Bar u Rudé tlamy

Pousmál se. "Určitě to přejde." Mrknul na něj. Když pak už spolu leželi v posteli, Jinyoung Taeho pořádně zakryl, aby mu bylo příjemně teplo a jakmile mu položik hlavu na hruď, jednou rukou ho objal a druhou mu vjel do vlasů. Potom mu vtiskl jemný polibek do vlasů a krátce na to usnul. Když se probudil, bylo teprve dopoledne, ale jemu už nešlo spát. Tae však ještě spal, tak ho nechtěl budit. Podíval se na svůj mobil, který ležel vedle, na nočním stolku, a zjistil, že bylo teprve něco před desátou. Zívl si a pomalu chlapce posunul na postel, aby ho nevzbudil. Venku bylo po dlouhé době sluníčko, i když bylo pravděpodobně stále chladno. Radši tedy zadělal závěsy, aby sluníčko nesvítilo Taemu do očí a přešel ke skříni, jelikož si včera oblékl večer pouze tepláky a teď už mu bylo trochu chladněji. Oblékl si velkou černou mikinu s kapucí, kterou na šel a potichu vyšel z místnosti. Jelikož chtěl Taeho překvapit, zamířil si to rovnou do kuchyně, jelikož Tae ráno vždy dělával snídaně. Tak pro tentokrát chtěl Jinyoung rozveselit Taeho. Naštěstí nebyl až tak nešikovný v kuchyni a vlastně se za ta léta, kdy tu Tae nebyl, dost věcí naučil. Za nedlouho už měl nachystáno několik jablko-skořicových lívanců, které dělával Tae. Uvařil i čaj, který byl pro oba po ránu oblíbený a všechno ozdobil, tak, že to vypadalo skoro jako od nějakého šéfkuchaře, i když šlo pouze o pár nadýchaných lívanců. Jelikož kuchyň nebyla spojena s jídelnou, nacházel se zde pouze menší stůl, jen pro dva. Oni stejně jedli v jídelně, jen pokud chtěl Jinyoung nějakou krásnou večeři, pro svého milého. Tak to tedy nachystal pouze na onen menší stoleček. Sluníčko venku se rozsvítilo a celá kuchyň příjemně svítila. Možná se v ní odrážela i dobrá nálada, se kterou se probudil, takže byla atmosféra kolem velmi klidná a příjemná, jakoby se vůbec nestalo, co se stihlo stát.

Stál jsem na kraji jeskyně, byla temná a sálal z ní horký vzduch. Jakoby se rozhodl někdo že z jeskyně udělá veliké topení. Vydal jsem se dovnitř. Ani nevím proč ale šel jsem tam. Jeskyně měla rudé stěny. I z nich sálalo neuvěřitelné horko a to mě nutilo se potit. Pomalu jsem šel dál a rozhlížel se. Nikde ale nebylo nic zajímavého, akorát to horko. Povzdechl jsem si a šel dál, začínalo se mi špatně dýchat. Stále jsem se rozhlížel a něco hledal. Došel jsem až do útrob jeskyně. Tady se stěny zvedali někam úplně nahoru a byla tady obří jeskyně. Překvapeně jsem zamrkal, uprostřed jeskyně bylo vejce. veliké vejce. Větší než má pštros, jakoby to tady nechal nějaký mega dinosaurus nebo drak. Došel jsem k němu a dotkl se skořápky, vejce lehce pulsovalo. A pak z vejce vyrostli ruce které mě chytili. Začal jsem sebou házet,avšak to mě nezachránilo. Ocitl jsem se ve vejci. Překvapeně jsem se rozhlédl. Bylo tu jen bílo. A pak se ze všech stran začalo ozývat ťapání jakoby stovky nohou, prudce jsem se rozhlížel a pak jsem spatřil dvanáct rudých očí které se ke mě přibližovali. Objevil se přede mnou bílo černý pavouk.  Obrovský a hnusný, ze zubů mu kapala krev. Vyděšeně jsem na něj hleděl. Ucítil jsem známý pach, byl to Ryu, ale nikde nebyl. Pak se na mě pavouk kloukl a promluvil jeho hlasem. "Vítám tě v tvém novém domově."

Prudce jsem se posadil a snažil se dýchat. Ryu tu nebyl, okamžitě jsem se k smrti vyděsil. Co když ho dostal ten pavouk v mém snu? Co když ten pavouk existuje i tady?! "Ryu!" Vykřikl jsem a klepal se, neměl jsem odvahu vstát z postele a jít dolů ze strachu že tam bude vše obalené v pavučinách. Nesnášel jsem pavouky, měl jsem z nich neskutečnou hrůzu od mého útlého dětství.

Zrovna vše dokončoval, když uslyšel své jméno, vycházející z horního patra. Zvědavě vykoukl na chodbu, a když nadále nic neslyšel, radši se rozhodl tam jít. Vyšel schody a nakoukl do pokoje, kde Tae seděl na posteli. "Všechno v pohodě, brouku?" Nadzvedl obočí a vešel do místnosti. Posadil se k němu a všiml si, že se klepe. "Zdála se ti nějaká noční můra?" Prohlédl si ho a položil mu ruku na čelo. Ulevil si, když zjistil, že teplotu namá a tak ho jen dál zvědavě prohlížel. "Dole mám snídani, ta všechny zlé můry odhání." Mrkl na něj a vesele a zasmál se, když si uvědomil, že se to rýmovalo. "No tak, povídej, copak se stalo?" Pohladil ho po hlavě s klidným úsměvem.

Pohlédl jsem na něj zoufale.  "Jsi v pohodě?  Žiješ?  Nejsi obří pavouk? " Zašeptal jsem a natáhl K němu ruce abych ho mohl obejmout.  Natiskl jsem se k němu a zoufale.  "Měl jsem noční můru.  Velkou noční můru.  Nesnáším pavouky a zdálo se mi o nich.  Bylo to opravdu hnusné.  Byl jsi tam ty a byl jsi... Byl jsi ten pavouk.  Ten hnusnej a nechutnej bílej pavouk.  Už nikdy nechci takové hnusné sny s pavoukama. " Zašeptal jsem a zoufale se na něj koukal.  Nakonec jsem se k němu přesunul a silně ho objal.  Byl jsem k němu úplně natisklý.  Třásl jsmes e.  "Bylo tam velké vejce.  A v něm obří hnusný pavouk který... Měl tvůj hlas.  Mluvil jako ty. " Zašeptal jsem. 

"Já? Já jsem úplně v pohodě." Zasmál se a jakmile se k němu natiskl, pevně ho chytil a posadil si ho na klín. Vyslechl si jeho sen a jen zavrtěl hlavou. "Neboj se, určitě to byl jen sen." Pousmál se a hladil ho po zádech. Pořád o sledoval s velmi klidným výrazem a objal ho, aby ho uklidnil, jelikož se třásl. "Byl to jen sen, ano? Není se čeho bát." Dále ho hladil po zádech a pak i ve vlasech. "Mluvil jako já? Tak to se ti to tuplem zdálo, pavouky nemám rád, a určitě se nepamatuji, že bych kdy nějakým pavoukem byl." Zazubil se a políbil ho na tvář. "Tak už se netřes. Sny ti nemůžou ublížit, ano? A kdyby se ti to někdy zdálo znovu, tak mi to řekneš a já tě takhle pořádně obejmu, dobře? A potom budeš vědět, že na tebe žádného pavouka, nebo ani mravence nepustím." Pohladil ho tentokrát po tváři a stále se pouze klidně usmíval. "Nemysli na to, dobře?" Zašeptal hlubokým hlasem s milým tónem a koukal mu do očí.

Zavřel jsem oči a tiše se usmál. Uvelebil jsem se mu na klíně kde mě usadil.  Objal jsem ho kolem ramen.  Zahleděl jsem se mu do obličeje.  Poslouchal jsem ho a usmíval se.  Takhle jsem u něj byl v bezpečí.  Cítil jsem se jako bych byl v bezpečí.  Pohladil jsem ho po tváři. "Opravdu jsi nebyl nic tak ošklivého? " Zašeptal jsem a smutně sklonil hlavu.  Měli bysme jíst.  Tohle jsem si vůbec neměl myslet.  Neměl jsem mít takové sny.  Proč jsem je měl?  Hrozně mě to mrzelo a štvalo dohromady.  Miloval jsem ho a měl jsem o něm takové škaredé sny.  Pousmál jsem a silně ho objal kolem krku.  "Někdy musíme zase zkusit tvořit nové vzpomínky. " Zašeptal jsem a pohladil ho znovu po tváři.  Asi se to stalo jednou z mých oblíbených činností. 

Znovu se lehce a tlumeně zasmál. "Ne, Tae, opravdu jsem nikdy nebyl velký pavouk." Zavrtěl hlavou a postavil ho na nohy. "Dole čeká snídaně, při té na to určitě zapomeneš. Chtěl jsem tě nějak příjemně probudit a tobě se zrovna zdají takové škaredé sny." Nafoukne tváře a zatváří se smutně, během chvilky však znovu vykouzlí další úsměv a taky se postaví. Chytne ho za ruku a propojí jejich prsty. "Pojď se na jíst, dneska máme celý den před sebou. Času na tvoření vzpomínek bude dost." Mrkne na něj a vede ho ke schodišti až ke kuchyni. Venku stále svítilo slunce a jelikož kuchyň byla asi nejsvětlejší místnost domu, jelikož zde bylo snad nejvíc bílého nábytku, cítil se jako by vstoupil do jiného domu. Tmavovlásek však kuchyň měl rád, vždy byla taková klidná. Když vešli dovnitř, poskytl se jim pohled na nachystaný stůl u okna, na kterém byl jeden velký talíř s nadýchanými lívanci, politými roztavenou čokoládou, jak to Tae také dělával, a u každé židle byl nachystaný jeden menší talíř. Ve vysoké bílé nádobě byl teplý čaj, ze kterého se ještě trochu kouřilo a dva bílé hrnky, jeden s modrými a druhý se zelenými pruhy. Uprostřed stolku byla malá váza s jednou jedinou růží a hned jakmile Jinyoung nechal Taeho prohlédnout si jeho dílo, vesele se na něj usmál. "Doufám, že máš hlad." Zazubil se a odsunul mu jednu židli.

"Doufám že jsi si jistý, nerad bych se někdy probudil u mega obrovského pavouka." Zašeptal jsem. Nakonec jsem mu jen položil hlavu na rameno tiše si vydechl. Pak mě ale zvedl a já se teda nechal.  Bylo příjemné se nechat takhle táhnout. Jak jsem si pamatoval, vždycky jsem dělal snídani já. Teď ji dělal on a to byla příjemná změna. Líbilo se mi to a tak jsem za ním šel se spokojeným výrazem ve tváři. Pořád jsem měl na sobě pyžamo a moc s ním spokojený nebyl ale nedalo se nic dělat. Pohled mi padl na stůl, překvapeně jsem se koukl na  yua a zase na stůl než jsem ho dojatě objal. "Děkuju." Zašeptal jsem šťastně a usmál se na něj. "Samozřejmě že mám hlad, navíc když jsi udělal tohle, jsem ti moc vděčný." Zasšeptal jsem a pověsil se mu na krk, to mě bavilo, měl to tam takové pohodlné. Nakonec jsem se tedy usadil ke stolu a pohlédl na něj. "Tak pojď, uvidíme jak dobré jsi to udělal." Zařil jsem jak sluníčko.

Znovu přikývl pouze s klidným úsměvem a pobaveně zvedl obočí. "Tae, jsem démon, ne žádný zvěromág." Zasmál se a znovu se zatvářil spokojeně, když se Tae nechal odvést do kuchyně. Pořád ho napjatě sledoval s veselým úsměvem a když se na něj pověsil, usmál se tak široce, než mu zmizely oči a nafoukly se mu ještě stále pomačkané tváře z postele. "Neděkuj, dělal jsi to pořád. A navíc, chtěl  jsem tě potěšit." Uculil se políbil ho na tvář. Jakmile se Tae posadil, udělal to samé na druhé straně stolku a nalil oběma čaj do hrnku. "Tenhle jsi měl vždycky rád." Zamumlal spokojeně a pak položil nádobu s čajem. Na chvilku koukl z okna a přimhouřil oči, když jej do nich trefilo dopolední slunce. "Dneska je tam po dlouhé době zase hezky. Možná je to protože jsem s tebou." Broukl Taeho směrem a znovu se usmál. Talíř ani příbor nevyužil a jeden lívanec si celý nacpal do pusy, dokud nevypadal jako králík. Na rtech mu zůstala nějaká čokoláda, které si nevšiml. "Mufim rfict fe fou fakt dofrý." Zamumlal s plnou pusou a s úsměvem se koukl na Taeho.

Upil jsem čaje a usmál se.  "Ano ten si pamatuji. " Zašeptal jsem s úsměvem a pohladil ho po tváři. "Moc ti děkuju." Pak jsem se taky koukl z okna a nasadil zamyšlení pohled.  "Tak to bysme se mohli jít projít." Zašeptal jsem a pousmál se když si nacpal celý lívanec do pusy.  "Zádusíš se zlato. " Natáhl jsem ruku a setřel mu že rtů čokoládu.  Následně jsem si prsty osídlení.  "Moc Dobrá." Usmál jsem se zasněně.  Vážně uměl dobře vařit.  Vzal jsem si jeden lívanec a trochu ukousl.  "Vaříš moc dobře.  Je to jídlo co jsem dělal vždycky já a tak moc dobře vím jak chutná a to tvoje je vážně moc Dobré.  Trefil jsi se do mého receptu Ryu.  Moc ti děkuji.  Dlouho jsem neměl tuhle snídani." Zašeptal jsem a natáhl se k němu abych ho mohl políbit.