Bar Modrá laguna

Koukal se do země na boty přesněji,,Chceš abych viděl světlo? Jak bys to chtel dokázat Kazuki." rekl sem vzal me za ruku a stiskl.Pohladil sem ho po hlavě a po ouškách.,,Mangu?" řekl sem a šel k jedne skříni v rohu kuchyně.Vytahl sem jednu krabyci v které bylo plno psacích potřeb.(.pastelky,fixi,voskovky,tempery,vodovky,okrové barvy..... plus nějaký inkoust lepidla kružítka pravítka lepenka ořezavatka gumi ) ani sem nevěděl kde sem to všechno vzal.Dal sem to na stůl a vyndal sem ještě papíry jak normální tak čtvrtky,,Tak to bude dobré?" zeptal sem se a koukal na něj a na věci co sem položil na stůl.

 "Všechno lze dokázat když člověk chce. Nemůžeš přímé světlo a to znamená že když to bude  světlo nepřímé tak ti to nic neudělá takže vím jak to udělám." zašeptal jsem. Pak najednou začal vytahovat potřeby na psaní a kreslení a i papíry. "Děkuji mnohokrá." vyjekl jsem plný štěstí. Šťastně jsem se na něj usmál. Chytil jsme ho za ruku a vytáhl ke dveřím a pak na zahradu. Jeho jsme nechal ve stínu a nakonec zvedl ruce k obloze, zavřel oči nad zahradou se objevila vodní stěna ktwrou šla vidět obloha a světlo šlo skrz ní. A jemu ndmohlo ublížit. "Tak pojď." usmál jsem se na něj.

Stál sem u stolu a poslouchal ho.Stejně sem nevěděl jak to chce udělat ale teď vypadal šťastně asi opravdu rád maloval a tak.,,Neděkuj.Ja bych to stejně neviužil.Neuměl sem kreslit maximálně nejaké satanické znaky a ornamenty.Vzal mě za ruku a tahl k hlavním dveřím .Teď nebylo zamčeno a tak se dostal ven a mě nechal na verandě kde byl stín.Nevěděl sem co chce dělat.Stačil ještě krok a já bych byl na slunci.Najednou se nad kusem zahrady udělala vodní stěna.Koukal sem na to jakobych viděl nějakýho ducha..měl dobrou moc.Vyzval mě abych šel k němu.Ja se jen podíval nahoru k nebi .Udělal sem první krok a mě obklopilo světlo.Sluneční světlo ale nic se nestalo.Normálně bych už byl spálený ale ..teď né.Užasle sem se koukl na Kazukiho a šel pomalu až k němu.Šel sem ale opravdu pomalu pořád sem měl no..ne strach ale mozuná obavu že se spalim .Nakonec sem stál celí na slunci.Bylo to zvláštní a docela příjemné.Slunce které sem neviděl tolik let..šestnáct let bez možnosti vyjít na slunce.Bez slunce sem stratil barvu očí a pleti.A teď...sem na slunci.Jak příjemné.Ja neměl ani slov.Jediné co bych si možná přál by bylo vrátit mi hnědou barvu očí ale to nešlo.Už navždy budu mít šedé oči.Ale aspon sem zase mohl citit slunce n své kůži.

Došel až ke mě a já se na něj šťastně usmál. Byl jsem nadšený 6e může konečně vidět normální zvětlo. "Je hezké tě vidět takhle." zašeptal jsem. "Tohle asi nikdo přede mnou neudělal že ne? V tom domě jsem cítil dost pachů a taky krev a hlavně...tu klec." sklonil jsem hlavu. "Nechci být zavřený v kleci. Mám rád přírodu a stromy." zašeptal jsem a pohlédl na něj smutnýma černýma očima a přejel si prsty po jizvách na rukou. Jakoby mě v jednu chvíli začali sami od sebe bolet. Pousmál jsem se. "Chtěl bych abys viděl jak dokonalá může být příroda." pohlédl jsem na něj. 

Nadechl sem se a dokonce sem se usmál.,,Nikdo...všichni utíkali občas se mě pokoušeli zabít.Nikdo nebyl ..hodný." pak řekl o kleci krvi ,,Nikoho..nezabijim..krev je z rituálů nebo když si sami ublížili nebo já sám si ublížil....ta klec...nebude pro tebe...ta je jen pro ty co...chtej utýct každý zustal krátce...občas se povedlo utýct nebo se z nich stali....jak to říct..děvky nemám to rád...proto sem je nechal jít .Proto tu sem jen já...V noci chodim ven .  přez den zustavam tady nemůžu nikam chodit." řekl sem snad všechno co sem chtěl,,Příroda...jen v noci..možná je lehčí abys mi pomohl sem na zahradu ale ne do ..lesa nebo někam." řekl sem ,,Ty si hodný...nemám duvod tě zavírat do klece nebo...bavat obojek..." řekl sem a už sem ale dostal...tu svoji náladu při který sem nevedel co dělat citil sem se sám osamělí i když tu byl Kazuki.Ozočil sem se a šel dovnitř.Otevřel sem si sklep a šel dolu.Tam sem si sedl na židli uprostřed ornamentu nazemi.Koukal sem se do zdi a ani sem se nehl.Sklep vypadal jako větší místnost vymalovaná černě na zdy ruzné ornmenty a nápisi.V rohu byl kotel a dříví abych mohl topit.Pak tu bylo plno ruzných věcí na vyvolávaní démonů knihy a tak.Mohlo to být pro Kazukiho divné ale to bylo mé chování všem.

Usmál se. V mých očích se roztancovala šťastná světýlka. Ale on nrchtěl do lesa nebo kamkoliv jinam. Netušil jsem proč a udělalo mě to smutným.  Najednou se ale otočil a vydal se pryč. Nechal jsem vodu klesnout a hleděl za ním. Chtěl jsem si s ním udělat dobrý vztah, udělat mu dobrý život, věděl jsem že dřív nebo později si sem přitáhne někoho dalšího a s tím si bude užívat dokud se dotyčný nepiddá a nebude seu to líbit. "Prosím Antonio. Proč nemůžeš...najít to světlo." zašeptal jsem. Sedl jsem si do trávy a smutně hleděl na les. Nakonec jsem v podobě černého kotěte vydal opět za ním. Viděl jsem jak sklep vypadal, ale nijak mi to nevadilo. Skočil jsem mu do klína. Můj kožíšek ještě hřál. On se úplně poddal temnotě. Olízl jsem mu tvář a otřel se mu o ní. Tiše jsem zamňoukal.

Nebylo to tak že bych nechtěl jít do lesa ale ...nemohl sem po něm chtít to same co udělal teď../aby hlidal že na me nesvûtí přímé slunce.Ale i tak..celej život sem žil v temnotě nevedel sem jak z ní ven nebo jestlio vubec šlo.Nikdy sse si nepřivedl dva "mazlíčky" vždy sem čekal jestli se stane to co pokażdé.Uż sem nedoufal ze by u mě nekdo zustal...a hlavně..ted sem Kazukiho nechal na zahrade..mohl klidne utýct .Ucitil sem jak mi NĚCO vyskočilo na klín a pak sem si uv3domil że to NĚCO je vlastně Kazuki.,,Neutekls" zašeptal sem ..nechapal sem proč neutek..každy by utekl.pomalu sem se na nej koukl a pohladil ho po kožíšku,,Proč si zustal...kdybys utek byl bys volný.Nemuselbys být semnou..nikdo semnou nechce být" řekl sem a podival se na zem.

Mazlil jsem se s jeho rukou co mě hladila a poslouchal jeho slova. Nakonec jsem na sebe vzal zase svou podobu. Jeho ruka teď hladila černá kočičí ouška a černé vlasy. "Chtěl bych s tebou zůstat Antonio a chtěl bych ti ukázat světlo. Jen mě prosím nevyháněj a nenechávej samotného. Nemám rád samotu. Nelíbí se mi." zašeptal jsem. "Chtěl bych ti otevřít srdce a ukázat i věci co jsem já do nedávna neznal, jako třeba láska. Chtěl bych ti ukázat lásku." usmál jsem se na něj jako sluníčko v temnotě. "Chtěl bych...být s tebou. Kočka ne hned tak k někomu lne. Tak udělej v srdci místo malému kocourkovi prosím."

Když sem ho hladil už po vlasech a ouškách poslouchal sem toříkal.On...chtel zustat semnou? Proč? Nikdo semnou nechtel být proč by chtel tenhle malí černý kocourek?Povzdechl sem si a objal sem ho.Jak bylo už nekolikrát řečeno rád sem se mazlil i jen tak normálně a on byl na to docela prtíjemý.,,Nevihánim tě...ale snad toho tvehonrozhodnutí nebudeš..litovat" řekl sem ,,Jen abys věděl...nikoho si sem nepřivedu pokud tu budeš ty..nejsem ten typ pokud odejdou mam noveho al pokud sou tu nemam duvod...a ty..si jiny..nemam duvod tahat si sem nikoho jineho....možna ti o zni odporne...že mam pokazdy nekoho jineho..ale popravde..nemam rad uplnou samotu." citil sem potrebu muo vsechno říct.Aby to vše  o mě v3děl.

Pohlédl jsem na něj a udělal ten svůj veselý a něžný pohled. Udělal mě opravdu šťastným. "Dobře to je jedině dobře. Nechci aby sis sem někoho vedl když tu budu já. Chci aby sis věnoval jen mě. Abych se stal pro tebe důležitý."šeptal jsem skoro zoufale. Natáhl jsem ruku a pohladil ho po tváři. "Prosím Antonio já potřebuju pozornost. Já pořád jsem..." odvrátil jsem pohled. "Pořád jsem ještě malé kotě i když mi je patnáct." zašeptal jsem zoufale. "Jako kočka jsem kotě"