Dům Zesse a Seijiho

Jo ráno pak vstal docela brzy a šel si udělat omelet se smetanovým dipem s česnekem a bylinkama a pak seděl u stolu a četl sinoviny ,raději moc neuvažoval nad tím kde Seji skutečně byl,asi už to moc ani vědět nechtěl,myslel si že se mu zastesklo po škole a nebo že měl zase jednu ze svích úletu s někym jiným ,Prostě se tím netrápil a jedl snídani a četl v novinách o novích vraždách a ztracených lidech .

Sešel jsem unaveně dolů. Shion si hrál na koberci a Zess snídal. Došel jsem k němu a lehce ho políbil na rty. "Dobré ráno Zessi." Zašeptal jsem a nakoukl do novin. Okamžitě jsem byl vzhůru a zíral na článek. Ty noviny byli z dnešního rána. Článek jasně ukazoval na novou oběť neznámého únosce a ta oběť byla můj spolužák. Chňapl jsem po novinách a urychleně četl článek. Žák exorcismu Ryu Akamoto zmizel a jediné co zbylo byla jeho bible s předem naučenými chvalozpěvy. Sakra! "Zessi zvonil mi telefon?" Zeptal jsem se ho okamžitě.

Než sešel Seji dolu ,tak stihl Shionka vykoupat,převléct a pak ho dal na koberec kam mu dal hračky a pustil v tv pohádku ,pak už se plně věnoval své snídani ,kterou si připravil ,tedy po tom co udělal Shionovi čajík do lahve a donesl .Pak se usadil s těma novinama a četl si než došel Seji a sebral mu je z rukou 'Hm..co se děje?,proč mi to bereš'pokrčil rameny a prohmátl si vlasy'Ne..mobyl nezvonil"!'opravdu nezvonil 'Jen můj ,volal mi můj bývalí pán,otec , nebo nazvy ho jak chceš.Prostě ten u kterého jsem bydlel než jsme se potkali a co si mě vzal s ulice ,nezvedl jsem to .Prtože jsi říkal že kdyby mě kontaktoval,tak se mu mám vyhnout.

Když řekl proč mu toberu, okamžitě mi došlo že jsem jednal unáhleně. Vrátil jsme mu noviny a nervózně se zasmál. "Jen se divím co se to dneska děje víš?" Řekl jsem a horečně přemýšlel. Možná mi nevolali kvůli tomu tomu že jsem měl misi v noci a nebo kvůli tomu že jsem na mateřské. Koukl jsem se na Shiona. Radostně se na mě podíval a tmavé vládky mu padali do obličeje. Došel jsem k němu a odhrnul mu je. Políbil jsme ho na čelo. Už se nemůžu tolik soustředit na život venku jako na mého malého syna. Shion se na mě zaujatě podíval. V tu chvíli mi telefon zazvonil. Zvedl jsem to. "Seiji musíš sem okamžitě jet! Akamoto-Kun zmizel!" Koukl jsem se na Zesse. Poslední dobou jsem s ním vůbec nebyl. "Prosím rád bych dneska zůstal doma. Je to můj kamarád jistě, ale musím se věnovat také svojí rodině." Řekl jsem. Chvíli bylo ticho než se ozvalo: "jistě, chápu." A telefon jsem zavěsil. Koukl jsem se zase na Zesse a došel k němu. Mlčky jsem ho políbil na rty.

Když se mu noviny zase dostali do rukou,tak je konečně dočetl a odložil,pak se pustil do hrnku s horkou smetanou a zakusoval k tomu omeletu ,kteoru měl na vydličce vždy po kousku a také sledoval Shiona a kdžy zazvonil Sejimu mobil,tak samosebou jeho úžasný sluch mu pomohl v otm aby celý telefonát slyšel a hned o tom popřemýšlel a když k němu došel a obejmul ho,tak ho také políbil 'Víš Seji,jde o tvého kamaráda,tak klidně běž,myslím že i Shion by to tak chtěl a že to chápe ,my ti neutečem ale on tě asi ted potřebuje a ty bysis to třeba později vyčítal,že si mu nepomohl když  to bylo třeba.'Šel za Shionem a začal si sním hrát,stavěl věže s kostek a podával mu ruzné hračky ,jako auta a plyšáky.

Pohlédl jsem na Shiona. "Al já si chci taky užít tebe a Shiona Zessi. Chci být s vámi. Miluji vás oba dva jste přece moje rodina." Objal jsem ho. "Zessi ty jsi přece nejdůležitější." Pohladil jsem ho po tváři. "Ne Zessi on mě nepotřebuje. Je to v pořádku. Jde pro něj skupina. Já chci být s vámi. S tebou a Shionem." Řekl jsem a pohlédl mu do očí. Sám jsem vyl smutný. Chtěl se mě zbavit?

Povzdechl si a zívl si 'Dobře chápu ,tak tedy zustan doma,nechci jen abys pak něčeho litoval a byl smutný 'pohladil ho po tváři a dál se věnoval stavění se Shionem 'Pokud zůstáváš,tak můžeš jít s náma třeba stavět nebo navrhni závabu 'řekl Sejimu a podíval se ven kde právě začínalo pršet,tenhle týden pršelo dost šasto a vydatně '

Mh:Přeji ti všechno nej a hlavně hodně štěstí a všeho co je třeba.

Sledoval jsem ty dva. Copak je dobře aby moje vlastní dítě zbalo spíš svého otce? Já byl tdn kdo se kroutil v bolestech a pak se skoro nemohl hýbat. "Shion by se měl pořádně naučit chodit." Řekl jsem a zavázal si zástěru. "No jako první ale uvařím oběd."

// Děkuji moc :)

Povzdechl si 'No jistě že je tvoje zásluha to že je Shion tady,ale to nemění nic na tom že by měl znát i mě,tedy otce'podrbal se za uchem 'No asi by se měl naučit chodit lépe,ale na to je třeba trénink a nepůjde to hned a myslím že na to kolik mu je ,tak chodí docela dobře a že se to brzy určotě zlepší 'pohladil Shiona a dál si s ním hrál 'Vidíš,stejně nám utíkáš k plotně'

mh:Není za co děkovat.

"Jo protože uvařím něco rychlého a bude to. Pak už budu u vás." Řekl jsem a jak jsem řekl tak i udělal, během chvíle už bylo na sporáku Sukyiaki a já se šel věnovat svému malému synkovi a Zessovi kterého jsem políbil. Shion ke mě doťapal a spadl mi do klína. Pousmál jsem se.

Tiše je sledoval a usmál se ,pak si šel udělat čaj a ujíst z lednice trochu smetany nenápadně .A jelikož jej začala bolet tak se natáhl na gauč a zavřel oči a přemýslšel o tom všem co se v poslední době a i přední stalo'

Pohlédl jsem na Zesse a pousmál se. Shion se vesele usmál a mával kostičkou mě před obličejem. Chytil jsem mu ručku. A on se na mě ublíženě podíval. Pousmál jsem se. "Tohle nedělej mohl bys někomu ublížit."

Občas se nenápadně na ně koukl z gauče,kdyby náhodou třeba něco Seji nebo malý Shion potřeboval ale jinak ležel ,protože jej začala bolet hlava a to nebylo nic dobrého ,určitě zase bude zvracet  a vše možné a možná bude i zlý,kdo ví.Raději si zase lehnul a jen hleděl do bílého stropu vysoko nad scou hlavou.

 Shion si hrál a vypadal spokojeně. Ro já moc spokojený nebyl. Už jen kvůli tomu že Zess ležel ale vypadal že mu není dobré a tak jsem ho nechal ležet dál. A zase se věnoval mému malému synkovi. Byl tak roztomilý a hravý.

Vylezl s poza gauče a lehl si na koberec a pozoroval je.'Copak je Seji ?'pohladil Shiona a postavil mu tam domeček s kostek a pak dál sledoval Sejiho,zdál se mu podivný a nervozní.

 "Nic se neděje Zessi, běž si lehnout jestli ti není dobře." Usmál jsem se na svého milovaného manžela a políbil ho na rty. "Moc tě miluji a chci aby ti bylo dobře."

Pousmál se na něho 'No já nevím zda si mám jít lehnout,to by mi pak mohlo něco utéct.Třeba zábava s váma nebo mi někdo sní a vypije všechno mléko smetanu a sní i rybu a sýr'oblízl se a rozvaloval se na tom koberci a uchechtával'

Zamračil jsem se. "Nemůžeš pít tolik mléčných výrobků, to kočky nesmějí a ty jsi zčásti kocour Zessi." Řekl jsem a popohnal ho ke gauči a tam ho uložil. "Nikdo ti nic pít nebude ale musíš hezky odpočívat." Řekl jsem a pohlédl na něj. "Jinak ti nebude dobře a nebudeme mít na sebe čas."

Ani netušil kdy že se to dostal na ten gauč, ale holt už tam byl a zustal'Fajn,dobře mami nebudu je pít tolik.Ale stejně si je budu dávat'uchcechtl se'Jelikož mi chutnají a jsem přeci jen kocout jak říkáš ale čas na tebe budu mít vždy.

"Jo čas na mě budeš mít, já vím to si najdeš." Usmál jsem se na něj. Vzal jsem Shiona do náručí a on mě nadšeně objal a zasmál se. "Zessi ten Shion, chtěl jsem o tom s tebou mluvit ty...neměl jsi sex s Yorem? Shion je...je mu dost podobný."

Tiše ho poslouchl a usmíval se na něho ale pak když se zeptal na Yoru tak se trochu zapuckal a udělalo se mu zle, vyrazilo mu to dech'Ehm..no ne ne ,ano asi dvakrát nebo víc nevim.Ale víc jak pár krát to nebylo ,nejspíš tak jednou či dvakrát.Co je se Shionkem špatného?, je to náš syn přece.

Poslouchal jsem ho a pak sklonil hlavu. Měl to s ním, pohlédl jsem na usměvavého Shiona. "Yoru byl nahoře nebo dole? I když na tom nezáleží." Řekl jsem, kdyby byl dole bylo by to jednoduché a když nahoře, dokázal by ro taky nějak udělat aby se Zessovo spermie dostali do mě když on nějak ovládal moje tělo. To znamená. "Shion je syn tvůj a Yorův nejspíš."

Zamračil se a koukal na něj 'Plácáš hlouposti Seji,je to tvůj syn a můj.Protože já o ničem takovým teda nevim a nevim že by zrovna Yoru nějak= détě chtěl ,ale jo byl na hoře, kde jinde by měl být.Ono občas je to příjemné být jinde než nahoře.'olízl si rty'Shion je heký a zdraví a je to náš syn, tak se v niřem podobném už raději nenimrej.

"On ho nechce, to vím ale i když nechce, dokáže, dokáže to takto udělat. "Je to příjemné být jinde...hmm." zavrčel jsem. Nejsem mu dost dobrý! Protože uspokojit se se mnou asi úplně nedá. Zamračil jsem se. Zabiju toho šmejda Yora ať se děje cokoliv. Slyšel jsem ho ale věděl jsem svoje.

Byl docela rád že ted leží a to na gauči,jinak by ho možná i přesto že má Sejiho rád,miluje.Tak by ho napadlo mu jednu střelit, ty jeho věšné otázky v psolední době ho doháněli k šílenství a ty jeho záchvaty šílenosti,sexuality a podobnách úletu taky ,ale nejvíc ta situace s Yorem.Nechápal proč do otho najednou a ted rýpe, jako by to nebylo dávno uzavřené'povzdechl si a převalil se na bok'No asi to uzavřené nebylo ale i tak si myslel že na sto procent je Shion syn Sejiho a i kdyby ne ,co by se s tim ted už taky dalo dělat.

Přemýšlel jsem, já... vždyť moje mysl byla zase plná Yora, co bych měl dělat? Jaks e ho zbavit? Přál jsem si aby mi někdo pomohl. Položil jsem Shiona na zem a on se na mě usmál. Byl kouzelný, slyšel jsem jak se mi v hlavě Yoru smál, jakoby chtěl abych byl ještě víc zmatený. Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Bože můj, zahleděl jsem se na Shionovi kostičky. Stavěl věž. "Zessi myslíš, že jsem pro tebe opravdu moc důležitý?" Zašeptal jsem zoufale.

Zess skoro usínl když zzaslechl to co mu Seji říká'''Hm..popravdě jsi až moc důleźitý.''odfrkl si''

Ztuhl jsem, asi jsem neměl vůbec mluvit. Možná jsem ho tím naštval. Ale potěšil mě tím. "Děkuju ti Zessi." Zašeptal jsem. Usmál jsem se a koukl na svého malého synka.  Ten se ke mě po chvíli přitiskl a usnul mi na klíně. Usmál jsem se a pohladil ho po vláskách. Pak jsem se opřel o Zessovo záda protože by mi asi nedovolil ani jít k němu.

Pořád měl kočičí instinkt a tak ho po očku sledoval a díval se na něho a musel se i usmát , když viděl jak na něm usnul , bylo to prostě rozkošné.'No na konec Sejiho pohladil po ruce a byl fakt rád že přestal se svíma hloupýma otázkama.

Pohlédl jsem na Zesse a usmál se. Nic jsem neříkal. Shion se mírně vrtěl ale jinak byl potichu. Já se dál jen mírně pousmál.

O 15 let později

"Shione!" Zavřískal jsem. Dolů přiběhl chlapec asi o hlavu vyšší jak já, tmavě fialové vlasy mu poletovali kolem hlavy. Usmál se na mě. Měl můj úsměv a jeho oči byli jako ty Zessovo. Došel až ke mě a otočil se ještě do obýváku a zavolal na Zesse. "Tati tak my jdeme!" Řekl. Byli jsme domluvení že Shion půjde se mnou do práce. Bylo zvláštní že jsme vypadali jako bysme byli stejně staří jak jsem nestárl. Zavřel jsem za náma a vydal se pomalu po silnici v kabátu exorcisty.

Bylo to už docela dlouho co byl Shin ten malý kučeravý klučina co si tu na koberci stavěl kostky a rozhazoval jídlo u oběda a Seji se tak rozčiloval a nebo když roztíral hovínka po zdi v koupelně a načural si do vany, to pak vám bylo nějaké zlo .

Dne je tomuto už 15 dobrých a zlích let a spousta nocí a dní a taky dortu k narozeninám ale pořád je to Shion, dokonce si ted byl hodně se Sejim podobný a nikdo by neřekl že je to jeho otec, matka ale mysleli by si že je to jeho stejně starý bratr a možná dokonce i mladší .Jediný kdo tu snad stárl jsem byl já a nejhorší na tom bylo to že se mi ještě trochu zhoršil zrak a tak jsem byl odkízaný na to být v domě nebo na zahradě a často jsem byl doma sám neb Seji a Shion chodili na nějaké mise pořád a nechávali mě tu .

Dneska tomu mělo být zase tak.Už když na mě Shion volal ze schodu, tak jsem chápal že jdou zase pryč, ale já nechtěl jsem tu být sám. Byl jsem s toho smutný a zofalý a tak jsem vztal a když se zaklapli dveře, jelikož dříve jsem to nestihl , tak jsem se za nim po čichu a svému instinktu rozbvěhl ven na ulici 'Seji, Shione"!!'volal jsem hlasitě cestou az nima'

Otočil jsem se k Zessovi. "Shione počkej tady ano?" Koukl jsem se na svého syna. "Jistě spolehni se."  Rozběhl jsem se zpět k Zessovi. Objal jsem ho a zabořil mu tvář do hrudi. "Zessi promiň mi to." Zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. Stoupl jsem si na špičky a něžně ho políbil. Zess na tom byl špatně. Neko se dožívají dvaceti a on už rozhodně měl po dvacítce a byl zázrak že tu vůbec ještě byl. "Až se vrátíme, musíš tady být slyšíš mě? Miluji tě." Zašeptal jsem.

Po chvilce se zastavil  a odechoval a pak k němu doběhl hulákajcí Seji a obejmul ho, bylo to fajn a taky už nemusel běhat, což bylo ještě víc fajn a plus pro něho..Vydechl si a také ho objal a políbil 'Já nemám co bych ti promíjel a nebo za co tě káral či obvinoval, ale prostě by bylo dobré, kdybyste také jednoho dne byli doma a ne pořád někde lítali a taky bych se rád dožil teplé večeře třeba'zabručel a uchechtl se, byl to vtip ,ale bylo by to také fajn,.zatim si každý den sám musel něco vařit, třeba jako krupičkovou kaši nebo bramborovou co neměl rád, protože do krámu nemohl a rybyky tam nebylo 'Chci ryby a mléko a smetanu a nějaké sušenky, tak byste mi je mohli alspon donést.Nebojse já nikam neodcházim a rozhodně neumírám, jsem převe ještě mladík'políbil ho a pak se teda vydal domu a tam si pustil chvilku televizi a díval se na ní než usnul, co také mohl doma dělat, domácí práce ho rozhodně nebavili a na psaní neměl ani pomyělení když byl doma sám.

Hleděl jsem na něj dost ublíženě když řekl že by se rád dožil teplé večeře. "Zessi donesu ti to. Všechno ti to donesu. A dneska, přijdu, budu doma, budu jen pro tebe. Jen pro tebe ano? Chci být s tebou tak prosím, prosím neumírej." Z očí mi tekli slzy. Můj Zess, můj milovaný Zess. "Shione, jdeme nakoupit." Řekl jsem sotva jsem k němu zase došel. A šli jsme, v obchodě jsme koupili všechno co Zess chtěl a trochu o dost větší množství. Pak jsem se vrátil a kašlal na misi. Zessovi jsem o svém studiu už řekl. Takže věděl jakou práci dělám a že si dost zahrávám se svým životem. Došel jsem domu a všechno hodil na linku. Shion řekl že se postará o smetanu a já začal dělat ryby. Pro nás pro všechny. Za chvíli už byla kuchyň provoněná. Já šel za Zessem a jemně s ním zatřásl a políbil ho na čelo.  "Vstávej, Zessi."

Když tam nebyl tak spal a spokojeně odechoval, ale jak se vrátil tak vstal a šel za nima''Co tu děláte?, proč nejste v práci?.Já sice prudim a otravuji, ale taky bych tu vydržel než byste došli a pak bysme si dali si jídlo a byli spolu a bavili se a smáli''uchechtl se a oba je políbil''No, ale jsem rád že jste doma!''sedl si a sledoval je jak vaří a nasával lahodící vůni ryby a smetany, olízl se a těšil se na to'''Mňam!'broukl'

 "Zessi mi nikdy nevíme kdy přijdeme, někdy se to může o dost prodloužit. Navíc Seiji vypadal že se každou chvíli zhroutí. Takže jsme šli nakoupit. Seiji chtěl být s tebou." Cítil jsem jak rudnu. Ten zmetek všechno vyslepičí. Shion se na mě podíval a zasmál se. Já mezitím nandal všechno na talíř a ozdobil. Dal jsem všechny talíře a skleničky na stůl. Neměl jsem chuť na smetanu a tak jsem si dal mléko, Shion si to nastřídal půl na půl. Zessovi jsem dal jen smetanu. Sušenky budou potom. Po večeři. Koukl jsem se na Zesse stále trochu jsem byl červený v obličeji. Odsunul jsem mu židli. "Pojď si sednout."

Poslechl si co mu Špión říká,ale chápal to a cítil to stejně a ta jejich práce mu vadila a hnusila se mu.Pak si sednul na židli a začal pít smetanu''tak dobrou chuť, pak si můžem sednout na dvůr nebo povídat'

"Dobrou chuť." Popřáli jsme se Shionem najednou. "Já mám pak ale v sedm sraz s kamarády takže tu budete sami a přespím u Yachi." Řekl. Yachi byl kluk asi podobné výšky jako já. I když se křestním jmenoval Hitacho pořád mu říkal jeho příjmením. "Dobře." Zamumlal jsem. Pohlédl jsem na Zesse a pak se dal do jídla. Už jsem si zvykl na to že Shion s námi tráví rád hodně času. Ale na svoje přátele si taky chce nějaký čas udělat. Dojedl jsem a vstal. Došel jsem umýt nádobí. Zessovo čas se krátil a mě to bylo jasné. Chtěl jsem s ním být co nejvíc času.

Sledoval ho tiše a usmál se na něho',pak se po jídle chystä vypadnout, tak to dělal. Shion velmi často.Ale já do toho radši nemluvil a po jídle jsem pomohl Sejimu s nádobím a pak jsem si sedl na gauč a díval se na tv.

Pohlédl jsem na Zesse. Shion se rozloučil a odešel. Já si sedl ke stolu a začal kreslit. Pořádně jsem zmeškal uzávěrku, bylo hrozné dělat dvě práce ale kvůli Zessovi jsem musel. Musel jsem vydělat hodně peněz. A chybělo mi ještě pár stránek. Povzdechl jsem. Zase jsem koukl na svého manžela. "Zessi dlouho...hodně dlouho jsme zase nic neměli víš, nechybí ti to?" Zašeptal jsem a zahleděl se z okna.

Povzdechl si nad tím co řekl a ušklíbl se, nijak nad tím nepřemýšlel a nepozastavoval se a on ho v jednu chvíli odepisuje a v druhou mu říká tohle, někdy nechápal co si vlastně o něm a jeho zdravorním stavu Seji myslí, bud si mylsí že jsem extra živý a nebo mě odepisuje, ale já jsem jako každý jiný, někde uprostřed a jen prostě tohle už nějak nevyžaduji, asi mi to v mládí dostatečně stačilo.Pohlédl na něho 'Hm..nemáš náhodou zase moc práce a nechápu proč to děláš, měl bysto dělat jen pokud tě to baví, jinak ta práce bude nekvalitní a navíc já přece také vydělávám svím psaním.Tak to zase nepřeháněj .

Pohlédl jsem na něj. Pousmál jsem se. "Stárneme Zessi, já na to možná nevypadám ale...už to tak je." Utřel jsem si oči, cítil jsem slzy. "Moje práce je...Zessi hlavně já to tu živím. Potřebuju pracovat ale já...chci být s tebou co nejdéle." Zašeptal jsem. Bylo mi hrozně. Vzal jsem propisku a začal ťukat do stolu. My dva stárneme a Zess tu bude pravděpodobně ještě kratší dobu jako já. Yoru už v mém těle nebyl. Byl jsem smutný. "Zessi moc mě to mrzí."

Koukal na něho a to co mu říkal znal a veděl každý, tak netušil proč mu to opakuje.Zakroutil hlavou''to je jasné že všichni stárnem, ale Yoru ne a dej pokoj.Začnu zase pracovat abys neměl starost a neříkal tohle.''uraženě a smutně šel do ložnice a lehl si'

Trhl jsem sebou. Mám mu dát pokoj. Dobře. Sklonil jsem hlavu a zase se dal do kreslení. Kreslil jsem dlouho do noci. Yoru už byl pryč. Byl pryč už dávno. Chtěl jsem večer strávit se Zessem ale místo toho jsme se pohádali. Neměl jsem vůbec otvírat tu svojí hubu. Neměl jsem takhle mluvit, vždyť je mi teprve 32. Ale Zess on...už takhle žije dlouho. Hodně dlouho. Vzpomínal jsem na to když mě požádal o ruku. Jak se nám narodil Shion. Položil jsem tužku. To se otevřeli dveře a vešel Shion. Usmál se na mě. "Myslel jsem že přespíš u kamaráda." Zašeptal jsem. "Jooo, taky jsem si myslééél." Zasmál se. Protočil jsem oči. Opravdu? Povzdechl jsem si a pomohl mu do postele. Pak jsem se vrátil dolů. Vydal jsem se úplně dolů, do podsvětí. Otevřel jsem bránu a pozdravil démona co ji hlídal. Zamířil jsem do místnosti živých. Byl tu seznam těch co ještě žili. Já sám byl domluvený s mým starším bratrem. Nenarozeným který zemřel ještě uvnitř matky, mým nenarozeným dvojčetem. Řekl mi že pro Zesse dojde. Nemohl fungovat jako Démon a smrtky ho vzali mezi sebe. Nosil brýle ale jinak vypadal stejně jako já, až na to že neměl ocas. Došel jsem ke Spisu nadepsaným: Zess Yuu Dars Kounou. Otevřel jsem ho. Sedl jsem si ke stolu a četl. Byl jsem tam do rána. Věděl jsem to. Zess už dlouho žít nebude. A tomuhle se nedalo vyhnout. Vratil jsem spis a vrátil se zpět nahoru. Do našeho domečku. Zesse jsem políbil na čelo a vzbudil Shiona který měl extrémní kocovinu ale do školy jsem ho vyhnal. Pak jsem se vrátil za Zessem aposunula usmál se na něj. "Dole máš snídani, já musím odnést mangu editorovi." Zašeptal jsem.

On byl doma a smutný, mrzelo ho že Seji že sebe dělá jediného. Schopného a to jak vídělku, tak ostatních věcí.Jeho už snad odepsali, on však se tak necítil, měl sílu a odhodlání jít dál, tak nechápal že ho něj''tak odepsali.Jenže on s tím nehodlal jít dál a poslouchat marná slova druhých.Chvilku psal a pak si četl a když byl hotov a znuděn tak zveleboval zahradu, dnes tam dal nové Bonsaie, vše bylo v Japonsku ském stylu..Když byl hotový, šel se osprchovat a pak spal do doby než ho ráno vzbudil Seji.políbil ho''Dobré ráno, DÍK a jen jdi.Najim se později''

Kývl jsem a vydal se tedy do nakladatelství. Slunce krásně svítilo. Nakladatelství vypadalo ve svitu slunce i zajímavě a ne jako hororová budova. Došel jsem dovnitř a odevzadl rukopis. Pak jsem si zašel do kavárny. A pak jsem zamířil domů. Usmál jsem se na svého manžela. "Ahoj Zessi. Zavolal jsem do práce a dneska budu mít volno. Takže tady budu s tebou." Řekl jsem. Došel jsem k němu a lehounce ho objal. Přitulil jsen se k němu a sladce se usmál. "Jsem tak moc rád že tu můžu být s tebou."

Když byl doma sám tak se věnodal uklidu a také tomu sázení na zahradě a  když se Seji vrátil, tak byl také na zahradě ale v sítové goupačce ležel a houpal se, evidentně si to docela užíval neb vypadal sladcea usmíval se a taky si něco pobrukoval, možná napůl spal ale když na něj promluvil tak mu odpověděl'AHoj zlato, tak jak ses měl a co ti řekli v práci ?'myslel nakladatelství , to durhé ho příliš nezajímalo'Shion šel zase někam s kamarádíčky, tak abys ho nehledal ti to říkám.'vyklopil mu hned'Zasadil jsem nové květiny a Bonnsaie , ta Shionovo už krásně vyrostla a tvoje také , to znamená že se vám bude dařit.

"Jen mi vynadali Zessi. Měl jsem to donést o dost dřív." Zašeptal jsem. "Jo vime. Shion mi to psal." Řekl jsem a zamával telefonem. "Zessi poslouchej mě. Nebudeme o tom mluvit, já už o tom nikdy nechci mluvit. Chci aby jsi žil krásně po mém boku. Teda, spíš já po tom tvém." Usmál jsem se a objal ho. "Nikdy, už nikdy nebudu mluvit o tom že bys mohl zemřít. Protože to jediné co si přeji je, abys byl se mnou." Sevřel jsem mu ruce.

Pohlédl na něho když došel domu a on byl v koupání síti na zahradě a relaxoval jako na havaji, dokonce si udělal i koktejl z mléka, kokosu a vanilky.Lebedil si a sledoval mraky na obloze'''Aaaah......Seji ani jsem tě nečekal tak brzy, myslel jsem že tě zdržej do noci, jako vždy'''usmál se''Ale jsem rád že jsi doma.A mluvit je třeba, o čemkoliv.Jinak jsou problémy a vztahy končí, chápu však že o smrti se bavit nechceš, tak nebudem, ale o jiném ano.A navíc ten kdo s těma řečma začal jsem nebyl já, ale ty protože se o mě bojíš, taky té samoty co pak je''políbil ho na rty a nos a dal k němu sklenku z drinkem''dáš si?'

"Jen jsem chtěl být s tebou Zessi proto jsem tam nezůstal." Řekl jsem. Sedl jsem si do trávy k jeho houpačce. Pohlédl jsem na nápoj,uchechtl jsem se a napil se. "Máš to dobré." Řekl jsem a usmál se na něj. Pak jsem se uvelebil u něj. "Zessi jsem příšernÿ já vim ale poslední dobou se cítím hrozně divně, nevím, možná to je frustrace. Konkrétně se mi vždycky postaví sotva mě políbíš, ty pocity jsou tak zvrácené že bych se nejradši někam zahrabal." Zašeptal jsem. "Je to hrozné viď?"