Bar Modrá laguna

Bylo to roztomilé.Koťe co si rado hrálo ale taky bojácný chlapec co ma o druhe strach i když mu neco udelaji.Jako t4eba já co sem ho unesl vlastně.Olizl mi prst a ja se zasmal .Byl neskutečně hraví .To sem potřeboval.Trocha mazlení a takovehle rozptýlení.Toho klučinu sem odhadl dobře je perfektní/Vlezl mi do klína a tam se chtel mazlit a tak sem ho dal hladil škrabkal a u6ival si jemný kožíšek.Nebyl sem zlí ani normálně.Chbela mi společnost jenže ja a přiznat si to? Nikdy! Společnost ktera je ochotn semnou treba jen sedět a mazlit se nebo pak i na hrátky.Prostě nekdo kdo by mohi duši skusil i trochu dostat z te temnoty kterou sem tak moc miloval.Kazuki byl ten co to mohl dokazat.Jenže...jak by mi mohl začit věřit uplně jak by mě mohl mít vubec rád? Ne ne to nejde.On bude chtit odejit .Nezustane tu a to ja vim .

Neustále jsem zvedla hlavičku a pozoroval jeho ruku co mi drbal kožíšek. Postavil jsem se na zadní, opřel  se o jeho hruď a koukal mu chvíli do obličeje než jsem se mu na klíně stočil do klubíčka. Tiše jsem zamňoukal. Možná smutně. Zavřel jsem oči a užíval si jeho ruku na mém kožíšku. Než jsem seskočil na zem, otřel se mu o nohu, zapředl a zazíval. Následně jsem se na něj koukl a skočil znovu na postel. Otřel jsem se mu o záda a po nich mu vylezl na rameno. Tam jsem se mu rozplácl a otřel se mu o tvář. Zamňoukal jsem a sklopil ouška.

Kočkysem mel celkove rád byli mazlivé a tomi líbylo.Zachvili mi lezl na rameno a jaho nechal.Vstal sem a došel sem dolu.V kuchyni to vonělo a v obyvaku hrala televize.Klec byla přikrytá tak nebyla vid3t,,Snime si oběd.Pak mi koťatko řekne co bv chtelo d3lat" rekl sem a šel do luchyně.Ješte sem připravil příbor.M3l sem ho sice jako "mazlíčka" ale ta hranice tu byla.Mohl sem ho uvazat nebo ho oslovovat koťatko zvířatko a tak ale nemohl sem sknemu chovat jako ke zvířeti sam sem vedel jake to je a až k krutý sem nebyl.I když sem na to možna nevypadal.Zarim sem vlastne nemel duvod na nej být zlí a dokud mi ten duvod nedá má zajišteno že budu jen hodný.všechny místnosti byli celjove tmavé ale i tak trochu slunce sem sem pustil.Ja sem se mu vyhýbal.Palilo to kdyż sem na nem byl.Ale to nemoghl nikdo vědět.Oroto sem ven chodil jen v noci.

Odnesl mě do kuchyně  a já seskočil na podlahu a zmizel ve vedlejší místnosti. Pak jsem se vrátil ale v normální lidské podobě a sklopil ouška. "Jmenuji se Kazuki, prosím abys mě tak oslovoval." zašeptal jsem ustrašeně. Sedl jsem si ke stolu a zahleděl se na talíř. Vybral jsem si ten kde bylo méně jídla. "Dobrou chuť" zašeptal jsem a dal se do jídla. Okamžitě jsem poznal pár věcí které byli špatně. Měl bx maso déle podusit. Dát další koření. Ale nestěžoval jsem si. On sám říkal že mu to v kuchyni moc nedje. Prázdný talíř jsem umyl a zůstal stát u nádobí. Čekal jse až dojí.

Běžel do obívaku apak se vrátil zase v normálni podobě.Nad jeho "prozbou" sem jen popřemýšlel.Nemel sem rad když mi nekdo neco přikazoval nebo rtikal co mam dělat.Ale tenhle klučina byl jiny než ostatní bál se ale rtekl svůj názor.Vlastne..připominal mi trochu mě jako malí děcko když ho poprve zavřeli do sklepa.Začali sme jíst a on dojedl první.Jidlo nebylo nic moc i ja sem to vedel ale proste.. Vařit sem neuměl takže sem to nijak nemohl ovlivnit.Pak sem dojdl po něm a dal to do nadobý.Chtel sem to um8t sám protože to bylo jediny co sem docela umel udr6ovat tak nejak portádek ve věcech.Celou dobu sem mlčel ,,Dobře.Budu ti rtikat Kazuki...I když koťátko zní roztomile" rekl sem  a nijak mě nezajimalo co si bude myslet.Došel sem k oknu a trochu odkryl zavěs.Na ruku mi dopadlo slunečn8 světlo a bylo dost videt jak mi ruka trochu rudne a i se z ni kouří...Bylo to jakobych se polil vařící vodou .Ale ja sem byl jakobych si toho nevšimal.

 Uhnul jsem aby mohl umýt nádobí. On se  potom vydal k oknu. "Děkuni." řekl jsem když řekl že mi bude říkat mým jménem. Zahleděl jsem se do země. On mě vlastně unesl ale nebyl jako normální únosce. Tenhle byl hodný. A hrál si se mnou. No možná byl jen milovník koček. Najednou jsem si všiml jeho ruky. "Co to... Proč si pořád ubligžuješ? Neubližuj si!" zašeptal jsem. Plakal jsem. I když mě unesl, neslesl jsem když si někdo ubližoval. Zatáhl jsem a jeho ruku uchopil do svých. Znovu jsem opakoval uzdravovací proces a pohlédl na něj.

Ja sem si neuvedomoval ze ted praktycky peču svoji ruku.Ale pak sem se "probral" z toho tranzu,,Co? Tohle...aha..to je jedno  necitil sem to ...Moje kuže citliva na slunce.Nemužu být na slunci.." rekl sem a koukal zase na jeho ruce .Proč to delal? Ja bl človek co nikdy nezažil to znnej byl nekdo hodny nebo tak..Tenhle prcek vemasi nevidel..jen zlo.Nebo sem si to nedokazal vysvětlit.

"Není to jedno. Je spatně když si člověk ubližuje. Tak si prosím neubližuj!" zašeptal jsem zoufale. Sundal jsem z něj ruce a nervózně zamával ocáskem. Cítil jsem se teď jaksi nesvůj. "Jen si už prosím neubližuj nebo se tomu snaž vyhýbat. Naučím tě vařit estli chceš. Aby sis už tolik neubližoval." mírně jsem se na něj usmál. "Vyhýbej se věcím co ti mohou ublížit." řekl jsem a zahleděl se stranou.

Zamrkal sem..Nikdo semnou takhle nikdy nemluvil hlavne ne muj "mazlíček" .Jakoby proste nechtel abych si ubližoval.Kdybych byl aspon trochu naviklí na slunce ale ja nebyl.Možna s pořadnou vrstvou opalovaciho kremu ale normalne ne.,,Koťá...-teda...Kazuki...proč se keme tak chováš? Praktycky sem te unesl a ty si name vlastne..hodný..nebo jak to říct.Jiní sejen bojí a křičí ty ne" nechapal sem a proto sem jen zakroutil hlavou,,Co bys chtel delat? Muzeš si říct" neusmal sem e nic ani ušklebek.Vrtalo mi to hlavou a tak sem jen prtemýšlel.Zajimalo mě to a to hodn3

Zahleděl jsem se na jeho boty a přemýšlel jak mu odpovědět. Nakonec jsem sklonil hlavu úplně. "Dost jsem si toho vytrpěl. Ubližovali mi neustále a já jen nehci aby trpěl ještě někdo další. Chci aby se lidi okolo mě měli dobře a chtěl bych ti pomoct aby si i ty poznal světlo." zašeptal jsem a chytil ho za ruku kterou jsem jemně stiskl. "Antonio já...prostě jsem od přírody takový." pak jsem se zamyslel. Nakonec jsem se na něj odhodlaně podíval a roztomile se usmál. "Chtěl bych... Ani nevím co bych chtěl, ale ano. Potřeboval bych papíry na kreslení mangy. Potřebuju udělat nový obrázkový scénář." zašeptal jsem.