Dům Zesse a Seijiho

Pousmál jsem se a přikyvl. "Dobře. Počkej tam pak na mě." usmál jsem se a sledoval jak jde nahoru. Pohlédl jsem na Shiona a vzal ho do náručí. Jeho maličké těl8čko mě uklidňovalo. Můj syn. Můj malinký a rozkošný syn. "Už je skoro uzávěrka a já pořád nedokreslil." povzdechl jsem a hleděl do stropu.

 Seděl u pc a psal,musel dohnat to co neudělal za poslední dny,  kdy mu bylo zle a nebo cítil nechuť dělat co koliv.Takže tam dnes sedęl dlouho a psal a psal a když už byl večer,tak si vzal pyžamu a šel se vykoupat a pak šel do ložnice,kde se usadil na posteli.Vzal si sebou s pokoje čokoládu a tak jí začal jíst neb na ní měl chuť a trochu hlad.

Celou dobu jsem si hrál s tím malým otravou. Ten se toho přímo dožadoval. Kreslil jsem až potom protože uzávěrka na mojí knížku už proběhla. Teď jsem musel jrn mangu. Malý konečně usnul a já se pousmál nad jeho maličkým tělíčkem které spokojeně oddechovalo. Došel jsem do naší společné ložnice a pomalu za sebou zavřel. "Shion už spí." udmál jsem se na Zesse.

Koukl na něho 'No byl to dlouhý den,tak se nedivím,koho by to nevyčerpalo i když je hyperaktivní.Tak je to stále jen malé dítě které potřebuje hodně spánu a přiznám se že jsem málem taky usnul,následky teplé koupele 'baštil čokoládu zrovna 'a co ty,jak se cítíš?

"Ano on taky potřebuje spát." usmál jsem se a pak se zarazil. "Co já?" zahleděl jsem se na postel. "Je mi dobře je mě mrzí... Že už nikdy nebude nic jako dřív." zašeptal jsem zoufale. "Už nikdy nebudu moct okusit tvoje tělo na tom mém a to mi ubližuje. Tvoje kůže je citlivá." sedl jsem si k němu a postel a dotkl se jeho vlasů. "To mě mrzí."

Když přišel tak jedl čokoládu a poslouchal jeho slova'Hm..holt i on se unavý  a to je dobře.No ptal jsem se na to protože mě zajímali tvé pocity .'prohlédl si ho a pohladil ho'Říkal jsem ti že jsem se namazal a vzal si léky,tak je to v opořádku.Sice je moje pokožka trochu slabší ale nejsem pořád ještě mrtvý,tak ho ze mě nedělej .Spíš by tě melo zajímat zda jsem pro tebe stále přitažlivý,tedy mé tělo,než to zda je kůže slabá či nikoliv a navíc v posteli se mi nic stát nemůže'vyskočil s postele a sundal si župan a kalhoty,hodil to někam na křeslo a přešel před něj a začal se tam otáčet do kola'tak co ?,jak to vypadá ?'uchechtl se a prohrábl si vlasy'Abych se ti přiznal,tak mě daleko víc než kůže trápí to oko,je ošklivé tě špatně vidět a jsem asi sobec,ale je mi jedno že vypadám takhle a že jsem oslabený a ošklivý ,ale jsem rád že jsem s tebou.Že mohu být zase s tebou.

Sledoval jsem ho a nechal se pohladit. Přivřel jsem spokojeně oči. Byla to pořád ta jeho ruka. Ta velká ruka co mě k sobě vždycky přitiskla. Když se svlékl tak jsem sledoval jeho tělo s růžovými tvářemi než jsem vstal a přešel k němu. Objal jsem ho a tiskl se k němu. Byl jsem tak mrňavý oproti němu. "Je mi to jrdno Zessi, vypadej jak chceš, jsi to pořád ty. Miluju tě. Strašně moc tě miluju." zašeptal jsem. "Vyléčil bych tě alespoň z časti ale asi bych přitom um4el." zašeptal jsem smutně. "Ale nevadí mi že vypadáš takhle. Jsi to pořád ty. Jsi někdo pro kojo chci žít." zašeptal jsem.

Objal ho a políbil''taky tě miluji''a hladil ho na zádech''jsem rád že tě mam a nechci abys mě léčil,jsem rád že jsi zdraví.Já přežil a to stačí''tak co bys chtěl teď?

Ten polibek jsem si užíval stejně jako ty ostatní. Opravdu hodně. Potřeboval jsem je od něj a potřeboval jsem je hodně. "Ale ten človqk co ti to udělal..." moje tvář se z něžné změnila na naštvanou. "Zabiju ho." zašeptal jsem. "Co bych chtěl... No už dlouho jsme nic nedělali." zašeptal jsem a odvrátil pohled.

Usmál se na něho 'I ty jeden 'políbil ho znovu 'No,kdo ví kde ten člověk je a myslim že to bylo možná i děcko,prostě někdo kdo nesnáší kočky'Začal jej hladit po těle 'No nevím zda s toho něco bude,přijde mi to takové strojené,nespontální.'líbal jej na rtech '