Akce/ Honba za tělem Temnot / UZAVŘENO

// Ok dobře, dejme tomu :D hele já taky někdy budu přidávat příspěvky třeba z jiného mého účtu když se mi nebude chtít přehlašovat :D

"Víš ono ovládání vody v téhle poušti taky něco stojí." Řekla jsem. "Je to vážně složité a netrvá to moc dlouho co dokážu vodu udržet."  Řekla jsem a klekla jsem si a přiložila ucho k zemi a poslouchala. Snažila jsem se zachytit nějakou vodu, když žádnou neuslyším vysaje ze mě přivolaní vidy velkou energii."mám to." Postavila jsem se a soustředila se na jednu větší podzemní řeku. Okolo stonožky začala vystřikovat voda, takové prameny. Stonožka otáčepa hlavu a zoufale na prameny koukala a když se pak voda ještě víc zvedla a obalila celé její tělo, vypustila pár bublinek protože víc nemohla. "Tak jo. Zmraž ji, dlouho to nevydržím."

Zazářili mi oči, až nebezpečně, malinko se předkloním, no najednou jsem u té stonožky a dotýkám se na některých místech povrchu vody. Kdekoliv se dotknu vody, vytvoří se v sekundě krystal. Mrknutím oka jsem jí uvěznil v ledovém vězení, no nepřestával jsem používat svou magii a chci vytvořit skutečně pevný led. Nakonec před sebou natáhnu ruku a zatnu ji v pěst. Led vydá praskyvý zvuk, no neroztříští se. Unavený spadnu do písku a vydýchávám se. "Stačí!" Zavolám za Accalií, no chvilku se nedokážu postavit. A ani nechci. Z nosu mi vytéká krev. Utřu si jí a až potom se pokusím vstát. 

Ze země vylezl obří červ..Vytrestil sem oči..co to sakra bylo za potvoro?! Koukal se směrem k nám a ja sem couvl společně s Kalipso...Pak se ale Haru-san a Accalia společně zapojili a zmrazili ho.. Haru-san spadl na zem a já k němu hned příběhu,, Haru-san si ..si v pořádku není tinic ?!" Bál sem se o něj..pomohl sem mu se zvednout,,Že ti nic není?" Zašeptal sem zoufale.Ted to bylo poprvé co sem mluvil aspoň trochu nahlas

Sledovala jsem je a pak uslyšela škrábání, s tím jsem počítala. Uklidila jsem svůj luk a šípy. Pak jsem k nim přešla. "Musime okamžitě pryč. Dole má hnízdo. Ta stonožka je vyvolaná pomocí magie." Řekla jsem a pomohla Haruovi na nohy. Přešel ke mě hřebec na kterém jel Haru. Zaržál a ja se zanračila. "Říká že cedta kterou musíme jít jw stvořená z Akiho největších nočních můr takže nejspíš narazíme i na pavouky. Takže budeme potom ještě ve větším nebezpečí." Řekla jsem. Nasedla jsem na Pirožka a počkala až ostatní nasednou. Pirožek roztáhl křídla a pohlédl na oblohu. "Pravděpodobně cesta bude čím dál horší." Zašeptala jsem a Pirožek sevydal přes poušť. Jela jsem první a sledovala duny. Poznala jsem když tam bylo něco co nemělo. 

"Jsem v pohodě, opravdu... jen nejsem zvyklý používat tolik magie." Říkám s úsměvem, ale dost mě to vyšťavilo a tak na hřbetě jednorožce nesedím, ale ležím. "Děkuji Mizuru... že se o mě bojíš, ale nemusíš. Jsem přeci upír. Zvládnu to." Zavřu oči. Potřebuji nabrat co nejvíc energie. Nechci být přítěží.

Otočila jsem se na něj a přijela k němu. Stále jsme byli v lese takže jsem mohla používat i léčení. Pirožek spokojeně klusal stejně jako jednorožci. Dotkla jsem se jeho čela a vrátila mu energii. "Moc se nevysiluj tvoje magie je důležitá." Usmála jsem se a Pirožek popoběhl zase dopředu. Pouští jsme jeli nějakou dobu a nakonec někdy kolem dvanácté kdy slunce bylo vysoko na obloze jsme zastavili. Před námi byl obří temný les. Pousmála jsem se. "Za lesem je moře a tam končí i wonderful. Chvíli si odpočineme."

Byl sem rád když Accalia uzdravila Haru-san byla hodna a to sem obdivoval.Mozna bych se tu mohl cítit lépe..kdyby teda nebylo kolem tolik potvor..jeli SME dlouho a já sem zase jel pomalu za nima ...Kalipso to vyhovovalo a já sem ji často hladil ..vypadala že se jí to líbí.mozna nebylo dobře že sem se jim stranil ale ..nemohl sem jinak 

Myky 

Pozoroval sem to a byl sem překvapený jak to vše hezky funguje ..ale nechtěl sem mýt špatně vstahy s Jeho sestrou proto jsem vyjel blíže k ní ,,Chci se omluvit a pořádně ti vysvětlit co se stalo mezi mnou a Akim" řekl sem a čekal na její reakci 

"Děkuji." Usměji se a narovnám se. "Devadesát let jsem ji nepoužíval. Ono to udělá své." Malinko si povzdechnu. Má magie je důležitá... Má asi pravdu, ale... i tak pochybuji o tom, že jí budu moct ještě někdy takhle využít. Zmražení vzduchu nikdy nebylo něco, co pomohlo. S vodou  mi to celkem šlo, ale bez ní... jsem k ničemu.