Hudební škola

Jakmile řekl že bych měl jít na další hodinu, zamrkal jsem ale vzápětí kývl. "Děkuji vám." výšel jsem ze třídy do tělocvičny. Následovali pracovní činnosti a pak dálších pár hodin. Twpeve potom bylo už volno. Vydal jsem se tedy do kabinetu učitele Sakoto. Zaklepal jsem a počkal na vyzvání. Pak jsem pomalu otevřel dveře a vešel dovnitř. Pohlédl jsem na učitele. "Jsem tu Sensei." zašeptal jsem a zahleděl se na jeho tvář.

Ja mel dalsi hodiny s žaky ale zadna nebyla stejna jako moje trida.Kazdy ucitel mel svou tridu o kterou se staral ja byl třidni učitel třídy čislo jedna.Byl sem v kabinete ktery byl zaroven i hudebni klubovna..vizadal sem si to.Zrovna sem sedel na zidli a hral na kytaru kdyz se ozvalo zaklepani..,,Vstupte" vyzval sem dotyčneho.Byl to Aki ,,A Aki sem rad že jsi tu a ze si to na$el bez problemu" usmal sem se a vstal,,Podj dal ..chtel bysi neco k piti? Čaj džus cokoli rekni si " ja sam sem si zacal delat kavu po dnesku sem byl uz unaveny a tak sem si potreboval aspon trochu doplnit energii byl sem rad ze mohu byt uz jen tady .

Položil jsem si kytaru ke udi a sedl si dojednoho z křesel. "Poradil mi  Reji." řekl jsem jen. Ten obarvený blonďák vlastně nebyl tak špatný. "Dal bych si čaj děluju." zašeptal jsem a nechal si ofinu zase spadnout přes jedno oko. Bylo mi takhle docela fajn. Tenhle kabinet mebo učebna nebo co to bylo vypadal hezky a klidně a hlavně vypadal pořádně v pohodě. Bylo to tu uklizené. Sledoval jsem svého učitele a jen se udivoval nad tím jak byl dokonalý. 

Usmal sem se,,Rej je hodne souteživi typ ale v hloubi srdce je hodný ale ..nedoporučuji se s nim hadat ...ovocný nebo zelený ?" pripravil sem vodu do konvice a dal ji vařit.V tom nekdo zaklepal.,,Hmm..kdo to asi je?" zeptal sem se tak pro sebe.Dosel sem otevrit a zarazil se kdyz sem uvidel jednu divku ze třídy čislo čtyři Miju ,,Deje se neco ? " zeptal sem se..ona me poprosila abych ji chvili poslouchal..Akiho si nevsimla..Ona mi viznala sve city a ja sem se na ni koukal dost zmatene kazdy ze skoly vedel ze nejsem na divky.Jakmile domluvila chvili bylo ticho ,,Omlouvam se..ale ja tve city nemohu opětovat..neni to tim že jsem učitel..ale je to tim že mě divky nepřitahují ja jsem Gay" rekl jsem ..Aky vse slyšel taky by se to dozvedel od ostatnich tak proc ne hned že?Omluvila se ale zřejmě to chapala protoze s usmevem odešla .Povzdechl sem si a zavřel dveře,,Omlouvam se tohle je časte .."

Řekl jsem si o zelený ale to už někdo zaklepal. sledoval jsem ho a mezitím co se s ní vybavoval voda klesla na dobrou teplotu abych mohl zalít čaj ten zelený a tak jsem ho zalil a sledoval svého učitele. Dívka po chvíli odešla a já položil hrnečky na stůl a začal ladit svou kytaru. "Závidím že se za svou orientaci nestydíte." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Nikdy bych se se svou orientací takto nevytahoval." konečně se mi podařilo naladit a já začal hrát jednu vcelku rychlou písničku. Nikdy bych takhle neřekl že jsem gay. Věděl jsem že jsem ale nikomu bych to neřekl. Najednou se sama od sebe spustila voda i když byla voda vyplá. Ztuhl jsem, přestal hrát a zvedl se. "Omlouvám se já...musím jít." v očích jsem měl strach.

Usmal sem se a zakroutil hlavou,,Vetsina lidi uz to neresi..proto mi nevadi kdyz to kazdy vi..ale i tak to divky zkouši ale i chlapci..jenze..ja se chci zamilovat a ne ..neco na.."jednu noc" uz sem mel hodnekrat zlomene srdce ale snazim se najit toho praveho..hmm" podival sem se na nej kdyz zacal hrat ale pak se zapla konvyce a on vystrelil jakoby horelo.Nez sem neco rekl telo reagovalo jako prvni.Chytil sem ho za ruku a jeste vipl konvici,,Aki? Deje se neco proc tak najednou ted si prišel.." nikdo ve skole uz pomalu nebyl jen ja Aki a jedna uklizečka.Vsichni byli uz pryč.Ja mel podezreni ze aki neni clovek ale ..nevadilo mi to na tuhle skolu chodili i neko inu a par dalšich.Vsechny sem si musel prohlednout ale nic jineho..chtel sem jen vedet co jsou zac a co umi.jak vipadaji normalne..nechtel sem nijak ublizit ale proste muj zajem je muj zajem..muj koniček až po hudbě sanozřejmě

"Chápu Sensei. Něco na jednu noc je něco ohavného. Nezamilujete se." zašeptal jsem. Pak když jsem se chystal utéct mě ale zastavil. Otočil jsem se k němu zády. "Nemohu tu už být. Už se to projevuje!" vyhrkl jsem zoufale. Od doby co jsem poprvé navštívil po tak dlouhé době Basil jsem se nedokázal uhlídat. Často mi ze uzad rašila křídla, samovolně se spouštěla voda, měnili se uši nebo oblečení. Jednou jsem dokonce i odcestoval a vzal s sebou i jednoho školáka co šel náhodou kolem mě. Vykroutil jsem se svému profesorovi. Moje snaha utéct mi ale byla opět přerušena když jsem se zhroutil k zemi. Košile se roztrhla a vyrazila mi ze zad průsvitná modrá křídla. Tlumeně jsem dýchal. Křídla po chvíli mizela a zase se objevovala jak už to u mojí sestry a mě bylo. Zakašlal jsem. Zase se spustila voda. Teď užjsem byl definitivně prozrazený a v háji.

Koukal sem na nej a vubec nechapal..az do chvile kdy mu ze zad vyrostla křidla..nebyl človek a tohle mi to jen potvrdilo.Nenapadlo me ted nic co bych mohl udelat..ale ta voda me stvala..proto sem ji jen vylil a konvyci nechal ve drezu.Uslysel sem zvuky z chodby..nikdo ho nesmel videt..neko a takhle uz nali vsichni ale kdyby videli jeho..buh vi co by s nim provedli.Rychle sem zamknul aby sem nikdo nemohl a nechal klice v zamku.Musel sem premyšlet.Zatahl sem zavesi aby sem nebylo tolik videt.Vzal sem ho do naruci a polozil na gau' co sem tam mel.nevedel sem co je zac..a ted sem o nej mel jeste veci zajem..chtel sem vedet co je zac a tak ale..ne vsechno najednou ted se musi uklidnit a hlavne ho tak nikdo nesmi videt,,Doufam ze to nikdo nevidel...nevim co by ti pak udelali" rekl sem a zahledel se na jeho teličko

Vzal mě do náručí. Jak jsem se částečně změnil, moje tělo bylo o hodně lehčí. Položil mě na gauč kde jsem se schoulil do klubíčkaa chvěl se. Proměna vždycky hodně bolela jak jsem to neovládal.  "Nemohli...by mi nic udělat." zašeptal jsem. "Ucítili by to v království a taky moje sestra... Ona je...princezna." zašeptal jsem vyčerpaně a pohl křídly abych se pomalu posadil. "Já se...omlouvám...neovládám to." zahleděl jsem se na něj smutnýma očima. "Nedokážu ovládat svou magii, podobu, nic." posmutněl jsem a sklopil zahanbeně křídla. Jen jsem čekal až se zeptá. Klidně bych mu všechno řekl, rád bych se zbavil toho břímě nést své tajemství sám.

Povzdechnu si,,Lidi sou krutí..a je lepši nic neriskovat..viš ja..zajimam se o ruznerasi ale ..nechci nikomu ublizit..aem proti pokusum a tak.Jemze co z!užu sam.Sem..rad zese to stalo tady a ne nulici" rekl sem a sedl sem si k nemu..nwhodlal sem se ho ted nnic ptat.,,Jak ti je ? Si v poradlu?" to bylo jedime co sem chtel vedet.,,Vlastne..uz od chvile co sem te videl ..sem vedel ze nejsi člověk.." usmal sem se na něj.