Barcelona

Ten blbej rusák Toshihiro mě donutil jet do Barcelony a Grand prix i když jsem mu jasně řekl že tam odmítám jít.  Stejně mě tam dotáhl prý že je to moje životní šance a další tyhle blbosti. No mě by spíš zajímalo víc kdo by sem šel než nějaká celoživotní šance. Byl jsem k smrti vyčerpaný a hlavně hladový to ale nemusel nikdo vědět. "Až to tady skončíme a ty se vrátíš zpátky do Japonska, pojedu na chvíli do Ruska abych si něco vyřídil s rodiči." Řekl s úsměvem Toshihiro mezitím co se vzhlížel v zrcadle. Já se rozhodl alespoň projít. "jdu ven" Oznámil jsem mu a co nejrychleji vypadl z jeho dosahu a pomalu se šoural ulicemi.

Byly prazdnin ja sem si udelal vylet. Do Barcelony.Jak se mi tam libylo.Prochaze sem seulicemi ale uši i ocas sem mel achovane aby nikdo nezjistil co sem zač.Šel sem po ulici kdenebylo moc lidí ale nekdo do me narazil..nejaky vysoky muž a ja upadl..hned se mi omluvil a nabydl mi ruku na pomoc.Podekoval sem a rekl ze je to v pořádku jenže on me nechtel nechat jit,,Prosim nechte me ja musim už jit" rekl sem ale on ,,Notak..neboj neublizim ti pojd semnou díťe" znel divne a taky nevonel jak človek.

Dal jsem si na uši sluchátka a dal se do běhu, když mám volný čas, využiju ho ke sportu protože podle mého uvážení je to velmi dobrý nápad.  Jenže pak jsem uviděl nějakého týpka jak obtěžuje nějakého kluka. Zastavil jsem se a otočil se k nim. "Hej!" Zavolal jsem, muž se na mě otočil. "Co mu to děláš? Přestaň obtěžovat lidi!" Řekl jsem hlasem jakoby mi to bylo úplně jedno. "Co ti do toho je skrčku?" Zeptal se a pomalu odsunul kluka stranou. "Je mi do toho hodně." Odpověděl jsem mu, moje angličtina byla vcelku dobrá takže jsem neměl problém s ním mluvit. Vrhl se na mě a já uhnul. Chytil jsem ho za ruku a jednoduše s ním švihl o zem. Zakňučel, asi ho to bolelo. Sklonil jsem se k němu. "Buď tak hodný a nechej toho a běž otravovat někoho jiného." Zašeptal jsem a pak se koukl na kluka. "nemáš zač." Řekl jsem jen a znovu se dal do běhu.

Nejaky kluk mi pomohl.A pak b3zel pryč nestačil sem mu ani poděkovat.Sel sem stejnym smerem jako beželten kluk ale uzu se ztmivalo a lidi jakobyl ten chlap pribyvalo.Zalezl sem za roh a tam sem nasebe vzal podobu Černeho menšiho kocourka a rozbehl sem se po pachu toho kluka..Vlastne sem mu chtel podekovat osobné a tak sem ho sledoval .Zachvylku sem bezel uz vedle něj.On videl jen černeho kocoura co beži vedle nej nic zvláštniho sem v tom nevidel. 

Běžel jsem pořád stejnou rychlostí a pak se vedle mě objevila kočka. Pohlédl jsem na ní jen krátce než jsem zrychlil. Zabočil jsem za roh do temné uličky a narazil přesně na to na co jsem si myslel, skupinku chuligánů, nebo spíš, skupinku pedofilů.  Zastavil jsem ale sluchátka si nechal a hleděl na ně červenýma očima které ve tmě slabě svítili. "Uhněte mi z cesty." Prohlásil jsem. "Ah to určitě." Prohlásil jeden. Zamračil jsem se na něj  a jen si povzdechl. To už se ke mě skupinka plížila. "Řekl jsem ať mi uhnete!" Zavrčel jsem. V tu chvíli jednoho skrz naskrz probodlo moje kagune připomínající chobotnici, zatím jen jedno chapadlo. Hleděl jsem na ně chladnýma očima. "Vy si zasloužíte chcípnout." Vzápětí už byli všichni mrtví a na zemi. Odplivl jsme si. Něco takového jíst nebudu. Dal jsem se znovu do běhu, kagune zmizelo.  Cítil jsme v očích slzy, i když byli hnusní, třeba měli rodinu. Ne určitě ne. Ještě jsem zrychlil.

Bezel sem i kdyz rrychlil ale ..zmizel mi a ja sem ho dost dlouho nemohl najit...probehl sem ulickou kde sem ho citil ale...tam byli mrtva tela...zastavil sem se .Co se tu asi stalo kdo jim to udelal..nechapal a m ale radeji sem bezel vedel sem ze bych tam zustavat nemel.Uplne semzapomel ze sem mel byt uz doma kdname cekali moji dva společnici San a Moon .Kterym se asi nelibilo ze se toulam takhle pozde venku..zas sem dobihal toho kluka ale pred nama se obevili..dva lvi..bílí a černý..jasne prišli si pro mě a tim zastavi i toho kluka...Vypadali dost strasidelne a taky naštvane...a byli na mě .Zastavil sm vedle kluka a radeji sem se ani nehl.

Znovu jsme zabočil za roh a najednou se přede mnou objevili lvi. Zastavil jsme a hleděl na ně. Nakonec jsem se zamračil. Člověk prostě nemůže mít chvíli klid.  "Hej Satoru!" Pomalu jsem se otočil. Toshihiro těžce dýchal a opíral se o svoje kolena. "Kdes byl celou tu dobu?! Hledal jsem tě a ty mi ani nezvedáš telefony!" Zavrčel na mě, lvi mu byli kdesi. "Promiň." Zašeptal jsem. Došel ke mě a obejmul mě. "Neomlouvej se." Zašeptal a obejmul mě. "jen už se neztrácej. Jsi tu od toho abys vyhrál v krasobruslení zlato tak do toho!" Prohlásil nadšeně! Jen jsem se pomalu vydal za ním a sundal si sluchátka. "Nazdar kočko." Řekl jsem jen a už si pospíšil za ním.

Moon(černy lev) name zavrčel .Tennkluk zase odešel.Ještsem je videl a promenil sem ze zpadky na človeka tentokrat mi ale koukali ouaska i ocas.,,Omlouvam se..zapomel sem kolik je hodin" omluvil sem se a to uz sem si vylezl na Moona a ten se rozbehl semnou k docasnemu domku.Probehli sme koem nich ale myslim ze clovek by nepostrehl chlapce n lvim hřbete.San bežel zanama a hlidal okoli.ja byl proti tem dvoum prcek.Oni byli moje rodina a ja sem je mel rad..jenze i lvi byli dost ochranařšti a prehaneli to.

Kolem nás cosi proletělo. Zamrkal jsem ale to už to bylo pryč. "Satoru?" Zamumlal Toshihiro. "Ne to nic." Pousmál jsem se. Došli jsme do hotelu a já okamžitě zalezl do postele. Tam jsem si jen tak usnul a už neslyšel kecy Toshihira.

Druhý den ráno jsme jedl, Toshihiro se se mnou popral když jsme odmítal jít na lov, pak naštvaně odešel a donesl mi svoje úlovky a tak jsem se najedl. Pak jsem šel na procházku po městě, opětovně sám. Hleděl jsem na moře a jemně se usmíval.

Doma sem sel spat anonsem se nenajedl nemel sem hlad.Rano sem se chtel zase jit podivat ven ale to minedovolili moji dva opatrovnici.Musel sem se najist a oni chteli semnou..samotneho me nepustili.Tentokrat sem si ale zapomel schovat ocas i uši a nikdo z nas sme si nevšimli.Sedel sem na moonovi a on me nesl okolo moře kde lidi v tuhle dobu nechodili .,,Moone...proc ste me vzali  sem ?" zeptal sem se ale odpoved nikde.