Dům Zesse a Seijiho

Zachvilku tam byl,no tedy napřed odhodil knihu co si nesl a cestou vzal i ručník do kterého pak Sejiho zabalil než ho objal ''Jsem tady,neboj se,nic se neděje'konejšil ho a haldil ho po zádech'

Mh:Zarději mi zavolej,já už zase nemám tvoje číslo,prostě jsem si blbec čísla neuložila.

Zess přišel a já se k němu otočil, ve tváři úplně zoufalý výraz. Oči byli zvláštní, rudá se mísila s modrou a já si připadal divně. On nikdy tuhle mojí podobu neviděl a já věděl jedno, pokud jsem se teď takhle proměnil, objevil se mi ocas a ten teď nezmizí, bude pořád viditelný, hmatatelný a já ho budu muset schovávat pod oblečením. Přitiskl jsem se k Zessovi, moje tělo seúplně třáslo. "Zessi já... Jsem tak zkažený." zašeptal jsem zoufale. "To jak vypadám to ki škodí, žádný démon by neměl mít takovou tvář jako já." zašeptal jsem a sevřel mu v prstech oblečení. "Neměl bych existovat." // můžu ti klidně to moje číslo poslat :) napíšu ti zprávu :)

Usmál se na něho mile a políbil ho a objímal dál a hladil na záech a pak i ve tváři kde ho políbil'Copak to zase povídáš,je to prostě tovje pravá postata,každej jsme nějakej,já taky přece nejsme moc lidskej a nepředhazuješ mi to,tak s tím i ty přestan u sebe 'řekl rázně 'A jsi hezký a nebo jak jsi to myslel s tím vzhledem?

Mh:Ok ,kdybys ho poslala,tak by to bylo fajn.Děkuji

Odvrátil jsem od něj tvář. Plamínky v mých vlasech konečně uhasli. "Nechci mít tuhle podobu Zessi." zašeptal jsem a zavrtal mu tvář do hrudi. "Tvář démona má být škaredá, ne nevinná a něžná jako moje. Tak to není správně Zessi. Démon by takový být neměl." povzdechl jsem si a ocas omotal kolem jeho ruky. Vzhlédl jsem k jeho obličeji, oči se mi vrátili do normálu. Jen ocas zůstával. A ten taky zůstane, věděl jsem to.

Koukl se na něho a hladil ho po vlasech a zádech 'jsem rád že jdi v pořádku Seji a máš pravdu ale holt vše má nějaký důvod a já jsem rád že tě mám takového jaký jsi a ne že ne 'políbil ho na rty 'co bys rád dělal,co chceš aby ti bylo lépe'

"Ano vše má nějaký důvod." Zašeptal jsem, moje proměna musela mít nějaký důvod." Zavrtěl jsme ocasem a nakonec s ním plácl o podlahu. "Zessi." Pitiskl jsem se k němu. "Chci se osprchovat abys ze mě necítil mého bratra. Ale moje magie mi to nedovolí, nechápu proč ale nedovolí mi to." Zašeptal jsem zoufale. "Nevím co mám dělat. Zessi."

Koukl na něho s úsměvem'Ano vše má asi nějaký důvod,já taky nevím proč tomu tak je ,ale proč se nemůžeš osprchovat?,jak ti v tom brání'ptal se zvědavě a nehcápal to,celé to bylo divné'

Pomalu jsem se tedy zase vydal do sorchy a pokusil se pustit na sebe vodu ale okamžitě se ze mě zvedla pára. Zahleděl jsem se na Zesse a vypl vodu. Okamžitě byli vidět plamínky na mém těle. "Takhle." zašeptal jsem.

Usmál se a koukl na něho 'Ale přece se musíš mýt,co s tím jako budem dělat?'povzdechl si a donesl mu deodorant'prozatím by mohlo stačit tohle abys tak nevoněl,ale přeci se musíš mýt abys nebyl jako prasátko 'povzdechl si znovu a kroutil hlavou'tohle přece není možné.ach co s tím'povídal si spíš pro sebe než pro Sejiho'Tak co bych měl udělat Seji?

Sklonil jsem hlavu. "Nevím co mám dělat. Snad to přestane." zněl jsem zoufale a taky jsem zoufalý byl. Potřeboval jsem se nutně umýt aby ze mě necítil Hidekiho. Navoněl jsem se a zahleděl se na něj. Ocas jsem stáhl mezi nohy a jen sklopil hlavu a sledoval podlahu. "Zessi mrzí mě to."