Botanická zahrada

neska jsem vstal docela brzy najedl sem se a dal  najist i mim kamaradum.Oblekl sem se a vydal se doprace.Musel sem neska udělat hodně věcí.byl sem jediny zahradník...a to byla ta zahrada velka nikoho jineho nechteji.Miloval sem tu praci bylo tam spousta rostlin a ty jamiloval.V praci sem byl jako prvni kolem páte rano.začal sem zalevanim kvetin ve vnitřni zahradě ošetřil sem květiny a postaral se o nové sazanice.Všechny co už byli dostatečně velke sem musel přesadit aby mohli dale rust.To všechno mi trvalo asi 3 hodiny..k tomu sem jeste ostrihal všechny suche a zničene listy a rostliny .v osm hodin se oteviralo a ja se pomalu přesouval ven abych i tam zkontroloval rostliny

Chtěl jsem nějaké poznatky do nové mamgy co jsem teď kreslil. A tak jsem se rozhodl že po dlouhé době zajdu do botanické zahrady. Prptože tam se informace sháněli nejlépe. Takže jsem jen čekal až otevřou a pak vešel sovnitř, ppsadil se na nejbližší lavičku a rozhlížel se. Všechno kvetlo a já měl čas než si dojdu do zdejší restaurace pro pečené mořsképlody. Rlzhlížel jsem se. Pohled mi pad na zahradníka. Který byl... Panebože pes! Roztřásl jsem se a snažil se sám sebe přesvědčit že to je jen Inu a ne pes což byla pravda. Ale moje kočičí čast to nechtěla přijmout. Přitiskl jsem ouška úplně k hlavě a ocásek stáhl. Zůstal jsem na lavičce sedět jako nějaký pták a úpěnlivě tohoczahradníka sledoval.

Venku bylo nadherně a ja se jen usmíval.Povidal sem si s lidmi co šli kolem a spokojeně vrtěl ocaskem.Zastavil sem se až když sem ucitil zvláštní pach.Takoví sem nikdy necítil.Zastavil sem se kousek od toho...hmm..no chlapce? A podival se udiveně na něj.Zarazil sem se.I on měl..ouška a ocasek..ale jiná než já..on byl..napul kočka.Ale ja nebyl ten "pes" co kočky chitá a nema je rad..jen sem se na něj zářivě usmál zamaval osasem a otočil sem se zase k rostlinám.Musel sem zrovna ostřihat ruže a na to..sem se msel soustřebit byl bych nerad kdybych se popichal o trny.

Venku bylo nadherně a ja se jen usmíval.Povidal sem si s lidmi co šli kolem a spokojeně vrtěl ocaskem.Zastavil sem se až když sem ucitil zvláštní pach.Takoví sem nikdy necítil.Zastavil sem se kousek od toho...hmm..no chlapce? A podival se udiveně na něj.Zarazil sem se.I on měl..ouška a ocasek..ale jiná než já..on byl..napul kočka.Ale ja nebyl ten "pes" co kočky chitá a nema je rad..jen sem se na něj zářivě usmál zamaval osasem a otočil sem se zase k rostlinám.Musel sem zrovna ostřihat ruže a na to..sem se msel soustřebit byl bych nerad kdybych se popichal o trny.

Ten hafík se na mě usmál a já se zatvářil zmateně. Nevěděl jsem najednou co a jak. Vždyť to byl pes a teď se na mě usmívá. Když se ke mě otočil, zavrtěl jsem se. Měl nádherná záda. Taková na která se chce člověk přitisknout. Okamžitě jsem ho začal kreslit. To jediné jsem teď chtěl. Květiny okolo něj a následně i jeho. Trvalo mi to déle protože jsem si na něm dával záležet. A pak byl najednou čas abych si šel peo jídlo bylo už celkem horko tou dobou. Takže jsem vstal. Papíry i kreslící potřeby jsem tam nechal a pelášil k restauraci uprostřed květin.

Ruže ost4ihat mi trvalo docela dlouho a parkrat sem se i pichl ale nic hrozneho to nebylo byl sem zvyklí.Diky tomu ze sem byl u fontanky tak mi ani moc horko nebylo.Kdyz sem to dodelal tak sem si utrel čelo a usmal se.Vzal sem si piti co sem sebou mel a napil se.Kočičáćek někam zmizel ale nechal si tam věci.Měl sem nutkani se kouknout co tam ma ale eudelal sem to..do soukromi ostatnich mi nic neni.Sedl sem si na fontanku a pozoroval vodu.Zachvili se kolem mě sletli motyli.Bylo mi divne že pokažde jdou tam kde jsem ja a neboji se ně.natahl sem ruku na kterou mi nasedalo par motylu ostatni kolem poletovali a tančili.Usmival sem se zařivě tim neodolatelnim usměvem kteremu nejde odolat.Miloval sem prirodu.Jedine co mi matlo hlavu byl kočičáček.Nikdy sem nikoho jako ja neviděl proto sem nevedel co si mam myslet.

Došel jsem zpět i s jídlem a spokojeně se zase usadil na lavičku. Pohled mi ale zase padl na toho kluka. Tohle byl tak dokonalý okamžik. Okamžitě jsem vzal mobil a vyfotil ho. Pak jsem se jen modlil aby si toho nevšiml a nakreslil nový obrázek a občas si vzal trochu jídla. Jako kotě jsem si k tomu ještě bral mléko nebo smetanu ale na to jsem teď jaksi zapomněl. Dokreslil jsem to a spokojeně sledoval toho kluka. Dojedl jsem a jen tak hleděl na slunce.

Zachvili se maličk vratil a ja se usmal.Hledel sem si motýlků a vrtěl ocasem.Všiml sem si mobilu a  cvaknuti fotaku..cukli mi ouška.Nevadilo mi ze si me foti byl sem zvyklí.Podival sem se na něj a usmal se .Asi se me i trosku bal..nebo nevim. Zezacatku to tak vypadalo.Motylci odleteli a ja se protahl a zivl sem si.Oprel sem se o jeden "sloup" co tam byl a odpocival sem.Udelal sem dost prace a tak sem si pauzu zasloužil.Uz na pohled byl o moc menči než ja ale..to kovky byvaji menči než psi.Ale opravdu me zajimalo co je zač me jen řekli o tom že sou inu což sem ja ..nic jineho mi neřekli.Nic sem o nasi rase nevedel ani o ostatnich rasach.A rodice mi ti nechteji rikat.Zil sem si a podival se na něj hnedima očima.

aZahleděl jsem se na něj. Jak rád bych si s ním promluvil. Nebo cokoliv. Toužil jsem po komunikaci. Ale nikdy bych si nedovolil promluvit jako první. Takže jsem nakreslil jeho další obrázek a teprve potom se k němu vydal. Došel jsem k němu a položil mu jeden z obrázků do klína. Byl to ten kde byl s motýlama a pak jsem se co nejrychleji vydal směrem k Japonaké zahradě kde jsem zmizel v jednom altánku.

Kdyz se keme vydal tak sem na nej koukal trochu zmateně.Polo6il mi do klina obrazek.vzal sem si ho do ruky a prohledl.Byl sem tam ja s motyly..Nadhera. Ale vsiml sem si ze s moji postavou si dal docela praci..ale proč...nez sem stačil neco rict uz byl pryč.Nasal sem vzduch.Bylo mi hned jasne kudy šel .Pomalu sem se tim smerem vydal a maval sem ocaskem.našel sem ho v jednom altanku .Usmal sem se,,A..ahoj " pozdravil se m ,,Moc..krasne kreslíš" zašeptal sem a usmal sem se na něj