Bar Modrá laguna

Rozhodl sem se jít si obstarat nějaké nové zvířátko..dlouho sem żádné neměl a to poslední bylo moc neposlušné.Kam jinak sem mohl jït než do mého nejoblíbenějšího baru Modrá laguna? Žádné jiné místo nebré a s bbrmalnem sem ssenl.Věděl co chci a měl připravene i veci co sem chtel.Napřiklad oblbováky do pití,Nikdo nepozná że má neco vpití.Afrodiziaka a tkove věci.Pak je lehčí mazlíčky schánět a donest si je domu.Sedl sem si k baru protože stoli byli všechny komplet obcazené a br prázdný takže kdyby nekdo prišel mel sem jedinečnou šanci vidět a posuzovat.Sem totiž vybíraví člověk.

Jelikož jsem po dlouhé době stihl uzávěrku. Yuu se rozhodl to oslavit, což nebyl chytrý nápad. Zatáhl mě do jednoho baru kam by jinak vůbec nešel, sedl si k baru, objednal si vodku a mě posadil vedle sebe. Yuu nikdy nepil tak proč teď?  Ouška jsem měl tisklá k hlavě a ocásek stažený, bál jsem se, bylo tu na můj vkus moc cizích lidí. Yuu byl během chvíle na mol, napřed se plazil po každé ženské co tu prošla, pak se plazil po pultu a blábolil o tom jak dobře vaří a nakonec na pultu usnul, vedle mě a vypadal spokojeně. Já měl před sebou stále dkleničku plnou coca colly. Teď jsem si připadal ještě ve větším nebezpečí. Yuu usnul a to bylo špatně... ti lidé kolem, jako bych na sobě najednou cítil milion pohledů.

Otevřeli se dveře a dovnitř vešli dve postavy.O toho většího sem snezajimal ale .y.copak to tu máme?? Moje oko zaznamenalo koťátko .Malé černé a tak nádherne skrčilo.Ten chlapek co byl s nim byl na mol okamžite a tak byla volná cesta k mému vysněnému koťátku.S kočkama se užije nejspvíc zábavi a koťata sou nejlepší.Kyvl sem na barmana a pak smerem ke klučinovi on hned vedel co má dělat.Došel k němu,,Omlouvam se že obtěžuji .Alnemáš chut spíše nnějaký džus? Jen si tak říkám coca cola tu stojí už dlouho nedknutá." usmál se.Vypadal opravdu mile a měl vlídný hlas.Já sem jen popijen svou skotskou .Nikdy sem moc nepil ale tak jednu sklenku za večer.Nikdy sem se neopíjel.A tohle koťe mě lájalo.Byl bych schopný kněmu být hodný a zasipávat ho jen a jen blahem.Ale to hned zezačátku nepujde i ja to vim .

Šťouchal jsem Yuua do obličeje ve snaze ho vzbudit ale on si vesele spal dál. A pak se přede mnou objevil barman. Zahleděl jsem se na svou skleničku a pak na něj. Nakonec jsem coca collu jedním douškem vypil a podal mu sklenici. "Tak nějaký ale nealkoholický prosím." Zašeptal jsem a pohlédl na Yuua, zajímalo by mě jak ho pak dotáhnu domů.  Neunesu ho. Yuu zachrápal.  Zježili se mi chloupky na ouškách. Proč tohle?! Proč mě zatáhl zrovna sem? Na takové děsivé místo?! "Yuu notak vzbuď se, musíme jít domů." Zašeptal jsem a zacloumal jím. Zamumlal něco o pornu a spal dál. Byl jsem nervózní čím dál víc.

Barman se mile usmál,,Ovšem náš zákazník nás pán" rekl a šel pro džus vzal pomerančoví.Nalil ho do čisté sklenky a nenapadne tam dal zozdrceny prašek na spaní.Neměl žadnou chut a rozpustil se docela celí.Byl i docela sylný i mě by uspal natoš toho prcka..ten bude spát do pěti minut.Donesl mu sklenici na ktere nebylo vubec nic znat a hlavne setvařil furt stejně.Tohle snad bude lepší.Je to nealkoholické i kdybyste to neřek tak prtedpokládám že nejste plnoletý takže ani bych vám alkohol nalít nemohl" rekl jakoby to byl ten největší svtoušek na světě.Pak odešel obsluhovat a ja jen pozoroval jak maličkpomalu ale jiste upíjí doušek po doušku ze sklenky.Vítezstvbylo když začal usínat . 

Postavil přede mě džus a já se na něj zahleděl. Nakonec jsem si trochu usrkl, jasně, radši jsem měl mléko. Ale neměl jsem vlastně teď co pít takže jsem postupně usrkával z džusu a najednou pocítil jakoby se mi chtělo spát, začínali se mi klížit oči. A já stačil jen zahlédnout jak barman obsluhuje nebo mluví s někým kus ode mě. Pak jsem se svalil na bar, zůstal tam ležet a tiše oddechoval. Sklenica spadla na podlahu a roztříštila se. Byl to bezesný spánek což asi byla síla toho "prášku" Yuu šel stranou a to bylo zvláštní, cítil jsem se jaksi zranitelný.  Yuu ale chrápal a tak bylo poznat že on spí normálně, narozdíl ode mě.

Usnul dočista a barman mi zajisti čistý štít jak se říká aby mě nikdo nemohl napraskat .Došel sem ke spicimu chlapci a vzal si ho do naruče.Zaplatil sem a odešel.Cesta ke mě by pěšky trvala věčnost.Proto sem mel i natohle sve lidi zachvili uz tu stalo auto do ktereho sem nastoupil a jeho si mechal na klíně spát,,Vidim že tentokrat si vezeš opravdove koťe AntonioAntonio" řekl řidič ja sejen usmál a chlapce pohladil po vlasech.Měl je jemné prostě dětské.Muj dům nebyl v tokyu ale kus za Tokyem takze on ani nebude vedet kudy má jít.Podekovasem emuz l dovnitř.Chlapce sem donesl do sve ložnice kde sem mu sundal mikynu a boty.Čeho sem si všiml byli jizvy Na rukou nohou ..vlastne všude..stejně jako já.V posteli sem ho nechal a odešel vedle kde sem vzal řetez a obojek .Takovi aby si ho sám sundat nemohl.Nasadil sem mu ho a přikryl.Vedel sem ze bude spat tak do dopoledne.Ja sasem si lehl a zachvili vedle nej usnu.Rano se vzbudim a ktatko stale spinka.Dojdu dolu do kuchynekde premyšlim co bych mel kotatku dat k snidani.Nalil sem mléko což meli kočky nejradeji.Nebudu ho nutit pit z misek jako opravdove zviře .K tomu sem namazal chléb s máslm a marmeládou.To sem donesl nahoru na nočni stolek a sel sem si dolu sednout k televizi.Až se vzbudi uslyšim to a pujdu sstarat o male zmatene viděšené koťátko.

Nevěděl jsem jak dlouho jsem spal a ani co se kolem mě děje. Viděl jsem jen tmu. A pak když jsem se probudil, ležel jsem v měkké a prohřáté posteli. Rpzhodně nevoněla jako Yuu. Ale jako něco co jsem neznal, ta vůně byla jiná neznámá. I když ten parfém voněl podobně jako děda. Hlavou mi okamžitě projeli vzpomínky jako blesk. "Ďáblovo d8tě a spratek jako ty by neměl žít!" vřískal temkrát co jsem schytal tolik ran bičem.  Nechápavě jsem se rozhlédl. Kde to jsem sem nevěděl. Ale bál jsem se. Byl jsem úplně rozklepaný. a uc8til jsem kolem krku něco nového. Nový obojek! Zamrkal jsem a pokusil si ho z krku servat. Nešlo to a to mě vyděsilo ještě víc. Vylezl jsem z postele a začas se sápat k nejbližsímu oknu. Ale c8til jsem se jaksi oslabený. Ani proměma v kočku mi najednou nešla. 

Po nejaké době sem uslyšel nahoře zvuky tak sem usoudil že uż je asi vzůru.Okna byla pochopitelne zamknutá a řetez ani mocnedosáhl.A obojek byl speciálne navržen aby se nemohl proměnit a kdyby ano obojek by mu zustal na krku.Vyšel sem nahoru po schodech a otevřel dveře do pokoje.Usmál sem se nad jeho snahou,,Konečne si ze vzbudilo koťátko?" vyznelo to víc perverzne než sem chtel ale co,,Hezká ozdoba ź ano? Radim ti nesnaž sho sundat.Pokud budeš hodné koťe sundám ti ho sám.Pokud budeš ale zlobit budu zlí a to ja nechci" du blíž k posteli a stoupnu si knemu a zvednu mu hlavu abych smu dival do očí pak ho pohladim po vlasech,,Na tak krásne koťátko nechci být zlí.Když budeš poslouchat budeš mít cokoli a budu hodný " oznamil sem mu hlavní vc a posadil ho do postele ,,Teď se najes zvířátka potřebují jíst.A mléko maj kočky nejradeji ne?" usmal em se napul mile ale i trochu děsivě.Na mích rukou a krku byli vidět taky dost veljé jizvi od byčování měl sem černé triko s krátkým rukávem a i tam sem sel dost jizev.

Dveře se otevřeli. Moje malé tělíčko se roztřáslo jako osika. Zůstal se se krčit na zemi a jen hleděl na muže co se tam objevil. Polkl jsem. Okamžitě jsem dostal strach. Okamžitě jsem rukama uchopil obojek kolem svého krku a řetěz zacinka. Ztuhl jsem. To cinkání řetězu jako z hororu, rany bičem. Najednou se mi ty vzpomínky vraceli. Proč? Zvedl mi hlavu a já na něj hleděl ustrašenýma, vyděšenýma a nevinnýma očkama ve kterých bylo vidět ale i pár dalších věcí, zlost a vzpoura. Ale pak mě posadil na postel a chtěl po mě abych se najedl. Hleděl jsem na mléko a rohlík. Zakroutil jsem hlavou. Třeba je to otrávené nebo v tom je nějaká droga. Byl tak děsivý. Naháněl mi hrůzu. Pak jsem si všiml těch jizev na jeho rukou. Jídlo mě přestalo zajímat. Natáhl jsem ruce a uchopil tu jeho, velikou oproti mým. Zahleděl jsem se na jizvy a opatrně po jedné z nich přejel prstem.

Koukal sem na nej a bloi mi jsny že on nebude ten typ co se jen tak ochočí ale že se trochu vspouzet bude.Ted mel ale strach .Dokonce nechtel ani jist,,Určite si řikaš ze sem to otravil nebo abych te nadrogoval ale ne..jen nechci aby koťatko bylo hlady.to jidlo je v portadku." zachvili. Ale chitil za ruku a koukal na me jizvi.,,Jedenáct let ..zavřený ve sklepě poután ke kříži a bičován svími vlastniomirodiči jen proto že sem se narodil.Vtipné že?" sundalem si trioko a tim odhalil břicho a záda..moje postava byla docela vypracovaná takź svali byli znatelné jen ta světlá kůže na které jizvi jen svítili.,,Reknu ti to takhe..Ubližit ti nechci.Pokud se nepokusiš utýct nebo takove veci obojek ti sundám .a pou6ivat ho nebudu."usmal sem se ted uz i docela..no jestli mužu řict mile? No to asi ne.

Pohlédl jsem opět na mléko. Poslouchal jsem jeho slova a pak se vrátil k jeho rukám které mi tak moc připomínali ty moje. Ale on dál mluvil. Znovu jsem natáhl ruku a dotkl se jeho hrudi. Řetěz znovu zacinkal. Jeho jizvy byli ale jiné než moje. Moje malé tělíčko bylo poseté jizvamy od všeho co zrovna měli prarodiče po ruce. Meče, biče, rozpálené železo. Všechno. "Bolelo...to." zašeptal jsem a hladil ho rukama po hrudi. Pokud budu hodný sundá mi tu hroznou věc kolem mého krku. Pohlédl jsem na něj a trochu nadzvedl ouška. "Já byl...ve sklepě... Připoutaný za obojek ke zdi." zašeptal jsem tiše. "Podobným řetězem." sklonil jsem hlavu. 

Prtekvapilo mě że m začal hladit po hrudi .Jeho maličké ručky byli docela přijemné.Pak..on zacelou dobu promluvil/Zahledel sem se na ten řeteza zamyslem se,,Budeš hodný ..neutečeš..." rekl sem si pro sebe,,Sundam to ale zustaneš neutečeš pokud se oto pokusiš zase ti dam obojek " rekl sem a zachvili sem mu už sundal obojek .Retez i obojek srm dal pod postel ,,Ted se najes.Pak si rozmyslím co budeme dělat." mel sem par napadů ale jedemn sem zavrhl.Nechtel sem ho hned znesvětit.Prvni si ho malinko ochočim a pak mu ukážu svoje hračky vedle v pokoji,,Po tomhle domrew maš volny pohyb..jen tady na patře nekoukej se do vdlejšiho pokoje.Myslim źnto zatim neni protebe..ale neboj dosviš se" ta mistnost byla odemčena mohl tam jit ale asi by si pak mislel ź se sexuální manyak,,A taky ..v te dalši mistnosti..nic tam nepij ani radeji nesahej..vštam nemam seřazene..neni to životu nebezpečne al učinky to má ruzne" afrodiziaka uspavadla a takove věci sem tam měl.dole je kuchyň a obyvak.na zahradu...tam jen semnou" rekl sem a koukal na nej.Sedl sem si vedl něj a upiral nnej šedé oči které byli dříve hnědé

Překvapeně jsem zamrkal když mi sundal ten protivný obojek i s tím nepříjrmným řetězem. Zahleděl jsem se znovu na mléko a rohlík. Sklopil jsem zoufale ouška úplně. Já nechtěl víc. Pak ale začal mluvit. Napjatě jsem ho poslouchal. Ale chtěl jsem zpátky. Nic se nezměnilo na tom že jsem chtěl jít zpátky k sobě. Ke svému Yuuovi, k manze. Už jsem měl vymyšlený nový scénář. Nechtěl jsem být tady. Pomalu jsem upil mléka jako bych se opravdu bál že se otrávím. A já se bál. "Je tu... Kichyňka?" zašeptal jsem úplně potichu. "Mohl bych...vařit?" pohkédl jsem na něj tichýma očima černé barvy připomínající studánky v noci.

Konečně se i napil.Aspon trochu mi moznazačal duvěřovat.,,Kuchyň??" rekl sem zamyšleně.Byla pravda zja nejak vijmečně vařit neuměl a tak proč ne że? Pronenechat mazlíčka ať si dělá co chce co má rád,,Jo..Dole je tam dost věcí.Jidla je dost" rekl sem ,,Neni koťátku zima? Dojdu dyžtak přitopit" rekl sem .Všechny okna i dveře byly zamčené takže by se ven nedostal a ja měl klíče usebe,,Taky...co ma koťátko rádo...jak se menuje hmm?? Antonio to chce vědět" usmal sem se teď sem schvalne řekl tu vetu se svim jmenem v třetí osobě.

Celkem mi vadilo že jsem tu jakoby zabedněný jako ve vězení. Byl jsem rád že se alespoň nějak odreaguju.  Na zimu jsem jen zakroutil hlavou. Pak jsem ale zastříhal oušky a pohlédl na něj. "Já mám... Rád sladké." zašeptal jsem tichounce. Měl jsem rád hodně věcí. Hlavně Yuua. Protože on ve mě viděl pochopení. a to bylo pro mě velice důležité. "Já jsem... Kazuki... Montaro Kazuki." odvrátil jsem od něj pohled. Bál jsem se ale to bylo u mě normální. Bál jsem se konec kocnů většiny věcí. Hleděl jsem na svoje ruce a snažil se zůstat v klidu.

Nebyla mu zima a tak sem jenom vstal a došel ke dveřím,,Sladkosti..nejake mam .Du dolu do kuchyně..dojes si to a pak dyžtak přiď..." pak se mi predstavil,,Kazuki....taky hezke jmeno....a taky krasn černe oči,vlasy" rekl sem ješte.Dokazal sem hodnotit sve miláčky.Jenže popravdew..žádnymi ješte tak nelibil jako on.Hlavne..ze všech se zachvili stali poddajne děvky a tim ja doslova pohrdám.Nenavidim podbízení.Mam rád nějak to tulení a takove ty příjemné hrátky ale ne přehnaně.Proto sem nikdy nemel dlouho jednoho mazlíčka.Vždy sem je pak vratil tam kdsem je našel ..nebo když meli kam jit a tak strasne se podbyzeli kam jinam snima než do nevěstince.Ješte sem nakoukl do "herny" tam bylo vsv portadku a pak sem šel dolu.Vytahl sem nejake sušenky bonbony lizatka a takove věci.Kuchyn byla opravdu čistá .Byl čas obeda a ja sem mel skoro uz prichystany obed stačilo jen maso nakrajet a hodit na panvičku.Začal sem ho krajet ale taky sem to v kuchyni opravdu neuměl takže sem se dost pořezal takže mi dost tekla krev z ruky a ja sem na to jen koukal protože co jineho nikdy sem si rany nezavazoval vždy sem je mel otevrtene dokud sami nepřestali krvacet.

Chválil mě. To mi udělalo radost. Pomalu jsem tedy dopil mléko a dojedl rohlík. Pak jsem vzal tácek a vydal se tedy podle vůní do kuchyně. Došel sjem dovnitř a položil tác na linku. A pak jsem ucítil krev. Otočil jsem se na mého "věznitele" a sklopil ouška. Pohlédl jsem na jeho ruku. "Krev." zašeptal jsem vyděšeně. V očích slzy. To jak mě mlátili jsem zase viděl před očima. Okamžitě jsem ho za ruku chytil. "Neboj se. Už to bude dobré!" zašeptal jsem a své ruce mu dal na ránu. Ty slabě zazářili zeleným světlem a rány se mu zahojili. Ty co si způsobil nožem a nezůstalo tam nic. Pak jsem se vrhl k masu a během chvíle ho nakrájel. Pak jsem ale mlčky vyběhl z kuchyně a došel do ložnicě kde jsem se v podobě černého kotěte roztáhl na posteli tam kde svítilo sluníčko.

Zachvili byl u mě a ja na nej koukal jakobych nevedel co ady vubec dela.On mi nechal ranu zmizet a ja sem zamrkal..no ale nestezoval sem si.Pak nakrajel maso a odešel.Ja sem bezeslova maso oplachl a dal smažit.Brambory byli hotove a maso už také.Dal sem to na taliře a dal na stul..mozna sem nato nvypadal ale ...mel sem to zakladní" vychováni" .Umil sem nadobí a pak sem chtel jit pro maličkeho.Vysel sem schody a rovnou o pokoje.On tam ležel jako opravdove koťe a tak sem neodolal a sedl si knemu .Chvili sem ho pozorovl než sem ho pohlail po kožíšku .,,Hebký" rekl sem a hladil ho dál.

Vyhříval jsem se spokojeně na sluníčku jako normální kocour. Miloval sjem slunce jako každá kočka. A pak sw tam objevil on a začal mě hladit po kožíšku. Zahleděl jsem se na něj a tlapičkama ho chytil za prst a olízl. Pod jeho hlazením jsem se vrtěl a mával ocáskem. Mazlil jsem se s jeho rukou která mě hladila. Bylo to tak příjdmné. Líbilo se mi jak měhladil. Packama jsem mu neustále chyral prsty. Zkrátka takové to normálníkoťátko co si chce hrát a rádo si hraje. Zamňoukal jsem a znocu mu olízal prsty a vlezl mu do klína. Dál jsem vrtěl ocáskem a tulil se k němu.

Bylo to roztomilé.Koťe co si rado hrálo ale taky bojácný chlapec co ma o druhe strach i když mu neco udelaji.Jako t4eba já co sem ho unesl vlastně.Olizl mi prst a ja se zasmal .Byl neskutečně hraví .To sem potřeboval.Trocha mazlení a takovehle rozptýlení.Toho klučinu sem odhadl dobře je perfektní/Vlezl mi do klína a tam se chtel mazlit a tak sem ho dal hladil škrabkal a u6ival si jemný kožíšek.Nebyl sem zlí ani normálně.Chbela mi společnost jenže ja a přiznat si to? Nikdy! Společnost ktera je ochotn semnou treba jen sedět a mazlit se nebo pak i na hrátky.Prostě nekdo kdo by mohi duši skusil i trochu dostat z te temnoty kterou sem tak moc miloval.Kazuki byl ten co to mohl dokazat.Jenže...jak by mi mohl začit věřit uplně jak by mě mohl mít vubec rád? Ne ne to nejde.On bude chtit odejit .Nezustane tu a to ja vim .

Neustále jsem zvedla hlavičku a pozoroval jeho ruku co mi drbal kožíšek. Postavil jsem se na zadní, opřel  se o jeho hruď a koukal mu chvíli do obličeje než jsem se mu na klíně stočil do klubíčka. Tiše jsem zamňoukal. Možná smutně. Zavřel jsem oči a užíval si jeho ruku na mém kožíšku. Než jsem seskočil na zem, otřel se mu o nohu, zapředl a zazíval. Následně jsem se na něj koukl a skočil znovu na postel. Otřel jsem se mu o záda a po nich mu vylezl na rameno. Tam jsem se mu rozplácl a otřel se mu o tvář. Zamňoukal jsem a sklopil ouška.

Kočkysem mel celkove rád byli mazlivé a tomi líbylo.Zachvili mi lezl na rameno a jaho nechal.Vstal sem a došel sem dolu.V kuchyni to vonělo a v obyvaku hrala televize.Klec byla přikrytá tak nebyla vid3t,,Snime si oběd.Pak mi koťatko řekne co bv chtelo d3lat" rekl sem a šel do luchyně.Ješte sem připravil příbor.M3l sem ho sice jako "mazlíčka" ale ta hranice tu byla.Mohl sem ho uvazat nebo ho oslovovat koťatko zvířatko a tak ale nemohl sem sknemu chovat jako ke zvířeti sam sem vedel jake to je a až k krutý sem nebyl.I když sem na to možna nevypadal.Zarim sem vlastne nemel duvod na nej být zlí a dokud mi ten duvod nedá má zajišteno že budu jen hodný.všechny místnosti byli celjove tmavé ale i tak trochu slunce sem sem pustil.Ja sem se mu vyhýbal.Palilo to kdyż sem na nem byl.Ale to nemoghl nikdo vědět.Oroto sem ven chodil jen v noci.

Odnesl mě do kuchyně  a já seskočil na podlahu a zmizel ve vedlejší místnosti. Pak jsem se vrátil ale v normální lidské podobě a sklopil ouška. "Jmenuji se Kazuki, prosím abys mě tak oslovoval." zašeptal jsem ustrašeně. Sedl jsem si ke stolu a zahleděl se na talíř. Vybral jsem si ten kde bylo méně jídla. "Dobrou chuť" zašeptal jsem a dal se do jídla. Okamžitě jsem poznal pár věcí které byli špatně. Měl bx maso déle podusit. Dát další koření. Ale nestěžoval jsem si. On sám říkal že mu to v kuchyni moc nedje. Prázdný talíř jsem umyl a zůstal stát u nádobí. Čekal jse až dojí.

Běžel do obívaku apak se vrátil zase v normálni podobě.Nad jeho "prozbou" sem jen popřemýšlel.Nemel sem rad když mi nekdo neco přikazoval nebo rtikal co mam dělat.Ale tenhle klučina byl jiny než ostatní bál se ale rtekl svůj názor.Vlastne..připominal mi trochu mě jako malí děcko když ho poprve zavřeli do sklepa.Začali sme jíst a on dojedl první.Jidlo nebylo nic moc i ja sem to vedel ale proste.. Vařit sem neuměl takže sem to nijak nemohl ovlivnit.Pak sem dojdl po něm a dal to do nadobý.Chtel sem to um8t sám protože to bylo jediny co sem docela umel udr6ovat tak nejak portádek ve věcech.Celou dobu sem mlčel ,,Dobře.Budu ti rtikat Kazuki...I když koťátko zní roztomile" rekl sem  a nijak mě nezajimalo co si bude myslet.Došel sem k oknu a trochu odkryl zavěs.Na ruku mi dopadlo slunečn8 světlo a bylo dost videt jak mi ruka trochu rudne a i se z ni kouří...Bylo to jakobych se polil vařící vodou .Ale ja sem byl jakobych si toho nevšimal.

 Uhnul jsem aby mohl umýt nádobí. On se  potom vydal k oknu. "Děkuni." řekl jsem když řekl že mi bude říkat mým jménem. Zahleděl jsem se do země. On mě vlastně unesl ale nebyl jako normální únosce. Tenhle byl hodný. A hrál si se mnou. No možná byl jen milovník koček. Najednou jsem si všiml jeho ruky. "Co to... Proč si pořád ubligžuješ? Neubližuj si!" zašeptal jsem. Plakal jsem. I když mě unesl, neslesl jsem když si někdo ubližoval. Zatáhl jsem a jeho ruku uchopil do svých. Znovu jsem opakoval uzdravovací proces a pohlédl na něj.

Ja sem si neuvedomoval ze ted praktycky peču svoji ruku.Ale pak sem se "probral" z toho tranzu,,Co? Tohle...aha..to je jedno  necitil sem to ...Moje kuže citliva na slunce.Nemužu být na slunci.." rekl sem a koukal zase na jeho ruce .Proč to delal? Ja bl človek co nikdy nezažil to znnej byl nekdo hodny nebo tak..Tenhle prcek vemasi nevidel..jen zlo.Nebo sem si to nedokazal vysvětlit.

"Není to jedno. Je spatně když si člověk ubližuje. Tak si prosím neubližuj!" zašeptal jsem zoufale. Sundal jsem z něj ruce a nervózně zamával ocáskem. Cítil jsem se teď jaksi nesvůj. "Jen si už prosím neubližuj nebo se tomu snaž vyhýbat. Naučím tě vařit estli chceš. Aby sis už tolik neubližoval." mírně jsem se na něj usmál. "Vyhýbej se věcím co ti mohou ublížit." řekl jsem a zahleděl se stranou.

Zamrkal sem..Nikdo semnou takhle nikdy nemluvil hlavne ne muj "mazlíček" .Jakoby proste nechtel abych si ubližoval.Kdybych byl aspon trochu naviklí na slunce ale ja nebyl.Možna s pořadnou vrstvou opalovaciho kremu ale normalne ne.,,Koťá...-teda...Kazuki...proč se keme tak chováš? Praktycky sem te unesl a ty si name vlastne..hodný..nebo jak to říct.Jiní sejen bojí a křičí ty ne" nechapal sem a proto sem jen zakroutil hlavou,,Co bys chtel delat? Muzeš si říct" neusmal sem e nic ani ušklebek.Vrtalo mi to hlavou a tak sem jen prtemýšlel.Zajimalo mě to a to hodn3

Zahleděl jsem se na jeho boty a přemýšlel jak mu odpovědět. Nakonec jsem sklonil hlavu úplně. "Dost jsem si toho vytrpěl. Ubližovali mi neustále a já jen nehci aby trpěl ještě někdo další. Chci aby se lidi okolo mě měli dobře a chtěl bych ti pomoct aby si i ty poznal světlo." zašeptal jsem a chytil ho za ruku kterou jsem jemně stiskl. "Antonio já...prostě jsem od přírody takový." pak jsem se zamyslel. Nakonec jsem se na něj odhodlaně podíval a roztomile se usmál. "Chtěl bych... Ani nevím co bych chtěl, ale ano. Potřeboval bych papíry na kreslení mangy. Potřebuju udělat nový obrázkový scénář." zašeptal jsem.

Koukal se do země na boty přesněji,,Chceš abych viděl světlo? Jak bys to chtel dokázat Kazuki." rekl sem vzal me za ruku a stiskl.Pohladil sem ho po hlavě a po ouškách.,,Mangu?" řekl sem a šel k jedne skříni v rohu kuchyně.Vytahl sem jednu krabyci v které bylo plno psacích potřeb.(.pastelky,fixi,voskovky,tempery,vodovky,okrové barvy..... plus nějaký inkoust lepidla kružítka pravítka lepenka ořezavatka gumi ) ani sem nevěděl kde sem to všechno vzal.Dal sem to na stůl a vyndal sem ještě papíry jak normální tak čtvrtky,,Tak to bude dobré?" zeptal sem se a koukal na něj a na věci co sem položil na stůl.

 "Všechno lze dokázat když člověk chce. Nemůžeš přímé světlo a to znamená že když to bude  světlo nepřímé tak ti to nic neudělá takže vím jak to udělám." zašeptal jsem. Pak najednou začal vytahovat potřeby na psaní a kreslení a i papíry. "Děkuji mnohokrá." vyjekl jsem plný štěstí. Šťastně jsem se na něj usmál. Chytil jsme ho za ruku a vytáhl ke dveřím a pak na zahradu. Jeho jsme nechal ve stínu a nakonec zvedl ruce k obloze, zavřel oči nad zahradou se objevila vodní stěna ktwrou šla vidět obloha a světlo šlo skrz ní. A jemu ndmohlo ublížit. "Tak pojď." usmál jsem se na něj.

Stál sem u stolu a poslouchal ho.Stejně sem nevěděl jak to chce udělat ale teď vypadal šťastně asi opravdu rád maloval a tak.,,Neděkuj.Ja bych to stejně neviužil.Neuměl sem kreslit maximálně nejaké satanické znaky a ornamenty.Vzal mě za ruku a tahl k hlavním dveřím .Teď nebylo zamčeno a tak se dostal ven a mě nechal na verandě kde byl stín.Nevěděl sem co chce dělat.Stačil ještě krok a já bych byl na slunci.Najednou se nad kusem zahrady udělala vodní stěna.Koukal sem na to jakobych viděl nějakýho ducha..měl dobrou moc.Vyzval mě abych šel k němu.Ja se jen podíval nahoru k nebi .Udělal sem první krok a mě obklopilo světlo.Sluneční světlo ale nic se nestalo.Normálně bych už byl spálený ale ..teď né.Užasle sem se koukl na Kazukiho a šel pomalu až k němu.Šel sem ale opravdu pomalu pořád sem měl no..ne strach ale mozuná obavu že se spalim .Nakonec sem stál celí na slunci.Bylo to zvláštní a docela příjemné.Slunce které sem neviděl tolik let..šestnáct let bez možnosti vyjít na slunce.Bez slunce sem stratil barvu očí a pleti.A teď...sem na slunci.Jak příjemné.Ja neměl ani slov.Jediné co bych si možná přál by bylo vrátit mi hnědou barvu očí ale to nešlo.Už navždy budu mít šedé oči.Ale aspon sem zase mohl citit slunce n své kůži.

Došel až ke mě a já se na něj šťastně usmál. Byl jsem nadšený 6e může konečně vidět normální zvětlo. "Je hezké tě vidět takhle." zašeptal jsem. "Tohle asi nikdo přede mnou neudělal že ne? V tom domě jsem cítil dost pachů a taky krev a hlavně...tu klec." sklonil jsem hlavu. "Nechci být zavřený v kleci. Mám rád přírodu a stromy." zašeptal jsem a pohlédl na něj smutnýma černýma očima a přejel si prsty po jizvách na rukou. Jakoby mě v jednu chvíli začali sami od sebe bolet. Pousmál jsem se. "Chtěl bych abys viděl jak dokonalá může být příroda." pohlédl jsem na něj. 

Nadechl sem se a dokonce sem se usmál.,,Nikdo...všichni utíkali občas se mě pokoušeli zabít.Nikdo nebyl ..hodný." pak řekl o kleci krvi ,,Nikoho..nezabijim..krev je z rituálů nebo když si sami ublížili nebo já sám si ublížil....ta klec...nebude pro tebe...ta je jen pro ty co...chtej utýct každý zustal krátce...občas se povedlo utýct nebo se z nich stali....jak to říct..děvky nemám to rád...proto sem je nechal jít .Proto tu sem jen já...V noci chodim ven .  přez den zustavam tady nemůžu nikam chodit." řekl sem snad všechno co sem chtěl,,Příroda...jen v noci..možná je lehčí abys mi pomohl sem na zahradu ale ne do ..lesa nebo někam." řekl sem ,,Ty si hodný...nemám duvod tě zavírat do klece nebo...bavat obojek..." řekl sem a už sem ale dostal...tu svoji náladu při který sem nevedel co dělat citil sem se sám osamělí i když tu byl Kazuki.Ozočil sem se a šel dovnitř.Otevřel sem si sklep a šel dolu.Tam sem si sedl na židli uprostřed ornamentu nazemi.Koukal sem se do zdi a ani sem se nehl.Sklep vypadal jako větší místnost vymalovaná černě na zdy ruzné ornmenty a nápisi.V rohu byl kotel a dříví abych mohl topit.Pak tu bylo plno ruzných věcí na vyvolávaní démonů knihy a tak.Mohlo to být pro Kazukiho divné ale to bylo mé chování všem.

Usmál se. V mých očích se roztancovala šťastná světýlka. Ale on nrchtěl do lesa nebo kamkoliv jinam. Netušil jsem proč a udělalo mě to smutným.  Najednou se ale otočil a vydal se pryč. Nechal jsem vodu klesnout a hleděl za ním. Chtěl jsem si s ním udělat dobrý vztah, udělat mu dobrý život, věděl jsem že dřív nebo později si sem přitáhne někoho dalšího a s tím si bude užívat dokud se dotyčný nepiddá a nebude seu to líbit. "Prosím Antonio. Proč nemůžeš...najít to světlo." zašeptal jsem. Sedl jsem si do trávy a smutně hleděl na les. Nakonec jsem v podobě černého kotěte vydal opět za ním. Viděl jsem jak sklep vypadal, ale nijak mi to nevadilo. Skočil jsem mu do klína. Můj kožíšek ještě hřál. On se úplně poddal temnotě. Olízl jsem mu tvář a otřel se mu o ní. Tiše jsem zamňoukal.

Nebylo to tak že bych nechtěl jít do lesa ale ...nemohl sem po něm chtít to same co udělal teď../aby hlidal že na me nesvûtí přímé slunce.Ale i tak..celej život sem žil v temnotě nevedel sem jak z ní ven nebo jestlio vubec šlo.Nikdy sse si nepřivedl dva "mazlíčky" vždy sem čekal jestli se stane to co pokażdé.Uż sem nedoufal ze by u mě nekdo zustal...a hlavně..ted sem Kazukiho nechal na zahrade..mohl klidne utýct .Ucitil sem jak mi NĚCO vyskočilo na klín a pak sem si uv3domil że to NĚCO je vlastně Kazuki.,,Neutekls" zašeptal sem ..nechapal sem proč neutek..každy by utekl.pomalu sem se na nej koukl a pohladil ho po kožíšku,,Proč si zustal...kdybys utek byl bys volný.Nemuselbys být semnou..nikdo semnou nechce být" řekl sem a podival se na zem.

Mazlil jsem se s jeho rukou co mě hladila a poslouchal jeho slova. Nakonec jsem na sebe vzal zase svou podobu. Jeho ruka teď hladila černá kočičí ouška a černé vlasy. "Chtěl bych s tebou zůstat Antonio a chtěl bych ti ukázat světlo. Jen mě prosím nevyháněj a nenechávej samotného. Nemám rád samotu. Nelíbí se mi." zašeptal jsem. "Chtěl bych ti otevřít srdce a ukázat i věci co jsem já do nedávna neznal, jako třeba láska. Chtěl bych ti ukázat lásku." usmál jsem se na něj jako sluníčko v temnotě. "Chtěl bych...být s tebou. Kočka ne hned tak k někomu lne. Tak udělej v srdci místo malému kocourkovi prosím."

Když sem ho hladil už po vlasech a ouškách poslouchal sem toříkal.On...chtel zustat semnou? Proč? Nikdo semnou nechtel být proč by chtel tenhle malí černý kocourek?Povzdechl sem si a objal sem ho.Jak bylo už nekolikrát řečeno rád sem se mazlil i jen tak normálně a on byl na to docela prtíjemý.,,Nevihánim tě...ale snad toho tvehonrozhodnutí nebudeš..litovat" řekl sem ,,Jen abys věděl...nikoho si sem nepřivedu pokud tu budeš ty..nejsem ten typ pokud odejdou mam noveho al pokud sou tu nemam duvod...a ty..si jiny..nemam duvod tahat si sem nikoho jineho....možna ti o zni odporne...že mam pokazdy nekoho jineho..ale popravde..nemam rad uplnou samotu." citil sem potrebu muo vsechno říct.Aby to vše  o mě v3děl.

Pohlédl jsem na něj a udělal ten svůj veselý a něžný pohled. Udělal mě opravdu šťastným. "Dobře to je jedině dobře. Nechci aby sis sem někoho vedl když tu budu já. Chci aby sis věnoval jen mě. Abych se stal pro tebe důležitý."šeptal jsem skoro zoufale. Natáhl jsem ruku a pohladil ho po tváři. "Prosím Antonio já potřebuju pozornost. Já pořád jsem..." odvrátil jsem pohled. "Pořád jsem ještě malé kotě i když mi je patnáct." zašeptal jsem zoufale. "Jako kočka jsem kotě"

Tenhle kocourek byl až moc neodolatelný.Má šanci uzdravit mé srdce i duši? Možná..Ale citil sem jedno..z něj se nestane děvka.On nebude až tak poddajný jak vypadá.,,Možna že si kotě ale ..v ruznych věcech ne..víš co chceš a znáš už svět..jaký je to málo kdo vtvém věku" řekl sem a dal ho hladil a obimal,,Asi..pudeme nahoru.Tady to nei misto pro tebe" řekl sem a vzal ho do naruče jako púrko.Odnesl sem ho nahoru do obíváku a tam ho položil na gauč.Pak sem udělal ještě jednu v3c..klec kterou sem tam měl sem vzal a odnesl dolu do sklepa..nepotřeboval sem ji .Pak sem sklep zavřel ale nezamkl a došel zpatky k n3mu a sedl si vedle něj,,Jelikož.//ti vě4ím.Mužeš si jit kam chceš i venku..po domě k ale...do toho druheho pokoje v patře..nekoukej se tam..myslim že..by se ti to nelíbilo.Ale nezakazuju ti to.." asi by se mu pohld naruzne provazi vibrátory a takove hračky nel8bil 

"Kdyby se ke mě svět nechoval tak krutě, nepoznal bych ho." zašeptal jsem smutně. Pak mě ale odnesl nahoru a klec odnesl do sklepa čímž si u mě získal velkou důvěru a udělal mi radost tím že klec odnesl. Pak jsem na jeho slova jen přikývl a usmál se na něj. "Dobře a děkuji." zašeptal jsem a stiskl mu ruku. "Cením si toho že jsi odnesl tu klec." zašeptal jsem šťastně. To pro mě bylo opravdu důležité. Takhle si mě získal.  Jako jeden z mála si získal mě. Ten pokoj mě nelákal. Nechtěl jsem se tam podívat. Místo togo jsem se k Antoniovi přitiskl.

,,Kemě byl taky ..krutý..ale ja mu to vracim.." řekl sem jakoby nic..stiskl mi ruku ,,Klec sem stejne..nepoužil už dloho..Nepotřebuju ji mit tady..ty nechceš utyct..takže ..nemam duvod" řekl sem .Přitulil se kemě a ja ho zaspohladil a hladil bylo to prijemne se takhle mazlit.A ješte p4ijemnější fakt že nechce utýct že on sam řekne že tu chce zustat.Ostatni prvni den plačou řvou a chtej utikat al on ne.Ani jednou neřekl že chce pryč.Možna że on bude jiný než ostatní.,,Je neco na co se chceš zeptat? Co chceš vědět cokoli?" zajimalo me co se mu hodni hlavou aspon otazky na co by se ptal me zajimalo.

"Neměl bys být takový." zašeptal jsem tím svým nevinným hláskem.  "Prosím Antonio." nechal jsem se hladit. .  hezky jsem hřál díky svému kočičímu já. Pak jsem se zamyslel a usmál se na něj. "Chci vědět kde jsem. Nemám rád domy  lese. Připadám si jako v hororu. Prosím Antonio že nejsme v lese. Pak bych se hrozně bál." tiskl jsem ouška ke svojí hlavičce a zoufale na něj hleděl. "A Antonio. Myslíš že bys byl schopný...zamilovat se?"

Podival sem se na něj.Ja bylakoví už dlouho a nezkoušel sem jinak.,,Kde sme? Par kylometrů od Tokya nejsem upln3 vlese ale kousek odsud les je.Neni nejblíž ale ani nejdál.Lesem vede jen silnice do Tokya.Mam to tu rád..je tu klid a ostatnim nevysv3tluju proč chodim ven v noci a tak ." řekl se...protože nikde kolen nebyli žadne jine domi.Pak se zeptal jestli..se já mužu zamilovat..nevěděl sem ..nikdy sem zamilovaný nebyl a snad sem ani nevěděl jak lasku poznat .,,Nikdy em lasku nepocitil...ale ..každy e muže zamilovat.Takže kdo ví" odpověd3l sem jednoduše.

Jen jsme jakonec kývl. "Aha dobře. Chápu. Alespoň že nejsme uprostřed lesa." zašeptal jsem. Kousek od Tokya to zní dobře. Znamená to že jen kousek odsud je Yuu. stačí už jen najít telefon. Nějaký jakýkoliv. Můj byl pryč. Zavolat Yuua a ten s policií přijede. "Asi máš pravdu. Každý se může zamilovat." usmál jsem se na něj jako sluníčko.  Takže bych si měl dávat pozor na to abych se do něj nezamiloval. Ale on byl tak hezký. Možná by útěk šel až na později. "A co já. Já se ti líbím?" zeptal jsem se ho tiše.

Špatná zpráva..pro něj byla že policie sem nejezdila..báli se..už je to delší doba co tu byli poprvé a od té doby ignorují každeho kdo jim zavolá či řekne o mém domě nebo rovnou o mě.Výhoda pro mě.Nemusel sem se o policii starat.Telefon sem měl jen svuj pořad sebou.Ale on dostal možnost utect..proč ji neviužil když chce utect.ale to je fuk .,,Ty? Kdyby ses mi nelíbil nepustil bych te nenechal bych tě volně po domě a na zahradě a ..hlavně..." otočil se!m se a stoupl sem si,,Věřim ti." nikomu semmnezacal tak rychle věřit ale jemu jo.Byl malinký milí a mazliví nevinný.Stoupl sem si ke skříňce kdbyla fotka rodiny já máma táta a brácha...Ja sem byl od nich ale odstrihlí a jejich čast byla propichana nožema a tak.Nenaviděl sem je ale nezabil..Neměl sem na to je zabít. Je ne. I kdyż mi tak ublížili.Zaprvé bydleli naopačné straně města..zadruhé i když sem plný temnoty..bojim se..bojim se sveho otce..ten sklep coam mal a vše ostatní.

Kazuki:

 Hleděl jsem na něj nakonec jsem se usmál a došel a k němu. "Antonio. Jsem moc rád že mi věříš. Cením si toho a chci abys mi důvěřoval i nadále." zašeptal jsem. "Protože s emi líbíš. Tvůjpach je strašně příjemný." usmál jsem se na něj. Pak když byl u fotky. Prostě jsem k němu došel a objal ho. "Jsem tu pro tebe Antonio. Moc si přeju abys mi plně důvěřoval."

Dál sem koukal na fotky a celí život mi proběhl hlavou.Z toho mě vytrhl jeho hlas jak řika mé jméno.Podíval sem se na něj.Vě4il sem mu a to sem dokázal už venku..vlastně sem mu tam svěřil svůj vlastní život.Poslouchal sem ho .Líbím se mu? Já? Jak se mužu někomu líbit..Já se svím vzhledem a povahou .No povahou asi ne...pokud mi neda duvod neubl8žil bych mu.Ale i tak .Nemuže mi věrit..Kdybych  mu ukazal pár věcí co tu mám..nebo mu chtel neco píchnout dát prášek bál by se...jako všichni .Neudelám to..pokud to nebude nutné.Pokud nebude nemocný..nebo neco takového.Objal mě a ja ho pohladil po vlasech,,Dam ti radu ..pokud budu naštvaný..straň se mi.Nechci ti ublížit...pokud budu nastvaný..zamkni se v pokoji nebo jinde ale zamkni se" pak bych byl schopný všeho..mohl bych mu udělat cokoli a pak bych toho litoval.

Hleděl jsme na něj plný očekávání. A pak jsem na něj koukal zmateně a smutně zároveň. "Als já se nechci před tebou schovávat. Líbíš se mi a nejspíš jsme do tebe i zamilovaný. Tak Antonio prosím. Buď hodný." zašeptal jsem zoufale..