Bar Modrá laguna

Koukal sem na nej a bloi mi jsny že on nebude ten typ co se jen tak ochočí ale že se trochu vspouzet bude.Ted mel ale strach .Dokonce nechtel ani jist,,Určite si řikaš ze sem to otravil nebo abych te nadrogoval ale ne..jen nechci aby koťatko bylo hlady.to jidlo je v portadku." zachvili. Ale chitil za ruku a koukal na me jizvi.,,Jedenáct let ..zavřený ve sklepě poután ke kříži a bičován svími vlastniomirodiči jen proto že sem se narodil.Vtipné že?" sundalem si trioko a tim odhalil břicho a záda..moje postava byla docela vypracovaná takź svali byli znatelné jen ta světlá kůže na které jizvi jen svítili.,,Reknu ti to takhe..Ubližit ti nechci.Pokud se nepokusiš utýct nebo takove veci obojek ti sundám .a pou6ivat ho nebudu."usmal sem se ted uz i docela..no jestli mužu řict mile? No to asi ne.

Pohlédl jsem opět na mléko. Poslouchal jsem jeho slova a pak se vrátil k jeho rukám které mi tak moc připomínali ty moje. Ale on dál mluvil. Znovu jsem natáhl ruku a dotkl se jeho hrudi. Řetěz znovu zacinkal. Jeho jizvy byli ale jiné než moje. Moje malé tělíčko bylo poseté jizvamy od všeho co zrovna měli prarodiče po ruce. Meče, biče, rozpálené železo. Všechno. "Bolelo...to." zašeptal jsem a hladil ho rukama po hrudi. Pokud budu hodný sundá mi tu hroznou věc kolem mého krku. Pohlédl jsem na něj a trochu nadzvedl ouška. "Já byl...ve sklepě... Připoutaný za obojek ke zdi." zašeptal jsem tiše. "Podobným řetězem." sklonil jsem hlavu. 

Prtekvapilo mě że m začal hladit po hrudi .Jeho maličké ručky byli docela přijemné.Pak..on zacelou dobu promluvil/Zahledel sem se na ten řeteza zamyslem se,,Budeš hodný ..neutečeš..." rekl sem si pro sebe,,Sundam to ale zustaneš neutečeš pokud se oto pokusiš zase ti dam obojek " rekl sem a zachvili sem mu už sundal obojek .Retez i obojek srm dal pod postel ,,Ted se najes.Pak si rozmyslím co budeme dělat." mel sem par napadů ale jedemn sem zavrhl.Nechtel sem ho hned znesvětit.Prvni si ho malinko ochočim a pak mu ukážu svoje hračky vedle v pokoji,,Po tomhle domrew maš volny pohyb..jen tady na patře nekoukej se do vdlejšiho pokoje.Myslim źnto zatim neni protebe..ale neboj dosviš se" ta mistnost byla odemčena mohl tam jit ale asi by si pak mislel ź se sexuální manyak,,A taky ..v te dalši mistnosti..nic tam nepij ani radeji nesahej..vštam nemam seřazene..neni to životu nebezpečne al učinky to má ruzne" afrodiziaka uspavadla a takove věci sem tam měl.dole je kuchyň a obyvak.na zahradu...tam jen semnou" rekl sem a koukal na nej.Sedl sem si vedl něj a upiral nnej šedé oči které byli dříve hnědé

Překvapeně jsem zamrkal když mi sundal ten protivný obojek i s tím nepříjrmným řetězem. Zahleděl jsem se znovu na mléko a rohlík. Sklopil jsem zoufale ouška úplně. Já nechtěl víc. Pak ale začal mluvit. Napjatě jsem ho poslouchal. Ale chtěl jsem zpátky. Nic se nezměnilo na tom že jsem chtěl jít zpátky k sobě. Ke svému Yuuovi, k manze. Už jsem měl vymyšlený nový scénář. Nechtěl jsem být tady. Pomalu jsem upil mléka jako bych se opravdu bál že se otrávím. A já se bál. "Je tu... Kichyňka?" zašeptal jsem úplně potichu. "Mohl bych...vařit?" pohkédl jsem na něj tichýma očima černé barvy připomínající studánky v noci.

Konečně se i napil.Aspon trochu mi moznazačal duvěřovat.,,Kuchyň??" rekl sem zamyšleně.Byla pravda zja nejak vijmečně vařit neuměl a tak proč ne że? Pronenechat mazlíčka ať si dělá co chce co má rád,,Jo..Dole je tam dost věcí.Jidla je dost" rekl sem ,,Neni koťátku zima? Dojdu dyžtak přitopit" rekl sem .Všechny okna i dveře byly zamčené takže by se ven nedostal a ja měl klíče usebe,,Taky...co ma koťátko rádo...jak se menuje hmm?? Antonio to chce vědět" usmal sem se teď sem schvalne řekl tu vetu se svim jmenem v třetí osobě.

Celkem mi vadilo že jsem tu jakoby zabedněný jako ve vězení. Byl jsem rád že se alespoň nějak odreaguju.  Na zimu jsem jen zakroutil hlavou. Pak jsem ale zastříhal oušky a pohlédl na něj. "Já mám... Rád sladké." zašeptal jsem tichounce. Měl jsem rád hodně věcí. Hlavně Yuua. Protože on ve mě viděl pochopení. a to bylo pro mě velice důležité. "Já jsem... Kazuki... Montaro Kazuki." odvrátil jsem od něj pohled. Bál jsem se ale to bylo u mě normální. Bál jsem se konec kocnů většiny věcí. Hleděl jsem na svoje ruce a snažil se zůstat v klidu.

Nebyla mu zima a tak sem jenom vstal a došel ke dveřím,,Sladkosti..nejake mam .Du dolu do kuchyně..dojes si to a pak dyžtak přiď..." pak se mi predstavil,,Kazuki....taky hezke jmeno....a taky krasn černe oči,vlasy" rekl sem ješte.Dokazal sem hodnotit sve miláčky.Jenže popravdew..žádnymi ješte tak nelibil jako on.Hlavne..ze všech se zachvili stali poddajne děvky a tim ja doslova pohrdám.Nenavidim podbízení.Mam rád nějak to tulení a takove ty příjemné hrátky ale ne přehnaně.Proto sem nikdy nemel dlouho jednoho mazlíčka.Vždy sem je pak vratil tam kdsem je našel ..nebo když meli kam jit a tak strasne se podbyzeli kam jinam snima než do nevěstince.Ješte sem nakoukl do "herny" tam bylo vsv portadku a pak sem šel dolu.Vytahl sem nejake sušenky bonbony lizatka a takove věci.Kuchyn byla opravdu čistá .Byl čas obeda a ja sem mel skoro uz prichystany obed stačilo jen maso nakrajet a hodit na panvičku.Začal sem ho krajet ale taky sem to v kuchyni opravdu neuměl takže sem se dost pořezal takže mi dost tekla krev z ruky a ja sem na to jen koukal protože co jineho nikdy sem si rany nezavazoval vždy sem je mel otevrtene dokud sami nepřestali krvacet.

Chválil mě. To mi udělalo radost. Pomalu jsem tedy dopil mléko a dojedl rohlík. Pak jsem vzal tácek a vydal se tedy podle vůní do kuchyně. Došel sjem dovnitř a položil tác na linku. A pak jsem ucítil krev. Otočil jsem se na mého "věznitele" a sklopil ouška. Pohlédl jsem na jeho ruku. "Krev." zašeptal jsem vyděšeně. V očích slzy. To jak mě mlátili jsem zase viděl před očima. Okamžitě jsem ho za ruku chytil. "Neboj se. Už to bude dobré!" zašeptal jsem a své ruce mu dal na ránu. Ty slabě zazářili zeleným světlem a rány se mu zahojili. Ty co si způsobil nožem a nezůstalo tam nic. Pak jsem se vrhl k masu a během chvíle ho nakrájel. Pak jsem ale mlčky vyběhl z kuchyně a došel do ložnicě kde jsem se v podobě černého kotěte roztáhl na posteli tam kde svítilo sluníčko.

Zachvili byl u mě a ja na nej koukal jakobych nevedel co ady vubec dela.On mi nechal ranu zmizet a ja sem zamrkal..no ale nestezoval sem si.Pak nakrajel maso a odešel.Ja sem bezeslova maso oplachl a dal smažit.Brambory byli hotove a maso už také.Dal sem to na taliře a dal na stul..mozna sem nato nvypadal ale ...mel sem to zakladní" vychováni" .Umil sem nadobí a pak sem chtel jit pro maličkeho.Vysel sem schody a rovnou o pokoje.On tam ležel jako opravdove koťe a tak sem neodolal a sedl si knemu .Chvili sem ho pozorovl než sem ho pohlail po kožíšku .,,Hebký" rekl sem a hladil ho dál.

Vyhříval jsem se spokojeně na sluníčku jako normální kocour. Miloval sjem slunce jako každá kočka. A pak sw tam objevil on a začal mě hladit po kožíšku. Zahleděl jsem se na něj a tlapičkama ho chytil za prst a olízl. Pod jeho hlazením jsem se vrtěl a mával ocáskem. Mazlil jsem se s jeho rukou která mě hladila. Bylo to tak příjdmné. Líbilo se mi jak měhladil. Packama jsem mu neustále chyral prsty. Zkrátka takové to normálníkoťátko co si chce hrát a rádo si hraje. Zamňoukal jsem a znocu mu olízal prsty a vlezl mu do klína. Dál jsem vrtěl ocáskem a tulil se k němu.