Bar u Rudé tlamy

Trochu překvapeně sledoval jak se Tae začal chovat a poodsedl si trošku dál. "Klid, klid. Myslím, že se do tebe můj Tae, teda, Tae, jaksi.. dostal? A jste teď jedno? Jsem trochu zmatený." Zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. "A jak se cítíš? Pamatuješ si něco? Jakože z obou životů? Je ti dobře?" Starostlivě si ho prohlížel, ale snažil se od něj být trochu dále. Po tom, co vše mu udělal začal mít trochu strach na chlapce šahat. Nestranil se mu, jenom se bál, že mu zase ublíží. Proto také seděl na zemi trochu dále od něj a zmohl se na to ho jen pozorovat. "Nechceš si jít lehnout nebo něco? Nebolí tě něco?" Sledoval ho a stále si nemohl zvyknout na mix obou osob do jedné.

"Tvůj Tae?" Všechno mě okamžitě přešlo a já se na něj zahleděl přes silné slzy v očích. "Pamatuju si všechno. Panatuju si že moje staré já...pro tebe mělo daleko větší cenu!" Řekl jsem zhrouceně. Slzy mi kanuly pp tvářích a já se tvářil jako hromádka neštěstí. "A ještě jsi ode mě dál! To vypadám tak strašně?" Zajel jsem si prsty do vlasů a táhle vzlykal. "Bolí, bolí mě srdce a to hodně. Protože mě nemáš rád. Je to jen přetvářka." Young vběhla do domu a olízla mi tvář. Zoufale jsem ji objal. Brečel jsem ještě víc. Fenka zakňučela a drcla do mě čumákem. Jakoby mě chtěla utěšit. "Samozřejmě že jsme teď jeden. Vždyť to je i vidět." Řekl jsem nešťastně.

"Co? Ne ne ne ne ne takhle jsem to nemyslel." Spěšně zavrtěl hlavou a krapet se přiblížil. "Ty jsi můj Tae." Pronesl rozhodně, pořád na něj radši ale jen koukal. "Jenže ty jsi Tae a já jsem idiot. Nechci ti znovu ublížit." Zamumlal a povzdechl si. "Bojím se teď cokoliv udělat, nebo na tebe šáhnout, protože jsem prostě.." Odmlčel se, jakoby hledal správná slova. "Protože jsem bezohledné monstrum, které nedokáže ochránit ani milovanou osobu." Dokončil svou větu a svěsil hlavu. "Mám tě rád, až moc, na to, abych si dovolil tě znovu ztratit, nebo ti znovu ublížit." Přiznal se a nejistě se mu podíval do očí. "Jsem démon, pochop to. I ty jsi poloviční, ale já vždycky byl divočejší. Vždycky jsem byl bestie." Zašeptal a zavrtěl hlavou. "Ale chci být s tebou, tak, abych ti už neublížil." Znovu sklopil hlavu.

"Přestaň si prosím nadávat." Zašeptal jsem. Sám jsem vstal a přešel k němu. Sedl jsem si k němu a objal ho. "Neboj se toho prosím a obejmi mě. A až budeme mít příště jistá dobrodružství, prosím použij aspoň pár prstů. Aby to rolik nebolelo."pohlédl jsem an něj. "Jsem poloviční také anděl víš? To znamená že sice nejsem takový jako ty a ani jako dřív, ale je to v náš prospěch. A vždycky je jeden víc divoký a druhý je od toho aby ho trochu krotil. Nedělej si kvůli tomu hlavu. Prosím." Zašeptal jsem a pohladil ho pi tváři. "Miluju tě. Vím že pro tebe asi.nikdy nebudu na prvním místě zvlášť když jsi brečel co se on konečně smířil se smrtí." Zašeptal jsem zlomeně. 

Stále jen seděl na zemi se sklopeným pohledem, dokud k němu však Tae nepřišel. Když ho objal, lehce sebou cukl, pak však ruce obmotal kolem chlapcova těla a povzdechl si. "Všechno vždycky moc uspěchám, bez toho, aniž bych myslel na to co se stane. Nevím jestli se to kdy dokážu odnaučit." Zamumlal a položil mu hlavu na hruď. Najednou se cítil jako by byl v jediném bezpečném místě na světě, ale pořád tam byl ten pocit, že on je ten, kdo to ohroží. Jako tehdy. Povzdechl si a koukl Taemu do očí. "A ty se mnou budeš mít ty nervy, krotit mě? Nevím jestli si to pamatuješ, ale umím vybuchnout." V půlce věty se mu zlomil hlas, on tomu však nevěnoval pozornost, a jen se koukal Taemu do očí. "Tae, ty jsi on. Ty jsi ty. Ty jsi ten, kterého miluji. Jenom to prostě bylo hrozně zvláštní, že jen tak najednou odešel, ale neodešel, pořád jsi tady." Zašeptal a chytl ho za ruku. "Chápeš? Cítil jsem se hrozně zmateně, jakobych o tebe znovu přišel, ale ty jsi přesto tady. Proto se tak moc bojím, že udělám další chybu. A že znovu odejdeš." Poslední slova zašeptal a znovu sklopil pohled.

"Tak se jednoduše musíš hlídat." Zašeptal jsem a usmál se. "Já si zvyknu ale ze začátku prosím použij prsty." Řekl jsem, vzal mu ruku a položil si ji na své pozadí. "Jen pár prstů a pak to bude v pořádku. Budeme si ro užívat oba." Usmál jsem se a prsty mu vpletl do vlasů. "Vím že umíš vybuchnout." Zašeptal jsem a usmíval se. "Neodejdu. Vždycky se vrátím. A nechci už znovu umřít. Budu s tebou. Neustále budu s tebou. Tak si mě jen všímej. Stačí mi když si mě budeš všímat. Miluji tě Ryu." Hladil jsem ho po vlasech. "Taky mě miluješ viď? A být tebou, nechodím do sklepa něco tam je. Jsou tam ošklivý věci. Něco jsem odtamtud slyšel."

Pousmál se. Tae ho opravdu trochu uklidnil a tak ho znovu objal. "Takový jsi byl vždycky." Zamumlal mu do ramene a rukou pomalu přejel po jeho zádech. "Jsem rád, že tu jsi." Zašeptal mu pak do ucha a něžně políbil na tvář. "Vždycky jsem si všímal jen tebe." Zavrtěl hlavou a odhrnul chlapci vlsy z očí. "Miluji tě. Nejvíc na světě. Takhle moc." Rozpjal ruce a ukázal mu, jak moc ho miluje, jako malé dítě. "A i víc." Zazubil se, pak se však zamračil. "Umm ve sklepě?" Zamumlal. "Nevím o čem mluvíš." Zavrtěl nejistě hlavou. "Jenom, že se nemusíš ničeho bát, sklep je vždycky zamčený, a jediný kdo ho odemkne jsem já a nic jiného, takže ti nic neublíží. Teda, kdyby tam něco bylo." Znovu trochu nejistě, těkl očima mezi Taem a schodištěm, které vedlo do sklepení a pak se znovu usmál na Taeho a pokýval hlavou. "Není čeho se bát." Zopakoval a znovu se lehce pousmál.

Pousmál jsem se a přitiskl se k němu. "Já vím. Pamatuju si to." Zašeptal jsem a sledoval ho. Pak jsem se zasmál. "Ryu. Taky tě tak moc miluji." Řekl jsem a pak se zamračil na dveře sklepa. "Ale já mám strach z takových temných míst. Prosím dej tam nějaké pevné dveře nebo něco, nebo vlastně, vůbec tam nechoď! Prosím. Bojím se toho co tam je." Řekl jsem.vyděšeně. A to bylo zvláštní protože on byl démon. Toho bych se měl bát. Ale tak, on a to ve sklepě. On nyl démon jiného původu. "Tak si mě všímej i nadále." Upřel jsem na něj svůj usměvavý pohled a silnet ho objal. "Dej dveře tady takhle sem. K těm schodům." Zašeptal jsem a zoufale se na něj koukl.

Na tváři už mu skoro pořád hrál jen jeden z jeho úsměvů, tentokrát spokojený a v jeho očích se odrazovala lehká radost. Potom se však otočil ke dveřím sklepa, kam se koukal Tae a jen znovu zavrtěl hlavou a zazubil se. "Říkám ti, nemáš se čeho bát." Pohladil ho po vlasech a vstal ze země. Pomohl vstát i jemu a rozhlédl se. "V tomto domě jsem největší hrozba já, takže se ničeho neboj. Teda, neboj se mě, jenom se neboj ničeho, prostě." Po dlouhé době ucítil lehký nádech červené barvy, který pokryl jeho tváře, když si uvědomil, že říká takové nesmysly a tak jen sklopil pohled s nervózním úsměvem. "Promiň, trochu jsem se zamotal." Zasmál se a pohladil ho po zádech. "Sklepa se neboj, jen do něj nechoď a to stejně ani nemáš jak, pokud by ses tedy nerozhodl explodovat nějakou stěnu, což bych ti popravdě neradil." Zazubil se a protáhl se. "Ani nevím kolik je hodin, ale leze na mě únava." Změnil téma a koukl z okna. Venku už byla skoro tma. Teprve, když v domě nastalo úplné ticho, šlo slyšet ze sklepa více zvuků a tak se tmavovlásek radši podíval, na fenku, která zde stále byla. "Ta je tvoje?" Pousmál se a nevěnoval pozornost zvukům. Klekl si k fence a začal ji hladit.

"Vím že to říkáš ale já se stejně bojím." Řekl jsem zoufale. Poslouchal jsem ho a pak se usmál. "Ale tebe se nebojím. Tebe miluji. Ty jsi pro mě hrozně moc důležitý. Tebe se ani nemůžu bát." Zašeptal jsem. "Nemám to ani v plánu se tam nějak dobývat. Nikdo by mě tam dobrovolně nedostal." Řekl jsem a zamračil se na schodiště. By mě musel nutit. Nejradši bych ale byl kdyby se tam ani.nijak dostat nešlo. Young začala vrčet sotva byli zvuky silnější. Mě naskočila husí kůže a já se zoufale koukl na Ryua. "Ryu prosím nechci tady být poblíž toho hnusného sklepa. Nešel jsem tam ani předtím a nepůjdu tam.ani v tomhle životě." Řekl jsem. Young se pak koukala na Ryua a nechala se hladit přičemž mu olizovala prsty. "Jo, je moje. Je ještě pořád tak trochu štěně." Řekl jsem a usmál se.na fenku.