Barcelona

Ucítil jsem známou vůni a vzápětí uslyšel zamňoukání. Šťastně jsem se usmál. "Takže jsi přišel." řekl jsem a popadl ho. Utekl jsem Toshihirovi který odháněl novináře nebo poskytoval rozhovory. Ven do jedné budky kde jsem ho pustil a počkal až se promění abych ho mohl vzápětí šťastně obejmout. "Jsem tak šťastný. Přišel jsi se podívat. Tak řekmi jaký jsrm byl? Byl jsem dobrý? Povídej co si o tom myslíš?" zeptal jsem se ho a usmál se na něj. "Jsem zvědavý na tvůj názor Nywi-Chan." zašeptal jsem natěšeně.

 Vzal me do ruky a sel semnou pryč..v budove sem se proměnil ale uši i ocas sem mel pořád skované a opravduem vypadal jak prync z pohadky,,Byl si úžasný..Opravdu..zavidím ti ze umíš tak nadherne bruslit" rekl sem ,,A prece sem slibil že přijdu..nesklamal bych tě přece" usmál sem se a on me dal svíral v náruči.

"Děkuju a nezáviď. Byli to roky dřiny a neměl jsemani čas na věci které d3lám rád. Jako třeba kreslení." usmál jsem se a pohladil ho po tvá4i. Objímal jsem ho a byl šťastný. Možná až moc a nezdravě šťastný. Vždycky to byl Toshihiro kdo se na mě vrhl aby mě objal ale teď jsem tu měl jeho. A on byl pro mě daleko důležitější jako můj kamarád. Zato Toshihiro byl jen trenér.

Nywata

Usmal sem se,,No věřím...je to složitejši než hudba a kreslení." objal mě a ja jeho ,,nebudti vadit..když si tady uvolnim ocasek ze ne? Uz to je nprtijemné" uz sem se tešil až budu zas moc v Tokyu chodit normalne bez skryváni protože jinak to boli

"Jasně klidně si ho osvoboď, nemám nic proti." Usmál jsme se na něj. "Jsem moc rád." Usmál jsem se na něj. Právě teď jsem byl spokojený sám se sebou. Měl jsem tady jeho a to bylo dobře, můj jediný kamrád. "Nywato, do jaké školy v Tokyu vlastně chodíš? Je jich tam hodně takže by mě to zajímalo." Usmál jsem se.

Uvolnil sem si ocas i uši a vydechl....zamával sem jm a usmal sem se,,Chod8 na Um3leckou školu hudební a malířskou v centru m3sta...je tam jen jedna" usmal em se,,Je to ta nejlepší škola ...tedy aspon dle mého názoru" rekl sem a usmal sem sem se ješte jednou...,,Já bydlím jen kousek odtamtud v domku..kvuli Moonovi a Sanovi." i

"Jo myslím žr mi ta škola něco říká. Ano vím která to je." řekl jsem a usmál se. "Jasně chápu proč tam bydlíš. Ti lv8čci jsou celkem nápadní." usmál jsem se a poplácal ho po rameni a pak se k němu přitulil. "Musí to být obtížné dělat tuhle školu." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. "Ne?" zavrtal jsem mu hlavu do ramene a povzdechl si.

Poslouchal sem ho ,,Jo Jsou dost nápadní ..ostatni kolem sousedé a tak si nně už zvykli." usmál seme aon se keme pak přitulil,,Ano ..je to obtížné..musím mít vynikající výsledky abych se tam udržel ale zatím mi...to de .Ale mám jí rád tuhle školu ...je jen pro ty nejlepší a byo težké se tam dostat a ted se nesmím vzdát" usmál sem se zamával ocasem .o

"já se jednu dobu pokoušel dostat na nejlepší školu krasobruslení, ale pak přišel Toshihiro a to bylo daleko lepší než ta škola. On byl nejlepší volbou v mém životě, lepší učitel snad ani není." Usmál jsem se na něj. "takže od té doby do školy nechodím. Bohužel." Sklonil jsem hlavu. "Ale aspoň mám čas i na jiné věci než na bruslení a studium nemusím dělat." Usmál jsem se.

Ja sem nechodil na základní školu mel sem domaci učitele...a moji chůvu..ale ta zemřela...ona me privedla na malování a pokračuju v jejím snu stát se mal8řkou..slíbil sem jí to na smrtelné posteli..v tech...posldn8ch minutách" rewkl sem smutně a koukal na něj ,,Musím to zvládnout " rekl .