Bar u Rudé tlamy

Otočil se čelem k Taemu a nadzvedl obočí. "Já tě probudil?" Pohladil ho starostlivě po tváři a pousmál se. "No, je pravda, že moc nemusím děti, ale nejsem typ člověka, který by neměl rád svoje vlastní děti." Pokrčil rameny a když se k němu přitiskl, pohladil ho po zádech. "A taky, ještě víc by to stvrdilo, že jsme teďka spolu. Ale to bychom se taky mohli třeba vzít." Hned jak to vyslovil čekal, že přijde nějaký šok, nebo nepříjemný pocit, ale nic nepřišlo. Vlastně byl rád, že to řekl. A tak se široce usmál na nebesa postele a dál hladil Taeho po zádech. "A kdybys pak opravdu chtěl děti, můžeme nějaké klidně adoptovat. Nechci abys nenáviděl jakékoliv dítě, které bychom měli, kdyby to šlo, normálně jsem nikdy nechtěl být otcem. Ale s tebou mě ta představa neděsí. Vlastně se mi i líbí." Poslední slova zašeptal, protože nad tím tak uvažoval. "Nevím proč, ale pohlaví by mi taky bylo ukradené. Holčička by byla sladká a oblíkali bychom ji do takových těch hezkých malých oblečků, rozmazlovali ji, a holky taky bývají poslušné a chytré. A kdyby to byl kluk, tak bychom si s ním hráli jako kluci, učili balit holky.." Zavtipkoval a zavrtěl hlavou. "Ani přemýšlet na to mi nevadí." A pak k němu sklopil pohled. "Co ty víš, na narozeniny se může stát cokoliv." Zašeptal a políbil ho na čelo. "Když už jsme u toho, co by sis na narozeniny přál?" Znovu zvedl pohled k nebesům postele a nepřestával ho hladit po zádech.

"Vzbudil jsem se sám." Zašeptal jsem a usmál se. "Měl bych rád svoje děti ale nemůžeme je mít Ryu." Zašeptal jsem.  V hlase jsem měl pořád smutek. Pokud bych měl mít dítě s ním.  Chtěl bych ho.  Jeho jsem miloval.  Musel jsem s ním mít dítě.  Už chápu proč jsem ho tak zoufale chtěl. Okamžitě jsem zrudl.  "Nechci abysme se vzali... Chci být takhle tvůj přítel.  Líbí se mi to." Zašeptal jsem.  "I když svatba by nebyla od věci.  Ale takhle se mi to líbí." Zašeptal jsem.  "Když už bysme měli mít dítě.  Nechci adoptované.  Chci aby bylo naše. Tvoje a moje.  Aby vzniklo z nás dvou." Mačkal jsem mu v prstech tričko. Pak jsem přemýšlel.  "Nevím. Moje narozeniny byli vždycky normální. Nic zvláštního se mi nikdy nestalo." Zašeptal jsem a pak se usmál.  "Nevím co bych chtěl.  Co takhle... Veliký dort a být celý den pouze s tebou?" Pohlédl jsem  na něj. 

Povzdechl si a zavrtěl hlavou. "Jeden způsob existuje." Zamumlal s lehkým úsměvem na rtech. "Takže nebuď smutný, když budeme připravení, stát se to může." Otočil se zase čelem k němu a usmál se široce. "Svatba mi po pravdě ležela na mysli už před tamtím. Vlastně už tak po roce, co jsme spolu byli, nechtěl jsem tě... ztratit." Poslední slova spíše zašeptal a zase odvrátil pohled k nebesům. "Věděl jsem, že jsme si tak souzení, a tak jsem to chtěl nějak potrvdit. Měl jsem i prsten. Pořídil jsem ho asi týden předtím než... Než jsem vlastně všechno pokazil." Jeho úsměv se vytratil a jeho oči se leskly jako skleněnky. Poté rychle zavrtěl hlavou, aby zřejmě vypudil nějakou vzpomínku, a otočil pohled k Taemu. "To je přání, které ti rád splním, ale i tak se vydáme koupit něco, co by sis přál. Cokoliv. Od diamantových hodinek, po auto až klidně k nějakému městu. Nebo by sis přál nějakou planetu?" Znovu se pousmál a hravě mu rozcuchal vlasy. "Cokoliv, pro mého přítele." Zašeptal a otřel se špičkou nosu a ten jeho nosík, při čemž ho stále pomalu hladil po zádech.

"Aha tak mi to říkej žejo, kdyby jsi to chtěl udělat aby to nebylo překvapení." Řekl jsem skoro otráveně. "myslíš že se to může stát? Že bysme spolu mohli mít dítě? Chci ho mít s tebou ani nevíš jak moc." Zašeptal jsem, ale když jsem slyšel jeho povídání o svatbě, chtělo se mi brečet. Byl jsem z něho tak dojatý, o niček z toho jsem nevěděl. "Mohl bys prosím přestat neustále myslet na mou smrt? Nelíbí se mi to, připadám si pak jako zombie. Jako bych tu už vůbec neměl být." Nechal jsem se hladit po zádech a mírně se na něj usmíval. "Nemusíš mi kupovat nic tak velkého, stačí mi malý plyšák. Něco malého, nebo malá kniha. Nemusíš mi kupovat žádnou takovou naprosto mega věc kterou si ani nezasloužím." Zašeptal jsem. Hladil jsem ho ve vlasech a tvářil se spokojeně.

Zasmál se a vesele se zavrtěl. "Nemusí to být úplně překvapení, můžeme to udělat kdy chceš. A nebo naopak, může to být překvapení a úplně tě nějak překvapím." Zamumlal a stále si jej prohlížel se šťastným úsměvem. Dále radši jen mlčel, samotnému mu to nebylo zrovna příjemné, protože to byla jeho chyba, ale rozhodl se už na to nemyslet, když tu Tae byl.  "Malý plyšák?" Zavrtěl hlavou, jakoby pohoršeně, ale svůj výraz brzy změnil na další z jeho úsměvů. "Tak něco malého a pak nějaké překvapení." Zamrkal a pohladil ho po tváři. "Zasloužil by sis úplně všechno, na co pomyslíš, Tae, nejradši bych ti dal všechno, na co si vzpomeneš, to ty víš, že?" Pousmál se a po nějaké době se znovu koukl na nebesa. Zamračil se. ůProč jsi mě vůbec nechal zařídit ten dům tak temný? To jsem býval tak zamračený člověk, že všechno muselo mít tyhle červené, černé a tmavě fialové barvy?" Povzdechl si a natáhl ruku k nebesům, ke kterým samozřejmě ale nedosáhl. "Myslím, že bychom si to tu měli zařídit. Nějak mile, vesele. Nevím proč, ale teď mám pořád dobrou náladu. Ne, počkej, vím proč. Protože jsem s tebou. Zařídíme to tu spolu, ano? Už nejsem ten starý a zahořklý démon. Změnil jsi mě, Tae." Jedním okem na něj mrkl a dal mu malou pusu na čelo. "Cítím se jako lepší člověk." Vesele si zazpíval a začal se rozvalovat po posteli.

"To by mě zajímalo jak když Jsi mi teď všechno řekl." Usmál jsem se a hleděl na něj.  "Dobře. I když moc nemám rád překvapení." Zamumlal jsem skoro otráveně.  "Vím že bys mi nejradši pořídil ostrov." Zasmál jsem se i když jsem to myslel zády a bylo mi jasné že by mi ho vážně pořídil.  "Já tě nechtěl nechat to takhle udělat.  To ty jsi mě neposlouchal. Chtěl jsem mít modrou a zelenou." Zamumlal jsem. "Tak tu udělám tentokrát. Modrou a Zelenou." Zašeptal jsem.  Tak to udělám teď a vykašlu se na to že on to chtít nebude.  Sledoval jsem jak se začal rozvalovat po celé posteli a Usmíval se.  "Jsi jako dítě." Řekl jsem než mi nějak došlo že to dítě si to do Mě ještě před nějakou chvílí přiráželo. Zrudl jsem v obličeji. 

Zasmál se a jak se tak rozvaloval po posteli, Taeho fenka skočila na postel, jako na hru a začala vesele skákat okolo Jinyounga který se hihňal a drbal ji. "Ale překvapení jsou fajn, aah Young." Zasmál se, když mu fenka olízla obličej a dlaní si tvář otřel. "Řekni si jaký chceš, a ostrov je tvůj." Zamumlal a posadil se, aby si s fenkou mohl lépe hrát. Hravě na ni štěkl a když štěkla zpátky koukl na Taeho. "Ona mi rozumí!" Vesele ji hladil a koukl kolem pokoje. "Modrou a zelenou?" Snažil se představit si vše v těchto barvách a pomalu si něco šeptal a přikyvoval. "Ale nějak světlé. A taky koupíme nový nábytek, tahle to vypadá jakobychom byli staří nepříjemní lidi, co žijou na svém zámku. Koupíme hodně moderních věcí." Přikývl několikrát a nepřestával hladit Young. "Mám ji rád." Zasmál se, když Young vrtěla ocáskem a neutíkala od Jinyounga, když si s ní hrál. "No vidíš, už jsme skoro jako rodina. Vymýšlíme jak přestavíme náš společný dům a tady tahle malá dáma je otravná úplně stejně jako děti." Zazubil se a drbal Young na břiše. "Baví mě o tom přemýšlet." Zahuhňal spokojeně.

Sledoval jsem Young. Ta nakonec vyběhla ven na zahradu. "Proč moderní?  Mě se to líbí že je to jako na zámku. Zámky jsou krásné." Pronesl jsem zasněně.  Následně jsem pomalu vstal. "Měli bysme se jít projít. Už nejsem tak moc unavený. Tak jdeme." Řekl jsem a usmál se na něj.  Vytáhl jsem ho z postele a táhl za sebou. Měl jsem pocit jako by že mě něco opadlo. Možná že... Vlastně mi sebral obě moje panictví a tak to byla jakási úleva. "Děkuju ti Ryu." Zašeptal jsem a vyšel až ven. Tam jsem se koukl na Young která ležela spokojeně v trávě. "Ryu...pojďme si vybrat nějaký ten nábytek." Zašeptal jsem a Hladil ho po vlasech. 

Zatvářil se smutně a vyšpulil ret, když fenka vyběhla ven. Otočil se k Taemu a zazubil se. "Vážně se projít? Když jsem se tak hezky rozválel? Ahhhhhhh..." Když ho Tae táhl ven tak naříkal a brblal, avšak pouze jako úžasý herecký výkon. Když však vyšli ven, přestal a přikývl. "Nechce se mi nikam v  teplácích, drahý." Našpulil rty a zasmál se. Pak ho zvedl do výšky a něžně si ho přehodil přes rameno, jako Shrek Fionu a zasmál se. "Už tě nikdy nepustím." Zazpíval a vběhl znovu do domu a namířil si to přímo znovu do ložnice, kde ho položil na postel. "Vidíš jaký jsem úžasný? Splním roli milujícího přítele i koně." Zazubil se a cvrnknul ho do nosu. Pak přiskočil ke skříni a při výběru oblečení sebou vrtěl a tančil jakési neznámé pohyby. "Asi jsem si neměl dávat šlofíka, mám nějak moc energie." Zpíval a hihňal se. Pak se svlékl a hodil na sebe jednoduchou černou mikinu s kapucí a černé džíny s dírami na kolenou. Pak si obul tenisky a mrknul na Taeho. "Půjdem?" Nadzvedl obočí.

Než jsem se nadál,  už mě měl na rameni. "Hej!" Vyjekl jsem a překvapeně zamrkal. Bylo to náhlé.  A zase zpátky do ložnice. Převlékání. Achjo. Nevadilo by mi kdyby šel v teplácích. Nejdeme někam za prezidentem. "Ale mě se na tobě hezky spalo." Zašeptal jsem a objal ho.  Přitiskl jsem se k němu a usmíval se. Takhle mi bylo dobře. Hezky s ním. "Miluju tě." Zašeptal jsem láskyplně a pohlédl mu do očí.  "Měli bysme jít. Pravda." Zašeptal jsem a Pospíšil si zase ven. Takhle sem a a tam. Nelíbilo se mi to ale byl jsem ticho. Konec konců konečně nakoupíme a to podle mě. Ale zámek se mi líbil.  "Co takhle zmodernizovat jen některé místnosti." Navrhl jsem.