Bar u Rudé tlamy

Vysoký, na pohled zřejmě mladík, ač tomu už tak dlouho není, vstoupí do baru, ve kterém je hledání oken jako hledání jehly v kupce sena. Celý bar budí význam zatemněného místa, i když na stropech visí skleněné lustry, které na okolí vrhají sytě rudé světlo. Oblečen do černé košile, s vyhrnutými rukávy až k loktům a v černých kalhotách si trochu povolí taktéž černou kravatu a prohlédne si rozlehlou místnost, která je plná popíjejících lidí, kteří mají v těch svých mozkovnách pouze neslušné myšlenky, ač někteří z nich nevypadají ani dospěle, a někteří zase až moc. S opovržením si prohlédne některé zákazníky, ostatním nevěnuje pozornost a přejde k barové stoličce. Tam se usadí a prohlédne si barmana, který za barem stojí. Jakmile barman zaznamená jeho přítomnost, s úšklebkem na něj kývne hlavou a ledabyle prohodí: "Whiskey, prosím, Glendronach osmnáct." Pak se jen opře jedním loktem o bar, vytočí se pohledem do místnosti a prohlíží si okolí.

Vešel jsem do baru a prohrábl si vlasy, ve tváři zničený výraz. Že já chodil na nějakou zkoušku. Vydal jsem se k baru a nevěnoval nikomu pozornost. Sedl jsem si na barovou stoličku. Barman ke mě došel a postavil přede mě kafe. Vždycky jsem si ho tu dával. Nepil jsem alkohol. "Byl tu váš otec." Řekl barman a já se na něj koukl. Jo, mujr otec. Zná snad všechny. Je to konec konců mafián. Upil jsem kávy. "A co chtěl?" Řekl jsem jen a zíral do hrnku s kávou. Pokrčil rameny. "Nic důležitého." Přesunul se k dalšímu zákazníkovi. Já si povzdechl. Jak se do někoho takového mohla matka zamilovat? Do takového vraha? Jakoby moje matka byla posedlá temnými věcmi. Bylo to zvláštní. Sama byla něžná. Zády mi projela prudká bolest a mě se tvář skřivila bolestí. Sevřel jsem orsty hrneček. Tak často mě bolí záda.

Jakmile muži barman položil sklenku s whiskey přímo pod nos, nevěnoval mu jediný pohled a sklenku něžně uchopil, jako by držel tělo milované osoby. Sklenku si položil k ústum, nejprve však jen nasál výraznou vůni a spokojeně upil. Nejprve jen trochu, poté sklenku na chvilku nechal jen u pusy a věnoval pohled mladíkovi, který se posadil opodál. Pohlédl na kávu, kterou před něj barman posadil a jen se tiše uchechtl. "Kdo dneska pije kávu v takovém baru?" Vůbec se nestyděl pronést svou myšlenku nahlas, dokonce i tak nahlas, aby ji onen hoch uslyšel. Pak se na něj podíval přes sklenku whiskey, kterou dopil.

Pohlédl jsem na něj. Oči mi mírně měnili barvu. "Já?" Pronesl jsem ironicky a znovu upil kávy. Narozdíl od někoho nejsem ochlasta a radši mám nealkoholické nápoje. Vstal jsem sotva jsem dopil a došel si na záchod. Prošel jsem přímo kolem něj. Přitáhl jsem si kabát víc k tělu a když jsem se vrátil, objednal jeem si ještě jedno kafe. Bolela mě hlava. To bylo strašně nepříjemné. Projel jsem si zelené vlasy a zoufale se nadechl. A zase ta bolest v zádech. Budu muset jít a to rychle než tu zkolabuju. Hodil jsem na pult peníze. Koukl jsem se na toho mladíka. "Pokud máš problém s kávou, je to jen tvůj problém." Řekl jsem vydal se ven.

Tmavýma očima pohlédl na barmana a ještě jednou na něj kývl, jako znamení na další sklenku whiskey. Ten ihned vzal sklenku, jež už stála na baru a hned do ní dolil. Tiše se uchechtl a znovu pohlédl na chlapce. Všiml si jisté změny jeho barvy očí a na moment se zarazil, nevěnoval tomu však pozornost. Jakmile zelenovlasý chlapec odešel, směrem na záchod, Jinyoung ucítil jeho vůni, když prošel kolem a přivřel oči. Něco mu začalo vrtat hlavou. Jakoby ty oči už viděl, a jakoby přítomnost téhle osoby už někde cítil. Přemýšlení jaksi zrychlilo čas, a to už se chlapec vracel, vypadal však zvláštně. Ne, že by to Jinyounga nějakým způsobem zajímalo. Vypadal však hrozně povědomě, a on nedokázal posoudit, odkud. Sice si byl jistý, že tohoto chlapce ještě nikdy neviděl, něco na něm však upoutalo pozornost tohoto démona, a jelikož jej donutil nad tím takto přemýšlet, začal mu připadat zajímavý. Trhl sebou a rychle dopil whiskey. Vytáhl z kapsy v džínách peníze, a bez jakéhokoliv kontrolování ony částky je položil na bar a svižným krokem s vydal k zelenovlasému chlapci. Byl mnohem menší, než Jinyoung, takže se cítil dominantní, a to on se cítil rád. Chytl chlapce za paži a otočil ho směrem k sobě. Dlouze mu pohlédl do očí, jakoby tam snad něco hledal. "Proč jsi mi tak hrozně povědomý?" Tiše zavrčel hlubokým hlasem a pro jistotu sevřel mladíkovu paži ještě silněji.

Už jsem otevíral dveře když mě někdo chytil za ruku. Otočil jsem se. Au sakra to bolí! Hleděl jsem na něj. Oči mi orudce změnili barvu. Moje magie se projevovala zatím takhle jen u očí. "Cože? Vidím tě poprvé. Bolí to. Pusť mě." Zacukal jsem rukou ve snaze se mu vymanit. Ale svíral mě tak silně. Do toho mi ještě cukalo v lopatkách. Upřel jsem na něj svoje oči. Byli teď růžovofialové. O co se ten chlap sakra snaží? Bolí to! Bolí mě ruka. Kdyby aspoň neměl takový stisk. Zoufale jsem se mu snažil vymanit. Proč na mě tak zíral? Já to nechápal. Vždyť jsem ho v životě neviděl. Opravdu nikdy. To bych si pamatoval. Možná tak v mém minulém životě kdybych nějaký měl, ale to by on už byl mrtvý. Znovu jsem se na něj zahleděl.

Zamračil se na něj. "Taky tě vidím poprvé, nemysli si o sobě moc." Zabrblal stále hlubokým hlasem a tichým tónem a svůj stisk uvolnil, až jeho ruku úplně pustil. "Od někud tě prostě znám, teda, ne tebe, ale-" vysoký muž se zarazil a pokrčil rameny. "-no ano, tebe." Znovu si ho prohlédl. Takhle se k ničemu nedostaneme. Od čeho sakra jsi démon vášně? Stačí jeden pohled. Samolibě se ušklíbl a pohlédl mu do očí, velmi dlouze, dokud necítil, jak se zvětšuje napětí. "Budu potřebovat, abys mi řekl odkud jsi." Pronesl ještě tišeji než předtím, skoro jakoby šeptal a trochu se k němu přiblížil. Leda tak možná zjistím, koho mi připomíná. Snad bude stačit pár slov. Znovu si ho od paty až k hlavě prohlédl, ale nepřestával se mu sem tam kouknout do očí svým pronikavým pohledem.

Sledoval jsem ho a promnul si ruku. Au. Znovu jsem na něj pohlédl. "Jak mě můžeš znát?" Řekl jsem skoro naštvaně. Tak zná mě nebo mě nezná? To jsou fóry. Proč na mě teď tak divně kouká? Jako se mě snaží sbalit? Povytáhl jsem obočí. Ten jeho pohled se mi nelíbil, byl mi povědomý. Ale netušil jsem jak, odkud, proč? "Odkud jsem?" Řekl jsem a změřil si ho pohledem. Ten jeho se mnou nic moc nedělal. Jako bych byl odolný. Možná za to mohla moc mého hlasu, nebo taky něco jiného. Proč bych mu vlastně měl říkat odkud jsem? "Seoul." Pronesl jsem jednoduše a ještě jednou si ho prohlédl. Oči mi slabě zeleně zářili. Aniž bych o tom věděl, vytvářel jsem kolem sebe jakýsi štít proti jeho moci.

Prohlédl si, jak si promnul ruku, ale stejně ignoroval fakt, že by mu způsobil jakoukoliv bolest. Jen se mu znovu podíval do očí. Náhle v něm začalo růst zmatení. Proč už po mě nešplhá, jako každý jiný? Nikdo tohle nikdy nedokázal. Nakrčí nos a svraští své tmavé a husté obočí. Ještě zesílil svůj 'pohled', dokud mu vlasy nezačaly nabírat fialovo-rudů barvy, čehož si však nevšímal. "Seoul?" Zamyšleně přivře oči, které skoro až zabodne, do chlapcových očí, a tentokrát ani jednou neuhne pohledem. Tohle už nebude normální, nikdo nikdy přece-- Najednou sebou trhne a vyvalí na něj oči. "Nene, tohle je blbost, tohle se nikdy nestává. Už to je přece přes tisíc let, tohle se určitě nestává." Zamumlá, bez toho, aniž by myslel na to, jestli to hoch uslyší. Pohlédl do očí, které měnily barvu a začaly až skoro zářit. Ušklíbl se, stále však byl velmi zmatený. Trochu se k němu naklonil, aby nějak vyrovnal tn výškový rozdíl, dokud se jeho rty skoro až dotýkaly jeho ucha a zašeptal: "Ty nebudeš z normálního světa lidí, záříš jako baterka." Zašeptal a znovu se odtáhl, a nepřestal si ho podezeřele prohlížet.

Mění se mu barva vlasů, používá nějaký nový druh šamponu? Hustě, to.chci taky.  Pak jsem ho jen nechápavě pozoroval. Hrabe mu? Zamračil jsem se na něj na znamení že se s blázny nebavím a zamířil ven. Zavřel jsem za sebou a jal se kráčet po ulici. Bože, moje záda. To tak neuvěřitelně bolí. Co to vůbec bylo za týpka? Byl fakt divnej. To jak na mě koukal. Jako kdybych měl být mrtvý. Zachraňte mě někdo od té bolesti zad. Prohrábl jsem si vlasy. Oči jsem měl už zase normální. Odkud bych ho tak mohl znát? Jakto že mi byl tak povědomý? Zahleděl jsem se před sebe. Nějak mi.nedošlo že mě může pronásledovat.