Botanická zahrada

neska jsem vstal docela brzy najedl sem se a dal  najist i mim kamaradum.Oblekl sem se a vydal se doprace.Musel sem neska udělat hodně věcí.byl sem jediny zahradník...a to byla ta zahrada velka nikoho jineho nechteji.Miloval sem tu praci bylo tam spousta rostlin a ty jamiloval.V praci sem byl jako prvni kolem páte rano.začal sem zalevanim kvetin ve vnitřni zahradě ošetřil sem květiny a postaral se o nové sazanice.Všechny co už byli dostatečně velke sem musel přesadit aby mohli dale rust.To všechno mi trvalo asi 3 hodiny..k tomu sem jeste ostrihal všechny suche a zničene listy a rostliny .v osm hodin se oteviralo a ja se pomalu přesouval ven abych i tam zkontroloval rostliny

Chtěl jsem nějaké poznatky do nové mamgy co jsem teď kreslil. A tak jsem se rozhodl že po dlouhé době zajdu do botanické zahrady. Prptože tam se informace sháněli nejlépe. Takže jsem jen čekal až otevřou a pak vešel sovnitř, ppsadil se na nejbližší lavičku a rozhlížel se. Všechno kvetlo a já měl čas než si dojdu do zdejší restaurace pro pečené mořsképlody. Rlzhlížel jsem se. Pohled mi pad na zahradníka. Který byl... Panebože pes! Roztřásl jsem se a snažil se sám sebe přesvědčit že to je jen Inu a ne pes což byla pravda. Ale moje kočičí čast to nechtěla přijmout. Přitiskl jsem ouška úplně k hlavě a ocásek stáhl. Zůstal jsem na lavičce sedět jako nějaký pták a úpěnlivě tohoczahradníka sledoval.

Venku bylo nadherně a ja se jen usmíval.Povidal sem si s lidmi co šli kolem a spokojeně vrtěl ocaskem.Zastavil sem se až když sem ucitil zvláštní pach.Takoví sem nikdy necítil.Zastavil sem se kousek od toho...hmm..no chlapce? A podival se udiveně na něj.Zarazil sem se.I on měl..ouška a ocasek..ale jiná než já..on byl..napul kočka.Ale ja nebyl ten "pes" co kočky chitá a nema je rad..jen sem se na něj zářivě usmál zamaval osasem a otočil sem se zase k rostlinám.Musel sem zrovna ostřihat ruže a na to..sem se msel soustřebit byl bych nerad kdybych se popichal o trny.

Venku bylo nadherně a ja se jen usmíval.Povidal sem si s lidmi co šli kolem a spokojeně vrtěl ocaskem.Zastavil sem se až když sem ucitil zvláštní pach.Takoví sem nikdy necítil.Zastavil sem se kousek od toho...hmm..no chlapce? A podival se udiveně na něj.Zarazil sem se.I on měl..ouška a ocasek..ale jiná než já..on byl..napul kočka.Ale ja nebyl ten "pes" co kočky chitá a nema je rad..jen sem se na něj zářivě usmál zamaval osasem a otočil sem se zase k rostlinám.Musel sem zrovna ostřihat ruže a na to..sem se msel soustřebit byl bych nerad kdybych se popichal o trny.

Ten hafík se na mě usmál a já se zatvářil zmateně. Nevěděl jsem najednou co a jak. Vždyť to byl pes a teď se na mě usmívá. Když se ke mě otočil, zavrtěl jsem se. Měl nádherná záda. Taková na která se chce člověk přitisknout. Okamžitě jsem ho začal kreslit. To jediné jsem teď chtěl. Květiny okolo něj a následně i jeho. Trvalo mi to déle protože jsem si na něm dával záležet. A pak byl najednou čas abych si šel peo jídlo bylo už celkem horko tou dobou. Takže jsem vstal. Papíry i kreslící potřeby jsem tam nechal a pelášil k restauraci uprostřed květin.

Ruže ost4ihat mi trvalo docela dlouho a parkrat sem se i pichl ale nic hrozneho to nebylo byl sem zvyklí.Diky tomu ze sem byl u fontanky tak mi ani moc horko nebylo.Kdyz sem to dodelal tak sem si utrel čelo a usmal se.Vzal sem si piti co sem sebou mel a napil se.Kočičáćek někam zmizel ale nechal si tam věci.Měl sem nutkani se kouknout co tam ma ale eudelal sem to..do soukromi ostatnich mi nic neni.Sedl sem si na fontanku a pozoroval vodu.Zachvili se kolem mě sletli motyli.Bylo mi divne že pokažde jdou tam kde jsem ja a neboji se ně.natahl sem ruku na kterou mi nasedalo par motylu ostatni kolem poletovali a tančili.Usmival sem se zařivě tim neodolatelnim usměvem kteremu nejde odolat.Miloval sem prirodu.Jedine co mi matlo hlavu byl kočičáček.Nikdy sem nikoho jako ja neviděl proto sem nevedel co si mam myslet.

Došel jsem zpět i s jídlem a spokojeně se zase usadil na lavičku. Pohled mi ale zase padl na toho kluka. Tohle byl tak dokonalý okamžik. Okamžitě jsem vzal mobil a vyfotil ho. Pak jsem se jen modlil aby si toho nevšiml a nakreslil nový obrázek a občas si vzal trochu jídla. Jako kotě jsem si k tomu ještě bral mléko nebo smetanu ale na to jsem teď jaksi zapomněl. Dokreslil jsem to a spokojeně sledoval toho kluka. Dojedl jsem a jen tak hleděl na slunce.

Zachvili se maličk vratil a ja se usmal.Hledel sem si motýlků a vrtěl ocasem.Všiml sem si mobilu a  cvaknuti fotaku..cukli mi ouška.Nevadilo mi ze si me foti byl sem zvyklí.Podival sem se na něj a usmal se .Asi se me i trosku bal..nebo nevim. Zezacatku to tak vypadalo.Motylci odleteli a ja se protahl a zivl sem si.Oprel sem se o jeden "sloup" co tam byl a odpocival sem.Udelal sem dost prace a tak sem si pauzu zasloužil.Uz na pohled byl o moc menči než ja ale..to kovky byvaji menči než psi.Ale opravdu me zajimalo co je zač me jen řekli o tom že sou inu což sem ja ..nic jineho mi neřekli.Nic sem o nasi rase nevedel ani o ostatnich rasach.A rodice mi ti nechteji rikat.Zil sem si a podival se na něj hnedima očima.

aZahleděl jsem se na něj. Jak rád bych si s ním promluvil. Nebo cokoliv. Toužil jsem po komunikaci. Ale nikdy bych si nedovolil promluvit jako první. Takže jsem nakreslil jeho další obrázek a teprve potom se k němu vydal. Došel jsem k němu a položil mu jeden z obrázků do klína. Byl to ten kde byl s motýlama a pak jsem se co nejrychleji vydal směrem k Japonaké zahradě kde jsem zmizel v jednom altánku.

Kdyz se keme vydal tak sem na nej koukal trochu zmateně.Polo6il mi do klina obrazek.vzal sem si ho do ruky a prohledl.Byl sem tam ja s motyly..Nadhera. Ale vsiml sem si ze s moji postavou si dal docela praci..ale proč...nez sem stačil neco rict uz byl pryč.Nasal sem vzduch.Bylo mi hned jasne kudy šel .Pomalu sem se tim smerem vydal a maval sem ocaskem.našel sem ho v jednom altanku .Usmal sem se,,A..ahoj " pozdravil se m ,,Moc..krasne kreslíš" zašeptal sem a usmal sem se na něj

Kdyz se keme vydal tak sem na nej koukal trochu zmateně.Polo6il mi do klina obrazek.vzal sem si ho do ruky a prohledl.Byl sem tam ja s motyly..Nadhera. Ale vsiml sem si ze s moji postavou si dal docela praci..ale proč...nez sem stačil neco rict uz byl pryč.Nasal sem vzduch.Bylo mi hned jasne kudy šel .Pomalu sem se tim smerem vydal a maval sem ocaskem.našel sem ho v jednom altanku .Usmal sem se,,A..ahoj " pozdravil se m ,,Moc..krasne kreslíš" zašeptal sem a usmal sem se na něj

Ten hafík tam ke mě přišel. Zahleděl jsem se na něj a sklopil ouška. Nakonec jsem vzal i dva zbylé obrázky a podal mu je. Pak jsem se dál věnoval kresbě motýla na květině přede mnou.  Vedle mě jsme měl pár kniha dvě mangy na kterých bylo moje jméno jako autora. Bral jsem s sebou vždycky pár výtisků abych věděl kde jsem skončil. Byl jsem celkem proslavený ale nikde nebyla moje fotka. Ani jedna. Motýl zatřepetal křídly a odletěl. Akorát jsem to dokreslil. Zahleděl jsem se na obrázek.

Podal mi dalši dv obrazky a jnane koukal..proc kreslil mw? Co na me blo zajimaveho? Byl sem obyçejny.Kdyz dokreslil tak sem si k nemu sedl,,Mohu vedet...proč..mě krewslyš? N..nevadi mi to ale..jen..me to zajima..nejsem..zajimavi" usmal sem se nnej .Zase keme priletel motyl a sedl si mi na ruku.Nedel sem proc me maj radi ale..ja je mel taky rad.

Pohlédl jsem na něj a  nakomec jem vzal jednu svou mamgu a strčil mu ji pod nos. Hlavní hrdina byl inu. Vrtěl jsem ocáskem a strkal mu knihu pod nos. Když si ji konečně vzal, usmál jswm se a vzal zase svoje papíry a strčil je do tašky. Pak jsem se na něj zahleděl a poprvé promluvil. Můj hlas byl tichý jako bych se bál že se na mě chce vrhnout. "Pracuju jako mangaka abych se tak nějak uživil. Kreslím s touhle tématikou. Inu, Kitaune a Neko." zašeptal jsem a usmál se na něj. 

Zamrkal sem kdyz mi strcil jednu z tech knih teda..vypadalo to jako knihy ale se spousty obrazku..ja nikdy nemel v ruce mangu protoze sem to mel zakazane.Vzal sem si to a koukl dovnitř,,Neko? kitsune?" nechapal sem..ja znal jen inu..coz sem byl ja ale..bylo mozne ze neko...je vlastne on..jako kočka prostě? Nevim..kdybych jen vedel co znamena co..jsem proste uplne izolovany od tadytech informaci.,,proč..se me bojiš?Citim to z tebe..ja ti neublizim..ja nikomu nechci ublizovat" zaseptal sem a koukal na nej psima očima.

Zahleděl jsem se na něj očima plnýma čirého zmatení. Tiskl jsem si ostatní knihy k hrudi a zahleděl se na rostliny. "Neko jsem já. A Kitsune...ti mají liščí uši a ocas." zašeptal jsem a stále hleděl na květiny. "Neber si to špatně prosím já jen...mám strach ze všech v mém okolí." zašeptal jsem pokud se teda nepočítal editor nebo Yuu u kterého jsem právě teď bydlel. Vypadal jsem smitně jak jsem měl ouška zase u hlavy. "Je mi to líto..."

,,Asi..to vypada divne když ani nevim..co jsou jake rasy...ale me takove veci nikdy nerikali." vysvetlil jsem mu .pak sem se na nej zmatene podival,,To..je v poradku..ja jen...nejsem zvykli ze se me nekdo boji..vetsinou...semnou si chtej povidat nebo chteji abych..snima nekam..sel..male deti me hladi a tak..proto..me zarazilo ze se me bojiš..ale asi...to je taky kvuli tomu ze sem..napul pes ..mam pravdu?" zahledel sem se mu do očí,,Ja ti neublizim nejsem ..ten pes co by..chtel ubližit kočkam.." pomalu jsem mu podal tu mangu a daval pozor abych ho necim nepolekal nebo tak..ted sem si nebyl nicim jistý.

Zakroutil jsem hlavou. "Ze psů mám strach protože to jsou uslintaný potvory co chtějí kočky rozcupovat." zašeptal jsem. "Teda ty asi takový nejsi..." zašpetal jsem. "Ale je to kvůli mojí rodině. Oni byli...zlí." zašeptal jsem zoufale. Stáhl jsem ocásek a zahleděl se mu do očí. On nevypadal jako ti zlí psi. Opravdu ne. Vzal jsem si od něj svou mangu a strčil si ji do tašky. Poslední dobou jsem byl vynervovaný z  honění uzávěrky. Zahleděl jsem na koruny stromů. "Ty tu pracuješ?" zeptal jsem toho pejska.

Poslouchal sem ho a naklonil hlavu na stranu,,Ja takovi nejsem..ja mam kočky rad..a vetšinou ony mě..ale ..ty toulave kočky moc škrabou a koušou..i kdyz jen jdu kolem." rekl sem smutně.Kdyz rekl ze mel zlou rodinu tak sem se na nej podival,,Ja..sve prave rodice neznam..nasli mě jako maleho v krabyci v uličce..a..vyrustal sem ..v laboratoři..delali na me pokusi..nevim proč ..rikali ze..mi to bude pomahat..ale ..vzdycky mi to jenom ublizovalo.Ja mam rodice rad ale..nevim proc mi ublizovali" vstal sem a dosel k jednomu keřiku květin,,Ano..pracuju tu.Miluju prirodu a tohle bylo uzasne mysto..sem rad ze me sem prijali." usmal sem se

"Moji rodiče jsou mrtví." řekl jsem jednoduchou pravdu. "Zemřeli při pádu z letadla. Moji prarodiče mě mučili a týrali v tmavém sklepě." roztřásl jsem se. Pak jsem se na něj koukl. "Pak se mě ujal jeden kluk. Jmenuje se Yuu." zašeptal jsem. "Přeju ti tuhle práci. Je hezké že jsi našel to co se ti líbí." usmál jsem se. Pak jsem vstal. "Děkuju že jsem si s tebou mohl povídat." pomalu smutným krokem jsem se vydal pryč.

Jakmile domluvil vydal se pryc ale..zrovna cestou kterou by nemel.Zvedl seme a rychle ho dohnal,,Pockej..t..tudy nechoť..tam roste ..šanta kočičí ,Kozlík a aktinidie .to je znamtaky jako ..kočiči drogi..nemuzu te tam..no pustit.." koukal se na en smutne,,J..jestli chceš..ja..doprovodim te" popravde chtel sem aby odesel chtel sem si s nim povidat ale asi to stejne neslo,,Ja..jestli chces..no..teda..rad bych..te jeste videl..jsem tu..kazdy den.." l sem nervozni protoze sem se bal co odpovi .

Zarazil jsem se a koukl na něj. On byl opravdu zkušený botanik. Já se v květinách moc nevyznal. Vlastně vůbec. Když pak pokračoval, začal jsem si připadat jako v shoujo manze. Moje tváře růžověli. Nakonec jsem sáhl do tašky, vytáhl vizitku a podal mu ji. "Kdyby něco co bys potřeboval. Je tam moje telefoní číslo. Snad máš telefon. Já tu budu chodit teď často. Krásně se tu kreslí. A teď kdybys mě twdy prosím vyprpvodil."

Byl sem rad ze nesel dal,,Kdybys sel dal..nedopadlo by to dobře.Nic vazneho by se nestalo ale..mohl by si byt potom omameny moc" rekl sem vzal sem si od nej vyzitku a usmal se.Ted sem znal jeho jmeno ,,Tak..pojd semnou Kazuki " usmal sem se .Vedl sem ho druhou cestou kolem ruži .Sakur  a kočičich ocasku.Ty byli nadherne zbarvene.jenze stejne sem i tak citil vuni šanty.Nechapal sem to nikdy to takhle moc citit nebylo ..snad ho to neomami .Doufal sem v to.

Nechtěl jsem být omámený hloupými kytkami ale nic jsem proti tomu nezmohl. Byl jsem pouze kočka.  No šel jsem s ním a ucítil velice omamnou vůni, tak příjemnou. Začal jsem jít trochu pomaleji. "Pane...zahradníku." zašeptal jsem zoufale. "Není mi dobře." vzápětí jsem se naprosto zhroutil a spadl na zem. Motala se mi hlava a já před sebou viděl trpaslíky. Zakašlal jsem, proč je ta vůně tak omamná a příjemná? Proč to takje, připadal jsem si dost hloupě.

Nikdy to nebylo citit az sem proto sem predpokladal ze to bude v poradku.Nejspis to bylo kvuli smeru větru.Zaslechl sem jak na me mluvi a otocil sen se upadl na zem a vypadal omamene..zakze je na to citlivi..dosel sem k nemu a vzal ho do naruče..byl lehký takže nebyl problem,,Omlouvam se ..rano to sem citit nwbylo.je to moje vina" rwkl sem smutne..ale ted sem ho v tomhle stavu nemohl nechat jit samotneho.mohl videt ruzne veci motala by se mu jlava a ..buh vi jeszli mi ted vubec rozuměl.Kočky si po tom co sou omameni touto kvetinou chteji hrat jsou jako opilé..motaji se ale maji dobrou naladu..Nesl sem ho zahradou do mistnosti kde sem mel veci a byla tam pohovka stolek a ..mala linka s drezem a lednička .nic extra jen na pauzi .Polozil sem ho tam .Musel sem pockat az to pomine samo. Nic jineho neslo udelat.potom by ae mel jen vyspat .

"Není to...vina." zamumlal jsem a přihlouple se zahihňal. Nechal jsem se ale nést. Po chvíli jsem ale viděl draky. Křičel jsem dokud jsme se neocitli u něj. Tady to bylo lepší než venku s drakama.  Chvěl jsem se ale pak se zase usmál. Vylezl jsem na nohy a malátně k němu došel. Pověsil jsem se mu na ramena. "Máš ve skříni vchod do narnie." uculil jsem se a tiskl se k jeho hrudi a hleděl mu do očí. Byl to tak hezký pejsek. Pootevřel jsem pusu a jen tiše zamňoukal a víc se k němu tiskl.

Iumiko

I kdyz rikal ze to neni moje vina ja citil ze je.Ucinky museli vyprchat sami a tak sem nemel jinou moznost nez ho ohlidat dokud to nepomine v tomhle stavu by si mohl ubližit,,Ne..tam..neni cesta do narnie ..Kazuki ..prosim sedneme si ano?" rekl sem starostlive.Zamňoukal a ja zacukal ušima.Naklonil sem hlavu na stranu a slabe zaknućel.Zavrtel sem ocasem.Posadil sem ho na sedacku a kdyz sedel promenil sem se na psa a hlavu mu polozil do klina..i takhle sem ho mohl udrzet v klidu.

Nechtěl jsem si sedat a tak jsem na něj jen protestně koukal. Stejně jsem ale skončil v křesně. Schoulil jsem se do klubíčka a zůstal jsem sedět. Sledoval jsem ustrašenýma očima psíka a nakonec si jen sedl a sledoval ho. "Nechci vidět ty bubáky co tam jsou." Ukázal jsem na kuchyňskou linku. Zavřel jsem oči a tiše se chvěl.

Zaknučel sem a sedl sem si .Natahl sem se k nemu a olizl mu tvář.Chtel sem ho privest na jine myšlenky odpoutat jeho pozornost od te linky na sebe.zamručel sem a čumakem do nej drcnul.Jeho pozornost by měla být na ne'em živém a opravdovém ne na halucinacích

Nelíbilo se mi že je v podobě psa. Neměl jsem psy rád a i když tohle byl on, nelíbilo se mi to. Schoval jsem tvář do dlaní a zase se schoulil do klubíčka. Ještě víc jsem se roztřásl. "Nelíbí...se mi to...točí se mi hlava." zašeptal jsem a zahleděl se na něj.