Cukrarna Zukotsu

Usmál sem se po tom co mi to všechno řekla ,,Děkuju..a nebojte se budu na něj ohleduplný .Došlo mi že je plachý proto sem se dost divil když šel obsluhovat lidi"Bylo až smutné jaké měl rodiče ale aspoň je nikdy nepoznal aspoň neví jak by dopadl,,Jsem moc rád že vám mohu pomoci můj otec by byl rád ." Usmál sem se na ni ,,Byl sem vždy rád když stě do cukrárny přišla ale po tom co táta zemřel sem vás už nepotkal ..přestala jste k nám chodit myslel sem si že jste se odstěhovala nebo tak něco "

"Ano tvůj otec." Pousmála se. "Víš bylo to tajemství." Zahleděla se na něj. "Tvůj otec a já jsme byli spolu. Co tvoje matka zemřela, stala jsem se stálou zákaznicí. A on potom vážně onemocněl. Ale i tak jsem za ním chodila do nemocnice a pokoušela se ho z toho dostat. Krátce než zemřel mě požádal o ruku." V očích měla slzy. "Ani jsme se nestihli vzít. Tys všechno zdědil a já onemocněla krátce potom. Ale i tak jsem se snažila nějak aspoň táhnout naše květinářství. A snažila jsem se zapomenout." Řekla a Usmála se na něj. "Kdybysme se vzali se Sakim by jste byli bratři."

Poslouchal jsem ji a...měl jsem v očích slzy ...tohle jsem nevěděl táta mi o tom neřekl...ona ale taky vypadala že bude každou chvíli plakát .nebyl jsem ještě nijak upoutaný na lůžko takže jsem vstal a došel jsem ji obejmout.Bylo to... hrozné Stratila někoho koho milovala ...,,Určitě se uzdravite pomůžu k tomu a...taky potom cukrárna je stále tam pomohu vám ne jen kvůli..tátovi ale taky protože jsem vás měl vždycky rád byl jsem opravdu moc smutný když jste tam přestala chodit ..a teď mám možnost vám pomoct sem tady a určitě budete v pořádku"

Usmála se na něj. "Jsem ráda že je Saki zrovna u tebe." Řekla a pohladila ho po vlasech.

~2 den~

Byli ráno odvezení na operační sál. Já šel do nemocnice hned potom co jsem zavřel květinářství. Ale pořád byli na operačním sále. Takže jsem tam seděl. A pak konečně se otevřeli dveře od operačního sálu. Vstal jsem. "Oba budou převezeni na pokoj." Řekl mi doktor. Já jsem kývl. A šel s nimi, seděl jsem u postele svojí matky a sledoval oba dva. Bál jsem se. A pak mi moje matka sevřela ruku a usmála se na mě. 

druhy den byla operace...byla náročná ale ...zvládli jsme to oba dva .Operace ale byla dlouhá .Když nás odvezli na pokoj oba jsme spali ..překvapivě.ja jsem pořád spal ..i když se jeho mamka vzbudila.Za několik minut přišel doktor,,Omlouvám se že ruším...Operace proběhla úspěšně..vše vypadá v pořádku .Pár dní počkáme jaké budou výsledky a pak uvidíme podle výsledků vás pustíme domu " řekl doktor..,,Měla byste odpočívat nevadí když tu váš syn bude ale hlavně odpočívat" pak odešel..já jsem se pomalu tak yvzbudil a koukl jsem e kolem...byl jsem trošku mimo.To je po těch prášcích ..koukl jsem se na ně a usmál jsem se..vypadali šťastné...měli jeden druhého...pomohl jsem aspoň někomu..ať má aspoň někoho..já sám vím jaké to je nemít vůbec nikoho .a taky nikdy nebudu.

Otočil jsem se na svého senseie. "Mockrát děkuju!" Vykřikl jsem a hluboce se uklonil. "Myslím že to vyšlo. Je mi lépe." Řekla moje pěstounka. Já se na ní pohlédl. "Ale ty bys měl jít otevřít květinářství." Zasmála se a vyhnala mě z pokoje. Já běžel do květinářství. 

Ona se koukla na svého spolupacienta. "Jsem opravdu šťastná. Bude moct být skvělým cukrarem a budus e o něj moct postarat."

Když se uklonil usm jsem se ,,Neděkuj rád jsem pomohl takže ..stačí když nadále zůstaneš jako můj zaměstnanec" rekl jsem nez zmyzel ..pak se otočím na ni,,sem rád že někoho má..nikdo by si neměl projít Stratou má štěstí že vás má " řekl jsem tiše..měl opravdu štěstí..měl někoho kdo ho ml rád. Já neměl nikoho..zavřel jsem oči..nebudu na to myslet..ono se o nějak zpravý.

O rok později

Byla to už doba co se maminka uzdravila. Já zdárně dokončil ročník a dovršil sedmnácti let přičemž mi za chvíli mělo být osmnáct. A jedna věc se změnila. Sensei pro mě udělal tolik a já... Jsem e do něj díky tomu zamiloval. 

Ano. Bylo mi jedno ze je to můj učitel. Miloval jsem ho celý svým srdcem a to nebylo dobře... Ale neřekl jsem mu to. Bál jsem se co mi na to řekne.