Dům Zesse a Seijiho

Poslední dobou naše láska pomalu mizela. Jakobysme si byli Zess a já pomalu čím dál víc cizí. Mou útěchou byl roční Shion kterého jsem si často tiskl k hrudi a houpal ho v náručí. Zess jednou přišel a jeho tělo bylo úplně zohyzděné,  I když můj krásný Zess byl pryč, pořád jsem nedokázal zabránit lásce kterou jsem k němu choval.  Konec konců Zess byl můj manžel co o mě přestával mít nejspíš zájem.

Již delší dobu se necítil dobře a velmi ho trápilo to že se již nemohl proměnit v kočku,jako by ta černá kočka co za ním furt táhla byla jeho starým já .Nechápal kam se poděla minulost,zustala hrozná bolest,jako by se topil v temnotě a hledal Sejiho ruku ale nemohl se jí ze strachu že ho taky utopí dotknout,přesto vše si často hrál s malým a snažil se i nějak najít cestu k Sejimu ale nebylo to nic moc,jen pár slov,občas nějaké to obejmutí a nebo letmí polibek na líc ale jinak nic .Nejhorší pro něj bylo to když doma šel a do něčeho díky svému špatímu zraku naboural a pak by ho někdo měl litovat,to bylo to nejhorší.

Nyní byl ve svém pokoji na pohovce kde se rozvaloval a mrskal u toho ocasem jako kocour co neví kdy zautočit,ale kouřil vodní dýmku a popíjel čaj takže byl docela klidný oproti jiným dnum ale taky ho dnes moc bolela kůže,nedokázal si ani vzít normální oblečení a tak měl na sobě jen saténový župan a u toho všeho si něco pročítal a zapisoval.

Zrovna jsem pečoval o Shiona který dole plácal ručkama a nožkama. Křičel na celé kolo a snažil se mi utéct. "Sněz tu mrkvičku Shione notal je moc dobrá podívej." snažil jsem se ho nějak zmást a donutit ho sníst mrkvičku. Shion se ještě víc rozkřičel. "Papu ne!" vřískal a já se zhroutil do židle. Zesse jsme do tohohle už nemohl zatahovat. Dokonce jsme to dotáhl tak daleko že jsem už nemohl zbládat jen masturbaci. Se Zessem už nikdy sex m8t nebudu. Nebudu moct díky jeho slabé pokožce. Teď když jsem to už nevydržel jsem loudil u Zessova bratra. Připomínal mi Zesse. Tělem. Chováním a řečí. Chtěl jsem zase Zessovo doteký ale jeho polibky jakoby se stali jen rutinou. Jakoby mě už opravdu nemiloval. Zajel jsem si rukama do vlasů a potichu se rozbrečel. Shion se zarazil a udiveně na mě koukal. Nakomec natáhl ručku. "Saka amana." zamumlal.  "Jsem v pořádku neboj." zašeptal jsme a zhroutil se v tichém pláči na stůl už to nejspíš dlouho nesnesu.

Zess sešel dolu jelikož slišel ten řev a pláč a tak se na oba podíval 'co se to tu děje?'zeptal se Sejiho a pohlédl na Shiona a došlo mu že nechce jíst'Jes nebo budeš o hladu a nebo taky můžeš přijít o hračky'řekl Shionovi a začal mu dávat mrkev do pusy a sám kus snědl 'pohladil Sejiho po hlavě'No tak nebreč,nic se přece neděje 'hladil ho a políbil na čelo'Myslel jsem že za mnou přijdeš ale ty jsi se ani nezjevil 'řekl trochu posmutněle a pak se usadil vedle něho '

Slyšel jeem Zesse. Přišel zs náma do kuchyně. Nakrmil Shiona ktery něco žvatlal kdyz ho krmil a zarifrn se snazil kdejit ze židličky ale pochopitelně to neuměl.  A já ucítil jeho ruku v mých vlasech a jeden skromný polibek na čelo.  Nedivil jsem se. Neoocitsl jdem že bych se k nemu nekdx mihl zase přitulit, rict mu jak moc ho mám rád,  jak moc si přeju aby si mě vzal. "Nemůžu za tebij protože nechci ublížit tobe a ani sobě. Už tě nemůžu ani pořádně obejmout, ublížil bych ti. A me se to nelíbí. Jr to smutné. Chci tě  zaee obejmout Zessi." Zašeptal jsem a snažil se utřít skzy ake pořád tekli další. 

Usmál se na něj a povzdechl'promin,je to moje vina ale neopuštěj mě prosím''šel a. Objal Zesse'miluji tě!'

"Ale Já tě nechci opustit." Řekl jsem zoufale. A pwk mě objal.  Hrklo ve mě. Co když ei takhle ublíží když se mě buee dotýkat. "Zessi. Taky tě miluji. " zašeptal jsem a pomalu kolem něj obmotal ruce a dával si pozor abych mu nějak neublížil.  Nechtěl jsem mu ublížit.  "Omlouvám se, bolí to hodně? " zašeptal jsem.

Usmál se'neboj se,beru léky a řádně se mažu.Takže je to v pořádku'znovu jej sám objal 'A jsem rád že jsi se mnou stále i přes tuhle moji nevzhlednost,ale neboj bude to dobré"!'pohlédl na Shiona v sedačce a pak jej vyndal a vzal k sobě'no a ty koukej jíst,nebo budeš splabí a nikdo s tebou nebude chtít kamarádit a hrát si ,což by bylo zlé.

"Opravdu, kéž by to bylo dobré." Zašeptal jsem a pohlédl mu do obličeje. "I kdybys byl kdoví jak ošklivý, pořád jsi to ty, pořád jsi můj milovaný Zess." Zašeptal jsem. "Nikdy bych tě nepřestal milovat." Když vzal Shiona ten začal mávat ručkama a pak pohlédl tázavě na Zesse. "Papu ne!" Zamumlal a snažil se Zessovi vymanit což mu pochopitelně nešlo. POhlédl Zessovi naštvaně do obličeje. Znovu zamával nespokojeně ručičkama. "Papu ne." Zopakoval znovu.

Usmál se a přikývl 'to jsem rád že to vidíš takhle Seji,no ty jsi byl vždycky tady ten upřímnější a lepší .'pohladil ho a políbil'ale jsem rád že to takhle vidíš a jak vidíš,tak dneska je mi docela dost dobře,jinak bych tu nepoletoval a věřim že díky tobě bude víc a víc takových dní .'pak kolébal Shiona'tak když nechceš mrkev ,tak něco jiného třeba.Ale jíst se musí,jinak nebudeš mít žádnou sílu a holky si s tebou budou dělat srandu,ale i kluci a všichni a nebudeš moc dělat nic.'odkráčel do kuchyně kde mu udělal trochu ovesné kaše s ovocem a začal ho jí krmit'

Nechal jsme se pohladit a políbit a jemně se na něj pousmál. "Chci aby jich bylo hodně, chci znát zase tvoje tělo, chci od tebe slyšet ta slova v těch intimních chvílích." Usmál jsme se na něj. "Miluju tě Zessi, a miluju tě hodně." Usmál jsme se na něj. Shionovi se očividně slovo holka líbilo asi stejně jako jídlo. "Ne!" vřískal na celé kolo a zoufale hleděl na Zesse, pak jen s pláčem papal kašičku a zoufale hleděl na mě jako by u mě hledal pomoc. Jen jsme se na něj pousmál a došel k nim. Přitulil jsme se k Zessovi. "Na to že je mu rok je pořád strašně maličký nemyslíš?" Zašeptal jsem a usmál se na něj. "Asi se pak vytáhne"

Zess ho sledoval a políbil znovu 'Neboj zlato,všechno bude a klidně za mnou můžeš večer přijít do postele,nikdo a nic ti v tom nebrání.Neboj už neskuhram,jen nechci chodit po domě v noci,protože bych mohl nabourat ''prohlédl si Shiona'No tak ,když ti to vadí.Tak se tedy nebudeš líbit klukum no a nebo nikomu ,prostě papat se musí 'krmil ho kaší i přes protesty a pláč a přestal až když bylo sněděno,pak ho dal do herného koutku.Který byů v phrádce v rohu obýváku a koukl na Sejiho'No,může vytáhnout klidně až třeba v patnácti a nebo prostě bude malej,vždyt je to jedno.Hlavně že bude zdravej a náš'

"Já bych jen... Se rád přesunul do naší staré ložnice. Alespoň na jednu noc." zašeptal jsem svoje už dlouho uchovávané přání. Shion se na Zesse mračil i přes ty jeho miniaturní slzyčky. "Náš bude vždycky Zessi. Konec konců já nikdy nezapomenu tu bolest když ze mě šel ven." zašeptal jsem. Sitva se Shion ocitl v přihrádce. Líbilo se mu to očividně ještě víc jak jídlo. Okamžitě se začal s přihrádky dobívat ven a za chvíli si to už šinul po obýváku a snažil se chodit. Lezl na všechno co se mu naskytlo a nadšeně se rozhlížel sotva se na chvíli postavil. Za chvíli už doťapal až k nám a chytil mě za nohu. Zbedl jsem ho do náruče a jemně se usmál.

Posadil se na gauč a vydechk'to dítě zlobí a je hyperaktivní'pohlédl na oba'no já vím že nezapomeneš na tu bolest,to je taky jediná přirozená bolest.'odfrkl si''tak dobře,budem teda spát ve staré ložnici.

"Shion je malý je jasné že bude zlobit ale obávám se že tu hyperaktivitu má po mě." zašeptla jsem a zvedl si malého k očím koukal na mě usměvavýma očkama. Byl tako rozkošný. Nevypadal nadšeně když jsem mu řekl co bych rád.  Zess spíš jakoby chtěl být sám. "Omlouvam se. Nemusíme když si to nepřeješ." zašeptal se smutkem v hlase a přitiskl si Shiona k hrudi. Ten byl potichu jakoby nás teď nechtěl rušit.

Usmál se'no někdy ta hyperaktivita není na škodu,ale když se zábavní a unaví,tak to bude ok'políbil Zesse'ale přijdu do ložnice neboj'

"On se právě hned tak neunaví." Zašeptal jsme a pohupoval Shiona v náručí, nadšeně hulákal a smál se na celé kolo. Nakonec začal mávat ručkama. Položil jsme ho na zem a on hned začal všude zase lézt.  Pohlédl jsem na Zesse. "Přijdeš." Zašeptal jsem a pousmál se. "To je dobře, děkuju ti." Usmál jsem se.  Byl jsem mu opravdu vděčný.

Usmál se'Ano přijdu do ložnice i když tu místnostu už nemám rád,mnoho špatného i dobrého se tam stalo .'Pohlédl na Shiona'Tak hlavně aby to moc nepřeháněl a vyhnul se úrazum,jinak je to v pohodě.

 "Ale pořád je to část našeho domu." zašeptal jsem. "A já si toho opravdu cením." usmál jsem se. Měl jsem náš domeček rád. "Navíc je p4edělaná. Ale jsem ti opravdu vděčný že se překonaš a půjdeš tam." udmál jsem se na něj. "No mhsime ho hlídat. Kdoví co provede bez dozoru." usmál jsem se.

Povzdechl si 'Mě to nevadí,jen tu místnost nemám rád,ale půjdu tam,už kvůli tobě.Přeješ si to ,takže ano 'pohlédl na Shiona'ano musí se hlídat,jinak to bude v pořádku 'objal Sejiho a políbil 'tak já počkám večer v ložnici,zatím půjdu ještě chvilku pracovat na pc'pohladil Shiona po hlavě a vidal se do svého pokoje,kde zasedl k notebooku a začal se prodírat nějakýma věcma ohledně knihy'

Pousmál jsem se a přikyvl. "Dobře. Počkej tam pak na mě." usmál jsem se a sledoval jak jde nahoru. Pohlédl jsem na Shiona a vzal ho do náručí. Jeho maličké těl8čko mě uklidňovalo. Můj syn. Můj malinký a rozkošný syn. "Už je skoro uzávěrka a já pořád nedokreslil." povzdechl jsem a hleděl do stropu.

 Seděl u pc a psal,musel dohnat to co neudělal za poslední dny,  kdy mu bylo zle a nebo cítil nechuť dělat co koliv.Takže tam dnes sedęl dlouho a psal a psal a když už byl večer,tak si vzal pyžamu a šel se vykoupat a pak šel do ložnice,kde se usadil na posteli.Vzal si sebou s pokoje čokoládu a tak jí začal jíst neb na ní měl chuť a trochu hlad.

Celou dobu jsem si hrál s tím malým otravou. Ten se toho přímo dožadoval. Kreslil jsem až potom protože uzávěrka na mojí knížku už proběhla. Teď jsem musel jrn mangu. Malý konečně usnul a já se pousmál nad jeho maličkým tělíčkem které spokojeně oddechovalo. Došel jsem do naší společné ložnice a pomalu za sebou zavřel. "Shion už spí." udmál jsem se na Zesse.

Koukl na něho 'No byl to dlouhý den,tak se nedivím,koho by to nevyčerpalo i když je hyperaktivní.Tak je to stále jen malé dítě které potřebuje hodně spánu a přiznám se že jsem málem taky usnul,následky teplé koupele 'baštil čokoládu zrovna 'a co ty,jak se cítíš?

"Ano on taky potřebuje spát." usmál jsem se a pak se zarazil. "Co já?" zahleděl jsem se na postel. "Je mi dobře je mě mrzí... Že už nikdy nebude nic jako dřív." zašeptal jsem zoufale. "Už nikdy nebudu moct okusit tvoje tělo na tom mém a to mi ubližuje. Tvoje kůže je citlivá." sedl jsem si k němu a postel a dotkl se jeho vlasů. "To mě mrzí."

Když přišel tak jedl čokoládu a poslouchal jeho slova'Hm..holt i on se unavý  a to je dobře.No ptal jsem se na to protože mě zajímali tvé pocity .'prohlédl si ho a pohladil ho'Říkal jsem ti že jsem se namazal a vzal si léky,tak je to v opořádku.Sice je moje pokožka trochu slabší ale nejsem pořád ještě mrtvý,tak ho ze mě nedělej .Spíš by tě melo zajímat zda jsem pro tebe stále přitažlivý,tedy mé tělo,než to zda je kůže slabá či nikoliv a navíc v posteli se mi nic stát nemůže'vyskočil s postele a sundal si župan a kalhoty,hodil to někam na křeslo a přešel před něj a začal se tam otáčet do kola'tak co ?,jak to vypadá ?'uchechtl se a prohrábl si vlasy'Abych se ti přiznal,tak mě daleko víc než kůže trápí to oko,je ošklivé tě špatně vidět a jsem asi sobec,ale je mi jedno že vypadám takhle a že jsem oslabený a ošklivý ,ale jsem rád že jsem s tebou.Že mohu být zase s tebou.

Sledoval jsem ho a nechal se pohladit. Přivřel jsem spokojeně oči. Byla to pořád ta jeho ruka. Ta velká ruka co mě k sobě vždycky přitiskla. Když se svlékl tak jsem sledoval jeho tělo s růžovými tvářemi než jsem vstal a přešel k němu. Objal jsem ho a tiskl se k němu. Byl jsem tak mrňavý oproti němu. "Je mi to jrdno Zessi, vypadej jak chceš, jsi to pořád ty. Miluju tě. Strašně moc tě miluju." zašeptal jsem. "Vyléčil bych tě alespoň z časti ale asi bych přitom um4el." zašeptal jsem smutně. "Ale nevadí mi že vypadáš takhle. Jsi to pořád ty. Jsi někdo pro kojo chci žít." zašeptal jsem.

Objal ho a políbil''taky tě miluji''a hladil ho na zádech''jsem rád že tě mam a nechci abys mě léčil,jsem rád že jsi zdraví.Já přežil a to stačí''tak co bys chtěl teď?

Ten polibek jsem si užíval stejně jako ty ostatní. Opravdu hodně. Potřeboval jsem je od něj a potřeboval jsem je hodně. "Ale ten človqk co ti to udělal..." moje tvář se z něžné změnila na naštvanou. "Zabiju ho." zašeptal jsem. "Co bych chtěl... No už dlouho jsme nic nedělali." zašeptal jsem a odvrátil pohled.

Usmál se na něho 'I ty jeden 'políbil ho znovu 'No,kdo ví kde ten člověk je a myslim že to bylo možná i děcko,prostě někdo kdo nesnáší kočky'Začal jej hladit po těle 'No nevím zda s toho něco bude,přijde mi to takové strojené,nespontální.'líbal jej na rtech '