Barcelona

Ten blbej rusák Toshihiro mě donutil jet do Barcelony a Grand prix i když jsem mu jasně řekl že tam odmítám jít.  Stejně mě tam dotáhl prý že je to moje životní šance a další tyhle blbosti. No mě by spíš zajímalo víc kdo by sem šel než nějaká celoživotní šance. Byl jsem k smrti vyčerpaný a hlavně hladový to ale nemusel nikdo vědět. "Až to tady skončíme a ty se vrátíš zpátky do Japonska, pojedu na chvíli do Ruska abych si něco vyřídil s rodiči." Řekl s úsměvem Toshihiro mezitím co se vzhlížel v zrcadle. Já se rozhodl alespoň projít. "jdu ven" Oznámil jsem mu a co nejrychleji vypadl z jeho dosahu a pomalu se šoural ulicemi.

Byly prazdnin ja sem si udelal vylet. Do Barcelony.Jak se mi tam libylo.Prochaze sem seulicemi ale uši i ocas sem mel achovane aby nikdo nezjistil co sem zač.Šel sem po ulici kdenebylo moc lidí ale nekdo do me narazil..nejaky vysoky muž a ja upadl..hned se mi omluvil a nabydl mi ruku na pomoc.Podekoval sem a rekl ze je to v pořádku jenže on me nechtel nechat jit,,Prosim nechte me ja musim už jit" rekl sem ale on ,,Notak..neboj neublizim ti pojd semnou díťe" znel divne a taky nevonel jak človek.

Dal jsem si na uši sluchátka a dal se do běhu, když mám volný čas, využiju ho ke sportu protože podle mého uvážení je to velmi dobrý nápad.  Jenže pak jsem uviděl nějakého týpka jak obtěžuje nějakého kluka. Zastavil jsem se a otočil se k nim. "Hej!" Zavolal jsem, muž se na mě otočil. "Co mu to děláš? Přestaň obtěžovat lidi!" Řekl jsem hlasem jakoby mi to bylo úplně jedno. "Co ti do toho je skrčku?" Zeptal se a pomalu odsunul kluka stranou. "Je mi do toho hodně." Odpověděl jsem mu, moje angličtina byla vcelku dobrá takže jsem neměl problém s ním mluvit. Vrhl se na mě a já uhnul. Chytil jsem ho za ruku a jednoduše s ním švihl o zem. Zakňučel, asi ho to bolelo. Sklonil jsem se k němu. "Buď tak hodný a nechej toho a běž otravovat někoho jiného." Zašeptal jsem a pak se koukl na kluka. "nemáš zač." Řekl jsem jen a znovu se dal do běhu.

Nejaky kluk mi pomohl.A pak b3zel pryč nestačil sem mu ani poděkovat.Sel sem stejnym smerem jako beželten kluk ale uzu se ztmivalo a lidi jakobyl ten chlap pribyvalo.Zalezl sem za roh a tam sem nasebe vzal podobu Černeho menšiho kocourka a rozbehl sem se po pachu toho kluka..Vlastne sem mu chtel podekovat osobné a tak sem ho sledoval .Zachvylku sem bezel uz vedle něj.On videl jen černeho kocoura co beži vedle nej nic zvláštniho sem v tom nevidel. 

Běžel jsem pořád stejnou rychlostí a pak se vedle mě objevila kočka. Pohlédl jsem na ní jen krátce než jsem zrychlil. Zabočil jsem za roh do temné uličky a narazil přesně na to na co jsem si myslel, skupinku chuligánů, nebo spíš, skupinku pedofilů.  Zastavil jsem ale sluchátka si nechal a hleděl na ně červenýma očima které ve tmě slabě svítili. "Uhněte mi z cesty." Prohlásil jsem. "Ah to určitě." Prohlásil jeden. Zamračil jsem se na něj  a jen si povzdechl. To už se ke mě skupinka plížila. "Řekl jsem ať mi uhnete!" Zavrčel jsem. V tu chvíli jednoho skrz naskrz probodlo moje kagune připomínající chobotnici, zatím jen jedno chapadlo. Hleděl jsem na ně chladnýma očima. "Vy si zasloužíte chcípnout." Vzápětí už byli všichni mrtví a na zemi. Odplivl jsme si. Něco takového jíst nebudu. Dal jsem se znovu do běhu, kagune zmizelo.  Cítil jsme v očích slzy, i když byli hnusní, třeba měli rodinu. Ne určitě ne. Ještě jsem zrychlil.

Bezel sem i kdyz rrychlil ale ..zmizel mi a ja sem ho dost dlouho nemohl najit...probehl sem ulickou kde sem ho citil ale...tam byli mrtva tela...zastavil sem se .Co se tu asi stalo kdo jim to udelal..nechapal a m ale radeji sem bezel vedel sem ze bych tam zustavat nemel.Uplne semzapomel ze sem mel byt uz doma kdname cekali moji dva společnici San a Moon .Kterym se asi nelibilo ze se toulam takhle pozde venku..zas sem dobihal toho kluka ale pred nama se obevili..dva lvi..bílí a černý..jasne prišli si pro mě a tim zastavi i toho kluka...Vypadali dost strasidelne a taky naštvane...a byli na mě .Zastavil sm vedle kluka a radeji sem se ani nehl.

Znovu jsme zabočil za roh a najednou se přede mnou objevili lvi. Zastavil jsme a hleděl na ně. Nakonec jsem se zamračil. Člověk prostě nemůže mít chvíli klid.  "Hej Satoru!" Pomalu jsem se otočil. Toshihiro těžce dýchal a opíral se o svoje kolena. "Kdes byl celou tu dobu?! Hledal jsem tě a ty mi ani nezvedáš telefony!" Zavrčel na mě, lvi mu byli kdesi. "Promiň." Zašeptal jsem. Došel ke mě a obejmul mě. "Neomlouvej se." Zašeptal a obejmul mě. "jen už se neztrácej. Jsi tu od toho abys vyhrál v krasobruslení zlato tak do toho!" Prohlásil nadšeně! Jen jsem se pomalu vydal za ním a sundal si sluchátka. "Nazdar kočko." Řekl jsem jen a už si pospíšil za ním.

Moon(černy lev) name zavrčel .Tennkluk zase odešel.Ještsem je videl a promenil sem ze zpadky na človeka tentokrat mi ale koukali ouaska i ocas.,,Omlouvam se..zapomel sem kolik je hodin" omluvil sem se a to uz sem si vylezl na Moona a ten se rozbehl semnou k docasnemu domku.Probehli sme koem nich ale myslim ze clovek by nepostrehl chlapce n lvim hřbete.San bežel zanama a hlidal okoli.ja byl proti tem dvoum prcek.Oni byli moje rodina a ja sem je mel rad..jenze i lvi byli dost ochranařšti a prehaneli to.

Kolem nás cosi proletělo. Zamrkal jsem ale to už to bylo pryč. "Satoru?" Zamumlal Toshihiro. "Ne to nic." Pousmál jsem se. Došli jsme do hotelu a já okamžitě zalezl do postele. Tam jsem si jen tak usnul a už neslyšel kecy Toshihira.

Druhý den ráno jsme jedl, Toshihiro se se mnou popral když jsme odmítal jít na lov, pak naštvaně odešel a donesl mi svoje úlovky a tak jsem se najedl. Pak jsem šel na procházku po městě, opětovně sám. Hleděl jsem na moře a jemně se usmíval.

Doma sem sel spat anonsem se nenajedl nemel sem hlad.Rano sem se chtel zase jit podivat ven ale to minedovolili moji dva opatrovnici.Musel sem se najist a oni chteli semnou..samotneho me nepustili.Tentokrat sem si ale zapomel schovat ocas i uši a nikdo z nas sme si nevšimli.Sedel sem na moonovi a on me nesl okolo moře kde lidi v tuhle dobu nechodili .,,Moone...proc ste me vzali  sem ?" zeptal sem se ale odpoved nikde.

Nechal jsem si větrem cuchat vlasy a usmíval se.  No dobrá čas na menší rozcvičku, zavřel jsem oči a nasadil si sluchátka, pomalu jsem začal baletit, bylo tu málo lidí a většina si mě nevšímala nebo mě považovali za naprostého tupce.  Dokončil jsem svůj "tanec" a posadil se na nejbližší lavičku a hleděl na moře.  Připadalo mi tak blízko a zároveň tak vzdálené.  Jako kdybych byl u sebe doma v Japonsku, tam se asi taky dlouho nepodívám.  Jestli tu vyhraju, pojedu nejspíš někam dál.

Prochazeli sme se kolem moře a ja si najednou všiml toho kluka ze včerejška.Moon si ho  taky všiml.kolem nebyli ted žadni lidě a ja se rozhodl mu podekovat aspon ted.Fuft sem si neuvědomoval že mi  sou vidět uši i ocas a že by to mohl být problém.Moon mě donesl až k němu teda vedle něj ale měl sluchátka a ja nevědel co delat.Mel sem mu zatukat na rameno nebo radeji ne.no radši sem si sedl vedle nej a Moon se Sanem si sedli vedle mě.chtel sem počkat až si je sunda sám.

Někdo si vedle mě sedl. Pohlédl jsem na něj a neunikli mi uši a ocas. Sundal jsem si sluchátka a zahleděl se na moře. "Ty jsi ten ze včerejška že." Zašeptal jsem zamyšleně. "Přeješ si něco?" Zeptal jsem se ho a pohlédl na lvi. "Chápu takže ti lvíčci jsou tví." Ani jednomu lvovi se očividně nelíbilo oslovení lvíček protože dost nepřátelsky zavrčeli. Postzavil jsem a pohlédl na něj. "Jsem Satoru." široce jsem se usmál. Byl to takový ten až moc roztomilý výraz. Jenže já se jinak než roztomile usmívat neuměl.

promluvil na mě a ja sem na něj koukl ,,Eh? no...ja ....stoupl sem si a jak bylo v Japonsku zvykem hluboce sem se uklonil a DEkuji ti že si mivčera pomohl... řekl sem a pohledl na něj,,Já jsem Nywata a tamto...bílí lev je San...a černý Moon sou.moje rodina a opatrovnici" řekl sem a pak koukl na lvi,,Nečbudte takoví on to nemyslí zle ..." usmal sem se a koukl na něj.Zamaval sem ocasem a až ted sem si to uvědomil a uplne ve mě hrklo.Ted sem ale nic uz delat nemohl a jen sem ouška přitiskl k hlavě v Japonsku by mi to bylo jedno ale tady ne a ja netušil že ten kluk je taky z Japonska .

"Děkuješ mi?" zamumlal jsem. "Jo aha tamto." usmál jsem se. Pohlédl jsem na lvi a už byl u nihc a hladil je po hřívách. Okamžitě mi podlehli a lehli si na zem. Usmál jsem se a dál je hladil. "Takže Nywata hmm." prohlásil jsem zamyšleně a znovu se na něj usmál.  "Proč tady vlastně jsi? Řekni. Neměl by ses tady takhle promenádovat." poukázal jsem na jeho uši. "Já jsem z Osaky. Přijel jsem se na krasobruslařské grand prix. Jsem krasobruslař a chystám se tu vyhrát." řekl jsem a hleděl na jeho tvář. "Pravděpodobně mě už Toshi hledá." zatvářil jsem se jako andílek. "No jeho chyba" řekl jsem a znovu pohladil lvíky

Oba milovali hlazeni a jeho jakobysi hned onlibili.,,Ja...zapomel sem ....normalne si davam pozor...sem tu na prazdninach...za par dni seale musim vratit." rekl sem Moon i San jen vrneli .,,Zalibil ses jim..." usmal sem se ,,Nikdy...se te v Osace ale neviděl..." rekl sem a zadival se na nej.,,Ja studuju...umění..hudba a malířství...občas mam vístavi ale ..bruslení musí být nádherné...nikdy sem nemel odvahu to zlusit." usmál sem se .

"Jo takhle. Zapomněl jsem že jsou teď vlastně prázdniny." zamumlal jsem. "Narodil jsem se v Osace a rodiče mě pak nechali na prahu jedné kavárny v Tokyu. Nrmohli si mě nechat. Chránili mě tak." pousmál jsem se. "A ani neví jak mají roztomilého syna." to byl vtip pochopitelně. Zasmál jsem se a pak se zamyslel. "Há kreslím mangu. Jen tak pro zábavu i když jsem v tom prý dobrý. Neměl bych odvahu to vydat." zašeptal jsem a hladil dál lv8čky. "Bruslení je samo o sobě těžk3 a krasobruslení o dost těžší. Udrže t se na ledě dá opravdu práci. Není to dobře když spadneš. Snadno se zraníš."

,,Ja se taky narodil v Osace...pak sme se prestehovali nasamotu do jednoho sídla Mamkaje právnička...tatu neznam .Ale olu mám v Tokyu do osaky jezdym často ." usmal sem se a koukl na nej,,Kreslíš?? opravdu..? Ale..pokud ti to jde...tak bys mohl mit dost dobre hodnoceni.Mam hodne znamichh ..umělcu a taky vydavatelu ..jestli...mas nejake mohl bych se podivat...a treba bys je mohl vydat..." tentokrat sem se usmál zářivě a taky jak anďílek. ,,Mam v Tokyu svuj domeček abych nemusel dojiżdět mamka mi koupila dum a vse kolem ..." 

"Víš v Osace i v Tokyu je hodně lidí takže se nedivím že jsi mě neviděl tak často. Nebo spíš že jsi mě nevid3l vůbec Nywato." uculil jsem se. "Ano kreslím. Baví mě to. Mám nějaké práce na hotelu. Ale nemyslím 6e je dobrý nápad abych na sebe upozorňoval." zašepral jsem a pousmál se. "Poslední dobou hodně cestuju kvůli bruslení vísš no." usmál jsem se a hladil dál lvíčky a nakonec si lvi přitáhl k sobě a objal je. Měli tak příjemný kožíšek a já měl lvi moc rád. Měl jsem rád i kočky ale nikdy ke mě zvířata nebyla tak přítulná. Bála se mě a já se jim nedivil.

,,Ja ale dost vičnívám....i když v Tokyu je dost lidioc neko sem tam ješte neviděl spiše žádneho " usmal sem se a kpukl jak se knemu tulili.Ja sem si nejiste sedl vedle nej a pohladil Moona ,,Koupil sem je z cirkusu sou to asi tři roky byli tlí lvíčata no a bylo jasnežeoee kočiči povaha se kni bude hodit" usmalem se a zamával ocaskem .,,Ale stejne..za pokus to stoji...ale nenutím te je to tvá věc..Miluju kreslení aa...pred začatkem školy mam výstavu..pokud bys byl už v Tokyu...mohlbyses...přijit podivat" usmal sem se.Byl sem rad ze se semnou nekdo baví uplne normálne.Ale taky..jak sem u nej byl tak dlouho a blízko citil sem ze on..neni člověk,,Možná...to bude divna otazka al....ty...nejsi člov3k..że ne? Cítim ztebe..neco jineho...Ale ted si nemohu vzpomenout co..vím že v Tokyu tuhle vůni citim ..často" rekl sem a sklopil hlavu i uši.Moon zvedl hlavu a podival se mu do očí otrel se mu o tvář a koukl na mě.Neumel mluvit ale stejne bylonpoznat ze chce aby mi to 4ekl...nikdy sem nemel moc přatel už kvuli sve rase...nikoho sem neodsuzoval.

"V Tokyu moc neko není. To máš pravdu." usmál jsem se na něj. "Z cirkusu? Je neuvěřitelné že někoho takového můžou mučit v cirkuse. Chudinky." zašelptal jsem a hladil vrnící lvi. "Mám kreslení hodně rád. Asi to bude zn8t egoisticky ale mám talent." když pak řekl že nejsem člověk splašeně jsem sebou cukl.  Jak to jen poznal? Co bhdu dělat. Já mu neůžu 4íct kdo jsem. Nebo jo? "V Tokyu jsme hodně známí." zašeptal jsem a pomalu na něj pohlédl. Moje roztomilá stránka se mohla rychle změnit na dábelského požírače. "Jsem ghoul. Stvoření co může jen lidské maso a kávu. Ale nechci jíst lidi." zašepral jsem zoifale.

KOukal sem sdal do zeme,,Ja mam taky talent...jako jediny ze tridy mam výstavi" rekl sem nez sem se na nej podival a bylo mi jasne n co mysli,,Poznam to podle pachu...sem z části ločka...nediv se" pousmal sem se a pak..mi odpovedel.Ghul jasne..to je to.Usmal sem se ..jini by utekli ja ne,,Proto ..Víš..chapu že nechceš..Ale..abys p4ezil musíš" rekl sem a koukl se na nej,,Asi ..kdybisi...to rekl nekomu jinemu..utekl by panykazil že? " koukl sem se na nej s naklonenou hlavou,,Sem ..rád že si semnou povídáš...nemám kamarady ...nikdo se semnou nechce bavit...precejen sem kočkzvíře ...kdo by svil s kočkou...ale..ty si jiný..sem rád" mel sem chut ho obejmout..byl sem dost mazliví,,Promin..bude to divný ..ale můžu...te obejmout? " zeptal sem se a otočil hlavu nastranu...stydel sem se.

"Jsi na ten pach navyklý takže to v Tokyu už ani nevnímáš. ale  pokud jsi tady a v celém méstě jsou jen dva ghoulové a to trenér a já. Tak ti to připadá neobvyklé a hodně se na ten pach soustředíš. Takže to chápu." zašeptal jsem a schovával se do kožíšku oboum lvům. "Myslím žr já bych neměl být. Už jen moje existence je zlo." povzdechl jsem si. "Utekli by to máš pravdu. Neviděli by důvod tu se mnou být" pousmál jsem se. "Ty mě chceš obejmout? Takovou zrůdu? No nic proti tomu nemám. Budu rád. dlouho mě nikdo neobjal a já se objímám rád."

Prikyvl sen ,,Nejsi zruda...Neber se tak.Vydiš v sobe jen to zle ..ale skus videt i to dobré"usmal sem se a pak sem se knemu prisunul a objal sem ho.Zastrihal sem ušima a ty ho pošimrali na bradě.Ocas sem mel okoli sveho tela a polozeny na kolenou.,,Nejsi..zruda "Moon i San se knemu tiskli a vrneli a to same ji ja.Taky sem zacal vrnet.Tak rad sem se obimal a dlouho me nikdi neobjal ani ja nikoho kdyz nepocitam svoje lvi,,I tak prijeme..voníš"rekl sem

"Není na mě nic dobrého." zašeptal jsem. Ani moje magie mi nebyla k ničemu dobrá. Byla jen na dvě věci. Objal mě a já se k němu přitulil a zavřel oči. Bylo mi divně. Chtělo se mi brečet. "Jsem zrůda. Ty ne protože takoví lidé jako ty jsou roztomilí. Jenže já ne." moje tělo se eoztřáslo a já se k němu ještě vic přitiskl. Svíral jsem jeho oblečení v zoufalém gestu. "Chtěl... Cgtěl bys být můj kamarád? Prosím. Nemám žádné kamarády." zašeptal jsem a hleděl mu do obličeje ještě nikdy se se mnou nikdo nekamarádil a myslím že k tomu měl i důvod. Spoust7 důvodů.

ZZakrutim hlavou,,Je natobhodne dobrho maš dobré srdce.A si naomilu..moj rasa je mozna roztomila jak říkáš...al ...ty si taky " rekl sem tiše.Pak se me zeptal jestli budu jeho kamarád a ja se usmál,,Moc rád..marády taky nemám nikdo ssemnou bavit nechce ." rekl sem a osaskem sem ho pošimral na ruce.Moon si stoupnul a koukal nnas nakonec si stoupl i San uz to nne bylo dlouhe oni se zacali pret..aljen jako hra...porat to byli v nejakych vecech kotata. 

"Ale já nejsem roztomilý. Ubližuju lidem a to tím pádem i sobě. Nechci jíst lifi. Opravdu nechci." šeptal jsem a zoufale se k němu tiskl. Bylo mi takhle dobře, k někomu  se tisknout. Lvíčci si začali hrát a já si užíval blízkosti Nywaty. Bylo to příjemné. Opravdu někoho takhle objímat. Zavřel jsem oči. "Děkuju ti že u tebe můžu takhle být. Moc lidí mi to nedovolí a to se rád mazlím." zašeptal jsem a pohlédl na něj. Pousmál jsem se. "Ty jsi taky ta kočka ze včerejška viď?"

,,Jsi ..aspon podle mě jsi" usmal sem se a pak koukam na něj ,,Neděkuj ..ja nejsem člověk a nemam stebe strach."zase sem zamával ocasem a také si užíval jeho přítomnost.,,Sem rád že sme se potkali" pak se mě zeptal na kočku ...tedy na mě ,,Ano byl sem to ja ...chtěl sem ti poděkovat ale nepovedlo se mi to ...a pak Moon a San už namě byli naštvaní že sem nepřišel domu ..umím se měnit na kočku teda na kotě " usmal sem se a koukl sem mu do očí ,,I když ..sem neko a někdo řekne že sem roztomilí ...nikdo se semnou nebaví sem sám .MOžna tak se na mě vždy lepí psi a ja je nemam rád oni mě asi taky ne ...přecejen..ta kočka ve mě je "

"Jsi z velké strany člověk." řekl ajsem a sklonil hlavu. Vlasy mi napadli do obličeje. "Taky jsem rád že jsme se potkali. Aspoň teď mám někojo s kým sipovídat." zašeptal jsem a pohladil ho po ruce. "Jasně to chápu. Psis jsem nikdy neměl v lásce. Kočky mám rqdši." zašeptal jsrm a usmál se na něj. "Teď mě napadlo. Dostal jsem dva lístky abych někomu dal. Tady jeden máš. Prpsím pojď se na mě dneska podívat. Je grand prix a je to pro mě důležité." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Chtěl bych aby ses tam přišel podívat." 

,,Psi..jsou velký uslintaný potvory" rekl sem a zasmal sem se potichu.Pak mi dal nejky lístek a rekl ze se mam jit n nej podivat,,Jo..přijdu rád...když mi slíbíš ze pokud budeš moct prijdeš na moji vístavu " rekl sem s usmevem  tváři.Natahl sem ruku a odhrnul mu vlasy z očí .Vypadal heuky a ..i prez jeho protesty byl routomilí.Zrudl sem ve tvářích a radeji sem sklopil hlavu a zašvihal nekolikrát ocasem.

"Jo to máš pravdu." pousmál jsem se. "Přijdu na tvou výstavu. Moc rád." usmál jsem se opět tím svým úsměvem a pak když sklonil hlavu tak jsem se na něj nechápavě zahleděl. "Copak? Udělal jsem něco špatně?" zašeptal jsem zoufale. Odhrnul mi vlasy z obličeje a odhalil tak mou značku na tváři táhnoucí se po celém mém těle.  Tentokrát jsem odvrátil pohled já. "Prpsím nedívej se... Na to." zašeptal jsem. Cítil jsem se díky tomu opravdu hrozně. Nelíbilo se mi to a nešlo to ničím zamaskovat což bylo špatně. "Prpsím, vypadám jako strašidlo." zašeptal jsme a přetáhl si přes hlavu kapuci.

Když svolil ze přijde..v kapse sem vylovil VIP vstupenlu...nosil sem ji vzdy sebou a podal mu ji,,Budeš mit přistup ke všemu.." rekl sem a pak koukl na jeho obličej ..mel tam nejakou značku co se záhla dolu...zamračil sem se a stahl mu kapucu,,Nechtoho...me to nevadí...a stejne vipadás furt hezky" co sem to do4ek veme hrklo a ja si zakryl musu.Tohle bylo trapne.Rekl sem zeje hezky...ale ted jak si to viloží on.

Vzal jsem si vstupenku a uklidil ji do kapsy. Poděkoval jsem mu. Stáhl mi kapuci. Naskytl se mu pohled na můj výraz. Vyděšený s mírníma uslzenýma očima. Moje tváře byli jemně narudlé. Ta značka se táhla poém těle jako spirála. Pak jsem na něj koukl úplně vykuleně. "H-hezký?" zašeptal jsem a zčervenal úplně. Okmažitě jsem se zahleděl na zem a znovu si přetáhl přes hlavu kapucu. "P-prpsím nedívej se." zašeptal jdrsem s neskrývaným zoufalstvím. Bylo mi právě teď divně. Byl jsem v rozpacích a zároveň se neuvěřitelně styděl.

Zase sem se zamračil a chytil ho za ruce a koukl mu do očí,,Poslouchej mě...ty si hezký...a me nevadí ze mas..tu značku " rekl sem značku protoze sem nechtel rikat nic jineho,,Poslouchej .. Opravdu si hezký ano..? Ja si to myslim a myslim to upřímě od srdce" usmal sem se a zase ho pevně objal .Ocasek sem mu omotalnkolem ruky ale jen jemě.

Poslouchal jsem ho a hleděl na jeho ruce co svírali ty moje. "D-děkuji." zašeptal jsem a odvrátil stydlivě pohled ale to už mě zase objal. Přitulil jsems e k němu a zavřel oči. Bylo to příjemné se takhle k někomu tisknout. Zavřel jsem oči. Stejně jsem ale moc nevěřil že jsrm hezký. "Satoru!" zavrčel známý hlas. Pomalu jsem se otočil. Toshihiro se na mě mračil. "Chvíli tě nehlídám a už se s někým objímás. S tou tvou tvářičkou se na tebe hned někdo vrhne. " nataháhl se ke mě ruku a já se ho pomalu chytil. "Přijď se na mě podívat." zavolal jsem na Nyeatu ale to už mě Toshihiro odtáhl.

Zachvili uz ho neky dalši kluk tahl pryč a ja sem tam chvili jen tak sedel nez sem se promenil v kočku a i s lviky sem se rozbehl domu..Doma sem se najedl a chvili sem si maloval nez sem se prevlekl do mojí bílé školní unyformi .Vypadal sem pomalu jak nejaky prync alco..libilo se mi to..pomalu sem se vdal tentokrt sám na stadyon..tentokrat sem nezapomel schovat ouška i ocas.

Toshihiro mě celou dobu nutil zkoušet kostými na led a když konrčně našel ten správný. Byl právě čas jít takže jsem ještě tvrdnul v šatně než na mě přišla řada. Pak jsem už byl na ledě. Celou dobu co jsem bruslil nikdo ani nedutal a jen na mě hleděli. Chvíli co chvíli se ozval potlesk hlavně při skocích. Pak jsem slyšel hodnocení. Druhé místo.  Sice ne první ale druhé je super no ne? S úsměvem jsem přijmul medaili. 

Stihl sem to v čas.Byl sem tam nez on sel nled.Sem elsve ruhe řade kde bylo misto .Celoudobu sem seusmival a pak tleskal snad nejvic jak ostatni.Uplne sem tam svitil tou bílou ale co...No jakmile se rozdavali medaile sem koukal nanej a zasese usmival...mel spon druhemísto a to bylo hezké.m

Byl jsem vyčerpaný když jsem vyšel z arény a Toshihiro nadšeně něco blábolil. nevnímal jsem ho a očima hledal Nywatu abych viděl jestli přišel. Opravdu jsem si to přál, chtěl jsem aby přišel. Ale nikde jsem ho neviděl, bylo tady moc lidí, snažil jsem se ho najít, no nejspíš nakonec nepřišel. Posmutněl jsem a smutně následoval Toshihira.

Nywata...

Bylo videt jak očima bloudí po publiku a asi me nemohl najít...jasne..kočič8 uši by nšel hned ale takhle me treba ani nepoznal...Rozhodl sem se zaryskovat.Sklonil sem se a využil toho že si me nikdo nevšimal a promenil se v kočku...Rychle sem se propletl kolem lidí a snažil se dostat k Satoru.Nakonec se !i to povedlo...šel sem vedle něj jako koťe a zamňoukal sem doufalem zeto slyšel...snad ano a snad si uvědomí že to jsem já.

Ucítil jsem známou vůni a vzápětí uslyšel zamňoukání. Šťastně jsem se usmál. "Takže jsi přišel." řekl jsem a popadl ho. Utekl jsem Toshihirovi který odháněl novináře nebo poskytoval rozhovory. Ven do jedné budky kde jsem ho pustil a počkal až se promění abych ho mohl vzápětí šťastně obejmout. "Jsem tak šťastný. Přišel jsi se podívat. Tak řekmi jaký jsrm byl? Byl jsem dobrý? Povídej co si o tom myslíš?" zeptal jsem se ho a usmál se na něj. "Jsem zvědavý na tvůj názor Nywi-Chan." zašeptal jsem natěšeně.

 Vzal me do ruky a sel semnou pryč..v budove sem se proměnil ale uši i ocas sem mel pořád skované a opravduem vypadal jak prync z pohadky,,Byl si úžasný..Opravdu..zavidím ti ze umíš tak nadherne bruslit" rekl sem ,,A prece sem slibil že přijdu..nesklamal bych tě přece" usmál sem se a on me dal svíral v náruči.

"Děkuju a nezáviď. Byli to roky dřiny a neměl jsemani čas na věci které d3lám rád. Jako třeba kreslení." usmál jsem se a pohladil ho po tvá4i. Objímal jsem ho a byl šťastný. Možná až moc a nezdravě šťastný. Vždycky to byl Toshihiro kdo se na mě vrhl aby mě objal ale teď jsem tu měl jeho. A on byl pro mě daleko důležitější jako můj kamarád. Zato Toshihiro byl jen trenér.

Nywata

Usmal sem se,,No věřím...je to složitejši než hudba a kreslení." objal mě a ja jeho ,,nebudti vadit..když si tady uvolnim ocasek ze ne? Uz to je nprtijemné" uz sem se tešil až budu zas moc v Tokyu chodit normalne bez skryváni protože jinak to boli

"Jasně klidně si ho osvoboď, nemám nic proti." Usmál jsme se na něj. "Jsem moc rád." Usmál jsem se na něj. Právě teď jsem byl spokojený sám se sebou. Měl jsem tady jeho a to bylo dobře, můj jediný kamrád. "Nywato, do jaké školy v Tokyu vlastně chodíš? Je jich tam hodně takže by mě to zajímalo." Usmál jsem se.

Uvolnil sem si ocas i uši a vydechl....zamával sem jm a usmal sem se,,Chod8 na Um3leckou školu hudební a malířskou v centru m3sta...je tam jen jedna" usmal em se,,Je to ta nejlepší škola ...tedy aspon dle mého názoru" rekl sem a usmal sem sem se ješte jednou...,,Já bydlím jen kousek odtamtud v domku..kvuli Moonovi a Sanovi." i

"Jo myslím žr mi ta škola něco říká. Ano vím která to je." řekl jsem a usmál se. "Jasně chápu proč tam bydlíš. Ti lv8čci jsou celkem nápadní." usmál jsem se a poplácal ho po rameni a pak se k němu přitulil. "Musí to být obtížné dělat tuhle školu." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. "Ne?" zavrtal jsem mu hlavu do ramene a povzdechl si.

Poslouchal sem ho ,,Jo Jsou dost nápadní ..ostatni kolem sousedé a tak si nně už zvykli." usmál seme aon se keme pak přitulil,,Ano ..je to obtížné..musím mít vynikající výsledky abych se tam udržel ale zatím mi...to de .Ale mám jí rád tuhle školu ...je jen pro ty nejlepší a byo težké se tam dostat a ted se nesmím vzdát" usmál sem se zamával ocasem .o

"já se jednu dobu pokoušel dostat na nejlepší školu krasobruslení, ale pak přišel Toshihiro a to bylo daleko lepší než ta škola. On byl nejlepší volbou v mém životě, lepší učitel snad ani není." Usmál jsem se na něj. "takže od té doby do školy nechodím. Bohužel." Sklonil jsem hlavu. "Ale aspoň mám čas i na jiné věci než na bruslení a studium nemusím dělat." Usmál jsem se.

Ja sem nechodil na základní školu mel sem domaci učitele...a moji chůvu..ale ta zemřela...ona me privedla na malování a pokračuju v jejím snu stát se mal8řkou..slíbil sem jí to na smrtelné posteli..v tech...posldn8ch minutách" rewkl sem smutně a koukal na něj ,,Musím to zvládnout " rekl .