Bar u Rudé tlamy

Celý rozvášněný měl ještě lepší náladu, když uviděl, že je Tae v pořádku. S každým pohybem cítil, jak je zelenovlasý chlapec úzký, a těsně se tře o Jinyounga. Když si byl skoro úplně jistý, že si na jeho pohyby Tae zvykl, ubral na něžnosti a začal přirážet silněji, stále bez toho, aniž by mu jakýmkoliv způsobem ublížil. Měl dobrý pocit. Po dlouhé době se zase cítil doma. Ten pocit sice měl, už když se ráno probudil vedle osoby, kterou miluje, ale teď se to ještě více potrvdilo. Že to není pouze krásný sen, protože nikdy nikdo ho nenechal cítit se takhle milován, zamilován a přijímán. Nebyla to jen úleva přes noc, byl to někdo, koho dobře znal a věděl, že spolu budou do konce jejich nesmrtelných životů, ať už je jaký je, budou spolu. Tyhle myšlenky ho donutily i k té další, a to že nešlo pouze o spojení dvou těl, ale o spojení dvou myslí a srdcí. Pořád zrychloval a zpomaloval, někdy i zpomalil víc, aby si zelenovlásek oddechnul, ale pořád přirážel a líbal ho na krku a na hrudi. "Miluju tě." Zopakoval to několikrát, a pevně chlapce držel. Jak tak plynule přirážel, cítil, jak Taeho tělo lehce naráží do zdi, a tak položil jednu ruku za Taeho záda, a opřel ji o zeď, aby se ujistil, že ho opravdu nic nebolí.

Silně jsem ho objímal a zoufale sténal a kňoural mu do ramene.  Tak příjemné.  Bylo to tak strašně příjemné.  "Taky tě... Miluju." Vykřikl jsem.  Už jsem si teď jasně vzpomínal na to,  proč jsme Neměli tolik služebnictva. Byl i jsme schopní na to skočit kdekoliv a kdykoliv  a oni by tu překáželi.  Sevřel jsem Ryuovi ramena a znovu hlasitě zasténal.  Nedokázal jsem to už krotit. Nešlo to.  Bylo to strašně příjemné a já to nezvládal.  Každou chvíli,  vždycky když jsem mohl a to já mohl pořád,  jsem hlasitě sténal na všechny strany.  Vždycky když zpomalil,  jsem se snažil zhluboka nadechnout,  ale vždycky jsem to jen tak tak stihl jelikož tak touha byla silnější 

Už po nějaké chvíli začal cítit, že se blíží úplné vyvrcholení a příjemný pocit napjetí se v něm rozléval jako lavina. "T-tae." Zavzdychal, jakoby se mu to snažil říct, ale nezmohl se na slovo. Jenom tedy radši začal přirozeně zrychlovat a zesilovat přírazy, při čemž zapáleně vzdychal Taemu do krku. "Já už-" znovu nedořekl myšlenku a dál pokračoval. Došlo mu, že Tae to určitě pochopil, i když momentálně nechtěl moc přemýšlet. Čas začal běžet rychleji a rychleji při každém pohybu, který oba chlapci udělali a tmavovláskův pohled se blahem zatmavoval. Zrychlil ještě víc a jen stěží popadal dech. Pak přišlo posledních pár přírazů a pocit, který byl takhle příjemný snad jen a pouze s Taem. Zavřel oči a hlavu pohodil dozadu. Neobtěžoval se však Taeho tělo opouštět, to že by otěhotněl si nemyslel, a v ten moment vlastně nemyslel na nic. Dalších několik momentů věnoval na dech, kterého měl tak málo, a na úžasný pocit, který ještě stále neopoštěl jeho tělo, ani mysl. Stále pevně držel Taeho v náručí a vydechoval. "Ah Tae." Zašeptal, když konečně našel ta pravá slova, i kdyby šlo jen o jméno jeho přítele. 

Cítil jsem že on už bude podle jeho přírazů. Hlasitě jsem se nadechl a jestě víc mu sevřel ramena. Nestačil jsem už ani sténat, hlavně jak neustále přirážel do mých citlivých míst, začínal jsem to nezvládat a propadat šílenství a touze po tom se udělat. A za chvíli jsem cítil že i já budu. "já vím!" Zasténal jsem v odpověď. Tohle mi bylo jasné, bylo to na něm vidět. Znovu přirážel a já ucítil ten rostoucí tlak v mém nitru který k hlavnímu vrcholu dovedl i mě. "Ryuuu!" Zasténal jsem jeho jméno. Hlasitě jsem dýchal. Nebyl možnost že bych otěhotněl, ne když jsme se takhle milovali v mém minulém životě často a ani jednou se to nepovedlo. Teď jsem si pamatoval že jsem se kvůli tomu několikrát rozbrečel a zhroutil se v zoufalství že nemůžeme mít děti. Ale aspoň jsme mohli být kdykoliv ve vlnách vášně. Měl ode mě ulepenou hruď a já mu ležel na rameni. Tiše se z toho vydýchával.

Byl rád, že se to Taemu tak líbilo, jak jinak samozřejmě. Měl chuť se zhroutit, a do konce dne se jen válet vedle Taeho. Postavil Taeho zase na nohy, jelkož ho měl celou dobu kolem pasu. Přidržoval ho jen tak lehce, kdyby ho třeba něco bolelo a hned na to se ďábelsky ušklíbl. "Budeš chodit?" Zeptal se ho, když se mu úplně vrátil hlas, který se ještě před chvílí lehce třásl. Vytáhl si zase nahoru tepláky, které předtím nestihl ani celé sundat a sehl se i pro oblečení Taeho, jelikož si nebyl jistý, jestli by to sám zvládl, a pak mu začal pomáhat i s oblíkáním. "Nesmíme se úplně vyčerpat, den je dlouhý." Zamumlal s letmým úsměvem a pohladil ho po vlasech. "Úplně jsem zapomněl, jaký to je krásný pocit." Řekl a pevně ho sevřel v objetí. Sice byl trochu vyšší než předtím, stále byl ale o dost menší než Jinyoung a tak mu mohl tmavovlásek položit bradu na hlavu a obejmout ho jak to vždycky měl ve zvyku. "Hele, teď když tu jsi, já tu jsem, oba jsme spolu. Budeš se mnou navždy, že?" Zašeptal, když ho držel v náručí.

Sotva mě postavil na nohy, okamžitě jsem ho objal a natiskl se na něj. Nohy se mi třásly a já bych rovnováhu neudržel ani náhodou, zvlášť když jsem byl na něj před chvílí úplně natisklý. NOhy mě stále ještě odmítali poslouchat. "Já už jsem vyčerpaný, chce se mi hrozně spát." Zašeptal jsem a pověsil se na něj.  "Já to cítím poprvé v tomhle životě Ryu, s tebou je to naprosto nádherné. Budu s tebou navždy, už si nepřeji nic jiného, než být s tebou." Zašeptal jsem a sevřel ho za prvé abych aspoň trochu udržel rovnováhu a hlavně abych byl u něj. Pomohl mi se obléknout a já se pousmál. "Chce se mi hrozně spát Ryu. Úplně neskutečně a potřebuju spát." Zašeptal jsem a zoufale se na něj lepil. "Budu s tebou, půjdeme si sednout. Klepou se mi nohy a navíc...cítím jak to ze mě...teče." Zašeptal jsem a byl úplně rudý.

Pobaveně ho sledoval a posadil si ho na klín, tak aby ho to samozřejmě nebolelo, kdyby ano. Objal ho rukama kolem pasu a pozoroval ho. "Chceš jít spát takhle po ránu?" Lehce se zasmál a pohladil ho po tváři. "Neboj se, to je normální, že to teče, teď na to kašli, a jestli jsi unavený, mužeš, můžeme si jít lehnout a pak bychom se umyli a mohli něco dělat. Do školy už stejně nechodíš, teď to nepotřebuješ a já žádnou práci nemám, máme plno času." Vesele se pousmál a odhrnul mu prsty ofinu z očí. "Ale jestli ti to je nepříjemné, můžeš se klidně převléct, mám tu plno věcí. A to mi taky připomíná, že se musíme stavit znovu nakoupit." Nervózně se zavrtěl a pak se znovu pro odlehčení pousmál. "Takže, jaký je plán pro teď?" Řekl nakonec a sledoval ho s klidným úsměvem. 

"Nemůžu za to že chci spát hned takhle ale prostě... když jsme si to hned takhle ráno užili, je jasné že budu unavený. Mezitím co mluvil jsem mu pomalu usínal na rameni až jsem se mu zhroutil do náruče. "Ale já ho vážně chtěl, doufal jsem že se to podaří protože... by to bylo s tebou." Pohlédl jsem na Ryua který mě k sobě tiskl a hladil po vlasech. "My zkrátka nemůžeme mít děti, jsme oba muži Tae...nejde to." Z očí se mi valili proudy slz. "Miluju tě...prosím Ryu, chci abysme my dva měli spolu." Vzlykal jsem a tak jsem skoro nemohl ani mluvit, byl jsem schovaný pod kuchyňskou linkou a odmítal se odtamtud hnout.Ten sen byl podivně živý.

Povzdechl si. "Jen si tě dobírám, Tae." Zašeptal, a když si všiml, že usnul, opatrně se i s ním v náručí zvedl a pomalu ho nesl po chodbě, nahoru po schodech do jejich ložnice. Bez nějakých velkých problémů otevřel dveře a položil Taeho na postel. Přikryl ho a podíval se za sebe, když uslyšel tlumené štěknutí. Pousmál se na fenku, která vrtěla ocasem ve dveřích a ustoupil, aby ji naznačil, že může dovnitř. Skočila na postel a lehla si doprostřed, jakoby ji ten kus nábytku patřil. Jinyoung jen s úsměvem zavrtěl hlavou a zavřel dveře, aby neunikalo teplo. Nedalo se říct, že by byl zrovna unavený, ale přesto si lehl vedle Taeho, přesněji tedy vedle Young, která už také usínala, aby mohl být s ním. Sice strávil celkem dlouhou dobou pozorování nebes postele, ale překvapivě i on po krátkém zavření oči propadl, ne tak moc, hlubokému spánku. "No a co, že to chce? Není to ženská!" Křičel vysoký muž, ve své démonní postavě, s bílými vlasy. "Prosím, dovol to! Cítím se hrozně, že to nedokážu!" Tmavovlasý démon padl na kolena, což i když pro něj bylo vždy velmi ponižující, pro něj momentálně bylo nutné. "Nevím, proč bych zrovna tebe měl nechat stát se otcem, po tom, co jsi udělal tomu svému!" Zaduněl hlas a Jinyoung sklopil pohled. "Řekl jsem, že se za to stydím. Proto jsem si nechal vymazat vzpomínku, a štve mě, že se o tom pořád někdo baví, když už si to nepamatuju." Zavrčel tmavovlásek a bělovlasý démon se uchechtl. "Aby ses mohl stát otcem s mužem, ty, kdo zaséváš, budeš muset učinit velkou oběť. Přijď, až budeš připraven, a ne teď, když jediné co zmůžeš, je klečet mi tu jako nějaký ubohý člověk!" Ozvalo se prásknutí a bělovlasý démon zmizel. Jinyoung sebou trhl. Podíval se z okna. Venku bylo skoro stejně, jen slunce bylo o něco výš. Pak pohledem spadl na Taeho a povzdechl si. "Tentokrát to bude určitě chtít." Zašeptal s těžkým srdcem a zvažoval všechny možnosti oběti, kterou pro svého milovaného bude muset učinit.

Pootevřel jsem oči.  Hleděl jsem z okna na přírodu která byla vidět.  Ruce mi sjeli na břicho.  Vážně jsem tak zoufale chtěl dítě? Tak moc že jsem se nedokázal ani hnout od kuchyňské linky? A teď... Teď ho tak zoufale nechci jako předtím. Nechtěl jsem děti.  Nenáviděl jsem děti.  "Zítra mám narozeniny." Zašeptal jsem. Chytil jsem mu ruce a položil si je na břicho. "Jaké by to asi bylo kdyby se tam najednou objevilo kopnutí?  A byla by to holčička nebo chlapeček?  ale nechci dítě pokud by jsi ty musel něco obětovat. Byl bych pak nucený to dítě nenávidět." Zašeptal jsem a propletl si s ním prsty. Young seskočila z postele a vrtěla spokojeně ocasem.  Já se obrátil k Ryuovi čelem.  Objal jsem ho a vecpal se mu úplně do náruče.  Pohlédl jsem mu do tváře.  "Hrozně jsem s tebou chtěl mít miminko. Ale nejsem žena. Nejsem ní co by mohlo mít děti. Jsem muž stejně jako ty." Zašeptal jsem smutně.