Bar Modrá laguna

Rozhodl sem se jít si obstarat nějaké nové zvířátko..dlouho sem żádné neměl a to poslední bylo moc neposlušné.Kam jinak sem mohl jït než do mého nejoblíbenějšího baru Modrá laguna? Žádné jiné místo nebré a s bbrmalnem sem ssenl.Věděl co chci a měl připravene i veci co sem chtel.Napřiklad oblbováky do pití,Nikdo nepozná że má neco vpití.Afrodiziaka a tkove věci.Pak je lehčí mazlíčky schánět a donest si je domu.Sedl sem si k baru protože stoli byli všechny komplet obcazené a br prázdný takže kdyby nekdo prišel mel sem jedinečnou šanci vidět a posuzovat.Sem totiž vybíraví člověk.

Jelikož jsem po dlouhé době stihl uzávěrku. Yuu se rozhodl to oslavit, což nebyl chytrý nápad. Zatáhl mě do jednoho baru kam by jinak vůbec nešel, sedl si k baru, objednal si vodku a mě posadil vedle sebe. Yuu nikdy nepil tak proč teď?  Ouška jsem měl tisklá k hlavě a ocásek stažený, bál jsem se, bylo tu na můj vkus moc cizích lidí. Yuu byl během chvíle na mol, napřed se plazil po každé ženské co tu prošla, pak se plazil po pultu a blábolil o tom jak dobře vaří a nakonec na pultu usnul, vedle mě a vypadal spokojeně. Já měl před sebou stále dkleničku plnou coca colly. Teď jsem si připadal ještě ve větším nebezpečí. Yuu usnul a to bylo špatně... ti lidé kolem, jako bych na sobě najednou cítil milion pohledů.

Otevřeli se dveře a dovnitř vešli dve postavy.O toho většího sem snezajimal ale .y.copak to tu máme?? Moje oko zaznamenalo koťátko .Malé černé a tak nádherne skrčilo.Ten chlapek co byl s nim byl na mol okamžite a tak byla volná cesta k mému vysněnému koťátku.S kočkama se užije nejspvíc zábavi a koťata sou nejlepší.Kyvl sem na barmana a pak smerem ke klučinovi on hned vedel co má dělat.Došel k němu,,Omlouvam se že obtěžuji .Alnemáš chut spíše nnějaký džus? Jen si tak říkám coca cola tu stojí už dlouho nedknutá." usmál se.Vypadal opravdu mile a měl vlídný hlas.Já sem jen popijen svou skotskou .Nikdy sem moc nepil ale tak jednu sklenku za večer.Nikdy sem se neopíjel.A tohle koťe mě lájalo.Byl bych schopný kněmu být hodný a zasipávat ho jen a jen blahem.Ale to hned zezačátku nepujde i ja to vim .

Šťouchal jsem Yuua do obličeje ve snaze ho vzbudit ale on si vesele spal dál. A pak se přede mnou objevil barman. Zahleděl jsem se na svou skleničku a pak na něj. Nakonec jsem coca collu jedním douškem vypil a podal mu sklenici. "Tak nějaký ale nealkoholický prosím." Zašeptal jsem a pohlédl na Yuua, zajímalo by mě jak ho pak dotáhnu domů.  Neunesu ho. Yuu zachrápal.  Zježili se mi chloupky na ouškách. Proč tohle?! Proč mě zatáhl zrovna sem? Na takové děsivé místo?! "Yuu notak vzbuď se, musíme jít domů." Zašeptal jsem a zacloumal jím. Zamumlal něco o pornu a spal dál. Byl jsem nervózní čím dál víc.

Barman se mile usmál,,Ovšem náš zákazník nás pán" rekl a šel pro džus vzal pomerančoví.Nalil ho do čisté sklenky a nenapadne tam dal zozdrceny prašek na spaní.Neměl žadnou chut a rozpustil se docela celí.Byl i docela sylný i mě by uspal natoš toho prcka..ten bude spát do pěti minut.Donesl mu sklenici na ktere nebylo vubec nic znat a hlavne setvařil furt stejně.Tohle snad bude lepší.Je to nealkoholické i kdybyste to neřek tak prtedpokládám že nejste plnoletý takže ani bych vám alkohol nalít nemohl" rekl jakoby to byl ten největší svtoušek na světě.Pak odešel obsluhovat a ja jen pozoroval jak maličkpomalu ale jiste upíjí doušek po doušku ze sklenky.Vítezstvbylo když začal usínat . 

Postavil přede mě džus a já se na něj zahleděl. Nakonec jsem si trochu usrkl, jasně, radši jsem měl mléko. Ale neměl jsem vlastně teď co pít takže jsem postupně usrkával z džusu a najednou pocítil jakoby se mi chtělo spát, začínali se mi klížit oči. A já stačil jen zahlédnout jak barman obsluhuje nebo mluví s někým kus ode mě. Pak jsem se svalil na bar, zůstal tam ležet a tiše oddechoval. Sklenica spadla na podlahu a roztříštila se. Byl to bezesný spánek což asi byla síla toho "prášku" Yuu šel stranou a to bylo zvláštní, cítil jsem se jaksi zranitelný.  Yuu ale chrápal a tak bylo poznat že on spí normálně, narozdíl ode mě.

Usnul dočista a barman mi zajisti čistý štít jak se říká aby mě nikdo nemohl napraskat .Došel sem ke spicimu chlapci a vzal si ho do naruče.Zaplatil sem a odešel.Cesta ke mě by pěšky trvala věčnost.Proto sem mel i natohle sve lidi zachvili uz tu stalo auto do ktereho sem nastoupil a jeho si mechal na klíně spát,,Vidim že tentokrat si vezeš opravdove koťe AntonioAntonio" řekl řidič ja sejen usmál a chlapce pohladil po vlasech.Měl je jemné prostě dětské.Muj dům nebyl v tokyu ale kus za Tokyem takze on ani nebude vedet kudy má jít.Podekovasem emuz l dovnitř.Chlapce sem donesl do sve ložnice kde sem mu sundal mikynu a boty.Čeho sem si všiml byli jizvy Na rukou nohou ..vlastne všude..stejně jako já.V posteli sem ho nechal a odešel vedle kde sem vzal řetez a obojek .Takovi aby si ho sám sundat nemohl.Nasadil sem mu ho a přikryl.Vedel sem ze bude spat tak do dopoledne.Ja sasem si lehl a zachvili vedle nej usnu.Rano se vzbudim a ktatko stale spinka.Dojdu dolu do kuchynekde premyšlim co bych mel kotatku dat k snidani.Nalil sem mléko což meli kočky nejradeji.Nebudu ho nutit pit z misek jako opravdove zviře .K tomu sem namazal chléb s máslm a marmeládou.To sem donesl nahoru na nočni stolek a sel sem si dolu sednout k televizi.Až se vzbudi uslyšim to a pujdu sstarat o male zmatene viděšené koťátko.

Nevěděl jsem jak dlouho jsem spal a ani co se kolem mě děje. Viděl jsem jen tmu. A pak když jsem se probudil, ležel jsem v měkké a prohřáté posteli. Rpzhodně nevoněla jako Yuu. Ale jako něco co jsem neznal, ta vůně byla jiná neznámá. I když ten parfém voněl podobně jako děda. Hlavou mi okamžitě projeli vzpomínky jako blesk. "Ďáblovo d8tě a spratek jako ty by neměl žít!" vřískal temkrát co jsem schytal tolik ran bičem.  Nechápavě jsem se rozhlédl. Kde to jsem sem nevěděl. Ale bál jsem se. Byl jsem úplně rozklepaný. a uc8til jsem kolem krku něco nového. Nový obojek! Zamrkal jsem a pokusil si ho z krku servat. Nešlo to a to mě vyděsilo ještě víc. Vylezl jsem z postele a začas se sápat k nejbližsímu oknu. Ale c8til jsem se jaksi oslabený. Ani proměma v kočku mi najednou nešla. 

Po nejaké době sem uslyšel nahoře zvuky tak sem usoudil že uż je asi vzůru.Okna byla pochopitelne zamknutá a řetez ani mocnedosáhl.A obojek byl speciálne navržen aby se nemohl proměnit a kdyby ano obojek by mu zustal na krku.Vyšel sem nahoru po schodech a otevřel dveře do pokoje.Usmál sem se nad jeho snahou,,Konečne si ze vzbudilo koťátko?" vyznelo to víc perverzne než sem chtel ale co,,Hezká ozdoba ź ano? Radim ti nesnaž sho sundat.Pokud budeš hodné koťe sundám ti ho sám.Pokud budeš ale zlobit budu zlí a to ja nechci" du blíž k posteli a stoupnu si knemu a zvednu mu hlavu abych smu dival do očí pak ho pohladim po vlasech,,Na tak krásne koťátko nechci být zlí.Když budeš poslouchat budeš mít cokoli a budu hodný " oznamil sem mu hlavní vc a posadil ho do postele ,,Teď se najes zvířátka potřebují jíst.A mléko maj kočky nejradeji ne?" usmal em se napul mile ale i trochu děsivě.Na mích rukou a krku byli vidět taky dost veljé jizvi od byčování měl sem černé triko s krátkým rukávem a i tam sem sel dost jizev.

Dveře se otevřeli. Moje malé tělíčko se roztřáslo jako osika. Zůstal se se krčit na zemi a jen hleděl na muže co se tam objevil. Polkl jsem. Okamžitě jsem dostal strach. Okamžitě jsem rukama uchopil obojek kolem svého krku a řetěz zacinka. Ztuhl jsem. To cinkání řetězu jako z hororu, rany bičem. Najednou se mi ty vzpomínky vraceli. Proč? Zvedl mi hlavu a já na něj hleděl ustrašenýma, vyděšenýma a nevinnýma očkama ve kterých bylo vidět ale i pár dalších věcí, zlost a vzpoura. Ale pak mě posadil na postel a chtěl po mě abych se najedl. Hleděl jsem na mléko a rohlík. Zakroutil jsem hlavou. Třeba je to otrávené nebo v tom je nějaká droga. Byl tak děsivý. Naháněl mi hrůzu. Pak jsem si všiml těch jizev na jeho rukou. Jídlo mě přestalo zajímat. Natáhl jsem ruce a uchopil tu jeho, velikou oproti mým. Zahleděl jsem se na jizvy a opatrně po jedné z nich přejel prstem.

Koukal sem na nej a bloi mi jsny že on nebude ten typ co se jen tak ochočí ale že se trochu vspouzet bude.Ted mel ale strach .Dokonce nechtel ani jist,,Určite si řikaš ze sem to otravil nebo abych te nadrogoval ale ne..jen nechci aby koťatko bylo hlady.to jidlo je v portadku." zachvili. Ale chitil za ruku a koukal na me jizvi.,,Jedenáct let ..zavřený ve sklepě poután ke kříži a bičován svími vlastniomirodiči jen proto že sem se narodil.Vtipné že?" sundalem si trioko a tim odhalil břicho a záda..moje postava byla docela vypracovaná takź svali byli znatelné jen ta světlá kůže na které jizvi jen svítili.,,Reknu ti to takhe..Ubližit ti nechci.Pokud se nepokusiš utýct nebo takove veci obojek ti sundám .a pou6ivat ho nebudu."usmal sem se ted uz i docela..no jestli mužu řict mile? No to asi ne.

Pohlédl jsem opět na mléko. Poslouchal jsem jeho slova a pak se vrátil k jeho rukám které mi tak moc připomínali ty moje. Ale on dál mluvil. Znovu jsem natáhl ruku a dotkl se jeho hrudi. Řetěz znovu zacinkal. Jeho jizvy byli ale jiné než moje. Moje malé tělíčko bylo poseté jizvamy od všeho co zrovna měli prarodiče po ruce. Meče, biče, rozpálené železo. Všechno. "Bolelo...to." zašeptal jsem a hladil ho rukama po hrudi. Pokud budu hodný sundá mi tu hroznou věc kolem mého krku. Pohlédl jsem na něj a trochu nadzvedl ouška. "Já byl...ve sklepě... Připoutaný za obojek ke zdi." zašeptal jsem tiše. "Podobným řetězem." sklonil jsem hlavu. 

Prtekvapilo mě że m začal hladit po hrudi .Jeho maličké ručky byli docela přijemné.Pak..on zacelou dobu promluvil/Zahledel sem se na ten řeteza zamyslem se,,Budeš hodný ..neutečeš..." rekl sem si pro sebe,,Sundam to ale zustaneš neutečeš pokud se oto pokusiš zase ti dam obojek " rekl sem a zachvili sem mu už sundal obojek .Retez i obojek srm dal pod postel ,,Ted se najes.Pak si rozmyslím co budeme dělat." mel sem par napadů ale jedemn sem zavrhl.Nechtel sem ho hned znesvětit.Prvni si ho malinko ochočim a pak mu ukážu svoje hračky vedle v pokoji,,Po tomhle domrew maš volny pohyb..jen tady na patře nekoukej se do vdlejšiho pokoje.Myslim źnto zatim neni protebe..ale neboj dosviš se" ta mistnost byla odemčena mohl tam jit ale asi by si pak mislel ź se sexuální manyak,,A taky ..v te dalši mistnosti..nic tam nepij ani radeji nesahej..vštam nemam seřazene..neni to životu nebezpečne al učinky to má ruzne" afrodiziaka uspavadla a takove věci sem tam měl.dole je kuchyň a obyvak.na zahradu...tam jen semnou" rekl sem a koukal na nej.Sedl sem si vedl něj a upiral nnej šedé oči které byli dříve hnědé

Překvapeně jsem zamrkal když mi sundal ten protivný obojek i s tím nepříjrmným řetězem. Zahleděl jsem se znovu na mléko a rohlík. Sklopil jsem zoufale ouška úplně. Já nechtěl víc. Pak ale začal mluvit. Napjatě jsem ho poslouchal. Ale chtěl jsem zpátky. Nic se nezměnilo na tom že jsem chtěl jít zpátky k sobě. Ke svému Yuuovi, k manze. Už jsem měl vymyšlený nový scénář. Nechtěl jsem být tady. Pomalu jsem upil mléka jako bych se opravdu bál že se otrávím. A já se bál. "Je tu... Kichyňka?" zašeptal jsem úplně potichu. "Mohl bych...vařit?" pohkédl jsem na něj tichýma očima černé barvy připomínající studánky v noci.

Konečně se i napil.Aspon trochu mi moznazačal duvěřovat.,,Kuchyň??" rekl sem zamyšleně.Byla pravda zja nejak vijmečně vařit neuměl a tak proč ne że? Pronenechat mazlíčka ať si dělá co chce co má rád,,Jo..Dole je tam dost věcí.Jidla je dost" rekl sem ,,Neni koťátku zima? Dojdu dyžtak přitopit" rekl sem .Všechny okna i dveře byly zamčené takže by se ven nedostal a ja měl klíče usebe,,Taky...co ma koťátko rádo...jak se menuje hmm?? Antonio to chce vědět" usmal sem se teď sem schvalne řekl tu vetu se svim jmenem v třetí osobě.

Celkem mi vadilo že jsem tu jakoby zabedněný jako ve vězení. Byl jsem rád že se alespoň nějak odreaguju.  Na zimu jsem jen zakroutil hlavou. Pak jsem ale zastříhal oušky a pohlédl na něj. "Já mám... Rád sladké." zašeptal jsem tichounce. Měl jsem rád hodně věcí. Hlavně Yuua. Protože on ve mě viděl pochopení. a to bylo pro mě velice důležité. "Já jsem... Kazuki... Montaro Kazuki." odvrátil jsem od něj pohled. Bál jsem se ale to bylo u mě normální. Bál jsem se konec kocnů většiny věcí. Hleděl jsem na svoje ruce a snažil se zůstat v klidu.

Nebyla mu zima a tak sem jenom vstal a došel ke dveřím,,Sladkosti..nejake mam .Du dolu do kuchyně..dojes si to a pak dyžtak přiď..." pak se mi predstavil,,Kazuki....taky hezke jmeno....a taky krasn černe oči,vlasy" rekl sem ješte.Dokazal sem hodnotit sve miláčky.Jenže popravdew..žádnymi ješte tak nelibil jako on.Hlavne..ze všech se zachvili stali poddajne děvky a tim ja doslova pohrdám.Nenavidim podbízení.Mam rád nějak to tulení a takove ty příjemné hrátky ale ne přehnaně.Proto sem nikdy nemel dlouho jednoho mazlíčka.Vždy sem je pak vratil tam kdsem je našel ..nebo když meli kam jit a tak strasne se podbyzeli kam jinam snima než do nevěstince.Ješte sem nakoukl do "herny" tam bylo vsv portadku a pak sem šel dolu.Vytahl sem nejake sušenky bonbony lizatka a takove věci.Kuchyn byla opravdu čistá .Byl čas obeda a ja sem mel skoro uz prichystany obed stačilo jen maso nakrajet a hodit na panvičku.Začal sem ho krajet ale taky sem to v kuchyni opravdu neuměl takže sem se dost pořezal takže mi dost tekla krev z ruky a ja sem na to jen koukal protože co jineho nikdy sem si rany nezavazoval vždy sem je mel otevrtene dokud sami nepřestali krvacet.

Chválil mě. To mi udělalo radost. Pomalu jsem tedy dopil mléko a dojedl rohlík. Pak jsem vzal tácek a vydal se tedy podle vůní do kuchyně. Došel sjem dovnitř a položil tác na linku. A pak jsem ucítil krev. Otočil jsem se na mého "věznitele" a sklopil ouška. Pohlédl jsem na jeho ruku. "Krev." zašeptal jsem vyděšeně. V očích slzy. To jak mě mlátili jsem zase viděl před očima. Okamžitě jsem ho za ruku chytil. "Neboj se. Už to bude dobré!" zašeptal jsem a své ruce mu dal na ránu. Ty slabě zazářili zeleným světlem a rány se mu zahojili. Ty co si způsobil nožem a nezůstalo tam nic. Pak jsem se vrhl k masu a během chvíle ho nakrájel. Pak jsem ale mlčky vyběhl z kuchyně a došel do ložnicě kde jsem se v podobě černého kotěte roztáhl na posteli tam kde svítilo sluníčko.

Zachvili byl u mě a ja na nej koukal jakobych nevedel co ady vubec dela.On mi nechal ranu zmizet a ja sem zamrkal..no ale nestezoval sem si.Pak nakrajel maso a odešel.Ja sem bezeslova maso oplachl a dal smažit.Brambory byli hotove a maso už také.Dal sem to na taliře a dal na stul..mozna sem nato nvypadal ale ...mel sem to zakladní" vychováni" .Umil sem nadobí a pak sem chtel jit pro maličkeho.Vysel sem schody a rovnou o pokoje.On tam ležel jako opravdove koťe a tak sem neodolal a sedl si knemu .Chvili sem ho pozorovl než sem ho pohlail po kožíšku .,,Hebký" rekl sem a hladil ho dál.

Vyhříval jsem se spokojeně na sluníčku jako normální kocour. Miloval sjem slunce jako každá kočka. A pak sw tam objevil on a začal mě hladit po kožíšku. Zahleděl jsem se na něj a tlapičkama ho chytil za prst a olízl. Pod jeho hlazením jsem se vrtěl a mával ocáskem. Mazlil jsem se s jeho rukou která mě hladila. Bylo to tak příjdmné. Líbilo se mi jak měhladil. Packama jsem mu neustále chyral prsty. Zkrátka takové to normálníkoťátko co si chce hrát a rádo si hraje. Zamňoukal jsem a znocu mu olízal prsty a vlezl mu do klína. Dál jsem vrtěl ocáskem a tulil se k němu.

Bylo to roztomilé.Koťe co si rado hrálo ale taky bojácný chlapec co ma o druhe strach i když mu neco udelaji.Jako t4eba já co sem ho unesl vlastně.Olizl mi prst a ja se zasmal .Byl neskutečně hraví .To sem potřeboval.Trocha mazlení a takovehle rozptýlení.Toho klučinu sem odhadl dobře je perfektní/Vlezl mi do klína a tam se chtel mazlit a tak sem ho dal hladil škrabkal a u6ival si jemný kožíšek.Nebyl sem zlí ani normálně.Chbela mi společnost jenže ja a přiznat si to? Nikdy! Společnost ktera je ochotn semnou treba jen sedět a mazlit se nebo pak i na hrátky.Prostě nekdo kdo by mohi duši skusil i trochu dostat z te temnoty kterou sem tak moc miloval.Kazuki byl ten co to mohl dokazat.Jenže...jak by mi mohl začit věřit uplně jak by mě mohl mít vubec rád? Ne ne to nejde.On bude chtit odejit .Nezustane tu a to ja vim .

Neustále jsem zvedla hlavičku a pozoroval jeho ruku co mi drbal kožíšek. Postavil jsem se na zadní, opřel  se o jeho hruď a koukal mu chvíli do obličeje než jsem se mu na klíně stočil do klubíčka. Tiše jsem zamňoukal. Možná smutně. Zavřel jsem oči a užíval si jeho ruku na mém kožíšku. Než jsem seskočil na zem, otřel se mu o nohu, zapředl a zazíval. Následně jsem se na něj koukl a skočil znovu na postel. Otřel jsem se mu o záda a po nich mu vylezl na rameno. Tam jsem se mu rozplácl a otřel se mu o tvář. Zamňoukal jsem a sklopil ouška.

Kočkysem mel celkove rád byli mazlivé a tomi líbylo.Zachvili mi lezl na rameno a jaho nechal.Vstal sem a došel sem dolu.V kuchyni to vonělo a v obyvaku hrala televize.Klec byla přikrytá tak nebyla vid3t,,Snime si oběd.Pak mi koťatko řekne co bv chtelo d3lat" rekl sem a šel do luchyně.Ješte sem připravil příbor.M3l sem ho sice jako "mazlíčka" ale ta hranice tu byla.Mohl sem ho uvazat nebo ho oslovovat koťatko zvířatko a tak ale nemohl sem sknemu chovat jako ke zvířeti sam sem vedel jake to je a až k krutý sem nebyl.I když sem na to možna nevypadal.Zarim sem vlastne nemel duvod na nej být zlí a dokud mi ten duvod nedá má zajišteno že budu jen hodný.všechny místnosti byli celjove tmavé ale i tak trochu slunce sem sem pustil.Ja sem se mu vyhýbal.Palilo to kdyż sem na nem byl.Ale to nemoghl nikdo vědět.Oroto sem ven chodil jen v noci.

Odnesl mě do kuchyně  a já seskočil na podlahu a zmizel ve vedlejší místnosti. Pak jsem se vrátil ale v normální lidské podobě a sklopil ouška. "Jmenuji se Kazuki, prosím abys mě tak oslovoval." zašeptal jsem ustrašeně. Sedl jsem si ke stolu a zahleděl se na talíř. Vybral jsem si ten kde bylo méně jídla. "Dobrou chuť" zašeptal jsem a dal se do jídla. Okamžitě jsem poznal pár věcí které byli špatně. Měl bx maso déle podusit. Dát další koření. Ale nestěžoval jsem si. On sám říkal že mu to v kuchyni moc nedje. Prázdný talíř jsem umyl a zůstal stát u nádobí. Čekal jse až dojí.

Běžel do obívaku apak se vrátil zase v normálni podobě.Nad jeho "prozbou" sem jen popřemýšlel.Nemel sem rad když mi nekdo neco přikazoval nebo rtikal co mam dělat.Ale tenhle klučina byl jiny než ostatní bál se ale rtekl svůj názor.Vlastne..připominal mi trochu mě jako malí děcko když ho poprve zavřeli do sklepa.Začali sme jíst a on dojedl první.Jidlo nebylo nic moc i ja sem to vedel ale proste.. Vařit sem neuměl takže sem to nijak nemohl ovlivnit.Pak sem dojdl po něm a dal to do nadobý.Chtel sem to um8t sám protože to bylo jediny co sem docela umel udr6ovat tak nejak portádek ve věcech.Celou dobu sem mlčel ,,Dobře.Budu ti rtikat Kazuki...I když koťátko zní roztomile" rekl sem  a nijak mě nezajimalo co si bude myslet.Došel sem k oknu a trochu odkryl zavěs.Na ruku mi dopadlo slunečn8 světlo a bylo dost videt jak mi ruka trochu rudne a i se z ni kouří...Bylo to jakobych se polil vařící vodou .Ale ja sem byl jakobych si toho nevšimal.

 Uhnul jsem aby mohl umýt nádobí. On se  potom vydal k oknu. "Děkuni." řekl jsem když řekl že mi bude říkat mým jménem. Zahleděl jsem se do země. On mě vlastně unesl ale nebyl jako normální únosce. Tenhle byl hodný. A hrál si se mnou. No možná byl jen milovník koček. Najednou jsem si všiml jeho ruky. "Co to... Proč si pořád ubligžuješ? Neubližuj si!" zašeptal jsem. Plakal jsem. I když mě unesl, neslesl jsem když si někdo ubližoval. Zatáhl jsem a jeho ruku uchopil do svých. Znovu jsem opakoval uzdravovací proces a pohlédl na něj.

Ja sem si neuvedomoval ze ted praktycky peču svoji ruku.Ale pak sem se "probral" z toho tranzu,,Co? Tohle...aha..to je jedno  necitil sem to ...Moje kuže citliva na slunce.Nemužu být na slunci.." rekl sem a koukal zase na jeho ruce .Proč to delal? Ja bl človek co nikdy nezažil to znnej byl nekdo hodny nebo tak..Tenhle prcek vemasi nevidel..jen zlo.Nebo sem si to nedokazal vysvětlit.

"Není to jedno. Je spatně když si člověk ubližuje. Tak si prosím neubližuj!" zašeptal jsem zoufale. Sundal jsem z něj ruce a nervózně zamával ocáskem. Cítil jsem se teď jaksi nesvůj. "Jen si už prosím neubližuj nebo se tomu snaž vyhýbat. Naučím tě vařit estli chceš. Aby sis už tolik neubližoval." mírně jsem se na něj usmál. "Vyhýbej se věcím co ti mohou ublížit." řekl jsem a zahleděl se stranou.

Zamrkal sem..Nikdo semnou takhle nikdy nemluvil hlavne ne muj "mazlíček" .Jakoby proste nechtel abych si ubližoval.Kdybych byl aspon trochu naviklí na slunce ale ja nebyl.Možna s pořadnou vrstvou opalovaciho kremu ale normalne ne.,,Koťá...-teda...Kazuki...proč se keme tak chováš? Praktycky sem te unesl a ty si name vlastne..hodný..nebo jak to říct.Jiní sejen bojí a křičí ty ne" nechapal sem a proto sem jen zakroutil hlavou,,Co bys chtel delat? Muzeš si říct" neusmal sem e nic ani ušklebek.Vrtalo mi to hlavou a tak sem jen prtemýšlel.Zajimalo mě to a to hodn3

Zahleděl jsem se na jeho boty a přemýšlel jak mu odpovědět. Nakonec jsem sklonil hlavu úplně. "Dost jsem si toho vytrpěl. Ubližovali mi neustále a já jen nehci aby trpěl ještě někdo další. Chci aby se lidi okolo mě měli dobře a chtěl bych ti pomoct aby si i ty poznal světlo." zašeptal jsem a chytil ho za ruku kterou jsem jemně stiskl. "Antonio já...prostě jsem od přírody takový." pak jsem se zamyslel. Nakonec jsem se na něj odhodlaně podíval a roztomile se usmál. "Chtěl bych... Ani nevím co bych chtěl, ale ano. Potřeboval bych papíry na kreslení mangy. Potřebuju udělat nový obrázkový scénář." zašeptal jsem.