Bar u Rudé tlamy

Přikývl a pohladil ho po tváři. Na to však už Tae běžel směrem koupelna, a Jinyoung si povzdychl a přišel k němu. Přišel zrovna, když se Tae už vracel a prohlédl si ho. "Nevypadáš dobře, teda. Vypadáš, ale ne zdravě. Měl by sis jít lehnout. Nachystám ti nějakou vodu, lavor k posteli a jestli chceš, zavolám doktora." Položil mu ruku na čelo ale pak se zamračil. "Počkej, co že ti ten truhlář dal jako dárek? Jenom něco řekl? Co se tam stalo?" Nadzvedl obočí a hladil ho po vlasech, aby ho uklidnil. Něžně ho přidržoval, aby věděl, že je pro něj jako taková opora, kdyby mu bylo zase špatně. "Máš ještě nějaké pocity? Kde tě bolí břicho?" Konejšivě ho hladil po zádech a pomalým krokem se rozešel k ložnici tak, že se o něj Tae stále opíral, kdyby se mu udělalo ještě hůř nebo tak nějak. Jinyoung si ho stále velmi starostlivě prohlížel.

"Chci lavor a to všechno ale nechci doktora. Prosím doktora ne. Nesnáším doktory. Vždycky jsem je neměl rád. Toho ne." Prosil jsem ho očima.  Pak jsem koukl na zem.  "Řekl že na mě Čekal a dal mi vypít nějakou divnou vodu. Neměla žádnou chuť. Bylo to jakoby jsi polykal vzduch. Vypil jsem to a odešel." Řekl jsem a chytl ho za ruku a položil si ji na bříško. "Tady." Položil jsem mu ruku na podbřišek. Jako bych Čekal dítě. Ale to nebylo prakticky ani fyzicky možné. Jsem muž a mužem zůstanu. A jsem hrdý na to že jsem muž. Přitiskl jsem se k Ryuovi a byl potichu. Jen jsem tiše dýchal. "Rybu je mi hrozně divně. Je to tak divný pocit."

Povzdechl si a starostlivě mu pohlédl dlouze do očí. Pak však přikývl. "Dobře, nebudu volat doktora, ale hezky si lehneš." Pak se zamyšleně koukl před sebe a něco si zamumlal, jen pro sebe, dokud se zase nekoukl na Taeho se zvláštním, podezřelým pohledem. "Vím, že jsi muž. Ale.. co když.. neptal ses toho truhláře co ti to dal vypít? Neudělalo to něco s.. neudělalo to něco? Jakože.." Odkašlal si a koukl na Taeho břicho. "Víš co myslím." Zašeptal a držel ho za ruku. "Neboj Tae, to přejde. Snad." Pousmál se a dovedl ho až do ložnice. Nechal ho sednout si na postel a koukl kolem sebe. "Hned jsem tu." Zamumlal a vyběhl z ložnice do nejbližší prádelny. Z ní vytáhl světle modrý, plastový lavor a vrátil se zpět do ložnice k Taemu. Lavor položil vedle postele a posadil se na postel vedle Taeho. "Myslíš, že bych mohl najít způsob, jak se s ním spojit, a zjistit, co ti to udělal?" Koukl na něj a chytl ho znovu za ruku.

Hleděl jsem na něj jako by byl prvotřídní dement, nechápal jsem co to po mě chce. "Moc ne, jen to bylo hrozně divný a chutnalo to hrozně divně." Vysvětlil jsem mu. Pak jsem jen vytřeštil oči a zakroutil hlavou. "Ne to nemůže být, to nemůže být pravda!To přece nejde." Vyhrkl jsem a ruce si přitiskl na břicho. "Nemůže...ale já ho tolik chtěl...myslíš že je to...možné?" Pohlédl jsem na Ryua v naději která se mi odrážela v očích. "Můžeš zkusit  vyvolání duchů, třeba se ti to povede." Řekl jsem a mírně se na něj usmál. "Miluju tě...kdyby se to...kdyby to bylo to co si myslíme...víš jaké bysme měli štěstí? Bylo by to úžasné!" Řekl jsem a hladil ho po tváři. "Byli bysme jediní dva muži co by měli vlastní dítě, Naše miminko Ryu, jen naše." Zašeptal jsem a hladil ho po tváři.