Bar u Rudé tlamy

Zatvářil se smutně a povzbudivě zmáčkl Taeho ruku. Se smutným úsměvem vzal zelenovláska do náruče, tak, aby mu neublížil a přešel přes tmavou chodbu. Vešel do koupelny a postavil chlapce na zem. "Samozřejmě ti pomůžu. Nestyď se přede mnou." Zasmál se a pomohl mu sundat triko tak, že mu opatrně protáhl křídla a pak mu ho přetáhl přes hlavu. Koukl na jeho krvavá záda a přejel hladkou, teplou dlaní po jeho zádech. Potom mu bez problémů rozepnul kalhoty a stáhl k zemi. "Ať vypadáš jak vypadáš, pořád jsi krásný." zašeptal a sundal mu i spodní prádlo, aby se nemusel s bolavými zády moc shýbat. Pohled na holé tělo milované bytosti ho samozřejmě nenechával chladným, zatím však na sobě nedal nic poznat. Pomohl chlapci dostat se do teplé vany a počkal, než si sedne do teplé vony a velké dávky pěny, která jej zakrývala. Klekl si k vaně a lokty opřel o stěnu vany. Ruce měl teplé a tak si na ně nalil trochu tekutého mýdla a promasíroval ho v rukou. Pak začal kroužit rukama po zádech chlapce a i v místech kolem křídel, takže se voda začala pomalu zabarvovat zaschlou krví. "Bolí to?" Povzdechl si, když rukama přejížděl po zádech chlapce.

Za chvíli jsem byl v jeho náručí. Pak v koupelně mi pomohl. Já v obličeji byl úplně červený. "Au, au, au." Začal jsem okamžitě když mi protahoval křídla a zoufale se roztřásl. Konečně mě ale bolesti zbavil. "Nemusíš mi klanět poklony." Zašeptal jsem když mi pochválil tělo a posadil mě do vany. Sledoval jsem jak si na prsty nanáší gel a pak jak mi ho nanáší na záda. Sotva se mých zad dotkl, tvář se mi zkřivila bolestí. "Au." Zašeptal jsem a chytil ho za ruku. "Bolí to." Zašeptal jsem a křídly shodil nějaké věci přímo na zem. Ale i křídla byla od krve a to hodně. "Budeš je mýt taky?" Zašeptal jsem zoufale.

Při každém náznaku Taeho, že ho to bolí, jeho tvář ještě více sklesla. Snažil se zůstat klidný, aby se mu neroztřásly ruce a chlapci ještě více neublížil, začal však být trochu nervózní. Nechtěl to na sobě nechat znát a tak Taemu věnoval jen další povzbuzující pohled a zatřepal hlavou aby si uklidnil myšlenky. "Neboj Tae, brzy to přejde." Poznamenal, a trochu uvolnil ruce, aby na jeho záda netlačil. Dotýkal se ho tak nejněžněji, jak dokázal, dokud nedošlo na křídla. "Ano, měli bychom umýt i křídla. Bude chvíli trvat, než je dokážeš vytáhnout bez bolesti. Když se ale naučíš je ovládat, nebudeš je muset vytahovat vůbec." Pousmál se na něj a lehce a jemně začal omývat i chlapcova křídla, dokud nebyla docela bez krve. "Měl by sis to omývat často, aby sis nerozedřel strupy, tvá kůže musí být ze začátku pořád opečovávána. Na to máš ale mě, nemusíš se ničeho bát." Pronesl soustředěně a zbylou krev jen opláchl vodou. Potom si namočil ruce ve vodě a namočil jimi i chlapcovy vlasy, do kterých pak nanesl šampón a vlasy mu rozcuchal, dokud mu na hlavě nevytvořil pěnovou kouli. Zasmál se a vytvaroval mu na hlavě vysoký účes, částečně z pěny. "Nechápu, proč to nenosíš takhle." Zahihňal se, jako dívka a potom mu šampón z vlasů opatrně vymyl, aby se mu žádný nedostal do očí. Poté vstal a rozhlédl se po koupelně. Ze skříňky na zdi vytáhl velký, pastelově modrý ručník (který se Jinyoungovi nikdy nelíbil, ale jelikož ho vlastnil Tae, vždy ho pečlivě uschovával a udržoval, i když šlo pouze o ručník), který byl jemný a voněl jako nově vypraný. Potom se otočil k zelenovláskovi ve vaně a rozevřel ručník. "Chceš se ještě čvachtat ve vodě, nebo tě můžu utřít?" Zeptal se s lehkým úsměvem, i když stále přemýšlel nad chlapcovou bolestí.

Brzy to přejde...vážně? Moc mi to teda nepřišlo. Dotýkal se mě něžněji a něžněji. Líbilo se mi to. Budu je moct vytahovat bez bolesti, to by bylo fajn ale dost jsem pochyboval o tom že to vyjde. Chtěl jsem aby to vyšlo. Abych svá křídla mohl vytahovat bez bolesti. Začal mi křídla omývat a já svíral okraj vany. Bolelo to. Strašně to bolelo. Ale křídla teď byla měkká a heboučká jako samet. Perleťově se leskla a působila tak nějak ňuňatě. Udělal mi.na hlavě šlehačku a docílil tak ode mě celkem dotčeného výrazu. Záda mě už tolik nebolela. To jsem byl rád. Vzal ručník a já na něj překvapeně koukal. "Ten je můj." Zašeptal jsme av očích se mi objevili slzy. "Celou dobu jsi ho...schovával?" Pohlédl jsem na něj. Moc dobře jsem si na ten ručník pamatoval. Nevěděl jsem proč zrovna na ručník ale teď jsem byl naprosto dojatý. "Ryu." Zašeptal jsem a postavil se. Natáhl jsem k němu ruce a mírně roztáhl křídla. "Chci jít ven." Zašeptal jsem. A pořádně se do toho ručníku zabalit a být v tvé náruči. Dodal jsem v duchu.

Mile přikývl, když se chlapec podíval na ručník. Všiml si i jeho slz, zavrtěl ale jen hlavou. "Nechal jsem si všechny tvoje věci. Třeba i záclony v kuchyni, které jsi vybíral. Nevím jestli si to pamatuješ, ale nebyl jsem s nimi spokojen, protože barvy, které jsi vybíral se do tohoto domu nikdy nehodily. Ale vlastně to všechno pro mě vždycky bylo to nejcennější, společně s tebou." Pousmál se a zabalil Taeho do pastelově modrého, jemného ručníku. Zabalil jej jako nějakou housenku, zvedl a postavil ven z vany. "Sakra, zapomněl jsem ti sem přinést oblečení." Praštil se do čela, když si neuvědomil, že má na ruce ještě zbytek pěny, která se mu nyní dostala na čelo, čehož si nevšiml a radši jen opatrně vysušil zelenovláska. "Nechce se mi pořád chodit sem a tam, vezmu tě radši k nám. Do naší staré ložnice. Ale nejprve tam bude asi prach. Ne až moc, nechával jsem ji sem tam udržovat, ale sám jsem tam vstoupil dneska po dlouhé době poprvé." Přiznal a dneska již po několikráté vzal Taeho do náručí i s ručníkem. Vyšel ven z koupelny a chlapce k sobě přitiskl, aby mu na chodbě jen v ručníku nebyla zima. Vynesl ho po schodech, což mu nedělalo moc velké problémy a došel k dveřím, které otevřel jakousi nepodstatnou silou, kterou používal časti, pokud byl na některé věci líný, nebo jinak nemohl, a vstoupil do pokoje. Světla se ihned rozsvítila a chlapcům se posytl pohled na velkou prostornou ložnici s postelí s nebesy. Tmavovlásek přivřel oči a v místnosti se rozfoukal lehký vítr, který jakoby nefoukal, ale vcucával prach a někdy i pavučiny, jelikož všechny špíny, které od se zde od poslední údržby vyskytly, byly během několika vteřin fuč, a pokoj zase vypadal jako obytný. Posadil Taeho opatrně na postel a přešel k šatníku, u kterého už předtím stál. Otevřel jej a vytáhl pár kusů oblečení, jako bílé tričko s dírami na křídla, jelikož Jinyoung nevěděl, jak dlouho Tae křídla bude ještě mít venku, proto také ale nachystal i bílou mikinu, kterou přehodil přes židli, kdyby Tae svá křídla konečně dokázal schovat. Poté našel jisté tepláky a spodní prádlo. Bohužel, všechno oblečení bylo o něco větší, jelikož chlapec sám o sobě býval vyšší. Momentálně s tím tmavovlásek však nic nezmohl a tak jen nachystané oblečení položil vedle Taeho a nachystal si ono triko, aby mu znovu pomohl mu ho přetáhnout přes hlavu a křídla.

Hleděl jsem na něj s dojetím v očích. "Ryu." Zašeptal jsem dojatě. "Děkuju." Zašeptal jsem. Takže tu má pořád věci ode mě. Jsem tak šťastný. Jsem tak rád že si to všechno nechal. Pomyslel jsem si šťastně. Pak jsem se nechal zabalit. Ucítil jsem ta měkká křídla natisklá na svých zádech. Vlastně byla docela příjemná. Takhle hezky měkká. Hebká a něžná. Za chvíli mě ale vzal zase do náruče, já mezitím vyťapal do koberce několik mokrých šlápot a zaujatě a spokojeně na ně hleděl. Jakoby to byl výtvor nějakého umělce. Vzal mě do náručí a já si připadal jako housenka. Stará ložnice. Tam bych si mohl vzpomenout. Tolik jsem po těch vzpomínkách toužil. Stále mě držel v náručí a já se spokojeně nechal nést a tulil se k němu. Pak jsme byli v té ložnici a koukal kolem. Okamžitě mě přepadlo plno vzpomínek. Kopal jsem ve vzduchu spokojeně nohama a sledoval jak se to tu čistí. Pak jsem se ocitl na posteli a ručník ze mě trochu spadl. Rozhlížel jsem se dál. "Pomužeš mi s tím?" Zvedl jsem tričko. "Najednou je to tolik vzpomínek Ryu." Usmál jsem se na něj a pohlédl na tričko. "Vzpomínám si na spoustu věcí. I těch hezkých i těch ošklivých." Usmál jsem se na něj a natáhl k němu ruce.

S láskyplným pohledem se podíval na dojatého Taeho. Je zvláštní, jak jsem se dokázal změnit od rána, kdy jsem věděl, že jenom půjdu pít do baru a pak už se to vyvine samo a momentálně myslím na léta dopředu. S ním. S úsměvem přikývl. Natáhl mu tričko, pomalu a opatrně, jakoby se snažil navléct tričko na malou, křehkou vločku sněhu. Potom mu pomohl i se spodním prádlem a tepláky a prohlédl si ho. "Vypadáš v tom oblečení jak strašák, zítra by sis měl vzít nějaké své oblečení- ne počkat. Koupím ti nové." Mávl ledabyle rukou a zvedl ručník, který mu teď položil na hlavu a usušil vlasy od vody. "No vidíš, jaký jsi teď svěží." Usmál se a chytl ho za ruku. Rozhlédl se po pokoji a přikývl. "Jedna věc, která se tu stala, tu mám nejradši. A to jednou, byli jsme spolu přesně rok, vzal jsem tě na večeři. Svíčky, romantika a všechny ty věci kolem tě dojaly, ale pro mě to nebyl hlavní a nejoblíbenější bod večera. Bylo to asi o dvě nebo tři hodiny později. To už bylo skoro po všem a my jsme leželi tady v posteli. Ani jeden z nás nemohl spát, a tak jsme si celou noc povídali. Často jsme strávily celé dny jen tím, že jsme si spolu povídali, ale nevím proč, tohle je pro mě asi nejváznější. Ten den i noc byli hrozně klidné, a byli jsme sami spolu. Usli jsme až nad ránem a probudili jsme se odpoledne. Potom jsme pořád chtěli zůstat sami spolu, takže jsme nechtěli, aby nám služební něco chystali a dali jsme jim volno. Potom jsme se sami snažili uvařit si oběd, ale všechno s to spálilo, takže jsme řešili poloshořenou kuchyň a jedli jsme pečivo, ale byl to vtipný den. Já vím, zní to asi zvláštně, ale nevím.. Je to taková vzpomínka." Pokrčil nesměle rameny a sám si uvědomoval, jak zmateně jeho vyprávění muselo znít. Tohle bu však bylo podobné - kdykoliv mluvil o něčem tak zaníceně, protože to pro něj tak znamenalo, zapomínal význam slov, vět, či všeho jiného a myslel jen na jedno. S úsměvem mu stiskl ruku a podíval se mu do očí. "Pamatuješ si něco? Něco specifického?" Pousmál se, ale jen lehce, aby nevypadal, že na něj naléhá.

Zakroutil jsem hlavou. "Nechci žádné nové oblečení. Chci tohle." Řekl jsem. Je mi to velké ale to je mi hedno. Chci mít tohle oblečení protože jsem s ním toho prožil tolik. Nrchci žádné nové. Tohle je tak pohodlné. Když mi usušil vlasy, připadal jsem si jako strašák do zelí. Vlasy rozházené do všech stran. Pohlédl jsem na něj. To jak mi to bylo všechno velké a já na něj tak ublíženě koukal, připadal jsem si divně. Dolezl jsem přes postel k němu a objal ho. Křídla jsem nechal jen tak okolo sebe takže jsme bxli obalení černým peřím. Pak jsem ho poslouchal a pousmál se. "Já si pamatuju, je toho najednou tak moc. Pamatuju si jak jsem se spřátelil s jednou dívkou, ty jsi na ní děsně žárlil. Pamatuju si že jsem se ti to snažil vysvětlit a ty jsi to odmítal pochopit." Pousmál jsem se. "Taky si pamatuju ty spousty nocí co jsme tady spolu byli." Zašeptal jsem a usmíval se spokojeně. "Několikrát jsme to tady málem zapálili a několikrát nám sem i někdo vletěl. Jelikož se spustili protipožární signalizace." Zasmál jsem se. Pamatuju si i snídaně do postele. Nebo takový pěkný župan co jsi mi jednou dal. Takový pěkný měkký modrý. Kde vůbec je? Máš ho ještě?"

Nadzvedl obočí. "Tohle? Ale  můžu ti pořídit cokoliv budeš chtít." Zamumlal a rozcuchal mu vlasy. "Ať už jde o oblečení, drahé hodinky, cokoliv budeš chtít, stačí říct." Znovu se ledabyle pousmál a hodil mu ruku kolem pasu, aby si ho mohl přitáhnout blíž. "Ah s tamtou? Stejně to měla marný." Pokrčil sebevědomě rameny a ušklíbl se. "Vždycky jsi byl jenom můj." Zašeptal mu do ucha a odtáhl se. Prohlédl si ho a zavrtěl hlavou. "Kolikrát jsme museli kupovat nový nábytek, nebo třeba peřiny a povlečení, nebesa nad postelí, jenom protože jsem prostě věděl jak na to." Ďábelsky se ušklíbl, pak ale zase nahodil veselý, zaječí úsměv. "Uh župan? No vždyť říkal, nechal jsem si všechno. I ten župan je v té skříni. Je tam většina tvého oblečení, potom další oblečení je v komodě a další věci jsou tam-" ukázal na dveře vedle postele, "-tam v šatníku, ale tam není jenom oblečení, jsou tam i další různé věci co jsi vlastnil. Bylo mi prostě líto se toho zbavit." Pokrčil rameny a sice nerad, ale opustil teplo jeho těla a znovu vstal, přešel ke skříni a vytáhl přesně ten župan, o kterém Tae mluvil. Podal mu ho a lehl si na postel. Ruku si dal pod hlavu a sledoval Taeho. "Dal jsem ti ho, protože tvůj oblíbený jsme omylem spálili." Uchechtl se.

"Nepotřebuji nic drahého. Stačí mi láska od mého partnera." Zašeptal jsem.  Usmál jsem se na něj. Jen jeho. Znělo to pro moje uši tak hezky. Moc se mi to líbilo. "Ano." Dal jsem mu za pravdu. "Věděl jsi jak na to, to tu celé spálit." Zašeptal jsem a uculil se. "Jsou tam i jiné věci?" Překvapeně jsems ee na něj koukl. "Jaké?" Usmál jsem se na něj zvědavě. To už ale vytáhl župan a já si ho okamžitě vzal. Přitiskl jsem si ho k tělu. "Je takový jaký si ho pamatuji." Usmál jsem se spokojeně a pohlédl na něj. Hned jsem ho měl na sobě. Ten mi docela padl. Líbilo se mi jak jsem si ho pamatoval. Přitiskl jsem se k Ryuovi. "To si pamatuji. Taky si pamatuji jak jsem u toho brečel." Zašeptal jsem a koukl stranou. Neměl jsem kvůli takové věci brečet, ale nešlo tomu pomoct. "Jsem rád za tenhle Ryu. Mám ho rád." Usmál jsem se.