Barcelona

"Jo to máš pravdu." pousmál jsem se. "Přijdu na tvou výstavu. Moc rád." usmál jsem se opět tím svým úsměvem a pak když sklonil hlavu tak jsem se na něj nechápavě zahleděl. "Copak? Udělal jsem něco špatně?" zašeptal jsem zoufale. Odhrnul mi vlasy z obličeje a odhalil tak mou značku na tváři táhnoucí se po celém mém těle.  Tentokrát jsem odvrátil pohled já. "Prpsím nedívej se... Na to." zašeptal jsem. Cítil jsem se díky tomu opravdu hrozně. Nelíbilo se mi to a nešlo to ničím zamaskovat což bylo špatně. "Prpsím, vypadám jako strašidlo." zašeptal jsme a přetáhl si přes hlavu kapuci.

Když svolil ze přijde..v kapse sem vylovil VIP vstupenlu...nosil sem ji vzdy sebou a podal mu ji,,Budeš mit přistup ke všemu.." rekl sem a pak koukl na jeho obličej ..mel tam nejakou značku co se záhla dolu...zamračil sem se a stahl mu kapucu,,Nechtoho...me to nevadí...a stejne vipadás furt hezky" co sem to do4ek veme hrklo a ja si zakryl musu.Tohle bylo trapne.Rekl sem zeje hezky...ale ted jak si to viloží on.

Vzal jsem si vstupenku a uklidil ji do kapsy. Poděkoval jsem mu. Stáhl mi kapuci. Naskytl se mu pohled na můj výraz. Vyděšený s mírníma uslzenýma očima. Moje tváře byli jemně narudlé. Ta značka se táhla poém těle jako spirála. Pak jsem na něj koukl úplně vykuleně. "H-hezký?" zašeptal jsem a zčervenal úplně. Okmažitě jsem se zahleděl na zem a znovu si přetáhl přes hlavu kapucu. "P-prpsím nedívej se." zašeptal jdrsem s neskrývaným zoufalstvím. Bylo mi právě teď divně. Byl jsem v rozpacích a zároveň se neuvěřitelně styděl.

Zase sem se zamračil a chytil ho za ruce a koukl mu do očí,,Poslouchej mě...ty si hezký...a me nevadí ze mas..tu značku " rekl sem značku protoze sem nechtel rikat nic jineho,,Poslouchej .. Opravdu si hezký ano..? Ja si to myslim a myslim to upřímě od srdce" usmal sem se a zase ho pevně objal .Ocasek sem mu omotalnkolem ruky ale jen jemě.

Poslouchal jsem ho a hleděl na jeho ruce co svírali ty moje. "D-děkuji." zašeptal jsem a odvrátil stydlivě pohled ale to už mě zase objal. Přitulil jsems e k němu a zavřel oči. Bylo to příjemné se takhle k někomu tisknout. Zavřel jsem oči. Stejně jsem ale moc nevěřil že jsrm hezký. "Satoru!" zavrčel známý hlas. Pomalu jsem se otočil. Toshihiro se na mě mračil. "Chvíli tě nehlídám a už se s někým objímás. S tou tvou tvářičkou se na tebe hned někdo vrhne. " nataháhl se ke mě ruku a já se ho pomalu chytil. "Přijď se na mě podívat." zavolal jsem na Nyeatu ale to už mě Toshihiro odtáhl.

Zachvili uz ho neky dalši kluk tahl pryč a ja sem tam chvili jen tak sedel nez sem se promenil v kočku a i s lviky sem se rozbehl domu..Doma sem se najedl a chvili sem si maloval nez sem se prevlekl do mojí bílé školní unyformi .Vypadal sem pomalu jak nejaky prync alco..libilo se mi to..pomalu sem se vdal tentokrt sám na stadyon..tentokrat sem nezapomel schovat ouška i ocas.

Toshihiro mě celou dobu nutil zkoušet kostými na led a když konrčně našel ten správný. Byl právě čas jít takže jsem ještě tvrdnul v šatně než na mě přišla řada. Pak jsem už byl na ledě. Celou dobu co jsem bruslil nikdo ani nedutal a jen na mě hleděli. Chvíli co chvíli se ozval potlesk hlavně při skocích. Pak jsem slyšel hodnocení. Druhé místo.  Sice ne první ale druhé je super no ne? S úsměvem jsem přijmul medaili. 

Stihl sem to v čas.Byl sem tam nez on sel nled.Sem elsve ruhe řade kde bylo misto .Celoudobu sem seusmival a pak tleskal snad nejvic jak ostatni.Uplne sem tam svitil tou bílou ale co...No jakmile se rozdavali medaile sem koukal nanej a zasese usmival...mel spon druhemísto a to bylo hezké.m

Byl jsem vyčerpaný když jsem vyšel z arény a Toshihiro nadšeně něco blábolil. nevnímal jsem ho a očima hledal Nywatu abych viděl jestli přišel. Opravdu jsem si to přál, chtěl jsem aby přišel. Ale nikde jsem ho neviděl, bylo tady moc lidí, snažil jsem se ho najít, no nejspíš nakonec nepřišel. Posmutněl jsem a smutně následoval Toshihira.

Nywata...

Bylo videt jak očima bloudí po publiku a asi me nemohl najít...jasne..kočič8 uši by nšel hned ale takhle me treba ani nepoznal...Rozhodl sem se zaryskovat.Sklonil sem se a využil toho že si me nikdo nevšimal a promenil se v kočku...Rychle sem se propletl kolem lidí a snažil se dostat k Satoru.Nakonec se !i to povedlo...šel sem vedle něj jako koťe a zamňoukal sem doufalem zeto slyšel...snad ano a snad si uvědomí že to jsem já.

Ucítil jsem známou vůni a vzápětí uslyšel zamňoukání. Šťastně jsem se usmál. "Takže jsi přišel." řekl jsem a popadl ho. Utekl jsem Toshihirovi který odháněl novináře nebo poskytoval rozhovory. Ven do jedné budky kde jsem ho pustil a počkal až se promění abych ho mohl vzápětí šťastně obejmout. "Jsem tak šťastný. Přišel jsi se podívat. Tak řekmi jaký jsrm byl? Byl jsem dobrý? Povídej co si o tom myslíš?" zeptal jsem se ho a usmál se na něj. "Jsem zvědavý na tvůj názor Nywi-Chan." zašeptal jsem natěšeně.

 Vzal me do ruky a sel semnou pryč..v budove sem se proměnil ale uši i ocas sem mel pořád skované a opravduem vypadal jak prync z pohadky,,Byl si úžasný..Opravdu..zavidím ti ze umíš tak nadherne bruslit" rekl sem ,,A prece sem slibil že přijdu..nesklamal bych tě přece" usmál sem se a on me dal svíral v náruči.

"Děkuju a nezáviď. Byli to roky dřiny a neměl jsemani čas na věci které d3lám rád. Jako třeba kreslení." usmál jsem se a pohladil ho po tvá4i. Objímal jsem ho a byl šťastný. Možná až moc a nezdravě šťastný. Vždycky to byl Toshihiro kdo se na mě vrhl aby mě objal ale teď jsem tu měl jeho. A on byl pro mě daleko důležitější jako můj kamarád. Zato Toshihiro byl jen trenér.

Nywata

Usmal sem se,,No věřím...je to složitejši než hudba a kreslení." objal mě a ja jeho ,,nebudti vadit..když si tady uvolnim ocasek ze ne? Uz to je nprtijemné" uz sem se tešil až budu zas moc v Tokyu chodit normalne bez skryváni protože jinak to boli

"Jasně klidně si ho osvoboď, nemám nic proti." Usmál jsme se na něj. "Jsem moc rád." Usmál jsem se na něj. Právě teď jsem byl spokojený sám se sebou. Měl jsem tady jeho a to bylo dobře, můj jediný kamrád. "Nywato, do jaké školy v Tokyu vlastně chodíš? Je jich tam hodně takže by mě to zajímalo." Usmál jsem se.

Uvolnil sem si ocas i uši a vydechl....zamával sem jm a usmal sem se,,Chod8 na Um3leckou školu hudební a malířskou v centru m3sta...je tam jen jedna" usmal em se,,Je to ta nejlepší škola ...tedy aspon dle mého názoru" rekl sem a usmal sem sem se ješte jednou...,,Já bydlím jen kousek odtamtud v domku..kvuli Moonovi a Sanovi." i

"Jo myslím žr mi ta škola něco říká. Ano vím která to je." řekl jsem a usmál se. "Jasně chápu proč tam bydlíš. Ti lv8čci jsou celkem nápadní." usmál jsem se a poplácal ho po rameni a pak se k němu přitulil. "Musí to být obtížné dělat tuhle školu." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. "Ne?" zavrtal jsem mu hlavu do ramene a povzdechl si.

Poslouchal sem ho ,,Jo Jsou dost nápadní ..ostatni kolem sousedé a tak si nně už zvykli." usmál seme aon se keme pak přitulil,,Ano ..je to obtížné..musím mít vynikající výsledky abych se tam udržel ale zatím mi...to de .Ale mám jí rád tuhle školu ...je jen pro ty nejlepší a byo težké se tam dostat a ted se nesmím vzdát" usmál sem se zamával ocasem .o

"já se jednu dobu pokoušel dostat na nejlepší školu krasobruslení, ale pak přišel Toshihiro a to bylo daleko lepší než ta škola. On byl nejlepší volbou v mém životě, lepší učitel snad ani není." Usmál jsem se na něj. "takže od té doby do školy nechodím. Bohužel." Sklonil jsem hlavu. "Ale aspoň mám čas i na jiné věci než na bruslení a studium nemusím dělat." Usmál jsem se.

Ja sem nechodil na základní školu mel sem domaci učitele...a moji chůvu..ale ta zemřela...ona me privedla na malování a pokračuju v jejím snu stát se mal8řkou..slíbil sem jí to na smrtelné posteli..v tech...posldn8ch minutách" rewkl sem smutně a koukal na něj ,,Musím to zvládnout " rekl . 

Poslouchal jsem ho a pak se usmál, položil jsem mu ruku na rameno. "Věřím že to zvládneš Nywa-Chan!" Řekl jsem s nadšeným a jemným úsměvem zároveň. "Je dobře že jsi mi to řekl, jsem rád." Zašeptal jsem. Stiskl jsem mu rameno a nakonec ho silně obejmul, ale ne tak abych mu něco udělal, uvědomoval jsem si svou sílu.

Nywata

Položil mi ruku na rameno a jen se usmal,,Děkuji...Myslím že to zvládnu.Musím" zašeptal sem.,,Děkuji že mi věříš" usmál sem se zářivě,, Protože ti věřím... proto sem ti to řekl" objal mě docela pevně pro mě to mělo uklidňující účinek. Objal sem ho taky a ouškama ho asi lochtal v obličeji.

"Chci ti věřit Nywi-Chan." Zašeptal jsem a odhrnul si vlasy z tváře a pomalu se od něj odtáhl. "Zvládneš to." Zašeptal jsem a rozepl si mykinu bylo mi horko. Pořád jsem na sobě měl ten krasobruslařský oblek což mě i celkem otravovalo ale nestěžoval jsem si. Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. "Chce se mi spát." Zašeptal jsem a mírně se pousmál.

Usmál sem se ocáskem sem mrskal ale úplně sam od sebe.Místo modrých očí sem měl najednou úplně černé ,,Věřím že si unavený ..po takovém výkonu." oči vypadali pomalu až strašidelně úplně černé bez bělma.A já to neuměl ovládat bylo to úplně mimo mě.,,Pokud si chceš jit lehnout tak te nebudu rušit '' usmal sem se

Pohlédl jsem na něj a usmál se. "Můj výkon byl nic moc." zašeptal jsem. "Já chci abys byl moje matrace." posadil jsem se a složil mu hlavu do klína. Tiše jsem se pousmál a pomalu usnul. Byl jsem vyčerpaný a s ním to bylo zvláštní. Jeho oči mě neděsili. Byl jsem daleko větší zrůda. Tiše jsem oddechoval a vlasy mi padal do očí.

Překvapilo me když si na m3 lehl a zachvili už spal.BLo to pro mě nové nem3l sem kamarady ani nikoho jineho .Vydechl sem a odhrnul mu vlasy z oblyčeje.Sklopil sem uši a dival se mu do obli'eje...Byl hezký a ja si ho nikdy v Tokyu nevšiml..no taky jak sem mohl..je tam spousta lidí a ja ven moc nechodim..takže to je dost pochopitelné..ten fakt že sem napul člov3k me ani moc ned3sil i když byl ghoul..necitil sem se ohrožený ..kdyby mi chtel ubli6it nezachranoval by mě nebo by mi už davno ubli6il..on byl hodný ..ted sem nemohl nic byl sem živí polštá4.Usmal sem se nad tim přemýšlením a maval ocaskem.Aspon ze tu nikdo neby

 Byl neskutečně pohodlný a to se mi líbilo. Pohodlnou matraci hned tak nepotkáte. Zavrtěl jsem se ale dál spokojeně spal. Byl jsem vyčerpaný, unavený a jediné co mi teď chybělo bylalaskavá slůvka uklidňující moji duši démona. Nebo spíš duši ghoula ale ghoul je vlastně taky druh démona. Chyril jsem Nywatu za ruku a jemně ji ve spánku stiakl. "Nywa...-Chan." zamumlal jsem a pousmál se. Moje sny nedávali smysl ale to mi nijak nevadilo.

Nywata

Nemohl sem nic dělat jen sem seděl a dělal polštář ale to mi nevadilo .Ještě..když mi stiskl ruku usmál sem se.Už dlouho mě nikdo za ruku nevzal.Taky kdo.mamka byla furt mimo Japonsko a nikoho jiného sem neměl.Zamával sem ocáskem a nakonec sem ho položil Satoru přez boky druhou rukou sem ho pohladil po vlasech,,Jen si odpočiň" zašeptal sem a opřel se o zeď za mnou

Satoru:

Spal jsem dlouho a když jsem se peobudil, bylo už pozdě. Protřel jsem si oči a zazíval. "Chce se mi furt spát." zahuhňal jsem si pro sebe a koukl na Nywatu. Vypadal klidně a jemně. Já takový nikdy nebudu. Povzdechl jsem si. "Nywi-Chan. Lvíčci budou míst strach." zašeptal jsem. 

Nywata

I ja sem trochu dřiml ale ne na dlouho.Kdyz se probudil usmal sem se.Nechaval sem ho lezet na me ,,To..je v poradku..oni to pochopi " porad sme si navzajem svirali ruku .A muj ocasek sem na nem taky porad měl.Proste stejne jako kdyz spal,,Nevadi mi to..byt tady s tebou ..i takhle" rekl sem.Bylo to prijemne i kdyz on spal..aspon sem nebyl sam.Usmal sem se .