Akce/ Honba za tělem Temnot / UZAVŘENO

Usmála jsem se na Mizura. "Ano Aki je hodný a to je jeho slabina. Víš on senikdy nezajímal o boj a to měl. Jednou za mnou přišel s tím že se na to může vykašlat." Pousmála jsem se. A to  najednou k pobřeží připlula loď. Koukla jsem se na ní. Jo to byla ona. "Dobrá. Mizuru prosím vzbuď Harua. Já mezitím nalodím koně." Pirožek se mě zahleděl, dalo by se říct vražedným pohledem. "Smůla hochu." Řekla jsem. Za chvíli už byli koně na palubě a dole v podpalubí kde měli provizorní stáje. Čekala jsme až se Haru vzbudí a pak když jsme byli všichni na lodi, loď vyplula.

"Huh?" Pootevřu oči a malinko zavrčím. "Nech mě..." Pomalu se posadím a opráším si písek z vlasú. "Sakra... taky musím takhle usnout." Ještě napúl spím, co jde i trochu poznat. Mizuru mě dotáhnul k lodi. "Voda?" Zhnuseně tedy vejdu na palubu a opírám se o zábradlí. Mám přivřené oči a celkově podřimuji. Kolem mě se šíří nebezpečná aura pána pekel. Tu mám jen tehdy, kdy se vzbudím, aniž bych měl možnost se vyspat. Nakonec mě ale šplouchání vln a mořský vzduch probere a já jdu za Mizuruem. Najdu ho v podpalubí u Kalipso. "Ahojky. Mohu na slovíčko?" Zeptám se opatrně a citlivě. "Moc se ti omlouvám. Když se vzbudím, bývám nepříjemný..." Sklopím pohled. "Odpusť mi to... Nechtěl jsem být tak podrážděný."

VYPRAVĚČ

Les pohltila temnota a začali ho ovládat ještě víc temní tvorové. Upírům a vlkodlakům se nedá věřit. Avšak naše skupina pomalu pokračuje přes moře. Brzos e ocitají ve vyprahlé pustině uprostřed pouští. Avšak tato poušť byla jiná. Působila jinou aurou. Skupina se mezi dunami vydala aby brzy nato narazila na velkolepý hrad. Hrad byl z písku a temné aury. To ho drželo pohromadě. A nyní když vešli dovnitř a brána se za nimi prudce zavřela, se objevil Aki. Na sobě měl oblečení červené barvy připomínající uniformu. Vlasy měl stále černé stejně jako křídla. Měřil si svoje návštěvníky rudýma očima. "Proč jste sem přišli?" Zeptal se a narovnal se na trůnu na kterém seděl.

Nastoupili jsme na loď a já sem šel ke Kalipso. Haru-san byl...jiný byl trochu no naštvaný? Nevim jak to popsat.Zachvili za mnou ale přišel a já ho poslouchal,,dobře...o.odpouštim ti " i když není co a to sem věděl Za nějakou dobu jsme připluli a já..ucítil sem tu auru tu špatnou auru.Otrasl sem se a podíval sem se na Haru-san byl...pořád u mě ale viděl sem jeho oči..měnili se každou chvilku vypadal jinak.Accalia vypadala stejně a teni muž ten vypadal klidně ale poznal sem že je nervózní.Vesli jsme do nějakého hradu z písku a ...,,Aki?" Zašeptal sem byl to on teda..částečně .Schoval sem se za Haru-san i když vypadal zvláštně víc sem se bál toho co byl uvnitř Akiho.ale já sem promluvil tichým hlasem který byl směrovány k Akumulátoru,,H..hledali...j..jsme tě A..Aki" řeknu roztřeseným hladkém ..koho se mám bát? Toho že Haru-san ovládne temnota nebo Akiho kterého to už ovládlo?

"Aki prosím, vrať se s námi..." Řeknu prosebně a držím Mizurua za sebou, ačkoliv já sám nevím, zda tomu nakonec nepropadnu, ale dokážu bojovat. A budu bojovat, protože já jsem prostě já a žádná temnota mě nebude ovládat. "Aki..." Zašeptám a znovu mi zasvítí oči. Rozhodně mi nedělá tohle místo dobře. "Mizuru... Běž prosím za Accalií. Nevím jak dlouho to takhle vydržím... Nechci ti ublížit... neodpustil bych si to." Podívám se na něj s úsměvem. "Ano?" Pohladím ho po tváři.

Zírala jsem na svého mladšího bratra. Dopadl...no příšerně. "Nevidíte to vy pitomci? On vás neslyší. Je to pouze prázdná schránka a ta je moje." Zasmál se...ne tohle nebyl Aki. Byl to on. Onen démon co ho posedl. "Chápu." Zašeptala jsem. Vzala jsem Mizura a schovala ho za sebe. Haru nad sebou ztrácel kontrolu. Cítila jsem jak slábnu. Můj les byl v nebezpečí. V silném nebezpečí. Vzala jsem luk, vložila šíp a napjala tětivu. "Myslím že mi nezbývá nic jiného než tě zabít." Řekla jsem s ledovým klidem. Bylo mi jedni že to byl můj bratr.

"Accalio, tohle nesmíš." Postavil jsem se před šíp. "Aki je pořád tam... Nesmíš ho zabít..." Zaúpím a zasvítí mi znovu oči chtíčem po krvi. "Postarej se o Mizurua." Pousměji se a otočím se k Akimu. Pomalu jdu k němu a rozzáří se mi oči. Více nedokážu odporovat temnotě, která prosakuje vším kolem. "Múj pane..." Ušklíbnu se a pokleknu si před něj, jakoby se jeho služebník vrátil z cest. Pohlédnu na Akiho a postavím se po jeho boku. Když mi přestane věnovat pozornost, kousnu se do jazyku a vrátím se do normálu. Bolest mi celkem pomáhá se soustředit. Položím si prst na rty, aby nic neprozradili a přemýšlím, jak vrátit Akiho zpátky. Ale to asi dokáže jen Myky.

Hleděl na ně chladným pohledem. Možná trochu cítil jak se probouzím, jak chci zpět svoje tělo. Jak se snažím ale nedovolil mi to. Upír k němu došel. "Jsi na mé straně výborně." Usmál se Démon. Pak zatl zuby. "Ten bastard. To se nemůže konečně poddat úplně?" Zašeptal naštvaně. Pak se ale zase narovnal. "Přišla jsi mě zabít? Víš že tohle je tělo tvého mladšího bratra? Copak si ho nepamatuješ?" 

Našli jsme ho ale ...vypadal jinak ..hodně jinak nebyl to ten Aki kterého jsem znal..a byla to moje vina.A ktomu ho teď chce acalia...co? Ona ji chce zabít!! Ne to nesmí,,Ne počkej!!" Chytl jsem ji ruku aby to nedělala...,,Skusim to ...je to jediná šance " řekl jsem a stoupl jsem si blíž k němu ale tak abych nebyl plně u něj..,,Aki vím že mě slyšíš....udělal jsem velkou ale opravdu velkou chybu...opustil jsem tě ...ne úmyslně ale opustil..nechtěl jsem ...hledal jsem tě všude kde jsem jen mohl...hned co jsem tě uviděl..a zaslechl tvůj sladký hlas zamiloval jsem se do tebe do té doby jsem hledal jak se dostat zpadky ale ...jakmile jsem tě uviděl věděl jsem že chci být jen s tebou..kdyby mě asiros nechtěl odřené pořád dostat tohle by se nestalo ale ..je to má vína mnemel jsem se nechat...omlouvám se ti Aki...pokud mě slyšíš...já tě miluju Aki ...velmi tě miluju" promlouval jsem k němu..ale nechal jsem ty slova tprocitit..řekl jsem to jak to cítím jak jsem mu to měl vysvětlit....ale ..pokud tohle nezabere tak nevím ,,Vím že mi možná nvěříš ale je to tak..miluju tě a nechci tě už nikdy stratit i kdybych za to měl položit svůj vlastní život" řekl jsem a trochu jsem se vždy přiblížil ...jak jsem řekl jsem ochotný obětovat i svůj život.

Sledovala jsem je. Haru i Myky byli proti tomu, tak co mám podle nich udělat?! Ale to už začali sami pracovat. Já stála dál s nataženou tětivou. Kdyby se něco nepovedlo, Aki skončí mrtvý. Věděla jsem že pak budu na nervy ale les musí zůstat čistý.