Dům Zesse a Seijiho

Nechal jsme se pohladit a políbit a jemně se na něj pousmál. "Chci aby jich bylo hodně, chci znát zase tvoje tělo, chci od tebe slyšet ta slova v těch intimních chvílích." Usmál jsme se na něj. "Miluju tě Zessi, a miluju tě hodně." Usmál jsme se na něj. Shionovi se očividně slovo holka líbilo asi stejně jako jídlo. "Ne!" vřískal na celé kolo a zoufale hleděl na Zesse, pak jen s pláčem papal kašičku a zoufale hleděl na mě jako by u mě hledal pomoc. Jen jsme se na něj pousmál a došel k nim. Přitulil jsme se k Zessovi. "Na to že je mu rok je pořád strašně maličký nemyslíš?" Zašeptal jsem a usmál se na něj. "Asi se pak vytáhne"

Zess ho sledoval a políbil znovu 'Neboj zlato,všechno bude a klidně za mnou můžeš večer přijít do postele,nikdo a nic ti v tom nebrání.Neboj už neskuhram,jen nechci chodit po domě v noci,protože bych mohl nabourat ''prohlédl si Shiona'No tak ,když ti to vadí.Tak se tedy nebudeš líbit klukum no a nebo nikomu ,prostě papat se musí 'krmil ho kaší i přes protesty a pláč a přestal až když bylo sněděno,pak ho dal do herného koutku.Který byů v phrádce v rohu obýváku a koukl na Sejiho'No,může vytáhnout klidně až třeba v patnácti a nebo prostě bude malej,vždyt je to jedno.Hlavně že bude zdravej a náš'

"Já bych jen... Se rád přesunul do naší staré ložnice. Alespoň na jednu noc." zašeptal jsem svoje už dlouho uchovávané přání. Shion se na Zesse mračil i přes ty jeho miniaturní slzyčky. "Náš bude vždycky Zessi. Konec konců já nikdy nezapomenu tu bolest když ze mě šel ven." zašeptal jsem. Sitva se Shion ocitl v přihrádce. Líbilo se mu to očividně ještě víc jak jídlo. Okamžitě se začal s přihrádky dobívat ven a za chvíli si to už šinul po obýváku a snažil se chodit. Lezl na všechno co se mu naskytlo a nadšeně se rozhlížel sotva se na chvíli postavil. Za chvíli už doťapal až k nám a chytil mě za nohu. Zbedl jsem ho do náruče a jemně se usmál.

Posadil se na gauč a vydechk'to dítě zlobí a je hyperaktivní'pohlédl na oba'no já vím že nezapomeneš na tu bolest,to je taky jediná přirozená bolest.'odfrkl si''tak dobře,budem teda spát ve staré ložnici.

"Shion je malý je jasné že bude zlobit ale obávám se že tu hyperaktivitu má po mě." zašeptla jsem a zvedl si malého k očím koukal na mě usměvavýma očkama. Byl tako rozkošný. Nevypadal nadšeně když jsem mu řekl co bych rád.  Zess spíš jakoby chtěl být sám. "Omlouvam se. Nemusíme když si to nepřeješ." zašeptal se smutkem v hlase a přitiskl si Shiona k hrudi. Ten byl potichu jakoby nás teď nechtěl rušit.

Usmál se'no někdy ta hyperaktivita není na škodu,ale když se zábavní a unaví,tak to bude ok'políbil Zesse'ale přijdu do ložnice neboj'

"On se právě hned tak neunaví." Zašeptal jsme a pohupoval Shiona v náručí, nadšeně hulákal a smál se na celé kolo. Nakonec začal mávat ručkama. Položil jsme ho na zem a on hned začal všude zase lézt.  Pohlédl jsem na Zesse. "Přijdeš." Zašeptal jsem a pousmál se. "To je dobře, děkuju ti." Usmál jsem se.  Byl jsem mu opravdu vděčný.

Usmál se'Ano přijdu do ložnice i když tu místnostu už nemám rád,mnoho špatného i dobrého se tam stalo .'Pohlédl na Shiona'Tak hlavně aby to moc nepřeháněl a vyhnul se úrazum,jinak je to v pohodě.

 "Ale pořád je to část našeho domu." zašeptal jsem. "A já si toho opravdu cením." usmál jsem se. Měl jsem náš domeček rád. "Navíc je p4edělaná. Ale jsem ti opravdu vděčný že se překonaš a půjdeš tam." udmál jsem se na něj. "No mhsime ho hlídat. Kdoví co provede bez dozoru." usmál jsem se.

Povzdechl si 'Mě to nevadí,jen tu místnost nemám rád,ale půjdu tam,už kvůli tobě.Přeješ si to ,takže ano 'pohlédl na Shiona'ano musí se hlídat,jinak to bude v pořádku 'objal Sejiho a políbil 'tak já počkám večer v ložnici,zatím půjdu ještě chvilku pracovat na pc'pohladil Shiona po hlavě a vidal se do svého pokoje,kde zasedl k notebooku a začal se prodírat nějakýma věcma ohledně knihy'