Cukrarna Zukotsu

Minoru Sono Zukotsu

,,OH promiň..síla zvyku..já sem..takoví ten..ochranářského typ..omlouvám se a nemusíš mi říkat šéfe ..Můžeš mi říkat Minoru nebo Sono " usmal sem se ale pak..sem poslouchal to co říkal ,,To..je zlé..A ano...je to drahé.." zamyslel sem se..operace stala opravdu hodně to by si tu vydělal tak za tři roky..ale..no..pomoct mu mohu..(.já sem tak starostliví člověk) ,,Uvidíme..myslím ze to nebude tak těžké..jaký je vlastně..vhodný dárce?" Začal o své rodině a ja..abych taky něco mohl ,,můj otec zemřel na rakovinu a moje mamka měla autonehodu..nechápal sem se zplnoletnit a zůstala mi tahle cukrárna.proto jsem tu sám a nikdo tu není..ale ..slušně to tu vydělává..takze peníze nejsou problém .mohu ti dávat výplatu každý týden tím pádem budeš mít víc peněz a tím blíž budeš k léků ..nebo možná k dárci " řekl sem a koukal na nej

"Ale to nejde, Sensei." Řekl jsem mu na toněj. Přece nejde abych svému nadřízenému říkal jménem. "Dárce není. Neche jít, všichni chtějí za darování kostní dřeně peníze, nemám je." Zašeptal jsemjsem. "Nemáme už peníze ani na pronájem, dlužíme nájemci hodně peněz. Já se snažím ale jsem moc mladý." Zašeptal jsem. "Příjmu jakoukoli práci. Všechno. Jen aby se moje maminka mohla uzdravit." Zašeptal jsem. "Jinak přijde sociálka a já půjdu zpět do dětského domova."  Řekl jsem zoufale ale pak v mých očích svitla naděje. "Byl bych vám hrozně vděčný Sensei!" Vyhrkl jsem a okamžitě padl na kolena a uklonil se. "Mockrát vám děkuji'"

Minoru Sono Zukotsu

Usmál sem se byl teď..šťastný..,,Neděkuj vím jaké to je..mít nemocné rodiče..můj táta..umřel kvůli tomu že nebyl dárcem.kdyby byl mohl tu ještě být." Řekl sem a pak sem jen zamrkal když si klekl,,Ježíši kryste zvedni se ..neklekej s předemnou nejsem bůh " řekl sem a zvedl ho,,Jakej dárce je pro tvou..maminku nejlepší..pod jakou krevní skupinu spadá ? " Já měl AB což byla vzácná ale dosti vyhledávaná .,,Operace vyjde tak na 10000 plus výdaje za tu nemocnici .hmm..možná dalších deset nebo jen pět ?" Zamyslel sem se..možná..by to šlo nějak zařídit aby to bylo co nejdříve..protože...čím dál tím menči šance,,Mohli bysme..se domluvit na pár bodech..ale první ta skupina"

"Maminka má...krevní skupinu A." Zašeptal jsem. "Chtěl jsme jí darovat svou kostní dřeň ale já jsem moc mladý." Zase mi začali téct slzy. Zvedl mě ze země a já se na něj zoufale zahleděl. "Tolik peněz nikdy neseženu." Zašeptal jsem. "Asi budu muset jít pracovat do bordelu a obětovat se trochu jinak." Sklonil jsem hlavu. Moje maminka byla teď v nemocnici a jestli brzo neseženu peníze. Umře. Zahleděl jsem se na cukráře. A pak ho zoufale obejmul a rozbrečel se úplně. Po dlouhé době jsem se s někým podělil o tuhle věc a vylil si srdce.  "Udělám cokoliv jen prosím, pomozte mi zachránit mou maminku."

Takže ..A což znamená..že já bych také mohl.Hmm..zajimavé ,,Ne nikam na takové místo pracovat nepudes a říkal sem že ti pomohu..." Povzdechl sem si ...ale udělal něco nečekaného..objal mě já ho tedy taky jeme objal,,Uděláme to..takhle...Nechám tě tu pracovat..ale..peníze co potřebuješ ti dám najednou..a..řekl bych že bych byl i vhodné dárce ale .." odmlčel sem se a koukal se kolem,,Budeš mi sem chodit pomáhat .Je těžké tu být sám a zvládat to tu klid když to tu mám rád .A třeba bych ti tu mohl zařídit normální praci a tak bys už nikam jinam na praxi nemusel.Co ty na to...?"zeptal sem se bylo to lepší než nic a ...tolik peněz na ruku odnikoho jen tak nedostane .

Hleděl jsem na něj jako na poslední záchranu a v očích mi hořela naděje. On byl moje naděje. Jediná. "Jak jsem řekl udělám cokoliv. Kdybyste tam se mnou po práci zašel do nemocnice podívat se na ní. Byl bych vám neskutečně vděčný." Zašeptal jsem. "Viděl byste jak na tom je." Koukl jsem se na hodiny.bylo devět a tady tedy čas otvírat. "Pokud to nevadí ujmu se teď té role číšníka." Řekl jsem a vydal se znovu do šatny a už na sebe hodil oblečení. Potom jsem otevřel okna a vyvětral, doplnil zboží a ceduli otočil na otevřeno.

Minoru Sono Zukotsu

Prikyvl sem a usmal sem se,,Dobrá chopil se toho a ..já po zavírače stebou zajedu do nemocnice ." Oznámil sem a nechal ho jít otevřít a připravit to tam.Ja mezitím začal dělat věnečky ..Přišel první zákazník .Chtěl první doslrt ..byl to nádherný růžovo bílí doslrt s růží ..byl to malí svatební dort .On měl viridelit převzetí jestli je vše v pořádku a pak určit cenu podle toho kolik vážil což bylo napsáno na lístečků stačilo si to najít v knížce která ležela na pultu .Já dodělával těsto na věnečky a dával to péct .Pak sem mu mohl jít pomáhat do předu .Šel sem se ale nenápadně kouknout jak mu to de.

Přišel nějaký mladík a podal mi papír s objednávkou. Přečetl jsem si to a s úsměvem na něj kývl, vzal jsem dort a začal hledat knihu kterou jsem po chvíli našel. Zvážil jsem dort a řekl mu cenu. On mi podal peníze a dort si odnesl. Za chvíli tu byla nějaká rodinka. Přišli ke mě a žádali o rezervaci. Dovdl jsem je k jejich stolu a vyřídil objednávky. Udělal jsem jim kávu. Pak jsem došel do kuchyně a položil objednávku na stůl před Senseie. "Tady to chtějí čerstvé." Řekl jsem. Byl to veliký pohár se zmrzlinou a šlehačkou, dvakrát. Já se pak rychle vrátil zpět k pultu.

Ano vedl si skvěle.Usmal sem se a šel nabrat ten poháry.ctyri Kopecký zmrzliny každá jiná chuť...šlehačka politá čokoládou a posílána malinu barevníky krupinkami se sušenou a trubičkou.Viborna zmrzlina ..nahoru přijdou ještě tři druhy ovoce..jahody pomeranče a banán.tenhle pohár si tu dávalo hodně lidí a tak sem to už uměl úplně perfektně 

Zrovna jsem se věnoval jednomu malému chlapečkovi kdyze přinesl zmrzlinu a já ji hned odnesl. Chlapec si řekl o jeden čokoládový dort. Ten jsem mu prodal a dál se věnoval narozeninové skupince lidí co přišli. Usmíval jsem se na ně, povídal si s nimi a nenápadně že by to nikdo nepoznal jim nabízel to co jsme zrovna měli. A tak jsem jim toho prodal docela dost. Oni pak spokojeně odešli. Já se koukl do kuchyně a došel k němu. "Zatím mi to jde dobře." Usmál jsem se na něj.