Aréna v Japonsku a villa Whitaker

Zamračil jsme se na něj. "Počkej, co myslíš tím nabídku. Jakou nabídku?" Zeptal jsem se ho nechápavě. Vždyť mi nikdo o žádné nabídce nic neřekl. Manažerka mi vždycky všechno říkala tak proč ne teď? Byl jsem zmatený. A pak i ten pejsek. Odběhl od nás a tím si akorát vysloužil můj naprosto udivený výraz. "Co to...jak jsi." Udělal jsem pár kroků ke zdi. Ten kluk byl přece ten nadšený fanoušek. A teď jsem si navrch připadal tak mrňavý, oba byli větší jak já. Nebylo to dvakrát příjemné. To ale nebylo důležité, důležité bylo, že on...on byl člověk teda pes teda...toble není precer možné. Hlasitě jsem dýchal abych se nesložil k zemi. 

Hleděl na tu situaci co tam vznikla a musel se uchechtnout, přišlo mu tak směšné a absoulutní to co řekl ten psí kluk, to že je tu ten zpěvák jediný pravý člověk. Taky bylo k popukání.Jediná hrozba tu byl on sám.Pohlédl na yokaie'' Sorrry nemám rád psi , maminkou a pak smrdí'utípl s cigarety do kanálu a potáhl si, pak si olízl suché rty,, tak dlouho už nic nejedl, ta rána na noze se neucelila a cítil jak krvácí do boty, ale nevyřešil to.Koukl na zpěváka, mě volal můj manažér a vaše manažérka, že bych u vás měl hrát.Tak si ověřuju co seš zač''uchechtl se, byl to člověk tak se nemusel bát a řekl pravdu.