Akce/ Honba za tělem Temnot / UZAVŘENO

Stáhl mě na sebe a ja nachvili nevěděl co mám dělat .utéct nebo se kněmu stulit?.Slovák sem hlavu do jeho hrudi.,,Děkuju"zašeptám byl sem rád že to říkal.Ted sem byl šťastný..Pak ale řekl že sem jeho přítel.? myslel přítel jako přítel nebo jako kamarád,,P...přítel ?" Nechápal sem

"Pokud nevíš v jakém smyslu, tak si vyber sám, já se přizpúsobím. Pokud se na hlubší vztah necítíš, počkám. Nebudu na tebe tlačit." Konečně začínám být aspoň trochu teplý... v obouch smyslech asi XD no a skloním se k jeho krku. "Tak nádherně voníš...." Zašeptám, olíznu mu krk a... "Odpusť, ale nevydržím to..." Zakousnu se do něj a jemně začnu sát jeho krev, ale za chviličku se odtáhnu a ještě si prokousnu prst a potřu mu ranky svou krví, aby nekrvácel. "Slaďoučký..." Olíznu se a pak i jeho krk. "Odpusť, nemohl jsem odolat."

Naklonil se ke mě a já ucítil jeho dech na mém krku. Zavřel sem oči věděl sem co chtěl udělat.Zakousl se mi do krku.Sikl sem ale ne moc.Nebolelo to tolik.Spíše to bylo příjemné.Nepil ale dlouho jen tak..trochu jakoby jen ochutnal a přestal.,,Nevadí " zašeptám.Usmeju se a kouknu kde je Kalipso a Accalia,,A..accali? " Počkal sem až se na  mě koukne ,,Bude..Aki v pořádku? " Zašeptám.Chtel abych si vybral jak to myslel..ale..jak sem to chtěl ? Nevím zatím mu neodpovím.Nevim co mám říct Asi nejsem připraveny mu říct co chci .Ale vím že ho mám rád .

Sledovala jsem počínání těch dvou. Tohle by ten upír rozhodně dělat neměl. No během cesty si vztah těch dvou ještě prověřím. Pak se mě ale Mizuru zeptal, hurá konečně se mnou taky mluví. Zahleděla jsem se do ohně. "Nevím jistě ale doufám že ano. Důvod proč ho napadl démon byla silná žárlivost, stesk po jeho starém domově a smutek. K tomu ještě tojak se každému otevře a bývá až moc hodný. Pro démona snadná kořist. A taky ho démon asi nebude chtít pustit." Řekla jsem a pohlédla na Mizuru. "Ale určitě bude rád když si o něj děláš starosti."

Sice ho objímám, avšak netisknu si ho k sobě, takže múže kdykoliv jít, ale zjevně se k tomu nějak nechystá. "Cesta bude ještě hodně daleká?" Ne že bych byl nedočkavý, jen jsem zvědavý, jak daleko a jak dlouho ještě pocestujeme. "A ty co?" Zeptám se směrem na Mykyho. "Všechno v pořádku?" Jsem celkem starostlivý, co i mě samotného malinko udivuje.

Nejeli SME moc dlouho ten upír měl zajímaví vstah s tím klučinou který vypadal že trpí nějakým typem psichycky poruchy..no spíše deprese ano řekněme to takhle .A Accalia byla skoro furt sticha jen když nám chce něco oznámit .Měla strach o bratra chápal sem ji .Já měl o něj taky strach ale ...to asi všichni tady.Dosli jsme na nějakou pláž a Accalia oznámila že tu musíme počkat.Upir si sedl k ohni a po chvíli si ten malej ..Mizuru myslim vlezl k němu a Haru z něj začal pít ..no tohle se mi dvakrát nelíbilo ten prcek možná vypadal že mu to nevadí ale nebylo to zdravé..Sem doktor takové věci řeším.Povzdechl sem si když na mě promluvil,,Sem v pořádku.Jen mám strach o Akiho.Udelal sem chybu že sem ho opustil měl sem s ním zůstat za každou cenu.Ale je odeme velmi hloupé že si to uvědomují až teď " řekl sem a zadíval sem se na ně.,,Vy dva máte zajímaví vstah ." Poznamenal jsem .,,Accalio budeš schopná mi odpustit? Chápu že je to těžké ale opravdu jsem ho nechtěl opustit neopustil bych ho vždy bych se ho snažil najít" vysvětlil sem vše co sem chtel

"Jo... to máme." Špitnu a pohladím Mizurua po vlasech. "Kalypso?" Otočím se a ona za chvilku přinese jeho masku. "Děkuji ti." Usměji se a podám mu jí. "A už je vše v pořádku." Usměji se, ale začíná mě bolet hlava. "Mizuru, asi si pújdu na chviličku zdřímnout." Řeknu a když si sleze, lehnu si a celkem rychle usnu. Jak ale spím, v jedné chvíli mám modré rty a na krku se objeví jinovátka, no v té další je to pryč. Už to konečně ustupuje. 

"Víš Myky, oni dva mají vztah který jim Aki záviděl. Proto se stal démonem. Chtěl být s nimi. Chtěl aby ho přijali. Zoufale hledal lásku, zoufale hledal někoho kdo ho neodhodí jako kus hadru." Znovu jsem koukala do ohně a nakonec si povzdechla. "No dobře. Já ti odpouštím ale já tu nejsem ta důležitá osoba. Měl by ses potom pořádně omluvit Akimu ale ten tě nejspíš stejně nebude chtít přijmout." Pokrčila jsem rameny. "Znám ho a tak to vím."

Popravdě? Aki neměl co závidět. S Mizuruem se známe dva dny, takže jsem teď spíše na úrovni kamaráda. Aki ale viděl věci, takzvaně vytrhnuté z kontextu, proto asi žárlil, pokud to mohu tak nazvat. Přetočím se na druhý bok a spím dál. Mizuru sedí u mě. Moc bych mu ale neradil, aby se zdržoval v takové blízkosti. Když se vzbudím, nejsem moc příjemný.

Prikyvnu  ,,Dělám..si o nej starost"zašeptá mě. Haru-san řekl że by chtěl již spát .Slezl sem z něj a sedl si vedle něj .Zachvilku už spal.Ja sem se koukl na Accaliu ,,Aki je hodný ..určitě to bude v pořádku" usmál sem se a pohladil Haru-san po zádech.

Usmála jsem se na Mizura. "Ano Aki je hodný a to je jeho slabina. Víš on senikdy nezajímal o boj a to měl. Jednou za mnou přišel s tím že se na to může vykašlat." Pousmála jsem se. A to  najednou k pobřeží připlula loď. Koukla jsem se na ní. Jo to byla ona. "Dobrá. Mizuru prosím vzbuď Harua. Já mezitím nalodím koně." Pirožek se mě zahleděl, dalo by se říct vražedným pohledem. "Smůla hochu." Řekla jsem. Za chvíli už byli koně na palubě a dole v podpalubí kde měli provizorní stáje. Čekala jsme až se Haru vzbudí a pak když jsme byli všichni na lodi, loď vyplula.

"Huh?" Pootevřu oči a malinko zavrčím. "Nech mě..." Pomalu se posadím a opráším si písek z vlasú. "Sakra... taky musím takhle usnout." Ještě napúl spím, co jde i trochu poznat. Mizuru mě dotáhnul k lodi. "Voda?" Zhnuseně tedy vejdu na palubu a opírám se o zábradlí. Mám přivřené oči a celkově podřimuji. Kolem mě se šíří nebezpečná aura pána pekel. Tu mám jen tehdy, kdy se vzbudím, aniž bych měl možnost se vyspat. Nakonec mě ale šplouchání vln a mořský vzduch probere a já jdu za Mizuruem. Najdu ho v podpalubí u Kalipso. "Ahojky. Mohu na slovíčko?" Zeptám se opatrně a citlivě. "Moc se ti omlouvám. Když se vzbudím, bývám nepříjemný..." Sklopím pohled. "Odpusť mi to... Nechtěl jsem být tak podrážděný."

VYPRAVĚČ

Les pohltila temnota a začali ho ovládat ještě víc temní tvorové. Upírům a vlkodlakům se nedá věřit. Avšak naše skupina pomalu pokračuje přes moře. Brzos e ocitají ve vyprahlé pustině uprostřed pouští. Avšak tato poušť byla jiná. Působila jinou aurou. Skupina se mezi dunami vydala aby brzy nato narazila na velkolepý hrad. Hrad byl z písku a temné aury. To ho drželo pohromadě. A nyní když vešli dovnitř a brána se za nimi prudce zavřela, se objevil Aki. Na sobě měl oblečení červené barvy připomínající uniformu. Vlasy měl stále černé stejně jako křídla. Měřil si svoje návštěvníky rudýma očima. "Proč jste sem přišli?" Zeptal se a narovnal se na trůnu na kterém seděl.

Nastoupili jsme na loď a já sem šel ke Kalipso. Haru-san byl...jiný byl trochu no naštvaný? Nevim jak to popsat.Zachvili za mnou ale přišel a já ho poslouchal,,dobře...o.odpouštim ti " i když není co a to sem věděl Za nějakou dobu jsme připluli a já..ucítil sem tu auru tu špatnou auru.Otrasl sem se a podíval sem se na Haru-san byl...pořád u mě ale viděl sem jeho oči..měnili se každou chvilku vypadal jinak.Accalia vypadala stejně a teni muž ten vypadal klidně ale poznal sem že je nervózní.Vesli jsme do nějakého hradu z písku a ...,,Aki?" Zašeptal sem byl to on teda..částečně .Schoval sem se za Haru-san i když vypadal zvláštně víc sem se bál toho co byl uvnitř Akiho.ale já sem promluvil tichým hlasem který byl směrovány k Akumulátoru,,H..hledali...j..jsme tě A..Aki" řeknu roztřeseným hladkém ..koho se mám bát? Toho že Haru-san ovládne temnota nebo Akiho kterého to už ovládlo?

"Aki prosím, vrať se s námi..." Řeknu prosebně a držím Mizurua za sebou, ačkoliv já sám nevím, zda tomu nakonec nepropadnu, ale dokážu bojovat. A budu bojovat, protože já jsem prostě já a žádná temnota mě nebude ovládat. "Aki..." Zašeptám a znovu mi zasvítí oči. Rozhodně mi nedělá tohle místo dobře. "Mizuru... Běž prosím za Accalií. Nevím jak dlouho to takhle vydržím... Nechci ti ublížit... neodpustil bych si to." Podívám se na něj s úsměvem. "Ano?" Pohladím ho po tváři.

Zírala jsem na svého mladšího bratra. Dopadl...no příšerně. "Nevidíte to vy pitomci? On vás neslyší. Je to pouze prázdná schránka a ta je moje." Zasmál se...ne tohle nebyl Aki. Byl to on. Onen démon co ho posedl. "Chápu." Zašeptala jsem. Vzala jsem Mizura a schovala ho za sebe. Haru nad sebou ztrácel kontrolu. Cítila jsem jak slábnu. Můj les byl v nebezpečí. V silném nebezpečí. Vzala jsem luk, vložila šíp a napjala tětivu. "Myslím že mi nezbývá nic jiného než tě zabít." Řekla jsem s ledovým klidem. Bylo mi jedni že to byl můj bratr.

"Accalio, tohle nesmíš." Postavil jsem se před šíp. "Aki je pořád tam... Nesmíš ho zabít..." Zaúpím a zasvítí mi znovu oči chtíčem po krvi. "Postarej se o Mizurua." Pousměji se a otočím se k Akimu. Pomalu jdu k němu a rozzáří se mi oči. Více nedokážu odporovat temnotě, která prosakuje vším kolem. "Múj pane..." Ušklíbnu se a pokleknu si před něj, jakoby se jeho služebník vrátil z cest. Pohlédnu na Akiho a postavím se po jeho boku. Když mi přestane věnovat pozornost, kousnu se do jazyku a vrátím se do normálu. Bolest mi celkem pomáhá se soustředit. Položím si prst na rty, aby nic neprozradili a přemýšlím, jak vrátit Akiho zpátky. Ale to asi dokáže jen Myky.

Hleděl na ně chladným pohledem. Možná trochu cítil jak se probouzím, jak chci zpět svoje tělo. Jak se snažím ale nedovolil mi to. Upír k němu došel. "Jsi na mé straně výborně." Usmál se Démon. Pak zatl zuby. "Ten bastard. To se nemůže konečně poddat úplně?" Zašeptal naštvaně. Pak se ale zase narovnal. "Přišla jsi mě zabít? Víš že tohle je tělo tvého mladšího bratra? Copak si ho nepamatuješ?" 

Našli jsme ho ale ...vypadal jinak ..hodně jinak nebyl to ten Aki kterého jsem znal..a byla to moje vina.A ktomu ho teď chce acalia...co? Ona ji chce zabít!! Ne to nesmí,,Ne počkej!!" Chytl jsem ji ruku aby to nedělala...,,Skusim to ...je to jediná šance " řekl jsem a stoupl jsem si blíž k němu ale tak abych nebyl plně u něj..,,Aki vím že mě slyšíš....udělal jsem velkou ale opravdu velkou chybu...opustil jsem tě ...ne úmyslně ale opustil..nechtěl jsem ...hledal jsem tě všude kde jsem jen mohl...hned co jsem tě uviděl..a zaslechl tvůj sladký hlas zamiloval jsem se do tebe do té doby jsem hledal jak se dostat zpadky ale ...jakmile jsem tě uviděl věděl jsem že chci být jen s tebou..kdyby mě asiros nechtěl odřené pořád dostat tohle by se nestalo ale ..je to má vína mnemel jsem se nechat...omlouvám se ti Aki...pokud mě slyšíš...já tě miluju Aki ...velmi tě miluju" promlouval jsem k němu..ale nechal jsem ty slova tprocitit..řekl jsem to jak to cítím jak jsem mu to měl vysvětlit....ale ..pokud tohle nezabere tak nevím ,,Vím že mi možná nvěříš ale je to tak..miluju tě a nechci tě už nikdy stratit i kdybych za to měl položit svůj vlastní život" řekl jsem a trochu jsem se vždy přiblížil ...jak jsem řekl jsem ochotný obětovat i svůj život.

Sledovala jsem je. Haru i Myky byli proti tomu, tak co mám podle nich udělat?! Ale to už začali sami pracovat. Já stála dál s nataženou tětivou. Kdyby se něco nepovedlo, Aki skončí mrtvý. Věděla jsem že pak budu na nervy ale les musí zůstat čistý. 

Hleděl jsme na něj prázdnýma očima. Snažil se. "Ale ty ven nepůjdeš." Řekl mi posměšně démon, ale to už křídla nabrala zpět svou modrou barvu. "Děkuji ti...Myky." zašeptal jsem. Tentokrát jsem to opravdu byl já kdo promluvil. Kolem mě zářila moje aura a jakoby se prala s černou. "Bohužel já...se mu nedokážu tolik ubránit." Zašeptal jsem. "Protože on už má moje tělo. Má moje všechno. Jsem už jen duše. A i tu za chvíli sebere." Zašeptal jsem a objal Mykyho. "Prosím Myky. Udělej něco pro mě. Postarej se o Accalii a les." Zašeptal jsem a usmál se na něj. Mezitím co jsem mluvil jsem Mykymu vzal malou dýku co měl u pasu a pak se přesunul zpět na svoje místo. Vzal jsen dýku a zavřel oči. "Děkuju." Zašeptal jsem a dýku si vrazil do hrudi. Démon ze mě vyletěl a vztekle si mě měřil. Já se zhroutil k zemi ale vrátil jsem se do normálu.

AKCE UKONČENA!