Bar Modrá laguna

Tenhle kocourek byl až moc neodolatelný.Má šanci uzdravit mé srdce i duši? Možná..Ale citil sem jedno..z něj se nestane děvka.On nebude až tak poddajný jak vypadá.,,Možna že si kotě ale ..v ruznych věcech ne..víš co chceš a znáš už svět..jaký je to málo kdo vtvém věku" řekl sem a dal ho hladil a obimal,,Asi..pudeme nahoru.Tady to nei misto pro tebe" řekl sem a vzal ho do naruče jako púrko.Odnesl sem ho nahoru do obíváku a tam ho položil na gauč.Pak sem udělal ještě jednu v3c..klec kterou sem tam měl sem vzal a odnesl dolu do sklepa..nepotřeboval sem ji .Pak sem sklep zavřel ale nezamkl a došel zpatky k n3mu a sedl si vedle něj,,Jelikož.//ti vě4ím.Mužeš si jit kam chceš i venku..po domě k ale...do toho druheho pokoje v patře..nekoukej se tam..myslim že..by se ti to nelíbilo.Ale nezakazuju ti to.." asi by se mu pohld naruzne provazi vibrátory a takove hračky nel8bil 

"Kdyby se ke mě svět nechoval tak krutě, nepoznal bych ho." zašeptal jsem smutně. Pak mě ale odnesl nahoru a klec odnesl do sklepa čímž si u mě získal velkou důvěru a udělal mi radost tím že klec odnesl. Pak jsem na jeho slova jen přikývl a usmál se na něj. "Dobře a děkuji." zašeptal jsem a stiskl mu ruku. "Cením si toho že jsi odnesl tu klec." zašeptal jsem šťastně. To pro mě bylo opravdu důležité. Takhle si mě získal.  Jako jeden z mála si získal mě. Ten pokoj mě nelákal. Nechtěl jsem se tam podívat. Místo togo jsem se k Antoniovi přitiskl.

,,Kemě byl taky ..krutý..ale ja mu to vracim.." řekl sem jakoby nic..stiskl mi ruku ,,Klec sem stejne..nepoužil už dloho..Nepotřebuju ji mit tady..ty nechceš utyct..takže ..nemam duvod" řekl sem .Přitulil se kemě a ja ho zaspohladil a hladil bylo to prijemne se takhle mazlit.A ješte p4ijemnější fakt že nechce utýct že on sam řekne že tu chce zustat.Ostatni prvni den plačou řvou a chtej utikat al on ne.Ani jednou neřekl že chce pryč.Možna że on bude jiný než ostatní.,,Je neco na co se chceš zeptat? Co chceš vědět cokoli?" zajimalo me co se mu hodni hlavou aspon otazky na co by se ptal me zajimalo.

"Neměl bys být takový." zašeptal jsem tím svým nevinným hláskem.  "Prosím Antonio." nechal jsem se hladit. .  hezky jsem hřál díky svému kočičímu já. Pak jsem se zamyslel a usmál se na něj. "Chci vědět kde jsem. Nemám rád domy  lese. Připadám si jako v hororu. Prosím Antonio že nejsme v lese. Pak bych se hrozně bál." tiskl jsem ouška ke svojí hlavičce a zoufale na něj hleděl. "A Antonio. Myslíš že bys byl schopný...zamilovat se?"

Podival sem se na něj.Ja bylakoví už dlouho a nezkoušel sem jinak.,,Kde sme? Par kylometrů od Tokya nejsem upln3 vlese ale kousek odsud les je.Neni nejblíž ale ani nejdál.Lesem vede jen silnice do Tokya.Mam to tu rád..je tu klid a ostatnim nevysv3tluju proč chodim ven v noci a tak ." řekl se...protože nikde kolen nebyli žadne jine domi.Pak se zeptal jestli..se já mužu zamilovat..nevěděl sem ..nikdy sem zamilovaný nebyl a snad sem ani nevěděl jak lasku poznat .,,Nikdy em lasku nepocitil...ale ..každy e muže zamilovat.Takže kdo ví" odpověd3l sem jednoduše.

Jen jsme jakonec kývl. "Aha dobře. Chápu. Alespoň že nejsme uprostřed lesa." zašeptal jsem. Kousek od Tokya to zní dobře. Znamená to že jen kousek odsud je Yuu. stačí už jen najít telefon. Nějaký jakýkoliv. Můj byl pryč. Zavolat Yuua a ten s policií přijede. "Asi máš pravdu. Každý se může zamilovat." usmál jsem se na něj jako sluníčko.  Takže bych si měl dávat pozor na to abych se do něj nezamiloval. Ale on byl tak hezký. Možná by útěk šel až na později. "A co já. Já se ti líbím?" zeptal jsem se ho tiše.

Špatná zpráva..pro něj byla že policie sem nejezdila..báli se..už je to delší doba co tu byli poprvé a od té doby ignorují každeho kdo jim zavolá či řekne o mém domě nebo rovnou o mě.Výhoda pro mě.Nemusel sem se o policii starat.Telefon sem měl jen svuj pořad sebou.Ale on dostal možnost utect..proč ji neviužil když chce utect.ale to je fuk .,,Ty? Kdyby ses mi nelíbil nepustil bych te nenechal bych tě volně po domě a na zahradě a ..hlavně..." otočil se!m se a stoupl sem si,,Věřim ti." nikomu semmnezacal tak rychle věřit ale jemu jo.Byl malinký milí a mazliví nevinný.Stoupl sem si ke skříňce kdbyla fotka rodiny já máma táta a brácha...Ja sem byl od nich ale odstrihlí a jejich čast byla propichana nožema a tak.Nenaviděl sem je ale nezabil..Neměl sem na to je zabít. Je ne. I kdyż mi tak ublížili.Zaprvé bydleli naopačné straně města..zadruhé i když sem plný temnoty..bojim se..bojim se sveho otce..ten sklep coam mal a vše ostatní.

Kazuki:

 Hleděl jsem na něj nakonec jsem se usmál a došel a k němu. "Antonio. Jsem moc rád že mi věříš. Cením si toho a chci abys mi důvěřoval i nadále." zašeptal jsem. "Protože s emi líbíš. Tvůjpach je strašně příjemný." usmál jsem se na něj. Pak když byl u fotky. Prostě jsem k němu došel a objal ho. "Jsem tu pro tebe Antonio. Moc si přeju abys mi plně důvěřoval."

Dál sem koukal na fotky a celí život mi proběhl hlavou.Z toho mě vytrhl jeho hlas jak řika mé jméno.Podíval sem se na něj.Vě4il sem mu a to sem dokázal už venku..vlastně sem mu tam svěřil svůj vlastní život.Poslouchal sem ho .Líbím se mu? Já? Jak se mužu někomu líbit..Já se svím vzhledem a povahou .No povahou asi ne...pokud mi neda duvod neubl8žil bych mu.Ale i tak .Nemuže mi věrit..Kdybych  mu ukazal pár věcí co tu mám..nebo mu chtel neco píchnout dát prášek bál by se...jako všichni .Neudelám to..pokud to nebude nutné.Pokud nebude nemocný..nebo neco takového.Objal mě a ja ho pohladil po vlasech,,Dam ti radu ..pokud budu naštvaný..straň se mi.Nechci ti ublížit...pokud budu nastvaný..zamkni se v pokoji nebo jinde ale zamkni se" pak bych byl schopný všeho..mohl bych mu udělat cokoli a pak bych toho litoval.

Hleděl jsme na něj plný očekávání. A pak jsem na něj koukal zmateně a smutně zároveň. "Als já se nechci před tebou schovávat. Líbíš se mi a nejspíš jsme do tebe i zamilovaný. Tak Antonio prosím. Buď hodný." zašeptal jsem zoufale..