Bar u Rudé tlamy

Pohladil Taeho po paži a přitiskl si ho k sobě. Tiše ho poslouchal s přivřenýma očima a sledoval nebesa postele, které jako jedna z mála věcí v pokoji byla červená a ne podle barev, které vybíral Tae. "Jaké věci?" Zamyšleně k sobě stiskl rty a podíval se směrem ke dveřím šatníku. "No takové ty plyšové hračky, tamti, plyšáci, pořád jsi chtěl nové a nové. A taky knihy, celkem dost knih." Odmlčel se a pořád hladil Taeho paži. "Potom nějaké papíry, myslím si že kresby. A jsou tam nějaké šperky jako takovéty malé krabičky s prsteny a náušnicemi. A nějaké další věci." Pousmál se a sledoval, jak si Tae oblékl župan. "I takhle k tobě ta barva sedí." Zazubil se, a ucítil známý pocit klidu, když se k němu zelenovlásek znovu přitiskl. "To jsem rád, ale je tam plno věcí, které máš určitě rád." Zašeptal a natočil hlavu, aby se mohl podívat z okna. "Podívej na ten měsíc. Ani bychom tu nepotřebovali světla." Pronesl tiše. "Za plného měsíce jsi vždy měl problém usnout, tak o těchto nocích jsme si povídali nejvíc." Řekl s přivřenýma očima, jako by se zase na něco soustředil. "Ale dneska byl hrozně dlouhý den. Neleze na tebe únava?" Podíval se znovu na chlapce a znovu ho pohladil po paži.

Pohrával jsem si s nebesy a poslouchal ho. "Páni. Moc se toho na mě nezměnilo teda, v chování." Zašeptal jsem překvapeně. Knihy a plyšáci. Nedávno jsem s mámou pohádal že prostě nedám pryč malého plyšového králíčka kterého jsem měl od mala. Nikdy jsem si nepamatoval kde jsem ho vzal ale tahal jsem ho s sebou stále. Měl jsem ppcit že musím. Máma by mi ho vyhodila, to. Prvé a za druhé, i když.nyl už.určitě.starý a plný roztočů, věděl jsem že ho u sebe nemám náhodou. Že mi ho někdo dal. Ale kdo? Kdy? Nevěděl jsem. "Prsteny a náušnice." Zamumlal jsem aale začal se hravat ve svojí tašce a vytáhl malého onoho plyšového králíčka. "Nevíš o něm něco? Nepamatuju si odkud jsem ho vzal ale mám ho hrozně dlouho. Je už takový, v takovémhle stavu, ale...prosím koukni se na něj." Řekl jsem a strkal mu plyšáka pod nos. Křídla jsem měl mírně roztažená jak jsem se k němu.natahoval.  "Nejsem unavený." Zašeptal jsem a pohlédl na měsíc. "Nemůžu usnout Ryu." Můj pohled se uhnízdilna okně. "Mám to zatáhnout?" Chytil jsem Ryua.za ruku a stiskl. "Zůstaň se mnou."  Zamrkal jsem a vzpomínka se rozplynula.

Pousmál se a pomalu přikyvoval. Potom se znovu na posteli posadil a vzal si plyšového králíčka. Chvíli na něj koukal, pak lehce foukl a sledoval, jak se starý plyšák měnil na svou původní verzi, a během několika vteřin vypadal jako nový. "Pamatuji si ho." usmál se a podal mu ho zpátky. "Jednou jsme spolu šli do města a zrovna byly jakési slavnosti a všude bylo plno kolotočů a stánků. Chtěl jsi abych ti vystřelil růži, byla sice umělá ale líbila se ti. Když jsme šli ke stánku, zrovna se tam něco stalo a oni ho museli zavřít. Celý večer jsi pak byl trochu skleslý, takže jsem ti pak koupil zmrzlinu a na chvíli se ztratil. Šel jsem se podívat po dalším podobném stánku, a když jsem ho našel, růži tam neměli. Ale byl tam tenhle chlapík. Tak jsem ti ho vystřelil a vrátil se za tebou. Pak už jsi měl na tváři jenom úsměv." zazubil se a koukl na králíčka. "Potom jsi s ním vždycky spal, a jednou, když jsi ho omylem ztratil jsi kvůli toho hrozně brečel. Musel jsem prohledat celý dům a zahradu, než jsem ho našel v koupelně pod vanou, když ses s ním jednou myl, aby byl voňavý a zapomněl jsi ho." Zasmál se a znovu se položil na záda a ruku si dal za hlavu.

Pozoroval jsem ho a pousmál se když byl králíček jako nový. Vzal jsem ho do rukou a hleděl na něj. Měl příjemný heboučký kožíšek. Pohlédl jsem na Ryua a poslouchal ho. Byl jsem pěkná citlivka už předtím. Vůbec se to nezměnilo. "Byl jsi na mě moc hodný. Děkuju." Zašeptal jsem a mírně se na něj usmál. Položil jsem se na postel vedle něj a sevřel v prstech králíčka. Byl jsem teď spokojený a klidný, i když ty křídla docela dost překáželi. Ale nevěděl jsem jak se jich zbavit. "Myslím že si na to trochu vzpomínám. Když jsi odešel, vzpomínám si na jednoho muže co přišel a začal...začal mě ohmatávat. Pamatuju si že jsem mu nechtěl ublížit a pak jsi přišel ty. Byl jsem tak šťastný. Nějak si pamatuju jak jsi mě objal. Bylo to moc příjemné. Chtěl bych to zažít znovu." Zašeptal jsem. Ale momentálně tu nikde kolotoče nebyli. Snad příště...

"Rád jsem tě rozmazloval, a neměl jsem rád, když jsi byl smutný." Zamumlal se zavřenýma očima. Když si lehl vedle něj, ruku mu zespod obmotal kolem pasu a přitáhl si ho blíže. "Myslíš, že už začíná působit ta zelená věc, co jsem ti dal?" Zeptal se se starostlivým tónem a znovu otevřel oči, aby se podíval na rudá nebesa. "No o tebe měli všichni zálusk. Od mladých a pěkných dívek či chlapců, po staré chlapy nebo třeba úchyláky. Kolikrát jsme byli venku a já si na chvíli odskočil, třeba jsme byli na obědě nebo někde, nebo jsem si potřeboval něco vyřídit a přišel jsem, zrovna když tě někdo obtěžoval. Kolikrát jsem se kvůli tebe popral." Zamumlal nezáživně, avšak se spokojeným úsměvem. "Nebo jsem tě taky tahal z bryndy." Začal po krátkém odmlčení. "Jednou jsme večer šli na krátkou procházku po parku, kolem řeky, bylo léto a venku bylo hrozně hezky. V parku jsme si sedli na deku a podívali jsme si. Pak jsi měl hlad, tak jsem se zvedl a zašel nám pro jídlo do nedalekého stánku. Když jsem přišel jsi tam nebyl." Jeho spokojený výraz začal chladnout. "Našel jsem tě podle křiku. Nějaký démon, tahal tě k řece, kde zrovna nikdo nebyl." Tentokrát měl obličej úplně zamračený a chladný. "Normálně jsem je nezabíjel, ale tenhle tě praštil. Několikrát a opakovaně ti ublížil. Takže jsem ho praštil tak, aby na sebe na chvíli zapomněl a odvedl tě dál, abys to neviděl. Pak jsem mu ukázal, co se stane, když na tebe někdo šáhne." Jeho hlas byl na chvíli plný hněvu a zněl skoro až jako nebezpečné vrčení hladového vlka. Pak se však na něj podíval s posmutnělým výrazem. "A pak jsem ti ublížil sám." Hned jak to dořekl odvrátil zrak a pozoroval nebesa. "I když tu jsi, nikdy si to neodpustím. Nikdy se za to nepřestanu nenávidět." Zamumlal a úspěšně zahnal pár slz ze vzteku.

Nechal jsem ho aby mě objal a přitiskl se k němu sám. Poslouchal jsem ho a usmíval se. "Je příjemné tohle slyšet. Hlavně mi to pomáhá si vzpomenout. Jsem moc rád že jsi mi tohle udělal. Že jsi mě takhle bránil." Zašeptal jsem. Pak jsem se ale zamračil. Někoho zabil, můj Ryu někoho zabil! "Neměl jsi nikoho zabíjet Ryu. To není správné." Zašeptal jsem a smutně se na něj koukl. "Krvácení přestalo a.můžu s nimi už normálně pohybovat jak chci. Ale nevím pořád jak je schovat." Zašeptal jsem a vlasy mi lehce padali do očí. "Nesmíš se nenávidět. Pak bys nebyl schopný mě milovat  Ryu aněkoho ty mě přece milovat chceš. A navíc jsem tu teď s tebou a jsem tu živý a u tebe." Řekl jsem as chytil mu tvář do dlaní. "Chápeš?" Upřel jsem mu svoje oči do těch jeho.

"Myslíš, že bych jen tak nechal ostatní šahat na tebe?" Uchechtl se a zase natočil hlavu k oknu. "Páni, čas tak rychle ubíhá. Za horami začíná být světlo." Poznamenal tiše a usmál se. "Jako za starých časů." Zamumlal a pak jen zavrtěl hlavou. "Není to správné, ale v ten moment  to bylo nutné." Znovu trochu ztišil hlas, pak však jen koukl zpět na chlapce a odhrnul mu ofinu z očí a pousmál se. "Musí si jne zvyknout, během pár hodin bys už je mohl zase schovat." Utěšil ho a položil své velké ruce na ty jeho malé, kterýma chytl tmavovláskův obličej. Sevřel jeho malé ruce v těch svých a obě dvě políbil na hřbet. "Přišli jsme o víc než tisíc let, kvůli mě." Zašeptal a podíval se mu do očí. "A schopný tě milovat budu vždycky a vždycky jsem byl. I přes všechno, co se kdy stalo." Zavrtěl se na posteli a stáhl chlapce na sebe, tak, že na něm momentálně ležel a koukali si do očí. "Od dob, kdy jsem tě prvně poznal jsi mě změnil, Tae. K dobrému. A i teď. Ještě dneska ráno jsem se chtěl opíjet a topit se ve svém nudném životě. A teď jsi tu a já už zase vidím barvy." Usmál se a dal mu sladkou pusu na nos.

"Nenechal." Usmál jsem se. "Určitě bys mě bránil." Zašeptal jsem a hleděl mu do očí. "Tos tranou. Už stejně nežije." Usmál jsem se. "Zvyknout si na ně?" Zatvářil jsem se dost otráveně. "To je otrava." Sledoval jsem jeho počínání a jak vzal mije ruce. Tváře mi mírně zrudly. "Nedávej si to za vinu." Zašeptal jsem. Stáhl si mě na sebe a já se mírně pousmál a hleděl mu do očí. "Jsem rád že to takhle vidíš ale já nejsem dokonalý." Zašeptal jsem. Tu pusu jsem si nechal líbit. Venku už bylo světlo celkem veliké. "Jsem moc rád že jsem tě udělal šťastným." Usmál jsem se a pohladil ho po nose a položil mu nakonec hlavu na hruď. Zavřel jsem oči. Křídla jsem položil na postel a za chvíli mu usnul na hrudi.

"Přesně tak." Přikývl už zase se spokojeným a klidný výrazem a přivřenýma očima. "Zvykneš si rychle, neboj, tohle se ti jen tak zdá otravné." Zamumlal a párkrát zamrkal, aby nechal své oči otevřené. "Pro mě jsi dokonalý." Zašeptal a pohladil ho po zádech. Pozoroval ho s láskou v očích, jak už dlouho na nikoho nekoukal. Jakoby se i on znovu narodil. Světla v místnosti zhasnula, a nastalo šero. Když tmavovlásek uslyšel spokojené oddechování menšího chlapce, pevně, ale něžně si ho držel v objetí a uvolnil se. "Spi sladce." Zašeptal a dal mu pusu do vlasů. Pak sám zavřel oči a během chvíle sám z únavy usnul.

Spal jsem na něj dlouho a probudil se až odpoledne. Křídla zmizela, asi jsem je stáhl do zad aniž bych to věděl. Pohlédl jsem na svého Ryua a usmál se. Pořád ještě spal. Já se protáhl a položil mu hlavu na rameno. "Ryu... Pořád si pamatuju naše první poprvé. Pamatuji si to a ani.nevím proč. Nějak jsem si vzpomněl. Bylo to krásné. Byl jsem strašně šťastný." Zašeptal jsem a usmál se. Svůj pohled jsem přesunul k oknu a pozoroval ptáčky na okně. Chytil jsem ho za ruku. "Mrzí mě že teď nejsem jako.dřív. že nejsem vysoký jak jsi zvyklý a to všechno. Omlouvám se." Zašeptal jsem a z edl se. "Asi bych tu neměl být. Nemůžu tu být když nejsem nako předtím." Vstal jsem a pomalu se vydal ven.