Dům Zesse a Seijiho

Hleděl jsem na něj a pak se natáhl a dal mu facku. "O čem to mluvíš?! Jaká rakev. Máš mě. Máš syna. Copak nás oba nemiluheš?! Jak vůbec můžeš mluvit o smrti! Zessi já tě přece miluju! A ty tu se mnou nrchceš být." v očích semi leskli slzy. "To není fér!"

Uchcechtl se'Já to tak nemyslel,promin.Jistě že tu chci s váma obouma být a žít'políbil ho na tvář a držel si tu svou kam mu přiletěla facka,hned mu docela nehezky natekla a udělala se velká modřina'já to myslel ...'už nic neříkal'

Okamžitě jsme si uvědomil že jsme mu facku dávat neměl, jeho pokožka byla přece jiná než předtím. Ve tváři se mi objevilo zoufalství. Dosel jsme k němu a přiložil mu dlaň na tvář, modřina zmizela pod jemným teplým bílým světlem z mojí dlaně, Bílá magie byla v toímhle ohledu opravdu užitečná. "Omlouvám se, nedokážu tě ani uzdravit celého." Zašeptal jsem.

Usmál se'To nic není,byla to jen modřina a rány v lásce jsou normální,tak se netrap 'pokrčil rameny a mávl nad tím rukou,sedl si k Shionovi a sledoval ho '

"Já jen ni  nechápu, pak se naštvu a takhle to dopadá." zašeptal jsem smutně. Shion se zavrtěl a pootevřel očka. "Pachle." zahuhňal a slezl ze svého nastávajícího úkrytu. Začal se plazit po podlaze dokud jsem ho nezvedl. "Asi zavolám mámě." usmál jsem se.

Koukl na něho 'cože?,proč budeš volat svojí matce a co to má společného s tím že mám právě hlídat Shiona já.Přeci jsme se tak před chvilkou domluvili,tak proč to najednou měnit a mněníš?'nechápal to,kroutil hlaovu a povzdechl nad tím '.Proč?,pověs"

"Ale Zessi já to dopsal, nepotřebuju abys ho hlídal a já myslel že když ho bude hlídat jeho babička bude to lepší." Zašeptal jsem a zahleděl se na Shiona. Pak jsem ho jednoduše dal Zessovi do náruče. Shion se rozplakal a já se vydal do předsíně. "Vrátím se později tak se o něj prosím...postarej." Zašeptal jsem roztřeseným hlasem.  Obul jsme se a jednoduše utekl. Hlasitě jsem dýchal a hledal místo kde bych mohl dát průchod magii která se ve mě naschromáždila. Bylo těžké v sobě uchovávat dvě. Moje ohýnky jsem před Zessem tajil, nechtěl jsem mu nějak ublížit. Došel jsem do opuštěné budovy a zavřel oči. Obklopily mě plameny, šlehaly všude a tak to vypadalo jako bych sám právě umíral v plamenech. Zvenku to vypadalo jakoby hpřelo.

Nechápal co se to tu zase děje,předtím říkal že to hotové nemá a ted najednou ano,tajil snad před ním schopnost samopsaní nebo snad to za něho dospal  někod jiný,či to byl jen jeho sen to že to nedopasal.To že by bylo lepší kdyby byl malej z babičkou si moc nemyslel ale ani to nezvarhoval tuto myšlenku,nápad od Sejiho.Pak už mu dal Seji malého do náručí a někam šel,nechápal kam jde ale měl plné ruce práce s malým co se zrovna probudil a řval jako pominutý,tak doufal že Seji přijde brzy domu.Začal malého kolébat a chovat.chodil s nim po bytě,pak mu udělal mléko a nakrmil ho a přebalil,pak se s ním díval na televizi když už se malej uklidnil a společně čekali na Sejiho,on nemohl s malim jen tak někam jít,aby se mu něco nestalo .

Doslova jsme se v domě zhroutil. Zavolali tam hasiče ale to tomu nijak nepomohlo. Povedlo se mi pustit na povrch opět toho démona v sobě a málem zabil dva policisty. Pak to ale odešlo a já utekl dřív než mě chytili. Vešel jsem dovnitř do našeho domečku a zahleděl se na uklizenou kuchyň. Chtěl jsme před Zessem svou moc skrývat abych mu neublížil ale to se mi opravdu nedařilo. Už několikrát mě mohl vidět ale štěstí mi přálo a zatím si toho nevšiml. Vešel jsme do obýváku a v další chvíli se zhroutil na podlahu.

Když tam přišel tak odložil Shion na pohovku,tak aby se mu nic nemohlo stár a vzal Sejiho a uložil ho také na volný kus pohovky a natahl ho tam a dal ho do klidové polohy,pak došel pro sklenku vody a čokoládu aby ho s tím mohl skřísit 'Ehm Seji,co je s tebou..'propleskl mu tváře'