Barcelona

Nechal jsem si větrem cuchat vlasy a usmíval se.  No dobrá čas na menší rozcvičku, zavřel jsem oči a nasadil si sluchátka, pomalu jsem začal baletit, bylo tu málo lidí a většina si mě nevšímala nebo mě považovali za naprostého tupce.  Dokončil jsem svůj "tanec" a posadil se na nejbližší lavičku a hleděl na moře.  Připadalo mi tak blízko a zároveň tak vzdálené.  Jako kdybych byl u sebe doma v Japonsku, tam se asi taky dlouho nepodívám.  Jestli tu vyhraju, pojedu nejspíš někam dál.

Prochazeli sme se kolem moře a ja si najednou všiml toho kluka ze včerejška.Moon si ho  taky všiml.kolem nebyli ted žadni lidě a ja se rozhodl mu podekovat aspon ted.Fuft sem si neuvědomoval že mi  sou vidět uši i ocas a že by to mohl být problém.Moon mě donesl až k němu teda vedle něj ale měl sluchátka a ja nevědel co delat.Mel sem mu zatukat na rameno nebo radeji ne.no radši sem si sedl vedle nej a Moon se Sanem si sedli vedle mě.chtel sem počkat až si je sunda sám.

Někdo si vedle mě sedl. Pohlédl jsem na něj a neunikli mi uši a ocas. Sundal jsem si sluchátka a zahleděl se na moře. "Ty jsi ten ze včerejška že." Zašeptal jsem zamyšleně. "Přeješ si něco?" Zeptal jsem se ho a pohlédl na lvi. "Chápu takže ti lvíčci jsou tví." Ani jednomu lvovi se očividně nelíbilo oslovení lvíček protože dost nepřátelsky zavrčeli. Postzavil jsem a pohlédl na něj. "Jsem Satoru." široce jsem se usmál. Byl to takový ten až moc roztomilý výraz. Jenže já se jinak než roztomile usmívat neuměl.

promluvil na mě a ja sem na něj koukl ,,Eh? no...ja ....stoupl sem si a jak bylo v Japonsku zvykem hluboce sem se uklonil a DEkuji ti že si mivčera pomohl... řekl sem a pohledl na něj,,Já jsem Nywata a tamto...bílí lev je San...a černý Moon sou.moje rodina a opatrovnici" řekl sem a pak koukl na lvi,,Nečbudte takoví on to nemyslí zle ..." usmal sem se a koukl na něj.Zamaval sem ocasem a až ted sem si to uvědomil a uplne ve mě hrklo.Ted sem ale nic uz delat nemohl a jen sem ouška přitiskl k hlavě v Japonsku by mi to bylo jedno ale tady ne a ja netušil že ten kluk je taky z Japonska .

"Děkuješ mi?" zamumlal jsem. "Jo aha tamto." usmál jsem se. Pohlédl jsem na lvi a už byl u nihc a hladil je po hřívách. Okamžitě mi podlehli a lehli si na zem. Usmál jsem se a dál je hladil. "Takže Nywata hmm." prohlásil jsem zamyšleně a znovu se na něj usmál.  "Proč tady vlastně jsi? Řekni. Neměl by ses tady takhle promenádovat." poukázal jsem na jeho uši. "Já jsem z Osaky. Přijel jsem se na krasobruslařské grand prix. Jsem krasobruslař a chystám se tu vyhrát." řekl jsem a hleděl na jeho tvář. "Pravděpodobně mě už Toshi hledá." zatvářil jsem se jako andílek. "No jeho chyba" řekl jsem a znovu pohladil lvíky

Oba milovali hlazeni a jeho jakobysi hned onlibili.,,Ja...zapomel sem ....normalne si davam pozor...sem tu na prazdninach...za par dni seale musim vratit." rekl sem Moon i San jen vrneli .,,Zalibil ses jim..." usmal sem se ,,Nikdy...se te v Osace ale neviděl..." rekl sem a zadival se na nej.,,Ja studuju...umění..hudba a malířství...občas mam vístavi ale ..bruslení musí být nádherné...nikdy sem nemel odvahu to zlusit." usmál sem se .

"Jo takhle. Zapomněl jsem že jsou teď vlastně prázdniny." zamumlal jsem. "Narodil jsem se v Osace a rodiče mě pak nechali na prahu jedné kavárny v Tokyu. Nrmohli si mě nechat. Chránili mě tak." pousmál jsem se. "A ani neví jak mají roztomilého syna." to byl vtip pochopitelně. Zasmál jsem se a pak se zamyslel. "Há kreslím mangu. Jen tak pro zábavu i když jsem v tom prý dobrý. Neměl bych odvahu to vydat." zašeptal jsem a hladil dál lv8čky. "Bruslení je samo o sobě těžk3 a krasobruslení o dost těžší. Udrže t se na ledě dá opravdu práci. Není to dobře když spadneš. Snadno se zraníš."

,,Ja se taky narodil v Osace...pak sme se prestehovali nasamotu do jednoho sídla Mamkaje právnička...tatu neznam .Ale olu mám v Tokyu do osaky jezdym často ." usmal sem se a koukl na nej,,Kreslíš?? opravdu..? Ale..pokud ti to jde...tak bys mohl mit dost dobre hodnoceni.Mam hodne znamichh ..umělcu a taky vydavatelu ..jestli...mas nejake mohl bych se podivat...a treba bys je mohl vydat..." tentokrat sem se usmál zářivě a taky jak anďílek. ,,Mam v Tokyu svuj domeček abych nemusel dojiżdět mamka mi koupila dum a vse kolem ..." 

"Víš v Osace i v Tokyu je hodně lidí takže se nedivím že jsi mě neviděl tak často. Nebo spíš že jsi mě nevid3l vůbec Nywato." uculil jsem se. "Ano kreslím. Baví mě to. Mám nějaké práce na hotelu. Ale nemyslím 6e je dobrý nápad abych na sebe upozorňoval." zašepral jsem a pousmál se. "Poslední dobou hodně cestuju kvůli bruslení vísš no." usmál jsem se a hladil dál lvíčky a nakonec si lvi přitáhl k sobě a objal je. Měli tak příjemný kožíšek a já měl lvi moc rád. Měl jsem rád i kočky ale nikdy ke mě zvířata nebyla tak přítulná. Bála se mě a já se jim nedivil.

,,Ja ale dost vičnívám....i když v Tokyu je dost lidioc neko sem tam ješte neviděl spiše žádneho " usmal sem se a kpukl jak se knemu tulili.Ja sem si nejiste sedl vedle nej a pohladil Moona ,,Koupil sem je z cirkusu sou to asi tři roky byli tlí lvíčata no a bylo jasnežeoee kočiči povaha se kni bude hodit" usmalem se a zamával ocaskem .,,Ale stejne..za pokus to stoji...ale nenutím te je to tvá věc..Miluju kreslení aa...pred začatkem školy mam výstavu..pokud bys byl už v Tokyu...mohlbyses...přijit podivat" usmal sem se.Byl sem rad ze se semnou nekdo baví uplne normálne.Ale taky..jak sem u nej byl tak dlouho a blízko citil sem ze on..neni člověk,,Možná...to bude divna otazka al....ty...nejsi člov3k..że ne? Cítim ztebe..neco jineho...Ale ted si nemohu vzpomenout co..vím že v Tokyu tuhle vůni citim ..často" rekl sem a sklopil hlavu i uši.Moon zvedl hlavu a podival se mu do očí otrel se mu o tvář a koukl na mě.Neumel mluvit ale stejne bylonpoznat ze chce aby mi to 4ekl...nikdy sem nemel moc přatel už kvuli sve rase...nikoho sem neodsuzoval.