Hudební škola

Přestoupil jsem na novou školu, ne že bych chtěl. To Asiros to takhle zařídil. Že prý tahle škola je prestižní a tak bych tam měl chpdit. Moc dobře věděl že nikdo jiný nemá takový hlas jako já. Že je jedinečný, je jako opravdového zpěváka. Lepší. Už jen kvůli tomu že jsem nebyl člověk. Vešel jsem do třídy kde mi oznámili že budu moct používat spolu s Asirosem hudebnu. Nemusel jsem nic ani zazpívat. V papírech jsem to měl napsané. Byl jsem usazen k oknu a tak jsem měl dobrý výhled. Nechtěl jsem tu být. Dalwko víc mě lákal koncert. Slyšel jsem jak si o mě spolužáci šeptají. Nebylo mi to příjemné ale byl jsem uticha. Zazvonilo a po chvíli začala další hodina. 

V ředitelně mi oznamili že ve třidě budu mít velmi víznamného studenta.Těšil sem se .Poznal sem talent jen sem ho uviděl.Po zazvoneni sem vstoupil do třídy a usmal sem se na všechny,,Dobré ráno přátelé"zářivě sem se usmál.nechovals em se jako učitel proto sem byl nejoblíbenější učitel na škole,,Slyšel sem že tu mám nového studenta a proto se představím." na tohle tu byli zvyklí pokud byl noví žák vždy sem se představil ,, Mé jmeno je Mark Sakoto učitel a absolvent této školy" ano tuhle školu sem absolvoval a měl sem tu i svou vlastní vitrynu s cenama za soutěže ,,Nechci abyste mě brali jako učitele ale jako da se řict kamarada. mužete zamnou přijit kdykoli budete potřebovat" hned sem si ho všiml a viděl v něm to zapálení a to že on talent mít bude.,,Ted chtel byses nám představit i ty Aki? " jen sem tak mrknul do papírů abych znal jeho jméno

Přišel učitel. Až moc přátelský  učitel. Pomalu jsem se zvedl. Přímo jsem zářil svou kšticí vlasů mezi těmi hnědovlasými. I ldyž jeden kluk tu měl vlasy obarvené na blonďato. Koukl jsem se na učitele a zamrkal. Překvapilo mě to jak mladě vypadal. A asi i mladý byl. Ale hlavně byl vysoký a nutno podotknout že i pěkný. "Jmenuji se  Acheron Aki Notara. Jsem z jiné školy v Tokyu. Na tuhle školu mě přihlásil kamarád s mými rpsiči aniž by mi něco řekli." zamumlal jsem. Už i můj hlas zněl zvláštně. Ofina mi opět spadla přes jedno oko a já si sedl talže jsem dal jasmě najevo že dál mluvit nebudu. 

Poslechl sem si ho a pak se usmal,,Děkuji Aki" usmal sem se ,,Tak tedy mužeme začit hodinu ať taky z toho zpěvu něco máte" Aki byl zvláštni dost vyčnival ale to se mi libilo nebyl to takovi ten typ o bude delat vse jako ostatni,,Prvni cobysme meli udělat je že si poslechneme skladbu co složila Tonako a chce ji tu zahrat dame ji prostor " Tonako se zvedla a vydala se ke klavíru.Všechny tyto deti umeli zpivat ale .v nikom sem nenašel ten talent ktery by byl za zmineni..ale možna Aki ..jeho hlas ma zvlastni barvu.Tanako zacala hrat jeji hudba byla takova..nejista ale nikdo se nesmal pokud omilem zmackla jinou klavesu nebo se zadrhla..má třida byla tolerantni,,Dekuji Tanako..je to hezka melodie a až si budeš jista sama sebou zahraješ ji zpravně" rekl sem ji .Hodina pokracovala tim ze sem jim rekl neco o hystorii hudby zahral par zkladeb na klavir a kytaru od znamích hudebníků a nakonec sme zpivali ja se ale zaměřil jen na jednoho žaka..na Akiho.

Zahleděl jsem se na tu dívku co došla ke klavíru. Sledoval jsem její styl chůze a všeho. Byla nejsitá a to opravdu hodně. Když dohrála, začala normálně hodina. Soustředil jsem se na oho učitele. Jeho vystupování bylo dokonalé. A pak se začalo zpívat. Věděl jsem že budu vyčnívat  a není dobré zpívat ale to už zpěv začal. Nadechl jsem se a přidal se. Několik hlasů utichlo a nevěřícně na mě zíraly tváře mých spolužáků. Postupně utichali všichni až na toho blonďatého kluka. Střelil jsem po něm pohledem. Zašklebil se na mě a společně jsme dokončili píseň. Ouval se sborový potlesk. 

Ja mel doprovod na klavír ..vsichni zpivali ale jakmile začal zpivat Aki všichni utichli až na Reje ten zpival dal..byl to hodne soupeřivi typ ale on nemel ten talent co jsem hledal ktery by prošel.Ale Aki..jeho hlas byl až andělský nadpřirozený.Jakmile skončila pisen všichni začali tleskat i ja sam.,,Užasne.." vydechl sem a vedel sem že Aki je hoden proste on byl ten talent co tu chyběl.Vyčniva ale to kazdy dobrý co dobrý víborný zpěvák ja taky nezapadal do tridy až kdyz sem zpival .,,Máš nadherny hlas Aki sem nesmirně potešen že te mam ve svoji třidě" usmal sem se .To už ale zazvonilo .Aki mel pooleno pouzivat tuto hudebnu ale ja mu chtel nabidnout i klubovnu mou soukromou klubovnu kterou sem si sam zařidilpodle svich potřeb,,Aki..prosim než odejdeš" usmal sem se..vsichni uz odesli jen aky tam mel zustat.

Chvála onoho učitele mě potěšila ale zároveň znervózněla já totiž absolutně nechápal svůj hlas. Proč je takový jaký je. A bál jsem se ho zároveň. Zazvonilo a většina třídy hned zmizela až na toho blonďáka. Ten se na mě usmál a následně mi zamával než zmizl ze tŕídy. Koukl jsem se na toho učitele a okamžitě se cítil nervózně. "Já se omlouvám. Nevím proč mám takový hlas. Je to špatně ano já vím." Zašeptal jsem a cítil jak rudnu. A to tak hezky viniklo spolu s mými vlasy. Dokonale rudá tvář a k tomu ještě modré vlasy. Navíc lehce zašpičatělé uši jakoby dávali přímo dojem: Tohle není živá bytost.  Krčil jsem se před svým učitelem a hleděl do podlahy.

Zarazil sem se a richle sem jednal,,Ne ne ..tvuj hlas je v pořadku je nadherny  čisty" usmal sem se,,Neni potřeba se za nej stydět jen sem ti chtel nabidnout ..ze bys mohl chodit do soukrome klubovny zpěvu..je moje a zatim sem nenašel nikoho jako si ty..nikoho koho bych chtel dostat do tech nejlepšich ale ty tvuj hlas je to nadhera" vysvetlil sem mu .Tento chlapec mi cim dal tim vic daval myšlenku toho ze neni človek ale ..to zvišovalo muj zajem o něj moji touhu poznat vše nezname .Znal sem spoustu ras ale on nevypadal na zadnou kterou sem znal..mozna neco noveho..nebo clovek..o me byli taky spekulace ze sem upir ale to skoro už zmizelo..skoro.

Rychle jsme na něj pohlédl ale ještě rychleji pohled zase odvrátil. Nechtěl jsem si přiznat že někdo tak nádherný je tak blízko mě. "Já budu... Rád když budu moct s vámi sdílet hudebnu a cvičit tam." zašeptal jsem a pak  se na něj zahleděl. Jeho tvář byla tak mužská a nádherná. Ne jako ta moje. Dívčí. "Sensei vy jste..." zašeptal jsem ale pak se zase rychle odvrátil. "Jste moc hodný že mi toto nabízíte. Velmi rád tam zajdu." zašeptal jsem a vzal si svou kytaru. Můj hlas byl nadlidský. Nikdo nemohl tqkto zpívat to jsem věděl.

Usmal sem se,,Dekuju ale snazim se jen se vsemi vychazet " Rekl sem a zacal uklizet papiry,,Udu rad pokud přijdeš.Je tam všechno.co si muzes prat pro zpěv" zahledel sem se na hodiny,,Zachvili začina dalši hodina ..mel bys jit ale. Otom klidne přijď " usmal sem se ,,Sem rad ze si u mw ve třide Aki"

Jakmile řekl že bych měl jít na další hodinu, zamrkal jsem ale vzápětí kývl. "Děkuji vám." výšel jsem ze třídy do tělocvičny. Následovali pracovní činnosti a pak dálších pár hodin. Twpeve potom bylo už volno. Vydal jsem se tedy do kabinetu učitele Sakoto. Zaklepal jsem a počkal na vyzvání. Pak jsem pomalu otevřel dveře a vešel dovnitř. Pohlédl jsem na učitele. "Jsem tu Sensei." zašeptal jsem a zahleděl se na jeho tvář.

Ja mel dalsi hodiny s žaky ale zadna nebyla stejna jako moje trida.Kazdy ucitel mel svou tridu o kterou se staral ja byl třidni učitel třídy čislo jedna.Byl sem v kabinete ktery byl zaroven i hudebni klubovna..vizadal sem si to.Zrovna sem sedel na zidli a hral na kytaru kdyz se ozvalo zaklepani..,,Vstupte" vyzval sem dotyčneho.Byl to Aki ,,A Aki sem rad že jsi tu a ze si to na$el bez problemu" usmal sem se a vstal,,Podj dal ..chtel bysi neco k piti? Čaj džus cokoli rekni si " ja sam sem si zacal delat kavu po dnesku sem byl uz unaveny a tak sem si potreboval aspon trochu doplnit energii byl sem rad ze mohu byt uz jen tady .

Položil jsem si kytaru ke udi a sedl si dojednoho z křesel. "Poradil mi  Reji." řekl jsem jen. Ten obarvený blonďák vlastně nebyl tak špatný. "Dal bych si čaj děluju." zašeptal jsem a nechal si ofinu zase spadnout přes jedno oko. Bylo mi takhle docela fajn. Tenhle kabinet mebo učebna nebo co to bylo vypadal hezky a klidně a hlavně vypadal pořádně v pohodě. Bylo to tu uklizené. Sledoval jsem svého učitele a jen se udivoval nad tím jak byl dokonalý. 

Usmal sem se,,Rej je hodne souteživi typ ale v hloubi srdce je hodný ale ..nedoporučuji se s nim hadat ...ovocný nebo zelený ?" pripravil sem vodu do konvice a dal ji vařit.V tom nekdo zaklepal.,,Hmm..kdo to asi je?" zeptal sem se tak pro sebe.Dosel sem otevrit a zarazil se kdyz sem uvidel jednu divku ze třídy čislo čtyři Miju ,,Deje se neco ? " zeptal sem se..ona me poprosila abych ji chvili poslouchal..Akiho si nevsimla..Ona mi viznala sve city a ja sem se na ni koukal dost zmatene kazdy ze skoly vedel ze nejsem na divky.Jakmile domluvila chvili bylo ticho ,,Omlouvam se..ale ja tve city nemohu opětovat..neni to tim že jsem učitel..ale je to tim že mě divky nepřitahují ja jsem Gay" rekl jsem ..Aky vse slyšel taky by se to dozvedel od ostatnich tak proc ne hned že?Omluvila se ale zřejmě to chapala protoze s usmevem odešla .Povzdechl sem si a zavřel dveře,,Omlouvam se tohle je časte .."

Řekl jsem si o zelený ale to už někdo zaklepal. sledoval jsem ho a mezitím co se s ní vybavoval voda klesla na dobrou teplotu abych mohl zalít čaj ten zelený a tak jsem ho zalil a sledoval svého učitele. Dívka po chvíli odešla a já položil hrnečky na stůl a začal ladit svou kytaru. "Závidím že se za svou orientaci nestydíte." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Nikdy bych se se svou orientací takto nevytahoval." konečně se mi podařilo naladit a já začal hrát jednu vcelku rychlou písničku. Nikdy bych takhle neřekl že jsem gay. Věděl jsem že jsem ale nikomu bych to neřekl. Najednou se sama od sebe spustila voda i když byla voda vyplá. Ztuhl jsem, přestal hrát a zvedl se. "Omlouvám se já...musím jít." v očích jsem měl strach.

Usmal sem se a zakroutil hlavou,,Vetsina lidi uz to neresi..proto mi nevadi kdyz to kazdy vi..ale i tak to divky zkouši ale i chlapci..jenze..ja se chci zamilovat a ne ..neco na.."jednu noc" uz sem mel hodnekrat zlomene srdce ale snazim se najit toho praveho..hmm" podival sem se na nej kdyz zacal hrat ale pak se zapla konvyce a on vystrelil jakoby horelo.Nez sem neco rekl telo reagovalo jako prvni.Chytil sem ho za ruku a jeste vipl konvici,,Aki? Deje se neco proc tak najednou ted si prišel.." nikdo ve skole uz pomalu nebyl jen ja Aki a jedna uklizečka.Vsichni byli uz pryč.Ja mel podezreni ze aki neni clovek ale ..nevadilo mi to na tuhle skolu chodili i neko inu a par dalšich.Vsechny sem si musel prohlednout ale nic jineho..chtel sem jen vedet co jsou zac a co umi.jak vipadaji normalne..nechtel sem nijak ublizit ale proste muj zajem je muj zajem..muj koniček až po hudbě sanozřejmě

"Chápu Sensei. Něco na jednu noc je něco ohavného. Nezamilujete se." zašeptal jsem. Pak když jsem se chystal utéct mě ale zastavil. Otočil jsem se k němu zády. "Nemohu tu už být. Už se to projevuje!" vyhrkl jsem zoufale. Od doby co jsem poprvé navštívil po tak dlouhé době Basil jsem se nedokázal uhlídat. Často mi ze uzad rašila křídla, samovolně se spouštěla voda, měnili se uši nebo oblečení. Jednou jsem dokonce i odcestoval a vzal s sebou i jednoho školáka co šel náhodou kolem mě. Vykroutil jsem se svému profesorovi. Moje snaha utéct mi ale byla opět přerušena když jsem se zhroutil k zemi. Košile se roztrhla a vyrazila mi ze zad průsvitná modrá křídla. Tlumeně jsem dýchal. Křídla po chvíli mizela a zase se objevovala jak už to u mojí sestry a mě bylo. Zakašlal jsem. Zase se spustila voda. Teď užjsem byl definitivně prozrazený a v háji.

Koukal sem na nej a vubec nechapal..az do chvile kdy mu ze zad vyrostla křidla..nebyl človek a tohle mi to jen potvrdilo.Nenapadlo me ted nic co bych mohl udelat..ale ta voda me stvala..proto sem ji jen vylil a konvyci nechal ve drezu.Uslysel sem zvuky z chodby..nikdo ho nesmel videt..neko a takhle uz nali vsichni ale kdyby videli jeho..buh vi co by s nim provedli.Rychle sem zamknul aby sem nikdo nemohl a nechal klice v zamku.Musel sem premyšlet.Zatahl sem zavesi aby sem nebylo tolik videt.Vzal sem ho do naruci a polozil na gau' co sem tam mel.nevedel sem co je zac..a ted sem o nej mel jeste veci zajem..chtel sem vedet co je zac a tak ale..ne vsechno najednou ted se musi uklidnit a hlavne ho tak nikdo nesmi videt,,Doufam ze to nikdo nevidel...nevim co by ti pak udelali" rekl sem a zahledel se na jeho teličko

Vzal mě do náručí. Jak jsem se částečně změnil, moje tělo bylo o hodně lehčí. Položil mě na gauč kde jsem se schoulil do klubíčkaa chvěl se. Proměna vždycky hodně bolela jak jsem to neovládal.  "Nemohli...by mi nic udělat." zašeptal jsem. "Ucítili by to v království a taky moje sestra... Ona je...princezna." zašeptal jsem vyčerpaně a pohl křídly abych se pomalu posadil. "Já se...omlouvám...neovládám to." zahleděl jsem se na něj smutnýma očima. "Nedokážu ovládat svou magii, podobu, nic." posmutněl jsem a sklopil zahanbeně křídla. Jen jsem čekal až se zeptá. Klidně bych mu všechno řekl, rád bych se zbavil toho břímě nést své tajemství sám.

Povzdechnu si,,Lidi sou krutí..a je lepši nic neriskovat..viš ja..zajimam se o ruznerasi ale ..nechci nikomu ublizit..aem proti pokusum a tak.Jemze co z!užu sam.Sem..rad zese to stalo tady a ne nulici" rekl sem a sedl sem si k nemu..nwhodlal sem se ho ted nnic ptat.,,Jak ti je ? Si v poradlu?" to bylo jedime co sem chtel vedet.,,Vlastne..uz od chvile co sem te videl ..sem vedel ze nejsi člověk.." usmal sem se na něj.

Zahleděl jsem se na něj přes svojí ofinu. "Moje vlasy." zašeptal jsem. "Vždycky mě prozradí vlasy nebo uši." zoufale jsem hleděl na hrnečky. Asiros vždycky vycítil mou proměnu a mě bylo jasné že tu za chvíli bude. "Nebo můj hlas." koukl jsem se na něj. "Sensei já... Neni mi dobře. Nebaví mě tenhle přechod mezi tímhle světem a mým světem. Chci žít normálně tady." zašeptal jsem. "Ale to mi není umožněno a mě to hrozně ubližuje." protřel jsem si oči. Křídla se pomalu vsákla zpět do zad a já si zahleděl zaae na zem. "Sensei opravdu...jste gay? Řekněte mi...jaké to je...se zamilovat?"

Zadival sem se na nej.,,Chapu..takovi život je urcite tezky" snazil sem se pochopit jeho situaci.Pak se me ale zeptal na otazku na kterou sem nebyl jist jestlu dokazu odpovedet,,Ano..jsem..ale...nebyl sem jeste..uplne zamilovany .Laska je neco jako nemoc.Muze se ti tocit hlava..a tak..ale take muzes citit motylky v břiše.A ta osoba je pro tebe stredem zajmu.Vsechno ostatni jde stranou.Chces s nim byt co nejdele a nejblize .Je to vse slozite..ale..pokud si zamilovany poznaš to " usmal semse.On byl krasny ale..copak bych mel sanci? Mozna jo ale je tak zranitelny a mlady.

Nechal jsem si vlasy opět napadat do obličeje. "Takový pocit jsem zažil pouze jednou. Předtím se mi jen líbili. Ale nikdy to nebyla dívka. Vždycky to byli muži.", pousmál jsem se. "Můj spolubydlící je podobně vysoký jako vy. Akorát je celý osvalený a je to elf. Jeho úkol byl chránit mě když jsem se dostal do Japonska. On je bojovník. Jeden z nejlepších." pousmál jsem se. "On chrání ta křehká stvoření i když já sám jsem z části elf, jelikož jsem královského rodu a boj mi nic neříká. Chránil mě vždycky." povzdechl jsem si. Pořád mě boleli záda. "Nikdy jsem se do něj nezamiloval. Ta jeho posedlost ochrany je hrozná."  znovu jsem se pousmál. "Ale moje obrana je...prý skvělá."

Pousmal sem se a pohladil ho po vlasech,,Tenhle pocit znam..me se divky ale nikdy nelibili..odzacatku to byli chlapci." ja nikdy nebyl zamilovany teda..ted..vlastne Aki se mi hodne libil ale nemohl sem rict ze sem se zamiloval..uz sem byl hodnekrat zklamany a nechtel sem byt znova sklamany.,,Taky bych mel nutkani te ochranovat.." usmal sem se na nej.Takze elf...hmm...toho sem opravdu nevideo jeste a ted teprve..ale nebudu se ho ptat..na to mam dost casu jindy.

Pohlédl jsem na něj a v očích se mi zajiskřilo. Jakoby chvíli hleděl do oceánu. "Děkuju že mi pomáháte Sensei." usmál jsem se na něj jedním z mnoha roztomilých úsměvů. Pak když znovu prpmluvil, jsem přímo před ním hezky zrůžověl. "Sensei..." zamumlal jsem a zahleděl se na svou kytaru. Pousmál jsem se. "Mockrát děkuji Sensei. Vaše starost je tak hezká, přál bych si mít někoho jako vy po svém boku." zasněně jsem se usmál. Ale tohle je můj učitel, známe se chvilinku. To by hned tak nešlo.

Kdyz takle mluvil..zdalo se mi jakobych o nej ten zajem prohluboval..jakoby me k sobe přitahoval neviditelnyma provazama.,,Aki...vżdy muzeš za mnou prijit pokud budeš neco potrebovat...normalne to nedelam ale.." dosel sem ke stolu a zacal neco psat.Pak sem si k nenu zase sedl a podal mu papirek,,Mas tu mou adresu i telefoni čislo cokoli budes potrebovat ano?" nutkani ho ochranovat rostla kazdym jeho slovem.pohladil sem ho nežnw po tvaři.a pak sem ruku stahl,,Rikal si..ze si byl jednou zamilovany..to nebala ta laska op3tovaná? " zajimalo me to..kdyby byla..tak by mel nekoho s kym by byl ne?

Překvapeně jsem na svého učitele hleděl. Pak jsem se pousmál. Vzal jsem si papírek a pousmál se. "Mockát děkuji. Zvážím to."  a pak mě pohladil a mě se rpzbušilo srdce. Pak jsem poamutněl. "Nebyl jsem pro toho člověka důležitý. On byl...jiný než já. Neřekl jsem mu to nikdy a on asi stejně miloval někoho jiného." pousmál jsem se na něj. "S tím už si neporadím." zašeptal jsem smutmě. "Ale vy Senswi jste o mnoho lepší chováte se ke mě tak hezky."

sem lenoch linej a nechce se mi prehlašovat XD

Prikyvl sem ,,Ah..chapu..neopětovaná láska.." zaseptal sem .Nadechl sem se,,Víš..asi bych to neměl opravdu řikat svemu żakovi ale..líbíš se mi .a to hodně.Si velmi pohledný chlapec ale asi je to divné to řikat sotva sem te poznal." usmal sem se.nechal sem svou ruku na jeho tvaři a koukal mu primo do očí.

Pohlédl jsem na něj a pak s lehkým úsměvem Přikývl. "Ano neopětovaná láska, je to pro mě teď už vcelku normální ale předtím to bylo peklo." usmál jsem se na něj. Pak jsem se na něj nevěřícně koukl. "Já líbím vám? Ale vždyť...ani nejsem člověk." Sklonil jsem hlavu. Vytáhl jsem mobil a koukl na hodiny. Vyskočil jsem. "Omlouvám se! MUsím jít, moje kapela má dneska debut!" Vyhrkl jsem a vzal kytaru. Pak jsem se na něj ale otočil.  Vytáhl jsem papírek a podal mu ho, byla tam adresa. "Dneska tam vystupujeme. Prosím pokud budete mít čas." S tím jsem utekl.

Mark

Najednou vyskočil jakoby hořelo a rikal ze musi jit.No nemuzu ho tu drżet.Vzal sem si od nej papirek s adresou a usmal sem se a uz byl pryč.Povzdechnu si a du uklidit kancelař abych mohl odejit.Zamkl sem celou skolu a vydal se domu ale nakonec sem zmenil smer a vydal se na tu adresu na ktere měl hrat.