Dům Zesse a Seijiho

Zess nevěřícně poslouchal co mu tady všechno Seji vyčítal,vždyt přece nic neudělal,jen řekl pravdu a on hned brečel a utekl,tohle ho opravdu štvalo a taky to co říkal o lásce,nikdo ho nenutil aby se do něho zamiloval a aby s nim byl,tak mohl kdy koliv odejít.Povzdechl si,chvilku ležel a pak se procházel po parku ale brzy mu bylo nedobře,tak se rozešel domu'dost,dost,mám už toho dost "!''zařval na celý park když ho nějak holka začala osahávat aby si jej lépe prohlédla a dokonce si ho fotila a začala se ho vyptávat zda by se jí nechal namalovat,zjevně nějaká umělkyně co si myslela o něm že je kočičí bůh nebo bůh ví co.On jí ve vzteku vtiskl svoje číslo na papírku ani netušil proč,asi aby mu dala pokoj,pak se rozešel domu,cestou si nakoupil plno balíčku sladkých sušenek ve tvaru rybek a pár krabiček sladké smetany s příchutí a za chvilku už byl doma,neřešil ted absolutně nic,chtěl jen jít do své postele.Sundal si boty a v koupelně omyl oblyčej a ruce a pak se vrhl do sprchy kde ze sebe začal smívat pach těch lidí co se ho v parku dotkli  a pak skočil do postele ,kde ležel a díval se na motýlka v okně.

Když jsem odešel od Zessova bratra, bylo celkem pozdě. Ani mě nic nebolelo. On byl jemný. Něžný. Cestou domů za Zessem jsem se ale stejně ještě stavil u Hidekihi a tomu se tam vyřval do mikrofonu. Oni se ty jeho písničky někdy hodili. Když jsem se následně rozbrečel a on se zeptal co se stalo, vrhl jsem se na ně a sevřel jeho tělo v objetí. On mě jen hladil po vlasech. No nakonec jsem se vyspal i s ním. Bylo mi jasné že to Zess pozná, už jen díky tomu že ze mě byli cítit dva chlapy které on nenáviděl. No nakonec jsem se došoural domů a ještě od mamky vyzvedl spícího Shiona. Pak jsem už nyl doma, jeho položil do postýlky a udělal si kafe, to jsem smutně pil a hleděl z okna. Byl jsem tak zkažený až mi bylo ze sebe samého špatně.

Otpoledne chvíli koukal na toho motýkla,pak se mu podařilo na chvilku usnout a když se vzbudil tak stále nebyl večer,chvilku šel ven a jen tak se procházel,koupil si kávu a nějakou sladkost,sámnevěděl co to je neb to bylo něco nového na trhu,pak se usadil na lavičku a na chvilku zavřel oči když v tom jako by se snad vrátil v čase nebo měl halucinace ,uviděl někoho koho znal a dobře,pořád si pamatoval tu štiplavou vůni po květinách ,alkoholu a velmi drahém parfému,pohlédl před sebe a opravdu tam stál onen můž co si jej kdysi vzal s ulice,byl to jeho bývalí pán co ho vychoval Labrys .Díval se přímo na něho svíma krásnýma modrýma ač chladnýma očima a pak políbil jeho ruku,jako by snad nabil jiné hodnoty,oč byl hodnotnější než tenkrát kdy byl jen hadr,laciná hračka pro pobavení 'Sensei "!''řekl tiše a pomalu,jeho srdce bušilo strachem ale také dychtilo po tom zeptat se proč tu je a proč se chová jinak,ano srdce bývá někdy tak hloupé a moc se ptá na věci na které nemá .On jej však pohladil po tváři ''Zase se touláš ty jeden kocoure mizerná 'řekl mu a mírně se usmál 'Ted jsi opravdu krásný 'pohladil ho po šátku co měl přes oko kde nebylo.'Nechceš se vrátit domu za svím Senseiem "!''mluvil vždy tak ladně a chladně .'Já mám rodinu 'odvětil jsem mu a on jen zakroutil hlavou,vtiskl mi do ruky obojek a obálku s penězi a papírkem na kterém bylo napsáno číslo a adresa,myslím že to byla adresa jeho nového bydliště,nejspíš zase něco provedl a stěhoval se.Jen na chvilku jsem byl nepozorný a hleděl s ustrnutím na tu obálku ,když v tom mě zabolelo na krku a za chvilku jsem měl tmu před očima,vzbudil jsem se na té lavičce a krk mě pálil a bolel ,měl jsem tam strašnou modřinu.Sebral jsem se a šel jsem domu,rychle jsem si zalepil krk na kterém byli dvě malé dírky,ano kousl mě,nic jiného se však nestalo.Po tom co jsem si to ošetřil,tak jsem se převlékl s kimona do trička a volných sultánských kalhot a lehl si zase do postele,nebylo mi dobře ale spánku nepřicházelo,vztal jsem s postele a prohlížel si obálku a obojek,pak jsem to hodil do šuplíku u postele,nechtěl jsem aby to snad Seji našel,vypadalo to opravdu divně,Zase jsem si lehl a snadžil se spát,ale dostal jsem horečku a začal blouznit ,několikrát jsem chodil po pokoji a spadl,ale pak jsem zase byl v posteli a když přišel Seji domu ,tak se zrovna dělo něco hruzného,blouznil jsem a vykřikoval ze spaní 'Peníze,peníze ,je to málo a bez srdce to nejde ale mě už na tom přece nic nesejde.Nedotýkej se....všechno je moje ''opakoval a pak se mu zvětšili nehty na rukou,bylo to jako by měl drápy a začal si jimi přejíždět z jdné ruky na druhou až mu tekla krev,měl tam hluboké rány a neustále sebou šil,kdo ví co se mu ted zdálo ..

Uslyšel jsem Zesse, tohle se tu dělo už hodně dlouho, téměř každou noc. A on měl vidiny a neustále opakoval nějakou větu dokola. Ale teď to bylo horší prptože dal průchod svým nehtům. Jestli to takhle půjde dál, asi mi nezbyde nic jiného ne6lž zavolat do psychiatrické léčebny. Protože ať jsem si to chtěl přiznat nebo ne, on tam patřil s takovým chováním. Došel jsem k němu a chytil ho za ruce. Tím jsem ho zastavil v ubližování. Ruce jsem mu svíral tak sipně že se nemohl hýbat i kdyby chtěl. Zahleděl jsem se na jeho zavřené oči. Snažil jsem se v něm vždycky probudit lásku a klid. A všechno hezké. Většinou se mi to povedlo. Ale teď ne. "Zessi." vykřikl jsem. "Prober se notak."

Když se vzbudil tak se k němu natáhl a políbil ho,byl tak rád že ho vidí,krk ho bolel a v puse měl sucho jako na sahaře 'Ahoj,dobrý večer,jsem rád že jsi zpět'nevěděl zda mu má říct co se stalo či ne ale hleděl na něj 'Pust mi ruce prosím,bolí to "!

Okamžitě jsem mu ruce pustil a pomalu odstoupil. Nezasloužil jsem si jeho lásku. Jsem taková štětka. Mohl  bych prqcovat rovnou v bordelu. Z očí mi začali téct slzy. "Zessi promiň." zašeptal jsem zoufale. "Je mi to tak líto. Jsem takový idiot." vyhrkl jsem zoufale. Otočiljsem se aby se nemusel dívat na mou tvář. Nejradši bych se propadl a zůstal hezky v podzemí.

Usmál se'Nic se neděje,vim že bys mě nejraději nechal zavřít do psychárny,ale tam já nepůjdu .protože mi nic neni a normálně žiju a dělam co ostatní ,jen mám traumatický šok 'vysvětlil 'A proč brečíš,neomlouvek se mi.nic si neudělal ,chápu že se chceš taky bavit a já byl dnes opět nudný a otravný ,tak se přestan omlouvat.Víš někoho jsem dnes potkal a možná proto jsem se choval tak divně "!

"O to nejde Zessi. Jsi v pořádku. Jsi slušný zato já..." utíral jsem si zoufale oči. "Zessi já se vyspal s tvým bratrem a taky s Hidekim. Jsem taková štětka. Nabízím se každému, nebráním se. Jsem taková příšera." ještě víc jsem se rozplakal.  "Ty si zasloužíš někoho lepšího než mě. Jsem démon a asi mám podvádění v jrvi. Tak moc mě to mrzí." chytil jsem se za hlavu. "Kdyby mě nebylo bylo by to se mnou lepší."

Povzdechl si ''Já moc normální nejsem,mám spoustu vrtochu,jako náladovost a choleričnost a nebo přílišnou melancholi ,no to se někdy stává,nemusíš hned o sobě říkat že jsi štětka a podobné věci,nesmíš si to tak brát,asi máš prostě rád sex a když se ti ho doma nedostává,tak ho hledáš jinde,to je přirozené,tenhle pud má v sobě každý můž,říká se tomu záchrana lidstva 'protáhl se'Takže nebreč,ullidni se,umý se a udělej co koliv po čem se budeš cítit lépe 'povzdechl'Já mám co říkat,já býval skutečně prodejný !

"Ale Zessi ona je to pravda, jsem štětka. Je mi to tak líto. Je to kvůli rodině! To každý démon! I když to je vlastně hlavně moje chyba. Já takový být nechci." zašeptal jsem. "Není to pud. Já to nechci mít s ostatními ale oni jakoby mě lákali. Já si pak připadám tak bezmocný a pak s nima skončím v posteli." zašeptal jsem. "Zessi já nedokážu přestat...brečet." zavzlykal jsem a pořád si otíral oči.