Cukrarna Zukotsu

Dnes sem byl dost brzy v cukrárně .Měl sem hodně objednávek a meli mi sem dnes dat nového učně .byl sem zvědaví .otevřel sem kolem šesté ráno jako každý den.byl sem na to zvyklí ale měl sem to rád .stihl sem udělat dva dorty ale chyběli mi ještě dva a pár dalších zákusků . Nikdo tu takhle ráno nebývá proto sem měl čas a klid na vše kolem .jen sem tiše čekal až se otevřou dveře abych se koukal na mého nového pomocníka.pokud bude spolehliví a bezproblémovoi tak budu spokojený taky sem býval učeň..ale u svého táty.

Týden jsem chodil do školy a teď přišel můj první týden na praxi. S mojí matkou se to zhoršovalo.  A lék ještě navrch zdražili. Teď jsem stál před cukrárnou a hleděl na nápis. Pak jsem pomalu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Byl tam jeden prodavač co prodával zákusky a někdo kdo teď zmizel za dveřmi do kuchyně. Přešel jsem k tomu prodavači. "Ehm." Zahuhňal jsem. Pohlédl na mě. "Měl bych tu mít praxi. Prosím můžete zavolat někoho kdo to tu má na starosti?" Ten muž se zadíval zase na výlohu, nebo, nekoukal na ní celou dobu? Koukl se vůbec na mě. Zafoukal vítr od větráku a muž se proletěl na konec místnosti. Vyjekl jsem. Byl to jen papír, asi reklama.  Zůstal jsem na zemi kam mě ten panák shodil když mi spadl na obličej a tam zůstal vyjukaně sedět.

Zmizel sem v kuchyni než sem zaslechl nějaký hluk ..utřel sem si ruce a vydal se do prodejny..uviděl sem nějakého chlapce na zemi a reklama co jsem tam měl ležela bůh vy kde..,,OH..jsi v pořádku ? Nestalo se ti nic ?" Doběhl sem k němu a podal mu ruku aby sem mu pomohl vstát,,Copak tu děláš? Počkat..ty jsi ten učeň nemám pravdu?" Usmál sem se ,,já jsem majitel teto cukrárny.Jmenuji se Minoru Sono Zukotsu.." usmál sem se a zvedl ho ,,jsem rád že jsi tady...už je to dýl co mi sem někoho poslali " usmál sem se ..Chtěl sem vypadat milé..posunul sem si brýle na nose a došel pro ten kus papíru..a dal ho do vilohy aby tu nepřekážel.

Myslel jsem si že budu působit jako šašek. Zvlášť s mýma vlasama. Ale tenhle cukrář se mnou jednal tak jemně. Pomalu jsem se jeho pomocí postavil. "Děkuji" řekl jsem a mírně se na něj usmál. "Totiž chci říct dobrý den." Začal jsem zmatkovat. "Ano já mám tady mít praxi. Jsem Sakiteru Misaki Yamada prosím postarejte se o mě, totiž, zaučte mě, totiž..."  moje tváře čím dál tím víc rudly. Pořád jsem myslel na dvojsmysli. Chytil jsem se za hlavu a zoufale se zahleděl na zeď. "Chci říct, bude mi potěšením s vámi pracovat pane Zukotsu."

Zasmál sem se jeho zmatkovani a zarazil ho,,Uklidni se ..Nemusíš být nervózní.Pojd zamnou ukážu ti kde si můžeš nechat věci .pracuju tu sám takže tu budeme jen my dva.Tak Misaki-kun pojď semnou " usmál sem se a ukázal sem mu na menči šatnu ,,Vezmi si zástěru ..a půjdeme do kuchyně..mam ještě dvě objednávky na dort a na košíčky s polevou a věnečky ..dort se jen ozdoby a promaze ostetni se upeče..naučím tě to a pokud nebudeš neco vědět a nebo umět tak se mě zeptas..nepouštějí se do ničeho co nezvladnes i když myslím že ty jsi velmi chytrý chlapec" usmál sem se a čekal než se prevlekne

Na jeho slova jsem jen kýval a pak se převlékl. Byl tohle už druhý rok co jsem studival akorát praxe kde jsem byl předtím byla strašná a já zažádal o přestoupení. A tak mě dali sem. "Budu se snažit." Zaseptal jsem a  došel až k němu.  Čekal jsem na nějakou práci. Na něco co by mi řekl. Uměl jsme péct dobře a dělal jsem to rád. "Také bych tuse měl na odpolední pracovat jako číšník." Zašeptal jsem a usmál se na něj.

Vidal sem se do kuchyně,,No..pomůžeš mi ozdobyt ty dorty..má to být na narozeniny 9leteho hlapce a holčičky .Takže ..nechám to na tvé fantazii..jen si vyber jakej chceš dělat..pro kluka nebo holku..pak uděláme těsto na věnečky ..to zabere nejdýl." Řekl sem a vyndal zatím krémi barevné krémy a korpusi.,,Ano slyšel sem ." ,,Dyztak..můžeš se ptát na co kolik co bytě zajímalo .Není nic na co by ses ptát nemohou" řekl sem a otočil se na něj 

Přikývl jsem. "Dobře." Miloval jsem zdobení dortů byla to jedna z mých oblíbených činností. Řekl jsem že bych rád pro holčičku a vzal si růžový a bílý krém, potom růžový a bílý marcipán a potravinářské barvivo. Napřed jsem obarvil marcipán a potom dvěma krémy zdobil dort. Hleděl jsem na svou práci tiše a potichu se usmíval. Z marcipánu jsem udělal malou princeznu a na té si dal obzvlášť záležet. Pak jsem udělal pár žlutých kytiček a i těma ozdobil rdort.

Dal sem se do práce..vzal sem si zelený  fondán ..on dělal s marcipán email ale já s fondanem..nebyl to velký rozdíl ale fondán byl méně sladký .Potáhl sem dort tím a uhladil ..na ten dort sem udělal malinký dynosauri vodu a stromi polevou sem ozdobyt vodu..modrá polena byla viborna jako voda..zelená tu jsem si ale musel namichat a tim byla tráva.uzasne ..krásné a originální.podival sem se na chlapcovo dílo a jeme sem ho poprllacal po hlavě ,,Krásné ..máš talent " usmál sem se a dal oba dorty do lednice aby ztuhli..,,teď..máš zkušenosti z odpalováním testem?na věnečky ?" Zaorálek sem se..hodně druhaku to neuměla tak se raději ptám 

Poplácal mě po hlavě a já překvapeně zamrkal a pak se na něj zahleděl. "Je mi šestnáct, prosím šéfe neplácejte mě po hlavě jako malé dítě." Zašeptal jsem.  Pak jsem odvrátil tvář. "Několikrát jsem pekl věnečky doma. Musím doma dělat vše, moje pěstounka je vážně nemocná a já jí musím pomáhat. Musím vydělat peníze. pracuju u nás v květinářství. Ona má leukémii. A já nevím co mám dělat ona je to to jediné co mi zbývá, jediná osoba co mám a je pro mě důležitá, nesmím o ní přijít. Mopji praví rodiče ujížděli na drogách a to je..." V očích se mi objevili slzy a já si k nim okamžitě zajel a utíral. "Není žádný dárce kostní dřeně a operace je tak...drahá."