san si ..si v pořádku není tinic ?!" Bál sem se o něj..pomohl sem mu se zvednout,,Že ti nic není?" Zašeptal sem zoufale.Ted to bylo poprvé co sem mluvil aspoň trochu nahlas

Sledovala jsem je a pak uslyšela škrábání, s tím jsem počítala. Uklidila jsem svůj luk a šípy. Pak jsem k nim přešla. "Musime okamžitě pryč. Dole má hnízdo. Ta stonožka je vyvolaná pomocí magie." Řekla jsem a pomohla Haruovi na nohy. Přešel ke mě hřebec na kterém jel Haru. Zaržál a ja se zanračila. "Říká že cedta kterou musíme jít jw stvořená z Akiho největších nočních můr takže nejspíš narazíme i na pavouky. Takže budeme potom ještě ve větším nebezpečí." Řekla jsem. Nasedla jsem na Pirožka a počkala až ostatní nasednou. Pirožek roztáhl křídla a pohlédl na oblohu. "Pravděpodobně cesta bude čím dál horší." Zašeptala jsem a Pirožek sevydal přes poušť. Jela jsem první a sledovala duny. Poznala jsem když tam bylo něco co nemělo. 

"Jsem v pohodě, opravdu... jen nejsem zvyklý používat tolik magie." Říkám s úsměvem, ale dost mě to vyšťavilo a tak na hřbetě jednorožce nesedím, ale ležím. "Děkuji Mizuru... že se o mě bojíš, ale nemusíš. Jsem přeci upír. Zvládnu to." Zavřu oči. Potřebuji nabrat co nejvíc energie. Nechci být přítěží.

Otočila jsem se na něj a přijela k němu. Stále jsme byli v lese takže jsem mohla používat i léčení. Pirožek spokojeně klusal stejně jako jednorožci. Dotkla jsem se jeho čela a vrátila mu energii. "Moc se nevysiluj tvoje magie je důležitá." Usmála jsem se a Pirožek popoběhl zase dopředu. Pouští jsme jeli nějakou dobu a nakonec někdy kolem dvanácté kdy slunce bylo vysoko na obloze jsme zastavili. Před námi byl obří temný les. Pousmála jsem se. "Za lesem je moře a tam končí i wonderful. Chvíli si odpočineme."

Byl sem rád když Accalia uzdravila Haru-san byla hodna a to sem obdivoval.Mozna bych se tu mohl cítit lépe..kdyby teda nebylo kolem tolik potvor..jeli SME dlouho a já sem zase jel pomalu za nima ...Kalipso to vyhovovalo a já sem ji často hladil ..vypadala že se jí to líbí.mozna nebylo dobře že sem se jim stranil ale ..nemohl sem jinak 

Myky 

Pozoroval sem to a byl sem překvapený jak to vše hezky funguje ..ale nechtěl sem mýt špatně vstahy s Jeho sestrou proto jsem vyjel blíže k ní ,,Chci se omluvit a pořádně ti vysvětlit co se stalo mezi mnou a Akim" řekl sem a čekal na její reakci 

"Děkuji." Usměji se a narovnám se. "Devadesát let jsem ji nepoužíval. Ono to udělá své." Malinko si povzdechnu. Má magie je důležitá... Má asi pravdu, ale... i tak pochybuji o tom, že jí budu moct ještě někdy takhle využít. Zmražení vzduchu nikdy nebylo něco, co pomohlo. S vodou  mi to celkem šlo, ale bez ní... jsem k ničemu.

"Nemáš zač." Usmála jsem se na Harua a pak se koukla na Mykyho a povzdechla si. "Vsechno bude v pořádku až se Aki vrátí, jestli se teda. Vrátí." Řekla jsem a pohlédla na Mizura. Seskočila jsem z koně a sedla si do trávy. Konec konců přestávka je přestávka.

Slezl jsem z jednorožce a usadil jsem se k jeho nohám. Zatímco se rozhodnul spásat trochu trávy, já jsem se rozhodnu trochu odpočívat. Když tak přemýšlím... Tohle bylo poprvé, co jsem použil svůj led nějak užitečně. Teď a předtím jako štít. Vždy jsem si myslel, že má magie je úplně k ničemu, ale jaksi se ukázalo, že při správné situaci lze i použít. Ale, jak jsem mohl vidět, unavím se doopravdy snadno. Kdyby tam těch larev bylo víc, nezvládnul bych to.

Slezl sem z Kalipso která si lehla do tráví a takhle ji uzdibovala ja sem si k ni sednul a opřel sem se..seděl sem zase dál od nich ..tentokrát s maskou na obličeji nechtěl sem aby na mě viděli ..Kalipso do mě žduchala a chtěla mi ukrást masku ,,Ne Kalipso..neber mi ji" šeptal sem a snažil se jí odstrčit ale ona mi to furt nechtěla nechat být .

Koukla jswm se na Mizura a usmála se na něj. "Notak Mizuru pojď k nám. Nemůžeš se s námi nebavit když jsi členem naší skupiny." Řekla jsem a rozplácla se do trávy. Neměla jsen sukni ani šaty, výhoda cestování. Zavřela jsem oči. "Snad ho najdeme brzo'" zašeptala jsem.

"Na něj pomalu. Má vlastní tempo, ve kterém se zbližuje s lidmi. Jen to nech na něm." Usměji se. Podívám se jeho směrem. "A i já musím zvolnit. Jinak by to celé spadlo jako domeček z karet." Podívám se na toho černovlasého. O něm zatím nic nevím, ale nebudu plačit na pilu. Pro teď stačí vědět, že je spojen s Akim. A já? Bych mohl přestat být tak vlezlý. 

Accalia na mě začala mluvit a já na ni koukal ..nechtělo se mi ale Kalipso mi nedala na vybranou .Vstala a začala do me zduchat abych se k nim dostal..nakonec mě donutila sednout si maximálně metr a půl od nich a tam mě držela.Chtela mě donutit abych byl více komunikativní něž teď jsem.Nasadil sem si ale masku aby mi nebylo vidět do tváře ..

Accalia:

"Ano já vím. Poznala jsem to na něm." Řekla jsem. "Připomíná mi Akiho. Dělal to samé když si nebyl jistý a upřímně, jistý sinebyl téměř nikdy. Bylo tovcelku zvláštní mít takového bratra. Vždycky se i v boji soustředil spíš na obranu." Řekla jsem zamyšleně. Pozorovala jsem Haruovo pohled a uchevhtla se. "Aki má hlídacího elfa kterému pořád utíká, Aki se zamiloval do Mykyho ale Asiros jim tu lásku nedovolil. No asi zase vyrazíme." Řekla jsem a nasedla na Pirožka.

"Jistě." Řeknu a vyskočím opět na jednorožce. Ze začátku jdeme bez problémů, avšak pak začal pohazovat hlavou, stříhat oušky a nypínat svaly. Když jsem z něj opět seskočil a šel vedle něj, uklidnil se. "Fajn. Tak se jde na tůru." Zasměji se. Snažím se situace povětšinou odlehčit, takže tohle beru s nadhledem.

zase sme vyjeli...zrovna sem si sedl..no niic...tentokrat sem se nejakym zazrakem na Kalipso dostal sam .jeli sme dokud sem nevidel jak HAru-san mel problem se svim jednorožcem...seskocil sem z Kalipso a vydal se na nim,,NOtak..copakse deje malí?" zeptal sem se konika a pohladil ho..koukl sem se na Haru-san..a jeme semse ho dotkl..stahl sem ruku,,Haru-san..ty..studíš " rekl sem byl studeny ale víc nez normslne ...byl az ledoví nedivil sem se ze jednorozec nechtel aby na nem sedel

Les jsme projeli docela v pohodě až na ten problém s jeho koněm. Horší to bylo až u moře.  "Je tu celkem hodně žraloků." Zašeptala jsem a prohlédla si vodu. "A to jsou opravdu hodně nebezpeční žraloci a loď je tu vždycky až večer takže musíme chvíli počkat." Řekla jsem a koukla na Harua. Moc mi nepřipadal v pořádku.

"Mizuru..." Malinko se leknu. Pak řekl, že studím. No.. Nemá smysl to řešit, takže se k tomu nevyjadřuji. "Neřešte to prosím. Jsem v pořádku." Řeknu s úsměvem a čekali jsme spolu na tu loď. Doufám, že Aki bude v pořádku a že se zvládneme s ním vrátit opět... domú? Mohu to tam vúbec tak nazývat? To je jedno. Mohu složit hlavu přeci kdekoliv, ne?

bal sem se o nej a kdyz sme se zastavili umore tak sem se k nemu vydal,,ale..j..ja ti chci pomoct"rekl sem potichu,,ja te mam rad" zaseptal sem protoze sem pri tom nedokazal mluvit na hlas,,chci abys..byl v poradku" vzal semho za ruku a ignoroval fakt že je ledoví jako kus ledu

"Děkuji ti. Jsem rád, že jsi to řekl." Usměji se, ale nechci, aby se mě moc dotýkal. Já totiž..ani pořádně nevím. A to by se pak asi bál ještě víc. "Neboj se, jsem v pořádku, to za chvíli přejde." Lhář jsem doopravdy mizerný, takže to asi prokouknul na první pohled, ale to už jsem nemohl ovlivnit. "Jsem rád, že jsi se konečně taky malinko ozval."

zamracil sem se,,lhat..neumis" reklsem a zadivalk se na nej...,,nemam..strach z tebe..ale o teb...ja...udelej co chces..jen..bud v poradku" myslel sem to tak jestli by mu pomohla krev at si ji veme me by to nevadilo naopak byl bych rad ..kdyby byl v poradku

Sledovala jsem je a nakonec k němu došla. Sáhla jsem mu na čelo, bylo ledové. Možná ho jeho magie začala pohlcovat, občas se to stávalo když se moc použila magie kterou jinak člověk nepoužíval. "Nevím jistě jestli budeš úplně v pořádku." Řekla jsem a rozdělala oheň a jeho k němu přisunula. "Musíš se ohřát. Rev ti nepomůže."

"Vím... Přehnal jsem to s tou magií... Ale vím, že by mi neublížila, skutečně. Když jsem jí použil poprvé, měl jsem naopak vysoké horečky. Ale přešlo to. I tohle přejde." Ve skutečnosti si ale nejsem jistý, zda je to právě tím. Když si sednu k ohni, ohřívám se a konečně dokonce začínám cítit prsty. Mám trochu strach, že se to zvrtne.

Když ho Accalia posadila k ohni tak sem se mírně ušák ..mpomalu sem si sedl asi ..no tři meriod nich a koukl na oheň..mě nebyla zima takže sem tam být nepotřeboval.Kalipso se zatím pásla společně. S Ostatními  .Usmál sem se a sklopil pohled k písku.Byl hřejivý musel sem vydechnout.Nikdy sem tady nebyl vlastně..nikdy sem se na jednom místě nezdržel víc jak hodinu.

"Mizuru.... Múžeš jít sem? Prosím." Naznačím mu, aby si sednul ke mně. Malinko se přiblíží. "Víš... Děkuju. Nevím o někom, kdo by se takhle nabídnul. Jen bych ti chtěl říct, že pokud bych z tebe pil pravidelně, asi by jediná krev co by mi chutnala byla jen ta tvá, čeho se bojím. Pochop, předtím jsem lidskou krev nikdy nepil... a teď mi celkem zachutnala. Nechci ti ublížit, tak musím být opatrný."

Haru-san mě nechal k sobě přisednout ..poslouchal sem ho docela mě to překvapilo ..že mu moje krev chutnal..sklopil sem hlavu ,,Já..to chápu..a..ale ..mě to nevadí..budu..rád když..budu aspoň..v něčem užitečný ...já ...nejsem dobrý v ničem..neumím nic" řekl sem tiše a koukal sem se na něj upimnyma očima ,,A..no..e...ono nevadilo..by mi to..kdybych byl..já..jediný..m..myslím..s..stou..k..krvi " zrudl sem co sem to sakra říkal ?! ,,J..já já " hledal sem rychle svoji masku ale měla ji...Kalipso ..sakra!! Byl sem strašně nervózní a tak sem si obličej schoval do dlaní aby mě neviděl 

Přijde mi hrozně roztomilý a stáhnu si ho na sebe. "Dobře. Budeš jediný, ze kterého budu pít." Usměji se a objímám ho. "Nemusíš být nervózní, jsem přece tvúj přítel, ne?" Zasměji se a pohladím ho po vlasech. Možná se mezi námi skutečně tvoří určité pouto. A to pouto je skutečně silné. "Jsi pro mě dúležitý. Tak na to nezapomeň."