Bar u Rudé tlamy

Tmavovlásek se nezmohl na moc slov a tak Taeho jen sledoval. Když řekl, že s ním zůstane, i přes všechnu bolest se zářivě usmál a klekl si na kolena, aby se k němu mohl narovnat. "Musíš mi ale slíbit, že takhle mě už nevystrašíš." Zašeptal a jeho bradu chytl mezi ukazováček a palec a opřel si své čelo o to jeho. "Půjdeme, udělám pro tebe cokoliv budeš jenom chtít." Ještě naposled vzlykl a pak si utřel slzy a těžce se zvedl. Jeho nohy se ještě třásl, ale nechtěl dlouho sedět v dešti a v chladnu. Pomohl vstát i Taemu a společně došli zpět do domu. Otřásl se a a když se dostali do obýváku, celý mokrý se svalil na gauč. Tiše zasyčel bolestí a rozhlédl se po místnosti. "Musím.. jenom trochu nabrat nějakou energii." Zachraptěl a koukl se na krb, který se rozhořel.

"Slibuju." Zašeptal jsem bolestně. Na young jsme úplně zapomněli. Fenka si sedla do trávy a hleděla za námi. Zahleděl jsme se mu do očí když opřel své čelo o mé a mírně se pousmál. "Chci jen abys zůstal se mnou." Zašeptal jsem. Vrátil jsem se s ním k němu domů. Tam jsem na něj koukal a jen přikývl. "Něco ti zahraju." Usmál jsem se na něj. Chtěl jsem aspoň nějak přispět k pomoci  aby mu bylo lépe, a hudba uklidňuje. Navíc tu měl klavír. Hned jsem si k němu sedl. Otevřel jsem ho a přejel prsty po klávesách. Začal jsem hrát. Popravdě jsem už dlouho nehrál normálně na klavír. Většinou jsem prostě jen tancoval nebo zpíval. Tohle byla klidná a něžná melodie. Zavřel jsem oči a mírně se pohupoval na židli.

Když se uvelebil na gauči, tak jak to jenom bylo možné, zavřel oči a přikývl. "Něco ti zahraju." Řekl chlapec a sedl si k černému klavíru. Tmavovlásek ho sledoval a místností se rozezněl zvuk klavíru. Hoch začal i zpívat. "Má krev pot a slzy." Jeho hlas se nesl místností a oběma chlapcům hrál na obličeji spokojený úsměv. "Tohle už se jednou stalo." Zašeptal, když otevřel oči a zaposlouchal se do zvuku klavíru. "Už jsi pro mě jednou hrál." Řekl to spíš k sobě, jelikož si nebyl jistý, že by ho zelenovlásek vůbec slyšel. Dále byl potichu a svou pozornost upoutal pouze na hudbu. Ihned se uklidnil. Chlapec hrál podobnou melodii jako tenkrát, jen zněla ještě klidněji. Když dohrál, Jinyoung ho sledoval a s pyšným úsměvem zatleskal, jakoby ho sledoval v nějaké koncertní síni. "Nezměnil ses." Poznamenal a uvědomil si, že toto bylo po dlouhé době, kdy na ten klavír někdo zahrál něco tak milého. Jinyoung také hrával, v opileckých nocích plných zlých snů a vzpomínek, ale jeho hudba byla vždy jen smutná či chaotická. Na jeho tváři nyní hrál lehký úsměv.

Dohrál jsem a usmál se na něj. "Děkuju." Zašeptal jsem tiše a pohlédl na klavír. "Už dlouho jsem na klavír nehrál." Usmál jsem se. "Hlavně zpívám a tančím." Došel jsem k němu a psoadil se vedle něj. Křídla mi dama od sebe zmizela. Zbylo po nich pouze pár černých pírek. "Omlouvám se. Přilákal jsem sem jí. Ona...vyrostla v pravidlech a nemá ráda démony. Nenávidí je a to si jednoho vzala." Zašeptal jsem. "Byla to moje matka. Moc se ti za ní omlouvám." Zašeptal jsem zoufale. Smutně jsem se na něj koukal. Styděl jsems ee sám za sebe. Jak jsem něco takového vůbec mohl udělat? Měl bych se za to pořádně stydět. "Kvůli mě jsi přišel o křídlo. Bál jsem se o tebe. A tot ak strašně moc. Myslel jsem si že tě ztratím."

"Zpíváš a tančíš? Předtím jsi taky zpíval, ale tančils jen když ses připil, což v tém případě bylo lehké." Usmál se a sundal si tričko, jež odhalilo jeho snědé, vypracované tělo, široká ramena a zaschlou krev. Hodil triko na zem, jelikož se ho stejně chystal zbavit. Do démona se nikdy v triku nepřeměňoval, leda měl svoje speciální oblečení již s dírama, ale to bývá spíše nějaká černá košile, na které nosívá sako, aby díry nebyly vidět. Proto se rozhodl toto bílé triko radši vyhodit. Triko si sundal, jelikož bylo stále velmi studené a jemu byla zima, rozhlédl se po místnosti. "Měl by ses převléct, nebo nachladneš." Zamumlal a nechal i svá křídla zmizet, i když to byl po dlouhé době zase bolestivý proces. "Neomlouvej se, nemůžeš za to. Není to tvoje vina." Pousmál se. "Kdybych o to křídlo nepřišel, nebylo by to oko za oko a ty bys umřel. Klidně bych si pro tebe nchal obě svá křidla vyrvat ze zad, kdybych musel." Odhrnul zelenovláskovy vlasy z očí a pousmál se. 

"Já nechci aby se to někdy stalo Ryu. Nesmíš něco takového nikdy udělat. Já přísahám že se budu snažit aby se to nestalo." Zašeptal jsem. Sundal jsem si svoje oblečení a převlékl se zase do toho svého starého od krve. "Jiné nemám." Pokrčil jsem rameny. "Jen ty nahoře a ty jsou mi větší." Řekl jsem a smutně se na něj usmál. Hleděl jsem na keho tělo. Mám pocit jako bych si tohle tělo opravdu hodně dobře pamatoval. Je takové osvalené přesně jak si pamatuju. Je příjemné si něco pamatovat. vecpal jsem k němu a orsty mu po těle přejel. Sedl jsem si mu do klína a prsty mu hladil hruď. "Pamatuju si tee takhle až moc dobře." Pousmál jsem se a pohlédl mu do očí. "Na tvoje tělo a tvé dotyky si taky pamatuju. Jsem rád že si pamatuju alespoň něco."

"Snaž se nepřijít do nebezpečí. Ale se mnou by se to nemělo stát. Nenechám nikoho ti ublížit. Ani sebe." Sledoval ho, jak se posadil do jeho klína a automaticky mu položil ruce kolem pasu, aby si ho lépe zajistil. "Myslím, že jestli se ti úplně vrátí paměť, hodně tvých vzpomínek, by bylo zrovna na tohle." Ušklíbl se svým obvyklým ďábelským poloúsměvem a podíval se na Taeho rty a pak mu do očí. "Říkal jsem ti, že ti koupím nové. Hned jak nabereme nějakou energie tě můžu vzít do města a koupit cokoliv, na co si ukážeš." Pokýval hlavou a skouskl si ret. "Taky jsem rád, že si to pamatuješ. Určitě budeme mít ale plno příležitostí tvořit i nové vzpomínky." Zamumlal a pohladil Taeho stehno. 

Sledoval jsem jeho tvář a mě ta moje mírně zrudla. To jsme to museli delat hodně často. Celkem se divím že to moje tělo zvládlo. "Chceš mi.Něco koupit?" Pousmál jsem se. "Mě ale budou stačit nějaké levné věci. Nikdy nepotřebuju něco extra drahého." Řekl jsem  a usmál se na něj.  "Nové vzpomínky..." zopakoval jsem po něm a tiše se ba něj zahleděl. "Jako třeba společnou koupel?" Usmál jsem se na něj. "Nechci se jít koupat sám a je mi zima." Vždycky když mi byla zima, nejradši jsem si vlezl do vany. Bylo mi pak hezky teplo. A takhle s ním, určitě by to bylo lepší, aspoň pro mě. Chtěl jsem být s ním.

Zasmál se, nad jeho barevnými tvářemi a uchopil něžně jedno jeho líčko. "To je milý." Zasmál se a palcem mu pohladil ono líčko. "Koupím ti co budeš chtít, nestyď se. Můj přítel rozhodně nebude chodit v ničem levném, je něco, co bys chtěl už teď?" Stále mu hladil stehno a upřeně sledoval jeho tvář a všechny jeho rysy. "Společnou koupel?" Spokojeně nadzvedl obočí a jeden koutek. "Na to bychom ale museli jít nahoru, do sprchového koutu, jelikož je dvojitý a spojený i s vanou, pokud si to pamatuješ. Tam je to mnohem lepší." Pokrčil rameny stále s úsměvem na rtech a neuhýbal pohledem.

Nechal jsem si mačkat tváře a hleděl na něj. "Já nic nepotřebuju když mám tebe." Zašeptal jsem. "Oblečení je mi jedno. Ale mám rád měkké a příjmné oblečení. Takové to hebké." Usmál jsem se na něj. Měl jsem rád takové to fufu už od začátku. "Nevím. Asi si to moc nepamatuju." Zamumlal jsem. "Pamatuju si obrovskou vanu. Jednou jsme tam..." zrudl jsem téměř okamžitě když jsem si to vybavil. "Ne, tam ne" prohl jsem se v zádech a hlasitě zasténal. Cítil jsem horké velké ruce držící mě za boky. "Ryu!"  zamrkal jsem a tiše se na něj zahleděl. "Dělali jsme tam jisté věci." Zašeptal jsem a sklopil svůj pohled. Teď jsem se neskutečně styděl.